Rodičovština - Jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe
Jennifer Lehr
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484869/bmid_rodicovstina-jak-mluvime-s-detmi-a--ok2-484869.jpg
4
78
78
Vědomý přístup k rodičovství Co je to rodičovština? Zdánlivě nevinné fráze, které rodiče používají v komunikaci s malými dětmi. Věděli jste, že pochvalou „To se ti moc povedlo!“ můžete dítěti ve skutečnosti ublížit nebo že když potomka nutíte, aby hezky poděkoval, jde o nejhorší možný způsob, jak ho naučit slušnému chování? Lehrová opírá svůj dynamický text o výzkumy psychologů, pedagogů a organizací specializujících se na rozvoj dětí a představuje vědomý přístup k rodičovství založený na lásce a respektování dítěte jako individuality.... celý text
Literatura naučná Rodina
Vydáno: 2021 , Mladá fronta , Kristián EntertainmentOriginální název:
Parent Speak: What's Wrong with How We Talk to Our Children - and What to Say Instead, 2017
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha, u které se člověk hodněkrát "chytne za hlavu" a řekne si, že je to vlastně úplně logické, ale přesto to dělá "špatně". Myslím, že by ti knihu, nebo aspoň některé kapitoly, měl přečíst povinně každý.
(SPOILER)
Tato kniha se četla velice dobře. Autorka se zabývá nejčastějším problémem v komunikaci i činnostech s dítětem, zároveň se opírá i o výzkum a studii z tohoto odvětví. Kniha obsahuje: Jak s dětmi manipulujeme, Takto s dětmi jednáme jako s pouhou hračkou, takto děti ovládáme, takto děti trápíme, takto znehodnocujeme, co děti cítí, takto dětem vyhrožujeme.
Zaujala mě kapitola: dej babičce pusu (nadpis se netýká doslovně celé kapitole) - zabývá se tím, že např. když dítě lechtáme a ono řekne, už nechci, přestaň - měli bychom poslechnout a přestat, nepokračovat v dané činnosti, to samé fráze jako: Dej mi pusu, proč mi jí nechceš dát? ... Když se nad tím zamyslíme, je na tom něco pravdy. Dospělému člověku taky neřekneme, ale jdi ty, to jednou vydržíš.
Další kapitolou je umíš říct děkuju? - tady dcera hodně okoukala, co říkáme/děláme my. Děkovat umí v 70% sama od sebe. Odkoukala říkat sama od sebe mám Tě ráda. Aktuálně je to, když si někdo kýchne, odpoví nazdravíčko. :-) nebo, když se něco stane, tak: neboj, to zvládneme či to se stane, bude to zase v pohodě - to jsou ty momenty, kdy si říkám, sakra, má to smysl!
Kapitola chceš jít na hanbu a chceš dostat na zadek jsem si pouze přečetla, ale v naší výchově tohle nepoužíváme, jelikož s tím nesouzním - klasicky, před tím, než se A. narodila jsem říkala, jak dostane na zadek, když bude zlobit ... no a po porodu jsem to cítila jinak.
Na čem ale neustále pracuji, je kapitola Šikulka, Jsi v pořádku, nic se ti nestalo a manipulace - v tom smyslu, že občas použijeme fráze jako: Jestli to neuděláš, tak nebude ... to samé, když jsem KO, tak zakřičím, nejsem moc empatická. Ale počátkem startu rodičovství a tím, kde jsem teď si myslím, že jsem udělala opravdu velký pokrok. Tento sloh bych ukončila větou: To, jak se chováš ty sám, je vizitkou toho, jak se chová tvé dítě - jak mluví, jak se chová, co dělá. A také to, že každé dítě je originál, proto vše co funguje na jedno dítě, nemusí fungovat na druhé. :-)
Lehko se čte, uvedení do praxe občas trochu skřípe, to si pojďme říct, třeba když člověk neprospí xy nocí. :)
Přesto je to jedna z nejrelevantnějších knih o rodičovství, které jsem měla možnost číst..alespoň pro mě. Setkala se s mojí představou, nic se nepokoušela měnit, jen mě doprovázela a doprovází dál.
