Rodinné povídky
* antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420941/bmid_rodinne-povidky-OYv-420941.jpg
3
241
241
Antologie povídek – tentokrát na téma „rodina“. Na krátké ploše povídek rozkreslí osm českých zkušených spisovatelů několik lidských životních etap a postojů k životu. Životní příběhy hrdinů a jejich názory jsou rozličné a odhalují vztahy k rodičovství, partnerství, k ostatním lidem i kořeny jejich postojů. Jiřina soudí, že muži jsou ubožáci a bylo by nejlepší obejít se úplně bez nich. Jenomže aby dosáhla toho, po čem nejvíce touží, muže potřebuje. Ani v rodině malé Emy tatínky nenajdeme – jak ten její, tak maminčin bydlí totiž stejně jako Ježíšek v nebi. U Svačinových je tomu přesně naopak, tam hraje prim pánské pohlaví. A rybaření. Tři muži jsou hlavními postavami také následující povídky a i oni berou své ratolesti na dovolenou. Dopadne to ovšem… všelijak. Editor Boris Dočekal.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda řady a edice, tudíž když jsem objevila Českou povídku od vydav. Listen, vím, kam budu svůj povídkový deficit směřovat.
Tato kniha byla taková mírná.
Dvě povídky byly vážnější, dvě naprosto o ničem, a zbytek taková pohoda bez přílišných výkyvů.
Předchozí sbírka ( Jestli vůbec někdy ) byla mnohem naléhavější a na lepší úrovni.
Nicméně, k létu patří povídky a tyto jsou prostě fajn.
Opět jsem se přesvědčila, že povídky nejsou a nebudou můj oblíbený žánr. První čtyři povídky byly docela dobré, potom spíše sestupující kvalita. Po přečtení nebudu za pár dní vědět, o čem jsem četla.
Moje hodnocení: 2,5 hvězdy
Tento soubor povídek je podle mě velmi povedený. Je to možná také tím, že mám dvě děti a manžela a spoustu pocitů, které jsem vnímala z knihy, zažívám sama. Velmi povedené mi přišly první 4 povídky - od Mornštajnové, Soukupové, Dvořákové a Gaislerové. Další tři takový dobrý průměr. U poslední povídky jsem přiliš nepochopila konec, byla na mě hodně alerogická. Ale celkově mě soubor bavil a pobavil:)
V rodinných povídkách poměrně jednoznačně excelovaly dámy, zatímco povídky pánů mi teda přišly dost slabé.
Mornštajnová a Geislerová ty povídky prostě umí, to byl skvost. Dvořákovou i Soukupovou miluju, zdá se mi ale, že delší formát jim sluší víc. Nicméně i tak skvělá práce, baví mě to číst. Hlavně kvůli nim si tuhle povídkovou edici vlastně z té knihovny půjčuju. To by bylo na pět hvězd.
Hejdovou a Myškovou neznám a doposud jsem od nich nic nečetla, nicméně to byla důstojná premiéra. Hvězdy čtyři.
Urban a Epstein se nicméně předháněli leda tak v tom, kdo napíše povídku hůř. Urbanovo unylé sexismem protknuté léto u prarodičů, doplněné šovinistickými průpovídkami a karikaturami žen, no tak to bylo opravdu slabé a smutné. Pokud takhle opravdu smýšlí a není to jen jakási umělecká stylizace, tak by se z něj všechny feministky světa šly oběsit.
Naštěstí je v knize i povídka Marka Epsteina, aby v tom nebyl chudák Urban sám, na koho si stěžuju. U něj mám nicméně pocit, že ta povídka nebyla vyloženě příšerná, jenom to prostě asi nebude úplně můj styl. Spíš jsem to protrpěla. Chaos, stereotyp, klišé, závěr přitažený za vlasy. Ta povídka sama sebe nebere vážně, což v knize složené z povídek o rodinných dramatech není úplně očekávané.
Zaokrouhlíme to na tři hvězdy celkem.
Souhlasím s marketa7, napsat skvělou povídku umí jen málokdo. A co tak přičítám tady ty sbírky od nakladatelství Listen, už předem zhruba vím, co můžu čekat a co se mi asi bude líbit a co ne. Rodinná tajemství bylo celkem dobré dílko, hezky se četlo a odsýpalo, ale zdá byl naplněn potenciál s tajemstvím? To úplně netuším. 70%
Napsat dobrou povídku je těžké, budiž tento soubor důkazem. Zaujaly mne 4, ale i tak si na detaily už moc nevzpomenu. Jako oddechové letní čtení to ale projde.
Soubor osmi povídek na téma rodina. Poslouchala jsem jako audioknihu a bylo to celkem fajn.
Na Rodinné povídky jsem se hodně těšila, není to pro mě první kniha z této edice. Ale jsem dost zklamaná. Na obálce jména vesměs skvělých autorů a výsledek nikde. Vedou za mě Dvořáková, Geislerová a Soukupová.
Audiokniha - při poslechu příjemně ubíhala cesta autem, ale po týdnu se na jednotlivé povídky těžko rozpomínám. Nic, co by mé paměti stálo zato uložit.
Jak to již u povídek bývá, některé mě pobavily, jiné mě zaujaly a některé nic moc.
