Říše bouří
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355454/bmid_rise-bouri-VTz-355454.jpg
5
2422
2422
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 5. díl >
Dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce Aelin udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.... celý text
Přidat komentář
Královna která byla zaslíbena.
Musela jsem se přemáhat abych knížku nezhltla za jeden den, ale jakmile jsem začala číst prostě už nebylo cesty zpět.
S.J.Mass opět ukazuje jak dokáže překvapit a ani při 5 díle vás tato série neomrzí, právě naopak.
*MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!*
Už ani nevím co dále k této sérii psát, zase bych ji jen vyzdvihovala do nebes jak je užasna. Opět plynulý děj a tolik brilantních zvratů.
Jen bych se chtěla trochu poohlédnout na konec knihy který mě tak dostal, do poslední chvíle jsem věřila že Aelin přijdou zachránit, navíc to co se Aelin dozvěděla v tom zrcadle.. no wow, takový konec jsem prostě nečekala.
*ZBYTEK UŽ SPOILERY NEOBSAHUJE*
HODNOCENÍ: Není o čem diskutovat, opět 5*!!
Už se nemůžu dočkat na další díl!
Klobouk dolů před spisovateli, kteří si ve své hlavě umějí vytvořit celý nový svět a dát to na papír v tak čtivé podobě. Skvěle propracované všechny dějové linie do posledního detailu. Už se moc těším na pokračování.
Neskutečné, S. J. M. v této knize opravdu ukázala, jak má celý příběh/svět propracovaný do všech detailů. U všech dílů Skleněného trůnu jsem konce rozdýchávala poměrně dlouho, ale zde, no páni tady to byla opravdu doba, než jsem vstřebala vše, co se na konci stalo.
Hodně se mi líbilo, že se kniha neodehrávala jen na jednom místě. Taky jsme v knize mohli nahlédnout do myslí poměrně dost postav např. Manon, Lysandry, Elide, nebo Lorcana. Akce a překvapení bylo v knize dost, jak na konci tak i v průběhu příběhu.
V jednu chvíli jsem u knihy měla chuť brečet, v další se smála a aby toho nebylo dost, tak bych ráda zabila i pár postav. Po konci knihy možná i Maasovou.
Víte,někdy si opravdu říkám, že jsem na knihách od S. J. M. závislá, jako někdo na drogách.
Říše bouří je opravdu povedená a už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Snad vyjde brzy.
Tento díl jsem četla snad 3x za dobu 3 měsíců. Neskutečně mě bavil a některé scény jsem i oplakala, hlavně konec a když to bylo nahnuté s Asterininým životem. Konec (ohledně Lorcana a Elide) byl nic moc (,,padouch'' si uvědomí chyby a vydá se je napravit... Toto mě úplně vytáčí!). Nato jak jsem Manon na začátku neměla moc ráda, jsem si dost oblíbila. Jeřábovi a Aelin jsem to přála hned od prvních stránek Dědičky ohně. Doufám, že Jeřáb Aelin najde jinak nevím jak by to se mnou skončilo (asi stejně, nebo hůř, jako když zabili Sama). V knize mě nejvíce rozplakala věta: ,,Odnes mé tělo zpět do té chalupy"- Asterin. Tento díl se doopravdy Sarah povedl a už se těším na další.
Sarah J. Maas.. tahle autorka mě každým svým dílem dostane do kolen.. kniha byla jako všechny ostatní naprosto strhující. Příběh, akce, napětí.. Aelin je mojí nejoblíbenější ženskou hrdinkou, protože tahle holka umí překvapit a šokovat vším, co řekne! Právě jsem dočetla a jsem plná zoufalství a naděje.. jako bych byla součástí tohoto úžasného příběhu.
Hodně dobrý díl,Elide a Locan mě velmi překvapily vůbec jsem to nečekala.A ten konec jsem skoro obrečela ,potřebují další díl jinak to nejde.
Duben - úplný souhlas, co se týká sexu v knize. Za mě by to tam vůbec nemuselo být a když už ano, tak ne takhle. Hodně jsem si oblíbila Manon, Elide i Lysandru a jsem ráda, že se mohu těšit na další knihu. Hodně čtivě napsáno.
