Rodinné povídky
* antologie
Antologie povídek – tentokrát na téma „rodina“. Na krátké ploše povídek rozkreslí osm českých zkušených spisovatelů několik lidských životních etap a postojů k životu. Životní příběhy hrdinů a jejich názory jsou rozličné a odhalují vztahy k rodičovství, partnerství, k ostatním lidem i kořeny jejich postojů. Jiřina soudí, že muži jsou ubožáci a bylo by nejlepší obejít se úplně bez nich. Jenomže aby dosáhla toho, po čem nejvíce touží, muže potřebuje. Ani v rodině malé Emy tatínky nenajdeme – jak ten její, tak maminčin bydlí totiž stejně jako Ježíšek v nebi. U Svačinových je tomu přesně naopak, tam hraje prim pánské pohlaví. A rybaření. Tři muži jsou hlavními postavami také následující povídky a i oni berou své ratolesti na dovolenou. Dopadne to ovšem… všelijak. Editor Boris Dočekal.... celý text
Přidat komentář
Malá knížka, ve které najdete osm krátkých povídek od osmi autorů. Jsou to příběhy ze života, některé vás určitě přinutí k zamyšlení.
Kniha povídek, které se četly docela rychle, ale ne všechny mi sedly. Jsou ze života, ten není vždy lehký, ale trochu víc úsměvné být mohly. Tři hvězdičky - cca každá druhá povídka se mi líbila :-) Milé zpestření.
Kniha v které si přečteme osm krátkých povídek na téma rodina od různých autorů-příběhy k zamyšlení.Nejvíce se mi líbila od Soukupové a Dvořákové.
Tuto edici jsem četl vždy rád. Teď i v novém "kabátu" u jiného nakladatele mne zaujala. Volba autorů jako vždy dle aktuální čtenářské popularity. Genderově jde vidět, že autory zajímá "chlast, sex a zábava", zatímco autorky jsou více empatické. Ve všem se ženy hodně "vrtají a stokrát převracejí"... Jednotlivé povídky jsou čtivé, přesto ani u jedné bych netvrdil, že je "překvapivá, úžasná".
Soubory povídek to mají s celkovým hodnocením prostě těžké. Je jasné, že čtenáře některé osloví více a jiné méně. Pro mě v této antologii vyčnívá práce mé oblíbenkyně Petry Dvořákové, která opět potvrdila svou kvalitu ve vykreslování charakterů i emotivních situací na velmi malém prostoru. Zajímavá je i Princezna domova Ivany Myškové - autorku zatím nemám načtenou, ale určitě se na ni chystám. Do třetice toho nejlepšího bych pak zařadila ještě Alenu Mornštajnovou, u níž mě baví její práce s domy, mám pocit, že prvek budovy do svých děl zařazuje často a ráda a rozhodně tento motiv zpracovává kvalitně.
Pěkné nenáročné čtení před spaním nebo do čekárny u doktora. Nejvíc se mi líbily povídky od Soukupové, Dvořákové, Hejdové a Mornštajnové.
Kniha kratších povídek současných českých autorů na téma "rodina". Tu více, tu méně jsem se pobavila, nejvíce snad u příběhu s morčetem nebo u Epsteinovy povídky vzdáleně připomínající akci Ydykseb...Celkově jsem však lepší náladu nezískala, jakoby dnešní rodinný život byl jen složitý, komplikovaný, místy až depresívní...
Nicméně, jde o osm různých životních situací, které nejsou právě růžové a povídky o nich určitě stojí za přečtení.
Nemohu si pomoci, já na takovéhle povídky už asi nejsem, už jsem jich přečetla tolik, že mi připadá, že mě už nemůže žádná překvapit. Mohu oceňovat spisovatelský um některých z nich a jejich vylíčení toho, jak to v životě je někdy složité a niterně občas hodně obtížně žitelné, nicméně mi jejich čtení neudělalo radostnější náladu, možná jen příběh s morčetem to trochu zachraňoval.
Povídky by se měly zakázat...to ještě než to pořádně začne, už to zase končí. Kniha sestavená z povídek mých velkých literárních oblíbenců, fajn čtení.
Nejslabší mi přišla povídka Miloše Urbana, přišlo mi to trochu jako nepovedená snaha zahrát si na Bukowskiho (obsahem i formou), navíc mi přišla zbytečně dlouhá a ani mi neseděla do konceptu celého souboru, u druhé povídky psané mužem, Svatej tejden!, jsem měla chvíli také pocit, že Epsteinovo ego by nezvládlo mít povídku kratší (navíc občasný oslovování, i kdyby za jejich zády, dětí sprostýma výrazama "kráva" apod. mi od dospělýho přijde hloupý, a je jedno, že to tam trousí kamarád otce té dívky), cca od třetiny jsem se ale docela pobavila, pointa byla slušná. Překvapila mě Geislerová, od ní jsem nic nečekala a téma mě zaujalo. Sice byla Ema má babičku trochu přehnaná, ale i tak se četla dobře. Mornštajnová lehký nadprůměr, Hejdová také. Docela se mi líbila i povídka od Myškové, ale ta "silná" pointa byla už zbytečná, stačil předchozí text. Svojí oblíbenou Soukupovou jsem si nechala na konec, a nebyla jsem zklamaná. Dokázala zas vystihnout každodenní realitu spousty lidí, žen, rodin. Povídka Soukupové a Dvořákové za mě nejlepší.
Osm autorů, osm příběhů.
Osm krátkých povídek - osm životních etap, a některé s vámi zaručeně budou rezonovat.
Osm čitatelů se společným jmenovatelem rodiny.
Podtrženo, sečteno - osm různých pohledů na život, ke kterým se po jejich dočtení přidá pohled devátý - ten váš.
Osm příběhů k zamyšlení, na jehož konci třeba zjistíte, že ten váš život je vlastně docela fajn.
P.S: Děkuji za příběh Return Magic a tímto zdravím Petru Dvořákovou...
P.P.S: Děkuji všem zúčastněným, že moji večerku posunuli hluboko za nultou hodinu. Ale nevadí, dnes je totiž sobota ... :-)
Část díla
Dům na úbočí
2019
Ema má babičku
2019
Morče
2019
Princezna domova
2019
Prut
2019
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Kniha mě nezaujala, odkládám ji.