Rozhodně užitečná kniha, když chci odkázat generaci mých rodičů (a vlastně i tu mou) k nějaké knize o rodičovství - můžete si vybrat pouze téma, které vás zajímá, dle kapitol.
Z těch pár knih o výchově dětí, které jsem četla, byla tato nejlepší. Nejde asi tvrdit, že to je "ta moderní výchova", protože ji napsala žena ve věku dnešních prarodičů. Takže logická odpověď na "Kam na ty moderní nesmysly chodíš?" je "K lidem zhruba tvého věku." Některé kapitoly se zamýšlely nad problémem, o kterém mě nikdy nenapadlo přemýšlet, jiné byly takové samozřejmější. Ukázkové situace mi přišly fajn, jestli si někdo neumí představit, že by tak s dítětem mluvil nebo aspoň ne s tak malým, tak jednu paní, která tak mluví s batoletem pravidelně potkávám a nemohu dost dobře posoudit, jak to působí na dítě, ale vypadá to, že minimálně jí to pomáhá zachovat si psychické zdraví. Její batole na mě v těch asi pěti minutách, na které je potkávám, působí tak nějak stejně jako ostatní batolata.
Nejzajímavější kapitoly pro mě byly ty o následujících tématech:
1. Velký je lepší než malý a když tedy chceš být lepší, tak musíš x a nesmíš y.
2. Nucený fyzický kontakt (2 kapitoly).
3. Vynucené "dělení se" (aby rodič vypadal dobře a vychovával slušného člověka).
4. Já vím nejlíp, jak ti je. Nic se ti nestalo, akorát kdyby se totéž stalo mně, tak teď sprostě nadávám.
S čím naopak zásadně nesouhlasím je, že autorka učila svého syna, že "Nemůžeš lidi kousat. Nikdy.", a to ještě v situaci, kdy pokosuání druhého kluka předcházela výzva a odstrkování, ale on prostě nepřestal mávat Hudsonovi "mečem" před obličejem, dokud nebyl pokousán. Ano, autorka vhodně navedla syna na myšlenku, že lepší řešení je útěk, ale úplně nesmyslně ho učila, že jeho řešení je vždy špatné. Jeho řešení bylo na jeho věk výborné. Několikrát zkusil situaci deeskalovat, pak se teprve důrazně ohradil zubama.
Celkově se mi kniha líbila, i když nejde nijak extra do hloubky. Doporučila bych ji každému, kdo s dětmi pracuje (nebo je má doma) a rád se zamyslí nad (ne nutně) svými "automaty".
Výborně zpracovaná kniha, i když se mi trošku hůř četla a prokousávala jsem se jí delší dobu. Tuhle knihu bych doporučila všem rodičům a taky prarodičům, protože my jsme ty děti, na které se mluvilo běžně tak, jak je v knize popisováno...
Nevím, jestli to je pouze touto knížkou, nebo se jen při jejím čtení zúročily všechny předchozí knihy o rodičovství... Každopádně jsem po jejím přečtení zase o něco klidnější a poučenější rodič. :-) Je velmi srozumitelně napsaná jednou mámou, která se snaží přijít věcem na kloub, žádné odbornosti. Kapitoly by mohly být možná kratší, ale stačí vždy přečíst jejich začátek, aby člověk pochopil, co chce autorka říct: že je potřeba vnímat děti opravdu jako děti, které se teprve učí zvládat svoje emoce, že se sice snažímě děti co nejdříve učit zdvořilostem a slušnému vychování, ale vlastně jim tím bráníme přirozeně se učit poznávat, co sami cítí a potřebují a podobně.