Strhující, myslím, že jsem u čtení prodělala tak čtyři infarkty... Akutně potřebuji další díl a ještě jsem nezjistila kdy vyjde... Nechápu jak při svém maximálním pracovním vytížení můžu přečíst sedmisetstránkovou knížku za čtyři dny... tomu se říká zdravá droga...akorát jsem teda zralá na psychiatrii
Ani nevím, jak mám slovy vyjádřit to co mě svírá a honí se mi hlavou po přečtení knihy. Knihy jsem vždycky silně prožívala, ale snad žádným jsem nepropadla tolik, jako těm od Sarah.Tato knížka byla další naprosto úžasný zážitek. Aelin ani Jeřáb mě rozhodně nenudili a oblíbila jsem si Fenryse. Mám moc ráda i Elide, ale upřímně nechápu, proč toho všichni tolik nadělali okolo příběhu s ní a Lorcanem, protože mě popravdě moc nebavil. Dokonce těm dvěma spolu ani moc nefandím. (Prosím nezastřelte mě) Ale ani Lorcan mi jako postava není nesympatický. Manon byla v této knize taky úžasná. Moc se mi líbilo oživení postav z Krvavého ostří. (Vždycky jsem doufala,že se v příběhu znovu objeví Ansel) A teď k tomu konci, který mě stejně jako ostatní rozsekal a u kterého jsem měla slzy na krajíčku a uvažovala o sebevraždě.(Pak jsem usoudila, že v takovém případě bych se dalšího dílu nedočkala nikdy hah) Bylo to strašné a moje srdce krvácelo lámalo se a hořelo. Po dočtení a opakovaných úvahách jsem ale dospěla k tomu, že to vlastně nevypadá tak beznadějně, jak to vypadá. Jeřáb Aelin samozřejmě najde, protože jinak to nejde! V Terrasenu zatím bude všechno klapat díky Lysandře a vojsku, které Aelin shromáždila. Sarah prostě zařídila, že závěrečný díl bude opět pěkně dlouhý a komplikovaný. Vlastně by to bez toho bylo moc jednoduché a já jsem zápletku očekávala. Nicméně zrovna takhle to skončit nemuselo....... Taky už se celkem těším na Chaola, (radši bych samozřejmě měla hned další díl) protože mi docela chybí.
Začlo to tím, že jsem přečetla Krvavé ostří. Bylo to čtivé, ale kniha mě stupiditou občas úplně vytáčela. Myslela jsem, že další díl už ani neotevřu, ale přišla dlouhá chvíle a tak jsem přelouskala už s mnohem větší chutí Skleněný trůn. Pak už mi stránky jenom letěli pod rukama, a když přišel Jeřáb zjistila jsem že jsem v tom až po uši. Po dočtení Říše bouří jsem zralá na psychiatrii. Mám silnej absťák a proklínám autorku za tak hrozný konec. A ještě za to, že teď budeme muset takovou dobu čekat na poslední díl a volnou chvíli že nám krátí Chaolem (fandila jsem mu před Jeřábem, teď už po něm nevzdechnu
Sarah J. Maas znovu dokazuje, že umí psát tak poutavě, že nemáte problém přečíst 200+ stránek za den. Bohužel kvůli velké pauze mezi čtvrtým a pátým dílem jsem se vzdálila od Eriley a jejích obyvatel. Ani po přečtení krátkých shrnutí jsem se moc neorientovala, ale to tolik nevadilo. Vadila mi spíše Aelin, která se vždy ocitla v koncích, jen aby byla zachráněna svým plánem, který samozřejmě uvedla do chodu už před týdny, aniž by se o tom někomu zmínila. A vzhledem k tomu, že mi ani Jeřáb není sympatický, tak jsem se celou knihu soustředila spíše na ostatní postavy... Hlavně na Doriana a Manon, které jsem měla ráda již od začátku.
Abych to shrnula, tak bych si nejradši vzala Feyre a Rhysanda ze Dvorů a strčila bych je do této série místo Aelin a Jeřába.
