Říše musí zemřít
Michail Zygar
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468538/bmid_rise-musi-zemrit-HDm-468538.jpg
5
26
26
Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa. Michail Zygar, zkušený reportér a publicista, při tom použil žánr, který v historické literatuře není zcela obvyklý – reportáž, čímž se mu podařilo dobu, vzdálenou dnešnímu čtenáři již více než sto let, maximálně přiblížit, takže jeho text působí jako strhující thriller. Před čtenářem v nečekaných souvislostech vyvstává řada historických událostí – hladové bouře, koloniální válka s Japonskem, politické vraždy, zápas o konstituční monarchii, násilí levicových teroristů, úspěchy a skandály ruského moderního umění, vztahy mezi členy vládnoucí dynastie, bitvy první světové války. Všechny tyto události se splétají v dramatický děj, který se postupně, stále více a více, vymykal jakékoliv kontrole. A spolu s nimi se na historické plátno promítají s neobyčejnou ostrostí i postavy jejich hybatelů a protagonistů – členů carské rodiny, ministrů, policistů, mecenášů, spisovatelů, hudebníků, malířů a dalších osobnosti ruského politického, kulturního a duchovního života –, z nichž se mnozí snažili dělat pro budoucnost své země to nejlepší, a přesto jejich společné snažení nakonec vyústilo v nechtěnou a po všech stránkách tragickou bolševickou revoluci.... celý text
Literatura faktu Historie Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:
2020
,
Pistorius & Olšanská
Originální název:
The Empire Must Die, 2017
více info...
Přidat komentář
Fantastické čtení, jak píše níže icewind, takhle podanou historii jsem ještě nečetl. Je velký rozdíl číst historikem zpracovaná fakta anebo vzpomínky z deníků a dopisů skutečných lidí. Události, tak jak je viděli členové carské rodiny, politici, revolucionáři, podnikatelé, umělci a anarchisti. O mnoha z nich jsem slyšel poprvé, třeba o tragickém osudu "svaté princezny" Elly, jedné z nejkrásnějších žen Evropy, nebo o policejním reformátorovi Sergeji Zubatovovi. Až depresivně na mě působily neschopnost a výmluvy cara Mikuláše nebo hysterické záchvaty hloupé bigotní carevny ovládané Rasputinem.
K takto pojatým událostem bude mít historik mnoho výhrad. Zdaleka ne vždy jsou k dispozici nějaké písemné materiály, záleží na selektivním výběru autora a také lidé mají sklon sdělovat jen tu svojí jedinou pravdu. Ale jak píše autor v předmluvě, takto to Rusové vnímali a proto musela Říše zemřít.
"Svou Atlantidu potopili všichni společně, ale každý z nich se domnívá, že vinen rozhodně není on, ale ti ostatní."
Takhle podanou historii jsem snad ještě nečetl, působilo to dojmem, že se věci opravdu dějí právě tady a teď, že vyjdete na ulici a tam bude pochodovat tlupa bolševiků nebo potkáte V.I. Lenina v paruce.... přiznám se, že na první dobrou jsem všechna ta jména a vztahy mezi nimi opravdu dokonale nepobral, ale to není problém autora, tohle zkrátka bylo Rusko. Období před r. 1917 v téhle zemi mi tedy říkalo pramálo, přijde mi to až neuvěřitelné co se tam všechno odehrálo..... a při úplně posledním odstavci mě docela zamrazilo....
"Rusko ke smíru s dějinami nedospělo, rány se nezahojily a potlačit komplexy se taky nepodařilo. Ruská historie je sama o sobě nemoc, která se ozývá na každém kroku. Jsme nakaženi vlastními dějinami - a já na tuhle chorobu nechci zemřít...."
Prosím o pokračovanie:) Možno investigatívni novinári nahradia historikov... a takéto knihy sú budúcnosťou bestsellerov. Neviem, koľko pravdy a koľko výmyslov je v knihe, v každom prípade ma navnadila zakúpiť si Všichni muži Kremlu. Výborné čítanie o Leninovi, ako si z vetiev skladá "kanceláriu", ako sa z Illiodora-Sergeja Trufanova s hrozným kukučom, z tohto mníšskeho bojovníka porážajúceho papierového draka, stáva vrátnik v hoteli alebo o prekvapujúcej kríze stredného veku u Maxima Gorkého, kedy dostáva chuť založiť sektu ako Tolstoj a hrá biblickú postavu Abraháma.
Dejiny sú hrozné, a preto ma láka čítať ďalšie podobné knihy. Rozhodne túto odporúčam!!! Bude to pre vás ako Lenin vraví v závere: "Es schwindelt!" Nielenže sa mi hlava točí z toľkých otrasných udalostí, cítim, že priberám z toho ťažkého poznania, slzy sa menia na kamienky, je to ťažké čítanie. Vedela som, že Nikolaj II upadá a je na nič cár, táto kniha je zbierkou príčin a poviem vám, je to príšerné, už nepozriem na obchody bez predstavy o "chvostoch" (hoci takéto chvosty spomína aj Victor Hugo v Človek, ktorý sa smeje a rastú od tretej rána). Neskutočné množstvo mŕtvych, ľadová ľahostajnosť, záhuba, to je sedemnásťročné ruské peklo :( Dnes už to nie sú chvosty hladujúcich, ale chvosty turistov, koré rastú pred Zimným palácom.
Zipporah, treťotriedny rečník uznávajúci obývačkovú politiku:D
Sedemnásť rokov, ktoré sú opisované v tejto knihe, je v dejinách ľudstva nič. Ale v cárskom Rusku sa v tých rokoch udialo neuveriteľne veľa vecí. Jedná sa o naozaj ťažkú tému, o ktorej by sa dalo napísať aj 2000 strán. Zygar to zvládol na 688 stranách, a že to bolo čítanie!
Vskutku vynikajúcim štýlom napísaná kniha, ktorá sa nezaoberá výlučne politikou, ale v značnej miere opisuje životné príbehy najdôležitejších postáv tých rokov. Dlho bola pre mňa osobne táto revolúcia španielskou dedinou, samí boľševici, menševici, červení, bieli, Trockij, Witte, Kerenskji, Kolčak a mnohí iní. Bál som sa, že hneď od začiatku budem zahltený samými odbornými výrazmi, že sa budem v texte strácať, ale ani neviem ako a zrazu som už čítal epilóg.
Knihu sa jednoznačne oplatí čítať, keď už ani nie pre všeobecný prehľad, tak aspoň preto, aby sme pochopili, ako sú ľudia schopní veriť hocijakým revolucionárom, ktorí bez sebelepšej vízie budúcnosti boli ochotní vybudovať novú ríšu na krvi a kostiach stáročia vládnúceho cárskeho rodu.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska |
| 2020 | Říše musí zemřít |
| 2024 | Válka a trest |
| 2008 |  Gazprom: Ruská zbraň |
Cestu k Velké říjnové socialistické revoluci jsem od Figese, jehož Lidskou tragédii považuji za geniální knihu. Touto knihou jsem si ty události chtěl připomenout a byl jsem zvědavý na to, jak Zygar zpracoval historické téma. Četlo se to dobře, jen je nemělo takový dramatický náboj jako díla ze současné doby, byť jde o drama podobného významu.