Audiokniha :
Knihu jsou poslouchala jako audioknihu. Některé povídky byly lepší, některé horší. Celkově mě kniha moc nezaujala.
Začátek byl velmi slibný, konec už trošku pokulhával. Četlo se to ale velmi dobře.
Četla jsem na dovolené, což bylo fajn. Několik povídek, člověk hned ví závěr, nemusí moc přemýšlet. Nebylo to ale nic extra a nezapomenutelného. Některé povídky se mi líbily moc. Některé ale skoro vůbec, nebavily mě...
Nejvíc jsem zklamaná z povídky od Mornštajnové.
Mornštajnová 2/5
Soukupová 4/5
Dvořáková 4/5
Geislerová 3/5
Urban 2/5
Epstein 1/5
Hejdova 4/5
Myšková 3/5
U knihy Rodinné povídky jsem se bavila, ale jen do půlky. První čtyři povídky od známých českých autorek se mi moc líbily. Zbylé čtyři mě nebavily a nic ve mě nezanechaly.
Alena Morštajnová prostě umí, to už všichni víme. K této povídce nemám slov, líbila se mi od prvního do posledního slova.
Setkání s Richardem a Alicí v povídce od Petry Soukupové mě více než mile překvapilo. Bylo to takový hezký, i když smutný navázání na knihu Věci, na které nastal čas.
Povídka od Petry Dvořákové v sobě na „pár stránkách“ skrývá spoustu, spoustu bolesti…
A od Anni Geislerové bych si moc ráda přečetla víc. Mohla by napsat klidně celou knihu.
Zbylé povídky si musíte přečíst sami, bohužel mě nebavily natolik, že ani o jedné z nich nemám nic v paměti.
Určitě to nebyla má poslední kniha z edice Česká povídka, ještě mám v knihovně Soukromá tajemství. Navíc povídky jsou moje, i když si dost často v duchu nadávám, proč je čtu, když toužím některé postavy poznat víc.
Knihu jsem si koupila na doporučení kamarádky, a musím říci, že přes mojí počáteční nedůvěru (a nechuť) k povídkám, tohle nebylo vůbec špatné. Zase trochu něco jiného, než jsem zvyklá číst, možná vyzkouším ještě další.
Sbírky povídek mám moc ráda. Především z toho důvodu, že si v nich každý může najít to své.
V tomto případě jsem se rozhodla zaměřit na každou povídku zvlášť, i když velmi stručně.
Kniha je skvěle otevřena povídkou od Aleny Mornštajnové, která je po dočtení jednou z mých nejoblíbenějších. Autorku mám moc ráda, takže nebylo divu, že mi opět sedl její styl psaní. Dům na úbočí je o snech, vztahu mezi snachou a tchyní, ale také se v ní skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Díky povídce od Petry Soukupové jsem se s autorkou setkala poprvé. Po první stránce jsem si nebyla jistá, jestli mi sedí její styl psaní a upřímně to nevím ani teď. V nějakém jejím rozsáhlejším díle bych si na něj ale nejspíš zvykla. Povídka zobrazuje vztah páru po dvou dětech.
Třetí povídka Return Magic je v mých očích povídka o nečekaném. Nečekaném těhotenství, nečekaných překážkách v životě, ale také o sesterském vztahu. Opět je to povídka, která mě zaujala víc než ostatní a tak trochu vyčnívá z davu. S autorkou jsem se také setkala poprvé a určitě ne naposledy!
Ema má babičku je zvláštní povídky s pochmurnou atmosférou, kterou se autorce povedlo na tak malém rozsahu skvěle vytvořit. Zobrazuje vztah matky a dcery, výchovu.
Bohužel povídka Prut mě zaujala ze všech nejméně, tak nějak zapadla mezi ostatní.
Povídka Marka Epsteina měla po dočtení něco do sebe, ale na můj vkus je v ní až moc postav, ve kterých je kvůli malému rozsahu poněkud zmatek. Opět je to jedna z těch, které mě zaujaly méně.
Morče Ireny Hejdové mě velmi zaujalo svojí originalitou, právě díky roli morčete v celé povídce. Také je zde dobře popsána problematika ve vztahu rodičů s dospívající dcerou.
Poslední povídka zakončila knihu v pochmurném a osamělém duchu, což se mi ale velmi líbilo. Skvěle vykreslená atmosféra.
Sbírku hodnotím velmi kladně, našla jsem si to své, bavila mě, skvěle a rychle se četla. Těším se na další z této edice.
Z povídek některých autorů mně doslova běhal mráz po zádech. Obzvláště Dům na úbočí a Princezna domova byly hodně silné. V knize se sešli opravdu mimořádně píšící současní autoři. Mám velmi ráda třeba Miloše Urbana a jeho román Hastrman. Povídka, kterou měl v této knize, mě tolik neoslovila. Mám v plánu si určitě jednou přečíst i některé dílo od Aleny Mornštajnové. Hodně mne zaujala.
Štítky knihy
rodina rodinné vztahy antologie české povídky
Část díla
- Dům na úbočí 2019
- Ema má babičku 2019
- Morče 2019
- Princezna domova 2019
- Prut 2019
Autorovy další knížky
| 2009 |  Thriller |
| 2008 |  Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Oddychové čtení, z osmi povídek jedna nepřečtená, jinak dobré.