Ztracený symbol
Dan Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308082/bmid_ztraceny-symbol-xYW-308082.jpg
4
3870
3870
Robert Langdon série
< 3. díl >
Třetí příběh s oblíbeným hrdinou, symbologem Robertem Langdonem. Tentokrát neopustí domácí půdu a po svých předchozích zběsilých šetřeních v evropské kolébce (Římě, Vatikánu, Paříži a Londýně) se prvně zaplete do noční dešifrovací honičky na území USA, přímo v jeho hlavním městě Washingtonu. K řešení záhady je profesor Langdon i tentokrát vyzván velmi bizarním způsobem: hrůzostrašným předmětem ležícím na zemi v Kapitolu, ukazujícím na stropní fresku s obrazem George Washingtona, který je tam zpodobněn jako bůh. A není samozřejmě náhodou, že tento bývalý americký prezident položil roku 1793 základní kámen Kapitolu se zednářským kladívkem a zednářskou lžící v rukou...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Lost Symbol, 2009
více info...
Přidat komentář
Špatně zvolené pořadí čtení knih. Začala jsem Infernem, které je strhující a zanechává spoustu nezodpovězených otázek (morálních, etických a filosofických). Vrátit se ale s autorem o krok zpět, ke knize, která Infernu předcházela, byl opravdu velký návrat k větší povrchnosti, k případu, který se netýká mě, ale pouze výjimečné skupiny lidí, k otázkám náboženství a osobní odpovědnosti. Brownův styl vyprávění je samozřejmě již ve Ztraceném symbolu vytříbený, napínavý a strhující (on prostě nezakončí jedinou kapitolu, aniž by nechal čtenáře napjatého a dychtícího po dalším ději). Nicméně mám pocit, že je to mladší, nevyspělý bratr Inferna. To samozřejmě nemění nic na tom, že jsem knihu zhltla jako malinu:)
Ve Washingtonu jsem měla tu čest už být, ale tento román mi ukázal, že spoustu krásných a zajímavých míst jsem očividně vynechala. Román se místy těžce četl, ale za to to dokázal vynahradit svojí nepředvídatelností (Zachary?!) a působivým spojením neotiky a starými nauky. Chvála autorovi za dobré čtení a za úžasné vykreslení postav.
Kniha mě moc bavila, opět profesionální práce autora - skvělý popis Washingtonu, vědecké práce i hlavního padoucha. Ve srovnání s Da Vinci kódem nebo Démonů je sice slabší, nicméně pořád skvěle napsaná a jako vždy " k neodložení".
No nevím...k téhle knize jsem přišla tak trochu náhodou..četla jsem článek na Seznamu o Voynichově rukopise, kde byl odkaz, že o něm píše Brown v knize Ztracený symbol..takže zklamání číslo jedna, v téhle knize se sice o Voynichově rukopise píše, ale jen jedna věta zcela mimo děj, něco ve smyslu, že mu zkoumání tohoto rukopisu leží na stole..Za druhé až zde jsem se dočetla, že má jít o pokračování Šifry mistra Leonarda..kdybych to jen tušila, ani to nečtu...Je pravda, že první půlka děje mi tuhle, netuším z jakého důvodu, tolik oslavovanou knihu připomínala, především ve své urputné snaze o akčnost, která se ale tak táááhne jako smůla...V jedné, zřejmě obvzlášť vypjaté chvíli, jsem se od srdce zasmála..scéna, ve které Moloch alias Zachary vyjeví svému otci, že je jeho syn...Zbývalo jen, aby pan Solomon dodal: "To nevadí synu, já jsem tvá babička"...Nepředpokládala jsem, že po Infernu by pan Brown dokázal napsat něco lepšího (i když on to zjevně napsal před ním), ale i tak jsem zklamaná..evidentně to v něm je..možná je to tím, že mi téma Amerických dějin a Washingtonu není nijak blízké, ale za mne je to průměrná kniha nadprůměrného spisovatele..Klaním se před tím, jak v každé knize dokáže podat informace, které žádný člověk nemůže znát všechny najednou, v takové hloubce a šířce...klaním se jeho přístupu ke psaní..Přesto z jeho už poněkud ohrané dějové linie Roberta Langdona věčně prchajícího před policií a jinými padouchy, mou srdeční záležitostí a mistrně napsanou knihou zůstane Inferno...
