Říjnový seznam
Jeffery Deaver
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/251360/mid_rijnovy-seznam-251360.jpg
4
818
818
Domníváte se, že už vás Deaver nemůže ničím překvapit? Může. Touto knihou. Začátek tohoto neobyčejného krimirománu najdeme vlastně na jeho konci. Alespoň podle tradičních pravidel žánru. Která ovšem Jeffery Deaver převrací na hlavu. Gabriela McKenzieová zoufale čeká na zprávy o své unesené šestileté dcerce. Konečně se otevřou dveře. Do místnosti ale nevstoupí policie ani vyjednavač. Je to únosce a v ruce drží zbraň. Ještě před dvěma dny vedla Gabriela normální život. Jak je možné, že se všechno najednou takhle zvrtlo? Nejenže má zaplatit půl miliónu dolarů jako výkupné, ale musí také odevzdat záhadný dokument nazvaný Říjnový seznam. Nikdy dříve o té listině neslyšela. Ví jen tolik, že patřila bývalému šéfovi, který uprchl před policejním vyšetřováním neznámo kam... Od nedělního večera k pátečnímu ránu se odvíjí chytře vybudovaný děj, v němž nás autor nutí neustále přehodnocovat dříve předložená fakta. A když v samotném závěru konečně vyvstane úplný obraz děje, nezbude nám než užasnout nad tím, k jakému mistrovství Deaver dovedl umění literární manipulace.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2015
,
Domino
Originální název:
The October List, 2013
více info...
Přidat komentář
Dost jsem se musela soustředit na to, že se s každou kapitolou posouvá děj k začátku. Ale i tak se mi kniha moc líbila. :) Zajímavý nápad.
Styl psaní příběhu odzadu dopředu jistě nebyl nezajímavý nápad. Umím si představit, že to byla pro autora lákavá výzva, zmiňovaný film Memento mě právě touto netradičností bavil. U knížky (alespoň této) mi to ale přišlo jednoznačně na škodu - věřím, že kdyby byl tento samý příběh vyprávěný od třetí do poslední kapitoly chronologicky a za nimi by pak navazovaly kapiloly dva a jedna, příběh by se lépe četl i by velmi pravděpodobně lépe fungoval a o “ohromující” závěr by také nepřišel..
Styl psaní mi absolutně nesedl, psát od konce k začátku je určitě originální, ale to je tak jediné plus. Knihu vlastně čtete dvakrát, vždy po uplynulých několika kapitolách se vracíte a skládáte fakta, které v době čtení nemůžete pochopit a dozvíte se je později. Za mě ne.
Měla jsem problém pochytit časovou osu knihy a taky jsem měla problém pochytit svoji snahu tu knihu dočíst ..
Nakonec jsem se pročetla do konce.
Jsem ráda že jsem měla možnost si přečíst něco nového ale další knihy v tomhle stylu psaní už bych si nečetla.
Malé bezvýznamné plus jen díky tomu že Deaver je můj oblíbenec :)
Ze začátku jsem byla dost skeptická, zda mě bude bavit forma psaní od konce po začátek. Od půlky to byla super jízda. Sice jsem tak trochu tušila Daniela, ale konec pro mne byl překvapivý. Určitě doporučuji a hodí se výzvy :o)
Wau, Deaver opět nezklamal. Trochu jsem se bála toho děje pozpátku, ale velice rychle jsem si na to zvykla a moc jsem si to užívala. A ten konec? Super. Vůbec jsem to nečekala, že by se to mohlo takto zvrtnout :)
Některé věci jsou zavedené, protože fungují dobře. Deaver zkusil experimentovat, narušil schéma, to oceňuji, pro mě je to ale slepá ulička. Mě v detektivkách nejvíc baví sledovat vyšetřování, to, jak do sebe postupně všechno zapadá; v závěru je zločinec dopaden a já se dozvídám, proč a jak to provedl - ale ve stručné podobě, protože jsou mi sděleny pouze relevantní informace. Puzzle skládám tak, že dílek přikládám k sousednímu; tak to mám ráda. Opačným vystavěním příběhu jsem se musela prokousat informacemi, které se nespojily s ničím - přibližně do tří čtvrtin knihy. Nutno přiznat, že poslední čtvrtina a konec to trochu napravily, takže budiž.
