Rodičovština - Jak mluvíme s dětmi a jak s nimi mluvit lépe přehled

29.06.2024

(SPOILER) Tato kniha se četla velice dobře. Autorka se zabývá nejčastějším problémem v komunikaci i činnostech s dítětem, zároveň se opírá i o výzkum a studii z tohoto odvětví. Kniha obsahuje: Jak s dětmi manipulujeme, Takto s dětmi jednáme jako s pouhou hračkou, takto děti ovládáme, takto děti trápíme, takto znehodnocujeme, co děti cítí, takto dětem vyhrožujeme.

Zaujala mě kapitola: dej babičce pusu (nadpis se netýká doslovně celé kapitole) - zabývá se tím, že např. když dítě lechtáme a ono řekne, už nechci, přestaň - měli bychom poslechnout a přestat, nepokračovat v dané činnosti, to samé fráze jako: Dej mi pusu, proč mi jí nechceš dát? ... Když se nad tím zamyslíme, je na tom něco pravdy. Dospělému člověku taky neřekneme, ale jdi ty, to jednou vydržíš.

Další kapitolou je umíš říct děkuju? - tady dcera hodně okoukala, co říkáme/děláme my. Děkovat umí v 70% sama od sebe. Odkoukala říkat sama od sebe mám Tě ráda. Aktuálně je to, když si někdo kýchne, odpoví nazdravíčko. :-) nebo, když se něco stane, tak: neboj, to zvládneme či to se stane, bude to zase v pohodě - to jsou ty momenty, kdy si říkám, sakra, má to smysl!

Kapitola chceš jít na hanbu a chceš dostat na zadek jsem si pouze přečetla, ale v naší výchově tohle nepoužíváme, jelikož s tím nesouzním - klasicky, před tím, než se A. narodila jsem říkala, jak dostane na zadek, když bude zlobit ... no a po porodu jsem to cítila jinak.

Na čem ale neustále pracuji, je kapitola Šikulka, Jsi v pořádku, nic se ti nestalo a manipulace - v tom smyslu, že občas použijeme fráze jako: Jestli to neuděláš, tak nebude ... to samé, když jsem KO, tak zakřičím, nejsem moc empatická. Ale počátkem startu rodičovství a tím, kde jsem teď si myslím, že jsem udělala opravdu velký pokrok. Tento sloh bych ukončila větou: To, jak se chováš ty sám, je vizitkou toho, jak se chová tvé dítě - jak mluví, jak se chová, co dělá. A také to, že každé dítě je originál, proto vše co funguje na jedno dítě, nemusí fungovat na druhé. :-)

30.01.2024

Lehko se čte, uvedení do praxe občas trochu skřípe, to si pojďme říct, třeba když člověk neprospí xy nocí. :)
Přesto je to jedna z nejrelevantnějších knih o rodičovství, které jsem měla možnost číst..alespoň pro mě. Setkala se s mojí představou, nic se nepokoušela měnit, jen mě doprovázela a doprovází dál.