Tak teď nevím, kdo je větší liška podšitá, jestli Aelin nebo autorka? Já chci další díly, z těch sérií mě jednou klepne.
Jednotlivé malé dílky z předešlých knih zas ukazují svoji důležitost a začínají správně zapadat.
Pár věcí už bych i vytkla, ale jako celek mě to stále baví ;)
Říkám si, proč to ještě čtu,když hlavní hrdinka je nesympatická nymfomanka se sklony k zoofilii. Ale pak se vždycky přesvědčím, že už to je třeba poslední díl a jdu si to přečíst. Konce knih jsou pro mě psychicky čím dál náročnější...
I když bych nejraději napsala nějakou dlouhou slohovku (což by nebylo vůbec těžké), řeknu to jednoduše. Maasová mě jednou přivede do hrobu. Knížka přečtená za dva dny - válka se zdá být v plném proudu - teď se taky jedná o spojence - láska mezi Aelin a jeřábem. Naprosto úžasný.
A konec knížky? Promiňte mi za spoiler. Ale vážně? Už se zdá že se Aelin dostává do vedení a najednou to její zajetí. A příchod spojenců. Takže ta válka teprve teď začíná. A já mám vydržet čekání na pokračování..
Nic jiného než 5* nikdy nedám a Maasovou opravdu obdivuji.
PS. kdo taky na konci nezadržel slzy? :)
Kniha se čte dobře a dějově hlavně k závěru nechce vůbec pustit od knihy. Co mě naštvalo, asi tak v půlce knihy, když jsem si uvědomil, že ani přes to, že je to takhle tlustá bichle tak se v ní děj nedořeší a bude další kniha (pak jsem se dočetl, že ještě dvě) ... no dobře to bych ještě zkousl. Ale jak je na hodně stran rozepsaný děj každé bitvy, tak je bohužel nesmyslně dlouze rozepsaný sex, který svým popisem silně atakuje parodii. Jasně, chápu že od posledních dílů, kde se jako náctiletá autorka sotva pustila dál než na letmé polibky, se tady najednou sex není tabu, ale proč u toho musí s každým vyvrcholením hořet palmy, padat nebe, vybuchovat sopky, třást se země a likvidovat vše okolo nespoutanou magií? Otrava to číst, když to je tak dlouhé a bál jsem se to přeskočit, aby tam náhodou nebylo v ději něco podstatného. Zápletka je sice hezky poskládaná do sebe, ale taky dovedená až ad absurdum a postavená na jedné větě, kdy autorka ještě ani netušila, že ji někdy znovu použije.
Další co mě otravovalo, jak když už tam autorka musí všude psát toužebné doteky a snažit se vyžívat v sexuálních scénách, proč jsou postavy tak neskutečně sexuálně ploché. Je tam víla, čarodějnice, měnička ... ale přes všechny náznaky, popis pout a podobně to stejně končí tím, jak se něžně řve nějaké jméno, prosí se toho druhého, žádná rychlá vášeň a bouře, chlap vždy počká, dává si na čas, vždycky jí sáhne na zadek, chytně ho do ruky a laská nějakou prohlubeň na krku a prostě pořád naprosto stejně jen s jinými postavami a asi jinak "ohořelými palmami". Jasně, všichni chápeme že autorka to takhle má ráda, ok nic proti tomu, ale u svých postav by mohla nabídnout trochu větší rozmanitost, když už tam tex sex musí cpát za každou cenu.
Bojově nedává smysl, jak nejdřív popíše, že Ilkenové jsou prakticky nezničitelní, magii obrnění, vilím bojovníkům dají sakra zabrat, když mají i jen přesilu 3 na 1, ale pak najednou v pohodě pobijí celé vojsko a zbytek dostřílejí šípy a dorazí ručně ... ale tahle nevyváženost se táhne celou knižní sérií, kdy vždy je pár nepřátel prakticky nepřemožitelných ale o kousek později padají jak domečky z karet. V napínavém ději to až tak nepostřehnete, jen nad tím zpětně nesmíte moc přemýšlet.
