Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469616/bmid_rekonstrukce-3yL-469616.png
4
1702
1702
Přežít ještě neznamená žít „Narodila jsem se, když mi bylo devět let, deset měsíců a sedm dní,“ začíná své vyprávění Eliška, hrdinka románu Rekonstrukce. Eliška nyní přebývá v tichém domě své zapšklé tety a její život nikoho nezajímá. Nebo to tak alespoň vypadá, soudě podle opatrných reakcí všech okolo. Eliška se zrodila z vraždy. Matka zabila jejího mladšího bratra a následně i sama sebe. Do té doby přitom vedli průměrný život, v němž nic nenasvědčovalo nadcházející tragické události. Nenašel se ani žádný dopis na rozloučenou, svědkové posledního dne zamlklé matky s dítětem si pořádně ničeho nevšimli. Eliška proto vyrůstá s desetiletou prázdnotou místo dětství, kterou se v dospělosti rozhodne objasnit. Proč to matka udělala? A proč ji nevzala s sebou… V pořadí třetí román úspěšné prozaičky Viktorie Hanišové je o přitažlivosti prázdných míst, o podmanivosti pádu do temnoty. Občas stačí málo, třeba snaha najít životní rovnováhu — a člověk se znenadání kýve nad propastí.... celý text
Přidat komentář
Kniha vás nepustí a chcete víc a víc. Ale konec byl trochu nedostačující...
Skvělá kniha, zhltla jsem ji za dva dny, ale připojím se k ostatním komenátřům, závěrem jsem byla lehce zklamaná, rozplynul se v rozmýšlení, ačkoli si myslím, že si téma zasloužilo údernou tečku na konci.
Velmi čtivá knížka, zajímavá dějová zápletka. Ale přestože se mi knížka moc líbila, tentokrát se autorce nepodařilo ve mně vyvolat ty správné emoce a jsem si jistá, že po nějaké době si nebudu moct vybavit, o čem vlastně knížka byla.
Moc jsem se těšila, ale tahle kniha mě až tak úplně nedostala, předchozí autorčiny knihy - Anežka a Houbařka se mi líbily více.
Opět skvělá Hanišová. Po Houbařce, kterou jsem přečetla skoro na jeden zátah, se mi i Rekonstrukce moc líbila a rozhodně nezklamala. Možná mě trošku mrzel konec, chtěla jsem tomu přijít na kloub proč se to stalo, takhle jsem nad tím ještě přemýšlela.. Už zbývá jen Anežka k dovršení trilogie o mateřství. Jo a ta obálka je krásná!
Nová kniha od Viktorie Hanišové nezklamala. Příběh Elišky, jejíž matka zabije malého brášku a pak spáchá sebevraždu.
Tři části příběhu - malá Eliška vyrůstá bez rodičů, větší začně pátrat po tom, co se tenkrát opravdu stalo a Eliška v dospělosti, kdy ne všechno je jednoduché.
Čtivá knížka ze života - reálná, drsná, smutná.
Líbí se mi autorčiny knihy, nezapomenutelná Houbařka a nyní stejně dobrá Rekonstrukce. Ještě mi chybí Anežka. Příběh Elišky a její rodiny, příběh krutého osudu, se kterým se lze jen stěží vyrovnat, dostat to ze sebe a pokračovat dál... Z minulosti je těžké se vymanit. Celý příběh měl zvláštní, tíživou atmosféru, byl smutný, silný, jedinečný. Nad koncem jsem chvíli přemýšlela a pro mne byl fajn, nutí čtenáře zamyslet se, jít dál... Doporučuji !!
V průběhu děje mě četba bavila, ale ten konec byl takový rychlý a celkově vlastně hodně nevýrazný. To mě zklamalo.
Opet neco uzasneho. I kdyz musim rict, ze konec me na chvili lehce vykolejil. Ale myslim ze je na kazdem ctenari, aby si udelal zaver sam a popustil uzdu sve fantazii, proc se to stalo a treba to ani nema jasny duvod...
Dávám 5/5. Je to moje první kniha od Hanišové, kdy jsem neměla příliš vysoké očekávání, protože ty předchozí a velmi dobře hodnocené zatím nenašly místo v mé knihovně. To se ale asi brzy změní, pokud jsou minimálně stejně kvalitní jako tato kniha.
