Přidat komentář
Pro mne hodně těžkopádná kniha. Ačkoliv jsem to čekala, popisů tam bylo tak moc, že jsem některé pasáže přeskakovala. Příběh, který se zde odehrával, byl opět, jako u většiny Zolových knih, tragický, smutný. Vůbec se nedivím, že církev Zolu neměla ráda, byl opravdu její silný odpůrce. Už v knize Lourdy (která se mi líbila více) církev napadal a i touto knihou dal opět silně najevo, jak mu vadí bohatá církev a chudoba obyčejných lidí.
Původně mě uchvátilo vydání , které se mi dostalo do ruky- neprobádaná knihovna na půdě zas tento víkend vydala svá tajemstvi. Vydáno roku 1896, zahnědlé stránky, trochu rozdrbaný obal , ale už jen to, že to před sto lety drželi moji předci v ruce ve mě vzbudilo touhu knihu přečíst. O obsahu- je zamířen trochu proti tehdejší církvi, trochu proti již tehdy známým rozvodům manželství, prostě ode všeho tak trochu . Ale byla tam uvedena něco, co si dovolím citovat:
"Je příliš mnoho knih! Příliš mnoho!
- Ne, nikoli!, přerušil ho stařec náruživě, nikdy není knih příliš mnoho! Máme knih zapotřebí. Nikoli mečem, ale knihou přemůže lidstvo lež a bezpráví a dobude konečně bratrský mír mezi národy. "
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
První kniha od Zoly, která mě nebavila. Nedočteno.