Říše bouří
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355454/bmid_rise-bouri-VTz-355454.jpg
5
2427
2427
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 5. díl >
Dlouhá cesta k trůnu teprve začala, ale už nyní je jasné, že bude plná zrady, nepřátelství a nevraživosti. Pokud si chce Aelin udržet korunu a ochránit své království, musí se spojit s lidmi, kteří až do teď byli nepřáteli, a musí bojovat proti zlu, které se chystá pohltit celý svět. Zkáza se na ni řítí ze všech stran a jediná zoufalá možnost, jak přežít, je obětovat to, co miluje nejvíce na světě.... celý text
Přidat komentář
No tak musím říct, že tento díl mne naprosto nadchnul... Aelin byla sice v některých částech stejně protivná svou nadřazeností, ale vesměs má dobrou duši. :-) strašně mne bavila i dějová linka Elide, Manon a Lysandry a ten konec. Teď budu napjatá dlouho, než se k dalším dílům proctu:-(
Hahá, dostali na pr*el :D Ještě nakopat Maeve a budu spokojená... Jako ten konec mě naštval. Čekám, jak se to vyvine...
Tahle série je naprosto úžasná. Čtenář nemá šanci se prostě odtrhnout. Každá kapitola nabízí další a další překvapení. Děj je plný akce, postavy si člověk opravdu nemůže neoblíbit. Líbí se mi, jaké se mezi nimi začínají vyvíjet vztahy. A ten konec? Bože! Hned musím jít na další díl.
Z Říše bouří jsem nadšená! Kniha je plná nečekaných zvratů, děj rychle plyne a nikde se nezadrhává. Navíc je zde spousta informací o historii světa, a to mě vážně bavilo. Vztah mezi Aelin a Jeřábem se neustále vyvíjí a roste. Čtenář si postupně dává dohromady všechny souvislosti. Já osobně jsem si taky moc užívala dějovou linku Manon a Lorcana. Do popředí zde vystupují také Erawanovy stvůry, na které jsem se upřímně docela těšila. A ten nervy drásající konec mě prostě nutí přečíst si další díly.
(SPOILER) Tento díl je naprosto fenomenální a já jsem naprosto nadšená. Všechny klíčové postavy se konečně spojí a bojují společně za lepší svět. Říše bouří čtenáři konečně poskytne všechny díly skládačky, které zapadnou do sebe. Závěrečných 50 stran pro mne bylo velmi emocialních a konečně po čtyřech knihách jsem ocenila a porozuměla osobnosti a charakteru Aelin, která prošla neskutečně dlouhou cestou a proměnou a až s tímto dílem si mě dokázala opravdu získat. Aelin nebyla mou nejoblíbenější postavou, ale myslím si, že její síla je v tom, že vyvolává ve čtenářích velkou spoustu emocí. Byly momenty, kdy jí člověk až opovrhuje a v jiných okamžicích jí může jen obdivovat a milovat. Autorka má neskutečných talent.
Nemám slov. Bylo to až děsivě špatné, nelogické, otravné a nudné. Je mi líto, ale tohle se opravdu nepovedlo.
Vždycky bývám po dočtení knihy více shovívavá s hodnocením, protože konec většinou vytáhnou knihu o stupeň výš. Přesto ale musím říct, že mě tento díl bavil méně než ten předešlý, a to z několika důvodů.
1) Vadilo mi příliš sebevědomé chování Aelin. Celkově mě začaly její pasáže celkem nudit (včetně Aediona, Jeřába a Lysandry, kteří s ní ze začátku putovali) a mnohem víc jsem se těšila na kapitoly z pohledu Elide, Lorcana, Manon a Doriana.
2) U Doriana mě trochu zklamala náhlá změna chování. No dobře, asi nebyla úplně náhlá, ale jako by to už nebyl ten samý Dorian, kterého jsem si oblíbila v knihách předešlých. Přesto zůstává jednou z mých nejoblíbenějších postav.