Tak jak mam knizky Jefferyho Deavera v oblibe,tak tahle pro me byla velkym zklamanim.Tim ze zacatek deje byl vlastne na konci se mi porad nedarilo se do knizky poradne zacist.Bohuzel,tahle se mu moc nepovedla :(
Musím uznat, že toto počteníčko bylo velmi zajímavé.. Ještě jsem nečetla knihu, jejíž děj se odehrává pozpátku, až na konci knihy se člověk dostává k podstatě celého příběhu.. Je to nápadité a ještě víc to nutí člověka rychle pokračovat, aby se člověk dozvěděl, proč se to všechno stalo a ještě je pointa dost nepředvídatelná :-) kniha se mi moc líbila :-)
Na celé knize je dobrý jen ten nápad, psát od konce k začátku. Jinak je to celé nepravděpodobný blábol, který podceňuje čtenáře. Situace, které se stanou, jsou slušně řečeno málo uvěřitelné, autor se ani nenamáhá je uvěřitelnými udělat.
Nejdříve se zdálo, že systém psaní knihy obráceně nebyl dobrý nápad, ale byla jsem mile překvapena. Šokovaná zvratem na konci musím říct: dobrá práce...
Do knihy jsem se nemohla začíst. Jen to, že by měl být zajímavý závěr mne donutilo knihu číst dál. Cca od poloviny jsem tušila, že spousta věcí je jinak, než se na konci příběhu, resp. na začátku knihy zdálo. Část jsem odhalila, část odhalila poslední kapitola č.1. Sice mi trvalo začíst se, ale přesto nad knihou a příběhem občas zpětně přemýšlím.
Přečteno za pár dnů, díky volným stránkám u kapitol to ani těch 350 stránek nebylo. Já nemohu doporučit, do půlky docela nuda, a od poloviny jsem už trošku tušila. Ne že by mě závěr nepřekvapil. Další mínus je, že nemám ráda super hrdiny. Harry Hole aspoň pije...
První kapitoly jsem si přečetl po dočtení znova, což se nestává (i když viz Nesbo), ale tady se to nabízí. Závěr super, chvíli jsem si myslel, jak jsem to vše odhalil, ale Deaver mě nakonec překvapil. Čtení kapitol pozpátku mi ale fakticky nesedělo... Deaver má určitě lepší knížky.
Tento styl mě opravdu neoslovil, zpočátku mi trvalo zorientovat se v ději, který se vracel a ani neměl spád. Šťávu tomu dal až konec (začátek), který jako vždy překvapil.
Štítky knihy
vraždy americká literatura thrillery detektivní drsná škola únosy dětí kriminální thrillery výkupné
Autorovy další knížky
| 2014 |  Sběratel kůží |
| 1999 | Tanečník |
| 2016 | Sběratel kostí |
| 2019 | Hra na nikdy |
| 2000 | Prázdné křeslo |
Já jsem z knihy ohromená. Bála jsem se opačného časového sledu, ale zbytečně. Naopak neustálé přehodnocování faktů, od kapitoly ke kapitole, jak se odkrýval pravý význam skutečností, mě bavil. A neustále překvapoval. Až do samého závěru.
Příběh sám o sobě na jedničku, krátké kapitoly odsýpaly neskutečně bleskově, k postavám jsem opravdu rychle navázala vztah a brilantně odvedená práce s originální formou příběhu... Já snad nemám, co vytknout.
Ale uznávám, ne každému forma od konce k začátku sedne. Ale zkuste to, jinak se nedozvíte, jak je to u vás. A zbytečně se nesnažte si příběh šroubovat do hlavy od začátku ke konci. Užívejte si kapitoly jednotlivě a čtěte takhle: jedna kapitola - a ta před ní - a ta před ní... Jen se pomalu suňte vpřed a nesnažte se vracet k tomu, jak se to tedy stalo po sobě... ono to na konci knihy najednou zacvakne a půjde samo... Popřípadě čtěte od konce, ale za mě tím přijdete o legraci. :-)
Já se jen modlím za další takhle napsanou knihu!