Dan Brown se mi vždycky líbil a ani jeho další knížka nezklamala. Styl psaní mi sedne a doufám, že takový bude i nadále.
Přidám se k ostatním, kteří psali, že tématika zednářů je příliš nenadchla, ale možná je to tím, že i mně je mnohem bližší Evropa. Jinak je ta knížka skvělá, zase dobrá zápletka, Peter Solomon, ačkoli se o něm víc mluvilo, než že by v příběhu přímo vystupoval, byl ohromný sympaťák. Takže paráda, vzhůru na další díl...
Už je to skoro 10 let, kdy jsem četl naposledy knihu od Dana Browna byla to také první kniha od něj: Šifra mistra Leonarda. Tohle dílo mi už na prvních stránkách dokázalo, že bude o velký kus lepší než šifra. Už dlouho jsem nezažil pocit být připoutaný ke knize několik hodin a mít velkou potřebu ji co nejdříve dočíst. Mistrovsky napsaný záporák, geniální zápletka a šok jeden vedle druhého, kdy něco tipujete a jste sakra hodně vedle. Nejlepší kniha, kterou můžete dostat jako dárek. Pokud máte rádi šifry jako já, rádi objevujete zajímavosti z minulosti, bude vás kniha bavit. Vřele doporučuji.
Ano, Ztracený symbol jsem sice "zhltla", jak už to u mě a Brownových knih bývá, ale rozhodně jsem si nepochutnala tak, jako na jeho jiných dílech - bohužel. Čekala jsem něco trochu víc. Pro mě kolikrát i předvídatelný děj, příliš rozsáhlé výkladové pasáže a posledních cca 20 stran už jsem dočetla spíše z nutnosti.
Četla jsem podruhé a hodnotím jako průměr. Kniha mne začala bavit až od své poloviny,do té doby se jen někam zběsile utíkalo. Asi i ta historie Evropy je mi bližší,takže zednářská zápletka mne tolik neoslovila. A naprostý souhlas s tím,že konečné kapitoly jsou dosti úmorné,i když k zamyšlení povzbudí také :)
Speciální obrazové vydání je lepší než to obyčejné, člověk si lépe představí, o čem je psáno. Od Dana Browna jsem četla všechny 4 knihy s Robertem Langdonem, velmi dobře se čtou, ale nejlepší z nich mi přišla ta poslední - Inferno.
Když si člověk odmyslí ten úúúmorný závěr, tak to zase nebyla tak špatná kniha. Když jsem jí četl poprvé - to bylo velmi krátce po vydání překladu, tak jsem z ní moc nadšený nebyl. Teď po druhém přečtení jsem už shovívavější. Když Spojené státy nemají vlastní staré dějiny, tak se prostě tajuplná pointa přetransformovala do přelomu 18. a 19. století - a místo iluminátů a templářů pohánějí zápletku zednáři. A funguje to!
Moje pátá kniha od Browna a tenhle autor prostě nemá co nového nabídnout... Některé "lsti" byly tak průhledné, že i průměrně inteligentní kokršpaněl po lobotomii mozku má při čtení tušení, že to hlavní hrdinové jenom hrajou aby zmátli padouchy, ale přesto je to ještě na 20 stránkách podrobně vysvětleno, aby opravdu nikdo nebyl na pochybách jak to vlastně doopravdy bylo :)))
Pomalu každá druhá kapitolka obsahovala zakončení styleu "to co uviděl v místnosti by ho ani ve snu nenapadlo" což jednak v té záplavě ztrácelo jakýkoliv smysl a navíc se kolikrát ukázalo, že to co za těmi dveřmi doopravdy viděl, vlastně bylo něco úplně obyčejného... A i celkové rozuzlení knihy mi nepřišlo nijak zajímavé...
Ale abych to zase jenom nehanil :) četlo se to celkem dobře, u jedné nebo dvou scén jsem byl opravdu překvapen aktuálním vývojem a i informace, které doplňovaly příběh byly zajímavé (i když nemám tušení nakolik se jednalo o sériózní fakta a co si autor vymyslel, aby se mu to hodilo do příběhu)...