3) Začala jsem se v tom rozsáhlém vílím světě trochu ztrácet, zejména co se týče historie. Množství postav hrálo svou roli a stejně tak všechny ty různé zvraty a nové pravdy, které jsme postupně odhalovali. Délka knih tomu taky moc nepomáhá - všechno se vším souvisí, v šesté knize se vracíme k událostem, co se řešily v první nebo druhé knize, jenže to už člověk dávno zapomněl všechny detaily, takže je těžké cítit ten slastný pocit zadostiučinění, když autorka odhalí nějaké tajemství, které jsme dávno zapomněli, že ho máme. Na mě to zkrátka už bylo trochu moc, řešilo se tam toho spoustu a nedokázala jsem myslet na všechno, takže konci jsem se už ani nesnažila teoretizovat a jen jsem se nechala vést příběhem a snědla, co mi autorka ukuchtila.
4) Pokud se vrátím ještě k Aelin a Jeřábovi, trochu mi vadil jejich vztah. Všichni jsou z nich odvázaní, ale na mě to nějak dojem neudělalo. Koulela jsem očima nad všemi pasážemi, kdy si laškovně navzájem kousali uši a přejížděli špičáky po šíjích. A to ani nemluvím o zbytečně příliš detailních erotických scénách, bez kterých bych se určitě obešla, a které mi do knihy absolutně vůbec neseděly.
5) Trochu mě začaly dráždit neustále opakující se výrazy, i když chápu, že když jsou všechny knihy v sérii bichle, je těžké najít alternativy. Jak mě ale dostává, že tam všichni něco cítí nebo slyší JEŠTĚ DŘÍV, NEŽ TO UVIDÍ, to už mi opravdu leze krkem.
6) Chyběl mi Chaol. Co víc k tomu říct.
Nicméně na kvalitě celé série to asi neubere, jsem zvědavá, jak to celé skončí. Moje stupidní zvědavá duše bohužel narazila na instagramu na další hrstku spoilerů, takže jsem si OPĚT zkazila moment překvapení. To mám za to, že tyhle mainstream věci čtu až potom, co je četli všichni ostatní... •^•
WOW! Tenhle díl byl tak nadupanej příběhem a taky tolika zvraty, že mám pocit, jako bych četla jedno epické dílo. Ale co mě ve skutečnosti donutilo dát knize 6* je dějová linka Elide a Lorcana. Jsem jima naprosto POSEDLÁ. Dala sem si jejich fan art na plochu telefonu a žiju jen jima. Takže teď se velice neochotně vydám na Věž úsvitu, abych se prokousala ve vyústění jejich příběhu.
Jo, tak tohle byla jízda! Občas jsem se trošku motala v nových postavách, ale je fakt, že člověk se brzy zorientuje a v podstatě si je oblíbí. Miluju Manon a Abraxose :) Tak jak jsem zprvu tyhle kapitoly znuděně přelétávala (a říkala si, jak se vším proboha souvisí?), tak teď se na ně fakt těším. Manon je nevyzpytatelná, ale hluboko v ní dřímá něco, kvůli čemu jí člověk zkrátka musí fandit.
Oblíbila jsem si dokonce i Lorcana :)
Jen tak úplně ne vždy chápu Aelin, ale o tom to asi je. Zůstat napjatí až do samého konce. A že tentokrát mi tedy autorka hodně brnkala na nervy. Dvě třetiny knihy jsem zhltla za dva dny, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne...
