Ritus
Markus Heitz
1. kniha série Ritus. Francie, 1764. Obyvatele Gévaudanu děsí neznámá bestie, která loví a zabíjí muže, ženy i děti. Král veřejně vypíše na hlavu netvora vysokou odměnu. Vatikán naopak vyšle potají agenty, kteří sledují vlastní tajemné cíle. Také lovec Jean Chastel se zúčastní lovu na netvora. Přitom se neustále setkává s tajemnou a energickou abatyší Gregorií. Ani jeden z nich netuší, že jsou jenom figurkami ve strašlivé hře, která neskončí ani po více než 200 letech… Markus Heitz tentokrát opustil reálie tradiční fantasy a „střihnul“ si akční hororový thriller, ale už po pár stranách zjistíte, že změna nebyla vůbec na škodu, protože autor opět stvořil vynikající příběh. Přeložil Zdeněk Sladovník.... celý text
Přidat komentář
Nevím jestli to bylo překladem, ale v knize bylo strašně překlepů. Občas detaily skáčou nesmyslně, jakoby to autora napadlo a bez rozmyslu to tam prsknul. Ale přes to dostanete napínavý příběh ze dvou dějových linií, místy brutální a brakový, ale odtrhnout jsem se nemohl. Příběhové linie jsou od sebe vzdáleny jako široce rozevřený klín, který se postupně blíží ke svému hrotu.
Já říkám víc než výborný!!! První kniha od Markuse (a to jich mám celou polici) a lapám po dechu!!! Nemohl jsem si vybrat lépe! Skutečnou událost přepracoval tak úchvatným stylem, až smekám! Nedejte na komenty níže, o neúplnosti, nebo o nevysvětlení. Ty lidi hald neumí číst mezi řádky! Rovnou se vrhám na Sanctum. Neskutečně se těším!
(SPOILER) No, tak tohle není moc náročné čtení. Kniha má dva časově děje. První byl z roku 1764, zde si asi najdou své milovníci vlkodlačích hororů. Celý děj je věnován příchodu bestie do vesnice, šíření nákazy a honu, při kterém se lidi snažili zastavit masové vraždění svých krajanů. Pomaličku se zde odkrývá provázání s druhým přítomným dějem z roku 2004. No, co o něm napsat... Tato druhá část knihy je pro mě absolutní peklo. Doopravdy jsem v této knize nečekal akční střílečky a boje s vlkodlaky jako z amerických filmů současnosti. Kvůli tomu jsem si říkal, že více jak dvě hvězdičky si kniha nezaslouží. Nakonec jsem si ale řekl, že první dějová linka byla naprosto v pohodě a když jsem se pak ještě dočetl, že v místech kde bestie řádila vybudovali vlčí rezervaci, tak jsem dal hvězdičky tři. Druhý díl knihy mám doma a asi bude dlouho ležet ladem.
Knižní varianta Bčkových akčních filmů. Děj postrádá chytlavost, kterou fantasy obvykle mívá. Tady jsem rád, že jsem se prokousal na konec.
Kniha také bohužel obsahuje řadu faktických chyb. Hrdina je pobodán a o stránku později se na jeho zranění zapomene. Vytahne záložní glock s normálními náboji a najednou má v ruce druhou pistoli se speciálním střelivem... Náboj explodující v hlavni a pití kávy "trochou mléka a maličkou lžičkou cukru, aby její chuť dokonale vynikla" z této fantasy už dělá jen špatnou komedii.
S tímhle spisovatelem jsem si moc nesedla. Jeho romány mají vše, co u fantazy příběhů mám ráda, ale stejně mám problém se začíst. j
Je to teprve druhá kniha, ještě mu dám šanci.
Tak tedy..
Dokonalý muž, dokonalá žena a pokulhávající, stokrát omílaný příběh.. Spíše ne.
Jak si každý domyslí už z pohledu na obálku, "Ritus" je kniha o vlkodlacích. Markuse Heitze zaujalo řádění Gévaudanské bestie, která ve francouzské provincii (Gévaudan, jak jinak) v 60. letech 18. století napadla a vážně zranila či usmrtila přes dvě stovky lidí. Dodnes se vedou spory o tehdejších událostech a jejich původci, spisovatel se tedy přidržel známých faktů i jmen, přesto mu zůstalo mnoho prostoru pro fabulaci. Historická linie románu je pomalejší, soustředí se na tříleté krvavé období a rodinu Chastelů, lesníků, kteří v honech na bestii sehráli značnou roli. Autor se příliš nepouští do popisů dobových reálií, navzdory tomu stvořil obstojnou atmosféru venkova zasaženého strachem. Ne právě strhující tempo a občasné přešlapování na místě je vykoupeno puncem autentičnosti.
Heitzova "teorie" o vlkodlakovi má nicméně jednu obrovskou logickou trhlinu, co mě po dobu čtení poněkud iritovala. Mám-li být konkrétní, pokud by kousnutí lykantropem mělo za následek, že se zraněný také stane monstrem, museli by obyvatelé Gévaudanu a nájemní lovci řešit zhruba stovku těchto krvelačných miláčků, nikoliv naznačenou hrstku.