Jen pár věcí mi přišlo americky přehnaných. Jinak naprosto skvělá kniha! Spoustu situací jsem si už mohla vyzkoušet na vlastní kůži a zachovat se tak jako rozumný respektující rodič. Ke knize se určitě ještě vrátím, opakování matka moudrosti! A rozhodně bych ji doporučila nejen VŠEM začínajícím rodičům, ale i začínajícím prarodičům, protože pořád je co zlepšovat! :-D
S některými věcmi souhlasím, dávají smysl. S některými už méně. Co mi ale vadilo, byl styl komunikace s dítětem, který by měl nahradit ty zaběhlé a nefunkční či nevhodné postupy. Bylo to taaak americké! A už vidím, jak si takhle povídám se svojí 2,5letou dcerou, kterou chytne amok (a někdy i mě). Za přečtení stojí, i když podobné teorie už se objevily i v jiných knihách, tudíž pro mě nebyly až tak nové. Tady je to možná vysvětleno více do hloubky, aby člověk chápal jak velkou moc mají slova a dával občas pozor na jazyk.
Tahle kniha mě fakt mile překvapila, rozebírá již tradiční fráze typu "ty jsi šikulka, řekni děkuji, už jsi velký kluk,...", které jsme někdy použili snad úplně všichni (a poukazuje, co je na nich špatně). Každý si v ní najde to svoje, já si "vyzobala" pár myšlenek, se kterými dost souzním a které chci rozhodně aplikovat při výchově prďolky :)
Tuto knihu jsem si pořídila ze dvou důvodů. Chvílemi mi přišlo, že si se synem ne moc dobře rozumíme a já si s ním kolikrát nevěděla rady a jeden čas se u nás často křičelo, protože syn je silná nátura a formuje se mu osobnost. A za druhé, protože mě hrozně moc oslovila anotace knihy. Vůbec jsem totiž nepomyslela na to, že když dítěti řeknu, že je "šikulka", že bych mu mohla do budoucna i ublížit. A to mě právě hrozně zaujalo. Jak mohou slova jako: "Už jsi velký kluk" nebo " Řekni, promiň" dítě ovlivnit a jak moc.
•••
Kniha je rozdělená do čtrnácti kapitol přesně podle těch výše zmíněných slovních spojení. Každá kapitola se zabývá určitou svízelnou situací, která většině rodičů přijde zcela normální. Člověk totiž snadno zjistí, že díky určitým frázím s dětmi hodně často manipulujeme, ovládáme je, trápíme a i vyhrožujeme a to jen proto, že to samé s námi dělali naši rodiče. Což je velmi smutné.
•••
Při čtení jsem se hodně zamýšlela nad sebou, způsobem výchovy a i se dojímala nad tím, jak krásně umí autorka věci podat a jak se dá i jinak dítěti láska předávat.
•••
Kniha je vytuněná seznamem další literatury ohledně "problémů", kterými se autorka zabývá. Všechny knihy jsou krásně rozdělené podle toho, které vyšly v češtině a které pouze v angličtině. Další tuning je seznam kurzů pro rodiče a to i těch co jsou online! A nesmí ani chybět výběr českých stránek o rodičovství.
Víte, už nad úvodním citátem jsem se dost zamyslela a v tomto duchu je celá kniha.
"Klacky a kameny mohou zlomit kosti, ale slova mohou otřást duší.
Na slovech záleží. Volte je moudře."
•••
Knihu velmi doporučuji všem, kteří mají děti, čekají je nebo se terpve rozhodli mít rodinu. Vážně mi kniha moc dala a jsem ráda, že ji mám v knihovně a můžu do ní kdykoli nahlédnout.
Cetla jsem knihu dlouho, jak jsem se soubezne snazila pozorovat okoli i sebe pri vsech nasich "rodicovskych poklescich". Tema bylo velmi zajimave, ale ztotoznit se s hlavni radou - vysvetlovat, milovat, ikdyz vam dite zrovna skace po hlave a zase trpelive vysvetlovat, to je fakt vyssi divci. Ale jsme lidi a jde asi o to hlavne zacit.