Napínavé až to bolelo, plné intrik, čar a kouzel, plné nečekaných zvratů, úskoků a falše, ale i lásky, odvahy a odhodlání nevzdat to a zvítězit. Všechny ty nestvůry, násilí, potoky krve, hm, hned jak tuhle sérii dočtu, vrhnu se na nějakou tu hooodně sladkou romanťárnu :)
Původně jsem další díl Skleněného trůnu číst nechtěla, ale když už mi přistál v knihovničce... Doufala jsem, že nebude tak špatný jako ten předchozí - a nebyl - i když žádná velká sláva to taky nebyla. Nesympatická hlavní hrdinka (a vlastně ani ostatní postavy nijak úžasné nejsou) se tentokrát dala víceméně snést, děj nebyl jen předvídatelný a autorka navíc projevila snahu vysvětlit různé detaily z předchozích knih (což mi místy připadalo trochu zbytečné, ale oceňuju to). Líbil se mi příběh Elide a Lorcana, zajímavé byly i některé kapitoly s Manon nebo Aedionem. Oproti předchozím dílům se autorka rozhodla věnovat také erotickým scénám, které sice byly místy zábavné, ovšem zpravidla tím nevzrušivým způsobem (osobně se mi chtělo spíš smát nebo protáčet oči). Nejhorší na celé knize byl překlad (za který autorka samozřejmě nemůže) - je plný chyb a nejasností, díky nimž jsem někdy netušila, která postava co říká. Jinak se teda jednalo o celkem ucházející čtení, dost přehnané a naivní (hlavně závěr - který se mi na jednu stranu připadal celkem trapný, ale zároveň se mi docela líbil), přeslazené a s ubohými vtipy... Nicméně málo špatné na to, aby mě nezajímalo, jak to všechno skončí.
Do 300.stranky jsem tak nějak četla...stále se něco dělo...ale bylo to trochu slabší a pak, co se dělo a i ty vtipné pasáže, a najednou jsem na 640 stránce a div nebrečím. Musím uznat, že to, jak se vše propojuje, jak každá postava má svůj úděl, postavení je dokonalost .Jde se na 6.dil ????
Totálně úžasný!!! Po předchozím dílu jsem si myslela, že už to nemůže být lepší. Všechny dějové linky mě bavily a líbilo se mi, že se objevily některé postavy z Krvavého ostří. A ten konec? Co to jako bylo?? Jsem fakt ráda, že čtu sérii až teď, po vydání všech dílů. :D
Kniha mi trvala přečíst trochu déle ale, opět jsem z ní nadšená. Autorka zkrátka umí psát poutavě a čtenáře vtáhnout do příběhu. Linka Aelin a Manon mě neskutečně bavila. Ale ten konec...nejraději bych přeskočila rovnou na sedmý díl ale, kamarádka mi doporučuje ať to nedělám.
Tuto knihu mám ráda, ale ne zas moc. Nelíbí se mi, že děj se vyprávěn více osobami. Já tento styl nemám moc ráda.
Další věc která mě na této knize nebaví, je to, jak je kniha protáhlá. V podstatě by se děj dal stáhnout na 400 stránek, ale autorka přidala dalších plno stran.
Abych nepsala samé negativa, tak chci říct, že i v této knize se dají najít překrásné části.
Při těchto částech se mi vždy rozlétnou v břiše motýlci.
Samozřejmě, jako v každé knize od Sarah, jsou to i velice smutné části, při kterých jsem brečela.
Po více než roce jsem se opět dostala k sérii "Skleněný trůn". Měla jsem obavy, zda se po takto dlouhé době bubu orientovat v postavách (ano, na Aelin, Jeřába, Aediona, Manon, Doriana a pár dalších postav člověj prostě nezapomene) ději, ale děj další knihy člověka vtáhne tak rychle do děje, že moje pochyby byly zbytečné.
Pátý díl je super, obvzláště na konci knihy to je jeden zvrat za druhým. Když už si člověk myslí, že ho nic nepřekvapí, BUM, zvrat. A za chvíli, BUM, další zvrat. Navíc se ke konci páté knihy také ukazuje, jak byly jednotlivé činy, které Aelin v prvních čtyřech dílech dělala, dělány za určitých účelem tak, aby z toho mohla vytěžit něco pro sebe a pro Terrasen.
Super pokračování, vytkla bych mu snad jen to, že v tomto dílu není vůbec nic (ani náznak) o Chaolovi a Nesryn. Tak snad v tom dalším ...
Štítky knihy
elfové láska magie pro dívky romantika pro dospívající mládež (young adult) fantasy královstvíAutorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tak to byla jízda... S.J. dovede opravdu překvapit. Nejhorší bude to čekání, než na mě přijde řada s rezervací dalšího dílu u nás v knihovně.