Strážci zákona
Richard Bachman (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29173/bmid_strazci-zakona-ClG-29173.jpg
4
428
428
Richard Bachman série
< 5. díl >
Ve všech zemích, kde byly připravovány k vydání dva romány: Beznaděj a Strážci zákona, bylo podmínkou autora - Stephena Kinga - aby vyšly společně ve stejný den. Tato podmínka musela být splněna i u nás. Oba příběhy na sebe volně navazují a napsal je jeden autor - mistr hororu Stephen King. Ve Wentworthu v Ohiu panuje horké letní odpoledne a v Topolové ulici je všechno jak má být. Poslíček s novinami objíždí na kole předplatitele; děti se škorpí na rohu ulice před obchodem; na trávníku před domem Reedových si mládež hází plastovým talířkem; Gary Soderson zapaluje zahradní gril. Jediná věc, která zcela nezapadá do obrazu, je červená dodávka, která vyčkává s běžícím motorem na kopci. Brzy se rozjede a začne masakr. Než na Topolovou ulici padne večer, ocitnou se lidé, kteří přežili, v jiném světě, kde je všechno možné, bez ohledu na to, jak je to děsivé... a kam přijíždějí samozvaní strážci zákona. Jaká síla je přivolala, jak daleko zajdou a jak je možné je zastavit - takové otázky vyvolávají beznaděj...... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1998 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Regulators, 1996
více info...
Přidat komentář
"Strážci zákona" od Richarda Bachmana na mě působili příliš překombinovaně a zmateně. Zatímco "Beznaděj" od Kinga jsem si užil, "Strážci zákona" od Bachmana přebírají určité postavy z tohoto románu, ale zasazují je do jiného děje. Příběh jako takový byl v pořádku, ale rychlé střídání postav a jejich dialogy působily chaoticky a nepřehledně. Nevím, jestli byl autor pod nějakým vlivem (nemyslím to jako urážku), ale celé to působilo zmatečně. Nemohu knihu hodnotit úplně nízko, ale plný počet hvězd jí také dát nemohu.
Myslím, že veľa užívateľov DK robí rovnakú chybu, ako som urobil aj ja, že som čítal Strážcov zákona hneď po dočítaní Beznaděje a samozrejme tá tendencia porovnávať je jednoznačná a tak trochu nespravodlivá. Preto som čítať prestal a prečítal medzitým ďalšie dve knižky a potom som sa k SZ vrátil a urobil som dobre. Áno, je to King, a zároveň je to Bachman, ktorý sa nevyžíva vo výstavbe charakterov ani v postupnej gradácii strachu, ale nie, surovo vás vhodí do príbehu, ktorý vás síce na začiatku jemne uspí, aby vás potom prebudil do krvavej "reality", ktorá realitou skutočnou síce nie je, ale smrtiacou určite. Iste, k srdcu vám žiadna z postáv neprirastie, nemá nato ani čas, ani priestor a ani sa o to žiadna nesnaží v snahe zachrániť si svoj holý život. Nie je to žiadny boj dobra so zlom a na ploche dvoch ulíc a 33 postáv príbehu ide len o to, kto prežije. Mne osobne prišiel denník Audrey ako príjemné spestrenie /hoci to písmo bolo otrasne nečitateľné/ a hoci ide o vykrádačku TOP Kingovej Beznaděje, aj tak si zaslúži poctivé štyri hviezdy.
Strážce jsem koupil zabalené společně s Beznadějí, u stánku poblíž stanice metra Palmovka. Byla to pořádná nálož stránek a manželka tušila, že o mě několik dnů neuslyší. Beznaděj byla vynikající, Strážci mi připadali slabší a podruhé jsem se k nim nevrátil. Možná bych to měl někdy udělat!
Já nevím no.. Beznaděj jsem měl moc rád, ale tohle mě po pár kapitolách pustilo. Možná jsem si mezi Beznadějí a tímhle měl dát trochu oraz, pak bych to třeba bral jako jiný, nový příběh.
