Říjnový seznam
Jeffery Deaver
Domníváte se, že už vás Deaver nemůže ničím překvapit? Může. Touto knihou. Začátek tohoto neobyčejného krimirománu najdeme vlastně na jeho konci. Alespoň podle tradičních pravidel žánru. Která ovšem Jeffery Deaver převrací na hlavu. Gabriela McKenzieová zoufale čeká na zprávy o své unesené šestileté dcerce. Konečně se otevřou dveře. Do místnosti ale nevstoupí policie ani vyjednavač. Je to únosce a v ruce drží zbraň. Ještě před dvěma dny vedla Gabriela normální život. Jak je možné, že se všechno najednou takhle zvrtlo? Nejenže má zaplatit půl miliónu dolarů jako výkupné, ale musí také odevzdat záhadný dokument nazvaný Říjnový seznam. Nikdy dříve o té listině neslyšela. Ví jen tolik, že patřila bývalému šéfovi, který uprchl před policejním vyšetřováním neznámo kam... Od nedělního večera k pátečnímu ránu se odvíjí chytře vybudovaný děj, v němž nás autor nutí neustále přehodnocovat dříve předložená fakta. A když v samotném závěru konečně vyvstane úplný obraz děje, nezbude nám než užasnout nad tím, k jakému mistrovství Deaver dovedl umění literární manipulace.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , DominoOriginální název:
The October List, 2013
více info...
Přidat komentář
Od autora mám radši jiné knihy. Konec mi už přišel malinko překombinovaný. Ale rozhodně zajímavý nápad, chválím.
Moje první kniha tohoto autora. Měla jsem trochu obavy, jak se mi to bude číst, ale bylo to skvělé. Rozuzlení super!
Na začátku víte, jak příběh skončí a hned si vytvoříte určitou představu, jak to začalo, že vás to přece nemůže překvapit. Jenomže to by nebyl pan Deaver, aby v tom nebyl háček. Ale když čtete mezi řádky a chytáte se náznaků, je vám jasné, že to všechno není jen tak. Chvilku trvá, než se člověk začte (ale ono to moc lépe nejde, když vlastně vyprávíte příběh opačně a nesmíte prozradit příliš mnoho). Ale pak to dostane pořádné grády a konec je opravdu pecka :) Je to super kriminálka, opravdu doporučuji :)
Příběh psaný pozpátku. Takže na začátku víte, co se stalo, ale zajímavě se rozkrývá, co tomu předcházelo. Chvíli mi trvalo se tomuto způsobu vyprávění přizpůsobit.
Zajímavý nápad, ale nesedlo mi to. Vůbec jsem se v tom neorientovala a vzdala jsem to ještě před stranou 50. Život je moc krátkej a já mám fakt hodně knih, které si ještě chci přečíst ;)
Chvíli trvalo, než si hlava zvykla na ten zpětný chod, ale pak super - obzvláště velmi překvapivý závěr.
Každý zvrat s novou kapitolou jsem si neskutečně užíval. Pěkný nápad a výborně vystavěné...
No nevím, ale tato kniha mně zklamala, což se u tohoto autora stalo poprvé. Začala jsem ji číst několikrát, ale vždy po několika stránkách jsem ji odložila na " později " a už se k ní nevrátila.
Ja se snazila sebevic a neslo to. Me pri nakupu tehdy zaujalo, ze je knizka psana od konce a to me pak pri cteni hrozne rozcilovalo. Tema dobry. Zkusila jsem to od „konce“ ale ne. Tohle neni muj salek kavy.
Bud pujde knizka z domu, a nebo to zkusim za par let znovu, kdyz uz ji mam v knihovne od roku 2017!!! Co by ne
Jsem trochu rebel. Knihu jsem četla odzadu, tedy chronologicky. Nezamýšlela jsem to, ale po přečtení prvních asi 4 kapitol, kdy jsem měla ve všem guláš a obrácené pořadí mi velmi nevyhovovalo (konec jedné kapitoly má své chronologické pokračování na začátku předcházející kapitoly), jsem stála před rozhodnutím, zda knihu odložím, nebo to vezmu z opačné strany. A udělala jsem dobře. Sice jsem přišla o hlavní pointu, přesto jsem si čtení náramně užila a netrpělivě čekala zase na začátek, protože jsem si z prvního čtení nepamatovala jeden důležitý detail.