Nebyl to ztraceny cas, ale znam i mnohem zabavneji napsane knihy pro rodice, co chteji neco delat jinak.
Souhlasím s komentáři zde, že je knížka hodně rozvláčná, ale mně to až tak nevadilo. Jazyk i styl mi sedl, ale je pravda, že ke konci již bylo únavné, jak autorka a její děti všechno úžasně zvládly a její pláč, jak Amerika není nejlepší.
Jinak s principy (většinou) souhlasím, líbilo se mi, že to má podepřené výzkumy a pracemi kapacit. Občas to tedy ale bylo málo do hloubky a některé věci, na kterých bychom měli zapracovat, v knize byly zmíněny jen na okraj a jak to udělat, to už si musíme dohledat jinde.
Řekla bych, že je to fajn knížka na připomenutí si známých faktů, které jsem se dočetla v jiných publikacích, a zde si je osvěžila.
Jednoduché principy, se kterými jsem se ne vždy dokázala úplně ztotožnit, se často ztrácely v omáčce kolem.
Čekala jsem teda víc. Přestože principy a jednotlivé body jsou jasné, na mě je v knížce až moc "omáčky". Každá kapitola by se dala stručně shrnout do jednoho odstavce. Místo toho je okolo spousta teorie, opakování, příběhů...
Osobně bych ocenila více praktických rad, návodů, ukázek.
Skvělá kniha, jedna z nejlepších o rodičovství co jsem kdy četla. Boří všechny zažité a slepě převzaté "hlášky", které nevědomky používáme, aniž se nad tím zamyslíme. Kniha o respektu k dětem, o tom, že nejsou náš majetek, ale mají stejná práva, mají své pocity a city, se kterými ještě neumějí pořádně pracovat, proto jsme tu my, abychom jim pomohli se s nimi vypořádat, ne abychom je za mě trestaly, ať už ignorací, posíláním na hanbu, bitím nebo ztrapňováním před ostatními. Podtitulek mluví jasně, jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe. Doporučuji všem rodičům.
Ze začátku jsem byla docela skeptická, asi úplně nesouhlasím se vším, co je v knize řečeno. Ale určitě stojí za přečtení! Moc se mi líbila ta hlavní myšlenka řečená na konci knihy (kapitola "Když už bylo vše řečeno") - děti nejsou náš majetek, ačkoli se tak bohužel často chováme. Určitě doporučuju!
Tuhle úžasnou knihu by měl mít ve své knihovně každý rodič. Opravdu, získala jsi mě od první strany a já díky za to, že takové tituly existují.
Autorka zde pracuje s větami či chováním k dětem, které někdy použil každý z nás. Já sama jsem nás tam s manželem také našla. Jedná se třeba o věty jako “Už jsi velký kluk”, “Řekni promiň”, “Umíš říct děkuji?”, “Šikulka!”... (celý obsah jsem vám vyfotila na druhé fotce).
Troufám si říct, že něco z knihy jste zkrátka použili všichni a vůbec nepřemýšleli, co vlastně dítěti sdělujete, a jak ho třeba můžete poškodit či zmást. A to je právě to, co autorka rozebírá. A vážně se přimlouvám za všechny děti i rodiče, mrkněte do ní, pokud vás to jen trochu zajímá.
@klaryctena
Nedá mi, než souhlasit s tím, že se jedná o jednu z nejlepších knih pro rodiče. Minimálně v mém případě bude mít určitě svoje čestné místo v knihovně.
Stačilo prvních pár řádků a okamžitě jsem si začala dávat pozor na to, co říkám. A obzvlášť na to, co říkám s dobrým úmyslem a nikdy mi to nepřipadalo jako něco, co je špatně.
Doporučuji všema deseti a jen dodám, že se čte opravdu dobře (to je totiž to, s čím často u tohoto žánru bojuji).