Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397708/bmid_rekonstrukce-mAu-397708.png
4
1697
1697
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Pocity mám z této knihy rozporuplné. Téma samozřejmě velmi vážné a bylo by divné, kdyby takový zážitek neměl na dítě vliv, ale zdálo se mi to až přehnané. Dokázala se postavit na vlastní nohy, pomáhala hodně své kamarádce, studovala náročnou vysokou školu, dokonce se vdala, ale přesto nevzdávala snahu pochopit důvody činu své matky.
Autorka píše skvěle a čtivě. Knihu čtete pořád dál a dál až jste na konci a říkate si cože? Sledujete život Elišky, ke které nebyl osud zrovna vstřícný. Zasáhla ji ztráta ale také spoustu otázek. Když člověk něco neví a hlodá to v něm, dost to formuluje jeho život a to mi právě sledujeme v této knize. Musím se přiznat, že mě kniha nezásahla tolik a to přesto, že mám malé dítě. Narozdíl od Houbařky, která zůstává nadále nejlepší knihou jakou jsem kdy četla. Jo a tahle knížka je opravdu depka na to se připravte.
(SPOILER) Moje první setkání s autorkou a za mě velmi překvapivé. Nedovedu si představit, že bych já nebo někdo z mých blízkých zažil to, co Eliška a vůbec nevím, jestli by takový člověk reálně mohl nějak dál fungovat, tzn. chodit do školy, vystudovat apod. Celkem nechápu, že to s ní David vydržel až do takové míry, že si ji vzal a měl s ní dítě. Otevřený konec mi v podstatě ani nevadil, tak nějak jsem předpokládala, že se nedozvíme motiv matky Elišky.
(SPOILER)
Další čtivá knížka od skvělé autorky a opět velice depresivní téma. Po celou dobu čtení, jsem přemýšlela, jestli člověk dokáže být po psychické stránce v pořádku, jestli dokáže žít plnohodnotný život bez následků a nočních můr, kdyby prožil to, co Eliška v dětství a čeho byla svědkem. Z prvu tohoto příběhu jsem tomu i věřila, ale nebyla to pravda. Posedlost, hlavní hrdinky znát pravdu, úplně změnila a ovládla. Musím říct, že jsem si za celou dobu nějak nemohla najít cestu k Elišce, občas jsem nechápala její reakce a chování, hlavně k jejímu dítěti.
Konec knihy nechala paní spisovatelka hodně otevřený, takže si každý může vyfantazírovat svůj vlastní závěr.
Nechtěla bych zažít, to co Eliška. Ani se nedivím, že jí z toho svým způsobem hráblo. Vztah s takovým člověkem musí být zákonitě problematický. Od Davida to byl opravdu risk, jít do toho s city naplno.. Život není peříčko, probrat se tím haraburdím, co máme občas všichni v hlavě, je docela fuška. O to žádná..
Víc než v jiných dílech se nabízí otázka, co tím chtěl básník říci... Hanišové Houbařku jsem snad, myslím si, pobrala, pochopila a náležitě ocenila. Ale tady jsem čekala a čekala, a přitom jsem se nestačila divit, jaké kotrmelce psychické, názorové, postojové hlavní hrdinka předvádí. Nemusí mi být sympatická. Na to jsem příliš Hanišové postavám vzdálená. Ale měla bych pro ně mít pochopení, empatii, získat přístup do temných hlubin lidských duší, v jejím případě. Zejména pokud jde o Elišku, jejíž příběh je k uzoufání smutný, protože život jí udílí jednu lekci za druhou. Tedy téměř. Jsou hodnoty, které jí jsou dány, které však ona ve svém utápění se svou osobní tragédií nedokáže ocenit ani využít. To se ale stává. Hanišová na zátěži rodinné tragédie a vztahů staví. Ano, syn násilníka často sklouzne do násilí. Syn terorizující matky snadno sklouzne k ubližování ženám, potažmo jejich vraždám aj.
Archetypální vzorce jsou popsány v psychologických příručkách. Ale tady si nejsem jistá celkovým konstruktem příběhu a přenositelností příčinných jevů z generaci na generaci. Minimálně Hanišová mě o tom nepřesvědčila. Příběh je poutavý, podmanivý, zajímavý, těžký a člověk se od něj vlastně nemůže odpoutat. Přitom ale stále kroutí hlavou a nechápe, proč se život Elišky vyvíjí tak, jak se vyvíjí. Nejde o fantasy, spíše tragický sociální Hanišové experiment, který dle mého nevyšel. Zdá se, že Eliška nakonec pochopila, proč se její dětství, a nakonec i život, ocitly v temné uličce. Ale mě toto pochopení nepřineslo porozumění Hanišové záměru. Krásně Eliščiným manželem vykreslená osudovost (a efekt motýlích křídel) v případě Elišky samotné podle mého selhala, protože byla postavená na falešné premise. Hanišová umí psát a umí psát dobře. Jenže tentokrát při plavbě do hlubokých vod uvízla na mělčině.