Nejprve jsem si myslela, že to bude výborné a výjimečné počtení. Myšlenka, že kniha začíná poslední kapitolou je bezesporu geniálně originální a prvních několik stránek se četlo poměrně svižně. (Pokud si dobře pamatuji, styl psaní byl strohý a úsečný, je třeba si na něj zvyknout. Myslím, že se ke knize i tématu hodil, ale čtenáři, kteří si potrpí na rozsáhlé květnaté věty, mohou být nepotěšení.) Nicméně konec mě zklamal. Připadal mi překombinovaný, některé zmíňky o charakteru postav si protiřečily, zkrátka jsem měla pocit, že autor nebyl ke čtenářům férový, tím pádem rozřešení bylo příliš překvapivé a nedávalo smysl, když se člověk zpětně zamyslel nad tím, co se dočetl v předchozích kapitolách. Zkazilo to celý dojem z knihy.
Na styl knihy je potřeba si chvíli zvykat. Potom se už jen vezete na vlně. Po přečtení mě napadlo, co by se stalo, kdyby tímto stylem začal Déčko psát například romány o LR, případně Robert Jordan sérii Kolo Času :D :D :D
Moje první kniha od autora a to díky čtenářské výzvě. Nejdřív jsem si říkala, že to nedám, že tu knihu začnu číst odzadu. Nakonec jsem jsem to ale četla tak, jak to bylo napsané. Byla to prostě pecka. Je potřeba to číst důkladně a pamatovat si, co bylo v předešlých kapitolách, ale to rozuzlení to jsem nečekala. Mistrně propracovaný plán napsaný odzadu. Myslíte si, že už vás nic nepřekvapí, ale všechno je vlastně úplně jinak.
Dlouho mi trvalo, než jsem se srovnal s celkovým pojetím knihy. Hlavně mi nešlo do hlavy, jak se může děj završit už jen pohledem dále do minulosti. O to větší překvapení přišlo v posledních dvou kapitolách. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že všechno je jinak. Hodní, zlí, oběti, zločinci - nic nemusí být takové, jak se zdá.
Říjnový seznam jsem našla díky Čtenářské výzvě, když jsem hledala čtení pro splnění 3. tématu.
Vhodnější kniha s retrospektivně vystavěnou kompozicí snad neexistuje.
Abyste pochopili: Celý příběh je vyprávěn od konce po začátek. Funguje to tak, že postupujete od poslední, 36. kapitoly, až ke kapitole první, která je tím pádem zařazena až na samý závěr. Bylo pekelně náročné si na ten postup zvyknout, zprvu jsem se musela vracet, abych si určité spojitosti vyjasnila a několikrát jsem měla nutkání se na to vykašlat a začít číst odzadu ve standardní časové posloupnosti.
Ještěže jsem to neudělala!
Protože ačkoliv se v příběhu vracíme do minulosti, tak jinak funguje jako klasická kriminálka a ke všem zásadním odhalením dojde na závěr (nebo na začátek?:D).
Detektivka je po formální stránce opravdu velmi, velmi originální a tak, jak mě nejdřív nebavila (a vyloženě mi vadily některé pasáže vypůjčené z červené knihovny), v druhé polovině se to výrazně zlepšilo, děj dostal spád a byl i zručněji napsaný. Dočetla jsem to zkrátka s dobrým pocitem.
Když se pak ale nad tou výstavbou zamyslíte, zjistíte, že je příběh schématu obrácené časovosti zcela podřízen a vykoukne na vás obrovská skládačka, u níž se obávám, že při opakovaném skládání (rozuměj čtení) by vykoukly všechny ty přílišné dokonalosti a nepravděpodobné dialogy.
P.S.: Obdivuju redaktora knihy, musela to být nesmírně obtížná práce. V české verzi poklonu skláním skvělé Karin Lednické.
No, teda! :-D
To bylo úplně boží :-D
Deaver se opět ukázal jako mistr manipulace. Tentokrát se mi podařilo drobnou část příběhu rozluštit, ale zdaleka to nestačilo na celou mozaiku :-D
Zvláštně psané, přesto nechybělo napětí a nečekané rozuzlení ;-)
Rozhodně povinné dílo pro každého fanouška ;-)
Tak to bylo super. Za mě nejlepší od autora. Úplně něco jiného. Bála jsem se toho,ale bylo to úžasné.
Hlavně ten konec-zacatek??
Štítky knihy
vraždy americká literatura thrillery detektivní drsná škola únosy dětí kriminální thrillery výkupné
Autorovy další knížky
2014 | Sběratel kůží |
1999 | Tanečník |
2016 | Sběratel kostí |
2019 | Hra na nikdy |
2000 | Prázdné křeslo |
Dala jsem mu šanci, nápad zajímavý.
Příběh vyprávěný od konce není takový, jak se třeba zpočátku jeví. Děj působí srozumitelně a dá se to sledovat, ne že ne. Ale už nějakou dobu mi na jeho knihách vadí hrozná jednotvárnost.
Kde jsou doby Sběratele kostí?
No pryč.