Třeba jindy!
Román je slabý ako samostatné dielo, ale jeho existenciu neospravedlňuje ani kniha Beznádej, na ktorej zvláštnymi spôsobmi parazituje a rozširuje ju. Príbeh ma spočiatku zaujal, potešila aj mapka ulice na začiatku knihy. Dej sa však veľmi rýchlo ubral nesprávnym smerom. Postavy mali síce rovnaké mená ako v Beznádeji, ale niektoré sa správali úplne inak. Okrem toho ich bolo príliš veľa, lebo sa pridali aj ďalšie. Po celý čas som sa strácal v dlhom zozname mien a s dejom to nebolo omnoho lepšie. Ten bol rozťahaný, nudný a nezáživný. Žiadna udalosť sa ma citovo nedotkla. Katastrofálne boli aj pasáže s denníkom od Audrey. Tie boli v knihe uvedené ťažko čitateľným a malým písmom. Zachraňovala to iba obsahová náplň, ktorá bola trošku zaujímavejšia, ako dianie na ulici. A práve za to aspoň tá jedna hviezda. Zatiaľ najslabšia kniha od Stephena Kinga, akú som čítal. I keď, technicky ju napísal Richard Bachman. A som rád, že spolu s ňou odišiel...
Přečteno po letech podruhé. Ve srovnání s Beznadějí rozhodně slabší dílo. Číst však Strážce jako jedno z prvních děl od Kinga, dal bych minimálně hvězdu navíc :)
Ten, kdo nečetl Beznaděj, bude ochuzen o souvislosti. Ten, kdo ji četl, bude naopak pravděpodobně kroutit hlavou. Stejné postavy v jiných rolích, stejné zlo, jen s jiným plánem. A žádné vyšší dobro. Tak jste se dočkali, ateisté!
Kniha je akční, krvavá, brutální a nekompromisní v likvidaci kohokoliv ze zúčastněných. Žádné filozofování, tady máš broky do ksichtu! Přesto, že se tu King skryl za Bachmana, nemohu se ubránit pocitu, že na té knize je něco špatně. Jasně, je to jízda z hodně vysokého a strmého kopce, ale ta jehla, která příběh šila, ležela, dle mého, v rozpálené výhni příliš dlouho. Tek!
Tak toto bolo výborné. Krásny úvod kde sa zoznámime s našimi hrdinami vystriedala blesková akcia. Brokovnie strielajú, mozgy lietajú, končatiny sa trhajú a každý je v panike z toho, čo spôsoblilo túto katastrofu ktorá zasiahla týchto ľudí ako blesk z čistého neba. Postavy bravúrne, zvraty vynikajúce(fakt mi bolo ľúto keď mi zomrel niekto komu som držal palce) a nečakane, koniec na Kinga výborný. V posledných stránkach sa mi až tisli slzy do očí, ten koniec bol naozaj čerešnička na torte. Myslím, že budem pokračovať Beznadejou aby som mal ten najlepší pôžitok z čítania tejto "dvojknižky".
Také se musím přidat k těm , u kterých rozhodně vede Beznaděj. Tuto knihu jsem skoro přetrpěla, nebavilo mě to, postavy mi nebyly sympatické a hrozně se to vleklo. Za mě bohužel velmi slabé.
(SPOILER)
Když jsem si usmyslel přečíst sesterské romány Beznaděj a Strážci zákona, nemohl jsem se rozhodnout, kterým začnu. Nakonec rozhodlo to, že v knihkupectví měli jen Beznaděj a na Strážce jsem čekal poštou. Větší část Kingových fanoušků navrhuje přečíst nejprve Beznaděj a já s nimi, teď po přečtení obou, upřímně souhlasím.
Zatímco v Beznaději byl malý chlapec vedený Bohem na straně dobra, zde je to téměř obráceně. Malého Setha vede "bůh" Tek a používá ho jako nástroj k budování vlastního světa, podle svých zvrácených představ.
