Rodákův návrat

08.11.2021

Tak si to trošku shrneme, jo? Zapadákov jak někde v Rusku, vřesoviště, močály, mlhy a tu a tam nějakej barák s vidlákem. Z toho by jednomu jeblo. Docela dlouho se tam čeká, kdy se zjeví ten rodák, ale nakonec se dočkáme.
Pak se roztočej hvězdná kola a v Hardyho stylu se tam začne rozlejvat smutek a smůla. Dokonce když se zjeví přízrak Diggory, kterej je snad v každym křoví, každym vřesu, nebo má vždycky někde blízko zaparkovanou v dešti svojí maringotku, tak to vypádá, že svítá na lepší časy. Spasitel je na světě. Ale o stránku dál si řekneš, ty vole, to je celej Hardy. Zase to dojebal!

Překvapilo mě, jak to proti neblahýmu Judovi bylo čtivý a nepustilo mě to z vřesoviště až do konce. Eustacii jsem si horečně představoval, jaký asi měla fluidum, když tam dokázala zmagořet kde koho. V neposlední řadě i rodáka, kterej mi byl docela sympatickej. Jeho postoj hodit za hlavu úplně všechno pohodlný a najít klid a smysl v něčem prospěšnym a snažit se to dotáhnout do konce. Tohle moc lidí nevydrží. Jenže dřív nebyl fejsbuk, takže to nemohlo končit jenom napsáním statusu a pár lajkama za odvahu. Lidi ho maj trošku za kreténa, ale mně se to líbí.

Teď si nejsem jistej, jestli jsem toho nevykecal víc, než je zdrávo, ale tak to doporučím a pak vytáhnu paty z baráku. Doufám že máme za barákem vřesoviště, kde bych mohl pálit ohně.

19.06.2019

Mám rád Hardyho, ovšem Rodákův návrat patří mezi ty slabé kusy z jeho dílny. Především první půle/první díl bylo v duchu velkého přemáhání k další četbě. S tím druhým už to bylo poněkud lepší, i když tolik neštěstí, dramatu a případné zášti mnohem lépe předvedla Větrná hůrka. Nevím, kam Hardy se svou knihou pořádně směřoval. Nebýt mé zkušenosti s Příběhem obyčejného manželství, patrně bych hodnotil Rodákův návrat ještě přísněji.

Avšak i na Egdonské pláni svítí světlo. Poněkud rudé. V osobě Diggoryho Venna, to je typ postavy, kterou mám rád. Tichý trpělivý dobrák, který hraje až páté housle, ale vždy se objeví na správném místě a snaží se napravit nastalé křivdy a zlo. I když někdy poněkud nešťastně věc ještě prohloubí. Ten jediný v celém egdonském společenství (vyjma snad ještě věčně vystrašeného Kristiana) stojí za to, abych se s ním ještě někdy setkal. Nevadí, po Hardym je tu jiná veliká trojice knih - Daleko od hlučícího davu, Neblahý Juda a Starosta casterbridgeský - s níž Rodákův návrat nemůže soupeřit a nijak je ohrozit.