Navzdory námitkám pro mě byla linie z minulosti atraktivnější než současná, kdy potomek Chastelů, německý abstraktní malíř a superman Erik von Kastell, loví vlkodlaky v Mnichově, v Petrohradě, u Plitvických jezer a podobně. Je to velmi akční a zároveň velmi o ničem: hlavní hrdina má dostatek finančních prostředků, narozdíl od svých soků umí používat čich, zrak i sluch a naštěstí pro něj oni také moc nepoužívají mozek. Erik pořád na někoho útočí, případně uniká záhadným nepřátelům, pronásleduje bestie, prolévá krev, naráží na tajemství, kterým nerozumí, a při té příležitosti klátí krásné ženy. Markus Heitz si pravděpodobně přivydělává psaním pornoscénářů, málem každá vystupující postava v románu je totiž nadržená, pyje často lačně pronikají, pánve přirážejí, orgasmy vibrují vzduchem, smilní se divoce a často... klidně i v klášteře s jeptiškami.
Když jsem nakousla téma hříchu, ráda bych překladateli vzkázala, aby si klení "do prčic" strčil třeba do p"dele. Opravdu jsem na tento krotký a hlavně ryze lokální výraz alergická, pokud se vyskytne v zahraniční tvorbě, ať už jde o knihy či filmy. Drazí překladatelé, nechcete-li být vulgární, použijte slovník Rychlých šípů, himbajs, a nevkládejte cizincům do úst Prčice, děkuji pěkně.
"Ritus" není uzavřený a přes veškeré výhrady mě zaujal dost na to, abych uvažovala o četbě pokračování. 70%
dlouho jsem ji měla rozečtenou.......no rozečtenou, řekněme, že někde na 30 stránce jsem ji odložila na noční stolek. Nějak jsem se nemohla začíst a když jsem uviděla skok z 18.století šup do 21., tak jsem se až lekla. Prostě jsem měla nějaké "Twilight" období a tak louskala jednu romanťárnu za druhou. Tak byl Ritus u ledu. Před třemi večery jsem ji začla číst a úplně mě dostala. Je to slušná jízda. Akce, napětí, strach, touha, boj, chtíč , naděje i beznaděj. Prostě dobrý. Jdu na Sanctum.
Nevim jak knihu zhodnotit, dobre se cetla, ale krom lovu na bestii tam vlastne nic jinyho nebylo. Závěr takový divný najednou hups a bylo...dálší díl číst nebudu vubec mě to neláká strávit opet 400stran honem na dalsi chlupatou potvoru.Trosku me to zklamalo, vlkodlaci jsou moje nej...
"Historická" linie mi přišla místy zmatená a zdlouhavá, ale současná to bohatě vynahrazuje. Mám trochu obavy z pokračování, aby to nebyl jen nepovedený pokus o trochu jiný Da Vinci kód, ale i tak zvědavost převáží, protože první díl je dost dobrý.
Upřímně řečeno čekal jsem od knihy trochu víc.Kniha má celkem zajímavý děj avšak velmi zdlouhavý a leckdy až neskutečně nezáživný.
Být to první kniha, kterou jsem od spisovatele četla, dala bych nejspíš plný počet. Ale jelikož není a vím, že to umí i líp, hodnotím čtyřmi hvězdami.
Hezky napsané to je a dobře se to četlo. Trochu mi vydilo velké množství sexuálních scén, které kazili temnou a studenou atmosféru této knihy. Avšak myslím že budou mít svojí podstatu. Bohužel Rytus končí bez jakéhokoli vysvětlení takže mi nezbívá nic jiného než se vrhnout na Sanctum:-)
Tak toto mě opravdu nenadchlo. Vím, že Heitz není extra třída, ale na takovou věc jsem ho fakt netipoval.
Napínavé, promyšlený děj, i když místy trochu ustřelený....ale tak co je to fantasy a běhají tam vlkodlaci. Podle mě rozhodně dvě nejlepší Heitzovo knihy. Umím si to představit i jako kvalitní akční filmek.
Štítky knihy
vlkodlaci horory pro dospívající mládež (young adult) Gévaudanská bestie
Autorovy další knížky
| 2005 |  Trpaslíci |
| 2008 | Ritus |
| 2016 | Triumf trpaslíků |
| 2009 | Osud trpaslíků |
| 2010 | Spravedlivý hněv |
Už nějakou dobu pokukuji po autorově sérii Trpaslíci. Ale řekla jsem si, že nejdříve zkusím tuto kratší, abych zjistila, jestli mi bude vyhovovat styl. Zlákalo mě téma vlkodlaků a něčeho temnějšího.
Příběh se odvíjí ve dvou časových liniích. První je z druhé poloviny 18. století, kdy se seznamujeme s bestií a především jednou rodinou, která se s ní střetne, což bude mít dalekosáhlé důsledky. V této části je hezky vykreslená daná doba a jak bylo obtížné divokého vlkodlaka ulovit. Jedinou chybou tu bylo, že v druhé polovině knihy mi přišlo, jakoby začal děj trošku nesmyslně skákat, přičemž jsem měla pocit, jako by autor něco vynechával. Text potom působil lehce zmateně, protože ztrácel návaznost.
Druhá část se odehrává v 21. století, naší modernější době. Zde už to bylo zajímavější především díky technologiím, zbraním, autům a podobně. Příběh tak získal úplně jinou atmosféru lovu a veškerých problémů, které může nová doba přinést.
Na začátku jsem vůbec neměla tušení, co očekávat, do čeho jdu. Ale strašně mě to bavilo. Bylo to neskutečně čtivé, samý boj, lov a mrtvoly. Prostě temná strana vlkodlaků, žádné romantické pohádky.