Příběh je rozhodně krvavější než Beznaděj, ale to určitě neznamená lepší. Za čerstvého dojmu můžu říci, že se mi osobně líbila víc Beznaděj. Nicméně je to zábavné čtení s dost smutným koncem.
Když se obyčejná ulice promění v dějiště dětské hry přenesené z fantazie do extrémně pokřivené reality... Kniha má 335 stran, z nichž mě opravdu bavilo posledních 100. Co musím vypíchnout, tak na to, že se jedná o bachmanovku, to bylo překvapivě dějově živé. Jinak ale bohužel musím subjektivně hodnotit nízko a Strážce zákona a Beznaděj řadím mezi "jednou úplně stačí" knihy. Chápu, ze porovnání s topovkama jako Řbitov, To, Zelená míle apod. je asi jako srovnávat kaviár a paštiku... Ale podle mého názoru tohle prostě ta paštika je.
Slabší než Beznaděj, nápady a postavy dobré, avšak podobné (i stejné). Na mě to bylo víc neuvěřitelný sci-fi než obvykle. Četl jsem to od půlky zdlouhavě :/
Zajímavá kniha a byť vím, že jsem ji ke konci už pomalu přeskakoval, tuším že se k ní jednou vrátím. Bachmanovky miluju, ale asi jsem si to nevychutnal v té pravé době. Prvních šedesát stran je ale úžasných. Opravdu jsem snad nikdy nečetl tak geniální popis městečka, prozářeného dopoledním sluncem :).
Nejde o žádný literární klenot, ale při čtení si člověk vyčistí hlavu a navíc musím říct, že fakt se nedá dopředu odhadovat, co se stane. Šílená vyvražďovačka, kde všechny postavy mají zhruba stejné šance na přežití, a to v podstatě nulové. Ani u hlavních postav si nemůžete být jistí, že to v dalším okamžiku neschytají. Podobnost s Beznadějí je minimální, možná jen jména některých postav se shodují, vlastnosti už ale nikoliv. Dalo by se kritizovat ledacos, ale podle mě je to zbytečné. Toto nemá být žádné vyšperkované dílo, podle mě to King ze sebe prostě "vyblil" a muselo se mu teda strašně ulevit :-)
táto kniha ma jednu velku smolu a to tu že Beznadej je jedna z najlepšich knih od Kinga a ludia ich preto porovnavaju vedla seba, ked si odmyslim rovnaké mena postáv tak je to velmi dobrá paralela ku knihe Beznádej, akési predjedlo ku fantastickej Beznadeji ktora je za mna asi top kniha od Kinga, každopadne ma Strážci prijemne prekvapili a zabavili a 4 * su akuratny počet
Tejto knihy som sa trošku obávala, pretože predsa len nemá úplne skvelé hodnotenia. Ale bála som sa zbytočne, kniha ma v podstate chytila od prvej strany, tak ako aj väčšina Kingových kníh. Prišla mi veľmi napínavá, skupinka ľudí, ktorí sa snažia prežiť, zatiaľ čo ich ostreľujú zvláštni ľudia na zvláštnych vozidlách. Spočiatku som mala v postavách chaos, bolo ich tam celkom dosť, ale keďže zomierali celkom rýchlo, tak sa to potom dalo zvládnuť. Väčšina ich bola aj celkom sympatická, boli vykreslené veľmi reálne a u niektorých ma naozaj mrzelo, že to nezvládli až do konca. Nadprirodzená časť ale bola na môj vkus až príliš sci-fi, hlavne teda to, skadiaľ sa vraždiace indivíduá brali, to mi zážitok z knihy trochu kazilo. Ale atmosféra knihy, tá atmosféra strachu, bola skutočne skvelá a od knihy som sa ináč nemohla odtrhnúť. Zvláštnym ozvláštnením boli medzikapitoly, niektoré ma veľmi bavili (napríklad denník istej postavy), niektoré mi ale prišli dosť zbytočné.
A je to tu zas … známá jména … očekávaný děj … ta samá beznaděj!