Asi kdybych to četl jako první nebo druhou Brownovku byl bych nadšený (jako např. u Digitální pevnosti nebo DaVinciho kódu), ale po pár knížkách už znám autorův styl a spousta scén je pak předvídatelných :)
Pro mě o trošku slabší než dvě předešlé s Robertem Langdonem, ale i tak moc pěkná, čtivá. Mám Roberta L. moc ráda, zednáři a různá tajemství kolem nich, mě vždy lákaly - takže 5 hvězd:). Knihy p. Dana Browna jsou pro mě relaxací a odpočinutím a děkuji za ně.
4 hvězdy, ta čtvrtá je za výborného záporného hrdinu.
jinak jsem byl trochu zklamaný finální zápletkou, přirovnal bych to k tomu, jako když jako malí naleznete poklad na nějaké táborové hře a tam stojí "všichni jsou vítězové, pravý poklad je vaše přátelství" :D nemůžu si pomoct, cítil jsem se jako by mi pan Brown dlužil pořádné finále
Možná, že to bylo tím, že jsem tuto kniho četl z "langdonovek" jako poslední, a proto jsem už dost presycen, ale pro mne to byla klasická ukázka Cimrmanovy "frustracni kompozice" - prvek očekávání střídal prvek zklamání a to furt dokola. Napětí a pak nějaká banalita či za vlasy pritazena blbina. Navíc jde o knihu s největším výskytem slova "probuh" na jednu stránku na světě. Když se podívám zpětně na nektera konání a motivace postav, je to vyloženě nedomyslene. První půlku jsem četl s chutí, do druhé jsem se musel vyloženě nutit. Konec mne těžce zklamal, a to I přes tu pasáž, která měla nutit k zamyšlení - slabé, nepresvedcive, nehodici se do literatury tohoto druhu. Nejslabší kniha od Browna (dle mého soudu) a docela mne těší, že Inferno mi přišlo o něco lepší, takže je ti nějaká naděje na obrat k lepšímu :).
Musím říct, že se mi třetí díl Robertových dobrodružství četl velmi lehce a bavilo mě střídání pasáží o jednotlivých postavách...Přečetla jsem to za pár dní....
Ale: Z celé trilogie mi ale tento díl připadá nejslabší -- možná proto, že mi samotný příběh nic moc neříká a ani mě ta historická zápletka nebavila tolik jako Šifra nebo Andělé a Démoni.
Prostě duchovní nauky a síly myšlenek a ezoterie nejsou můj šálek kakaa. :-)
Opět jsem se při čtení dostala na zajímavá místa a dozvěděla se zase něco z historie, ale mrzí mě, že kniha má stále stejné schéma. Langdon + nějaká ženská + psychovrah = zápletka. Konec byl samozřejmě opět milým překvapením, ale da Vinciho kódu se podle mě už nic nevyrovná.
Přiznávám, že jsem měla problém se do třetího dílu se symbologem Langdonem začíst. Zároveň jsem, ale měla problém přestat číst. Nejspíš to bylo proto, že jsem si říkala: "Vydrž, ono to přijde." Přišlo. :) A pak už to jelo samo přesně jak jsem u Browna zvyklá. A najednou byl konec a já si řekla jen "No do prčic, to už jsem vážně na konci?"
Naprosto mě učaroval Malach. Já vím, je to zvrácený, on byl přece vrah a magor. Ale tak nějak jinej magor. Fanatickej, charizmatickej magor. To je ono!
Štítky knihy
zfilmováno thrillery napětí svobodní zednáři dobrodružství kryptografie, šifrování gnozeologie, epistemologie
Autorovy další knížky
| 2018 |  Počátek |
| 2013 |  Inferno |
| 2010 | Ztracený symbol |
| 2008 | Anatomie lži |
| 2005 | Digitální pevnost |
Druhá brownovka, po které jsem si říkal, že další už nedám, protože je to pořád na stejné brdo. Ale člověk míní a čas mění. Sice ve mně zůstala "pachuť" opakovaného, ale stejně tak i touha dát si něco tak napínavého a zajímavého znovu. Americké prostředí mi sice není tak blízké jako Paříž v šifře nebo Řím v andělech, dozvěděl jsem se ale zase spoustu nového o zednářích, amerických dějinách nebo vyhlášení nezávislosti. A na to, že je u Browna vždy vše účelově využíváno, jak se mu to hodí, je už člověk zvyklý. V čem je nepřekonatelný? Každou kapitolu končí tak, že to prostě nejde odložit na jindy a člověk musí číst a číst a číst...