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Neuvěřitelně čtivé, jen ten dosti neuzavřený konec mi to trošku zkazil... Do Elišky jsem se vžila, takže jsem z jejích pocitů měla celou dobu dost depku. Racionálně jsem si říkala, proč proboha nejde na psychoterapii, aby se té zátěže zbavila, ale úplně jsem si dovedla představit, že bych se na jejím místě do toho všeho taky zamotala a skončila blbě...
Jedním slovem: DEPKA- celá kniha.
Hlavní hrdinka Eliška se zdá zpočátku co dosáhla dospělosti v pořádku. Studuje a stará se o kamarádku. Ale pak se z ní stává totální blázen, umanutá minulostí. Takový člověk by se neměl stát matkou.
Hrozně čtivá kniha, u které jsem měla chvílemi pocit, že čtu plnohodnotnou detektivku, a že se na konci díky nějakému překvapivému zjištění dozvím, jak to všechno tenkrát bylo. Čekala jsem nějaký skvělý a nečekaný zvrat, po kterém se hlavní hrdinka dozví pravdu a přijde věcem konečně na kloub. Kniha měla spád, místy byla fakt hodně napínavá a četla se skoro sama, ale z konce jsem teda docela dost zklamaná. Ne že by mi otevřené konce tolik vadily, ale zrovna u téhle knížky jsem vážně chtěla vědět, jak to sakra bylo...
Ponuré a smutné. Když už se zdálo, že si Eliška odpočine, dostane se ze svých temnot, nová rána, nová fantazie, nové nutkání drásat si duši. Ještěže ostrý střih na konec naznačuje, že se snad podaří...
Viktorka (znám jejího pohodového manžela, takže snad mohu familiárněji) si léčí své obavy a snad tím pomáhá i jiným. A za to dík. I když číst takové knihy jednu za druhou je spíše cesta do deprese.
Moje čtvrtá kniha od p. Hanišové a asi nejslabší. Příběh slibuje zajímavý děj, ale nakonec tam toho zajímavého tolik není. Asi chápu poselství knihy, že se člověk nemá nechat pohltit minulostí a neřešit, co vyřešit nejde. S otevřeným koncem jsem počítala, ale na mě byl otevřený už moc. Celkově se kniha četla pěkně a proto čtyři hvězdičky.
Pokud bych knihu četla, určitě bych ji odložila. Tím, že jsem ji poslouchala jako audio, tak jsem zvládla celou, ale opravdu nebyl to můj šálek kávy. Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, vše bylo příliš zdlouhavé a pro mě nepochopitelné.
(SPOILER) Začátek je slibný, ale s ubíhajícími stránkami nadšení upadá. Ze sympatické hrdinky se stává naprostý blázen posedlý minulostí, neschopný žít ve vztahu normálním životem. Což by snad ani nevadilo, kdyby autorka konec tak neuspěchala.
Hodně silná kniha. Ke konci se mi udělalo úplně zle. Ale je dobře, když kniha vyvolá silné emoce.
(SPOILER) Nesouhlasím s tím, že kniha nemá závěr. Nejenže hlavní hrdinka našla pochopení pro chování matky, ale sama ho svým životem rekonstruuje.
Depresivní. Napínavé, u některých částí mi úplně bušilo srdce. Nemohla jsem knihu odložit, potřebovala jsem jí dočíst do konce.
Nosné téma - Eliška, 9 -ti leté dítě, je psychicky poznamenaná vraždou svého nezvladatelného 5-ti letého bratra a sebevraždou matky. Otec se o ni odmítl starat. Vyrůstala u své tety, která byla zcela bez emocí. Celé své dospívání a mládí zasvětila hledání příčiny, proč to matka udělala.....? Odpověď nenachází.
Podle mě naprosto skvělý popis traumatu, který hlavní hrdinku pronásleduje celý život. Četla jsem jedním dechem, je to trýznivé, ale skvělé čtení. Jen mě trochu frustroval ne zcela jasný závěr.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Nebyla jsem si jistá, jestli si knížku pořídit. Ta anotace mi úplně nedávala jistotu, že knížku zvládnu bez újmy. Ale nakonec jsem ji přečetla.
Přibližně od poloviny knihy jsme však měla poměrně depkové stavy a posledních pár desítek stran (Eliška a její nová rodina) jsem byla nervózní, jak to všechno dopadne. Rozuzlení celého příběhu jsem chtěla, ale vlastně jsem do od Hanišové ani nečekala. A tak se přesně stalo... odnáším si z toho tedy, že věci se prostě dějí a dá se na ně pohlížet z různých perspektiv. Knížka se do mé paměti určitě zapsala.