Může se to totiž stát kdekoli!
I v té nejospalejší, nejnudnější ulici – jako je Topolová … „Cosi se tu dělo. Snažil se nepropadat tomu paranoidnímu pocitu, ale určitě se něco dělo.“
Poklidný život se v mžiku mění v noční můru plnou násilí a taky nadpřirozena, ve chvíli, kdy samozvaní Strážci zákona dorazí do Topolové …
Pokud jste pravidelní čtenáři SK a jeho alter ega RB, víte, do čeho jdete, čeká vás temnější, syrovější, a taky depresivnější příběh, takže děsivé události nabírají velmi rychle na obrátkách, zároveň vás ale taky čeká příběh úspornější, minimálně co se týče počtu stran, tady se totiž jde rychleji na věc – chaos přichází hned záhy, nečekané zvraty jsou hned za rohem a hrdinové příběhu jsou na tom zpočátku stejně, jako my, čtenáři, snaží se zorientovat v situaci. Zajímavé je, že nic z toho není na úkor popisu situace, je stejně precizní, jako u všech příběhů SK, jakoby navzdory tomu, že prostoru je daleko míň –takže se ti před očima objeví plastický obraz, který je sice bez zbytečných detailů, protože na ně není v příběhu čas, přesto je dokonale ostrý – vidíš, slyšíš, cítíš – zaplavují tě vjemy a mozek se snaží zpracovat všechny ty šílené události, přičemž většinu z nich teprve tušíš, mrazí tě v zádech už dopředu … „mozek vytrvale zařazuje každou šílenou novinku, jako by se tu dělo něco souvislého, něco, co se dá vyprávět jako příběh“ … dobra a zla a toho, jakou měrou se podílí na lidské povaze, příběh boje o přežití a síle pudu sebezáchovy, a v neposlední řadě příběh o pospolitosti a síle takových společenských vazeb.
Přijde mi, že v knížkách podepsaných RB /na rozdíl od těch na jejichž přebalu najdeš SK/ se těžko hledá naděje, že se v nich v daleko větší míře potkáš s brutalitou, a že se většinou pohybuješ spíš jen v úzkém spektru emocí – jako by si s nimi hrdinové příběhu moc nelámali hlavu (na rozdíl od těch od SK, kde je to naopak, jdeš pořádně hluboko do jejich mysli) ale prostě se řídili „jednoduchými“ emočními vzorci a tak i jednoduchými motivacemi k činům, často až perverzním, že nad nimi rozum zůstává stát – přímých konfrontací s nimi se ti v příběhu dostane poměrně dost, až doufáš … „že už je to pryč, ať to bylo, co chtělo.“
V podstatě hned od začátku se v příběhu navíc začnou objevovat strohé zprávy z tisku, co vypadají jako „zpestření“, ale brzo zjistíš, že ses šeredně spletl, jsou totiž spíš jako výstřel! Je to vteřina, ve které se ale paradoxně plynutí času na chvíli zpomalí, protože v tu chvíli zjistíš, že lidé tu umírají, jako kdyby kulky protínaly vodu – na milisekundu se rychlost zpomalí, právě ve chvilkách náhlého pochopení. Něco, do sebe zapadne, některé otázky, jsou zodpovězeny, ovšem předzvěst něčeho zlého se ti stejně trvale usadí v hrudníku – s tím prostě musíš počítat.
Dvojpříběh Beznadějě je rozhodně originální (ostatně ani jsem to jinak nečekala), ale je taky natolik explicitně přímý v popisech brutality a násilí, že si musím dát od mistra thrilerů, hororů a nekontrolovaného napětí na chvíli pauzu, vrhnout se na chvíli zase na jiný žánr, aby po čase zase zvítězila, řekla bych zvědavost, protože komplexnost díla SK mě asi nikdy nepřestane udivovat, různorodost, uvěřitelnost a způsoby propojení skrze všechny jeho příběhy mě asi nikdy nepřestanou lákat, občas navzdory míře a síle obsahu …