Příběh o tom, jak člověk se se svou minulostí a minulostí své rodiny, která je více, než tragická, nesmíří a neopustí ji do doby, než ji pochopí. Naprosto chápu hlavní hrdinku, že si s tím nechtěla dát pokoj a neustále se zabývala krutou vraždou svého bratra a sebevraždou matky. Kolik z nás těžko v hlavě opouští myšlenku na situaci, kterou někomu ublížil nebo mu bylo ublíženo a nedokáže přes to "prostě přejít".
Je to kniha, která se svým spádem dá přečíst za maximálně tři dny. Jediné mínus vidím v tom, že se obávám, že to nebude pro mě kniha, která ve mně nechala silný zážitek a nesplyne mi s jinými. Ale uvidíme. Za mě jinak rozhodně doporučuji.
Nesmírně čtivá kniha. V průběhu čtení jsem byla opravdu nadšená, příběh jsem doslova hltala, ale konec mě trochu naštval, zejména teda hlavní hrdinka. Na druhou stranu to byl konec, který jsem neočekávala, což musím ocenit :)
Kniha byla zajímavá, bavila mne. Jen postava Elišky mi byla celkem nesympaticka.
Po Houbařce moje druhá autorčina kniha.
Výborná záležitost, přečetla jsem ji téměř na jeden zátah, jak si mě získala. Pomalu, plíživě, silně psychologicky . Pro mě to byl především právě psychologický román, u kterého jsem očekávala jisté otevřené věci, včetně konce.. právě proto, aby čtenář mohl o knize více přemýšlet, domýšlet si, hádat, ptát se proč... takové knihy mám ráda. Knihy této autorky mají jedinečnou, hutnou atmosféru, jakési tíživé cosi. V dobrém slova smyslu. Rozhodně doporučuji pro náročnější čtenáře, kteří o knihách rádi přemýšlejí a nestačí jim příběh jako takový..
Ctenari se zde rozciluji, ze tento "detektivni pribeh" nema rozuzleni, a ze se nedovedeli co se vlastne stalo. Tento pribeh,ale neni detektivkou. Je to pribeh o tom, ze kdyz se budeme prat s vetrnymi mlyny (zde hledani neceho, co vlastne ani hlavni hrdinka nikdy najit nemohla) tak nas ty mlyny muzou semlit. A pribeh skoncil presne tak....kdyz uz to vypadalo, ze s hledanim je konec, objevil se dalsi "dukaz" toho, ze prestat hledat hrdinka nema. Jde o psychologicky pribeh, ktery nuti k zamysleni. A to zamysleni muze pomoci nam vsem - zda i my se mame v zivote zaobirat minulosti, kterou nezmenime a treba si tim znicit soucasny zivot, anebo zda je lepsi koukat do budoucnosti. Hledat odpovedi na otazky, ktere nikdo nemuze zodpovedet.....je bludny kruh....a tocit se v nem nema cenu.
Četla jsem někde v komentářích k této knize, že je to, jako by ji psal někdo jiný než Hanišová. Nemohu souhlasit, je to přesně její styl, kterému s každou další knihou přicházím čím dál více na chuť. Tato kniha mi zatím přišla jako nejlepší.
Velmi nelehké téma přinášející spoustu otázek a taky trochu těžkou hlavu. Velmi čtivé a návykové, nutně jsem potřebovala vědět jak to s Eliškou dopadne.
Štítky knihy
sebevražda rodinné vztahy psychologické romány posedlost psychická traumata rodinná tajemství vyrovnání se s minulostí ztráta blízkýchAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Musím říct, že jsem velmi překvapená, že má kniha tak nízké hodnocení. Houbařka sice ve mně rezonuje už dlouho, ale myslím, že s Rekonstrukcí to bude úplně stejné. Kniha je velice čtivá, přečteno za jeden den. Na začátku jsem měla pocit, že je kniha pozitivně laděná, ale nakonec vygradovala v pořádné "psycho", korunována zvláštním koncem - konec asi hodně lidí naštval, ale myslím, že kdyby byl jiný, vůbec by neměla knížka sílu, jakou nakonec měla; každý si může domýšlet, co chce. Jen mě mrzí, že zůstalo nakousnuto několik motivů, které nakonec nebyly nijak rozpracované a nějak jsem nepochopila, proč v knize byly (kamarádka ze základní školy, řetízek s blíženci, některé postavy ze seznamu, atd.)