Šok. To je asi slovo, které je pro mě osobně pro tento díl nejvýstižnější. Je až neuvěřitelné, jak do sebe zapadly střípky obří skládačky z minulých knih, o kterých jsem ani netušila, že jsou součástí většího celku. Je sice pravda, že prvních cca 300 stran bylo trochu nudných, ale zbytek knihy to bohatě vynahradil. Posledních asi 60 stran jsem skoro nedýchala a doslova je hltala. Na jednu stranu jsem strašlivě chtěla vědět, jak to dopadne, i když jsem tušila, že si autorka (jako vždy) vychutná otevřený konec - a taky že ano.
Na stranu druhou se mi přesně proto nechtělo knihu dočíst, nechtěla jsem, aby skončila. Pokud totiž Sarah dodrží dosavadní pořadí sérií Trůn vs. Dvůr, tak se pokračování příběhu Aelin, Jeřába, Lysandry, Aediona, Elide, Lorcana, Manon, Doriena a dalších dočkáme nejdřív za rok, spíš za dobu o nemálo delší. Teď na jaře má vyjít třetí díl Dvora, pak sice Trůn, ale pokud mám správné informace, bude to kniha odehrávající se ve stejné době jako Říše bouří pojednávající o Chaolovi. Pak by mohl přijít na řadu další díl Dvora a teprve POTÉ pokračování tohoto příběhu. Ach jo...
Při dočítání jsem nevěřila vlastním očím. To, co se přede mnou odehrávalo, považuji za spisovatelské mistrovské dílo. Nebyla jsem si jistá, jestli budu brečet, řvát, rozervu knihu na malé kousky a vyhodím z okna nebo se jí začnu zbožně klanět. Už dlouho se mi nestalo, abych knihu hlasitě komentovala. Tentokrát jsem se tomu ovšem neubránila.
Je mi jasné, že přinejmenším týden, spíš dva nebudu moci sáhnout po jiném dílku a že se mi o světě zachyceném v knize a jeho hrdinech bude zdát. Tahle kniha, ač byla ze začátku možná zbytečně natahovaná, ve mně zanechala hluboký dojem. Jako ostatně skoro každá z pera Sarah. Pořád je sice mým nejoblíbenějším dílem Trůnu Dědička ohně, autorka si však stále drží vysokou úroveň a z neuzavřených konců jejích knih mi běhá mráz po zádech.
P.S.: A co říkám na často kritizovanou erotiku, která je v knize nejednou zachycena a "rozmáznuta"? Já s ní problém nemám, ostatně vztahy a sex k životu patří. Je jen logické, že čím spolu hrdinové tráví více času, tím se prohlubují také vzájemné sympatie. A že pokud spolu někteří tvoří pár, dříve či později na to pradávné spojení dojít musí. Kdyby ne, byla bych zklamaná.
Z touto sérií to jde pomalu ale jistě s kopce. Dějově se to na dlouhých stránkách nikam výrazně neposouvá, spíš to tak přešlapuje z jednoho místa na druhé. Když autorka potřebuje něco vyřešit, udělá to takovým Deus Ex Machina, jen se tváří, že to bylo předem promyšlené a naplánované, a že ta jedna náhodná věta o dvě knížky dopředu na to přeci jasně odkazovala.
No a sex v této knížce, to je kapitolka sama pro sebe. U dřívějších dílů byl sex tak trochu tabu a odkazovalo se na něj jako v knížkách z předminulého století. Asi na to autorku upozornili, tak teď dostáváme přesný opak - dlouhé popisy extrémně romantického sexu téměř útočí na Padesát odstínů šedi, ale většinou to připomíná spíše nepovedenou komedii.
Jestli to takhle dolů půjde i nadále, další díl bude asi poslední, který otevřu.
Štítky knihy
elfové láska magie pro dívky romantika pro dospívající mládež (young adult) fantasy královstvíAutorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Podle mě zatím nejlepší díl v této sérii, v té knížce bylo všechno. Byly v ní všechny emoce a byla prostě nádherná. Aelin je nádherná osobnost, která je pro Terassen schopná udělat cokoliv....
Nechci tu spoilerovat takže radši už mlčím...