Rok čtyřiadvacet
Patrik Ouředník
Hra na vzpomínání týkající se let 1965 až 1989, v níž autor propojuje důležité s nedůležitým, osobní se společenským a která je rovněž jakýmsi komentářem o životě v reálném socialismu. Ouředník neposuzuje, nevysvětluje, nekomentuje – obrací se totiž na ty, kdo sdíleli stejný pocit. Jeho vzpomínání probíhá především v rovině jazyka, neboť jazyk je jak první zbraní každého totalitarismu, tak i jedinou možnou obranou. Bytostná pomíjivost těchto vzpomínek zároveň vyjevuje směšnost a zapomněníhodnost toho, co před nedávnem tvořilo náplň našich životů.... celý text
Přidat komentář
Malý rozsah, velký obsah. Zábavné, dojemné, poučné, dokumentární, vzpomínkové, chytré a vtipné. Pamětníci, přečtěte si.
Ouředníkův styl se mi velmi líbí. Vzpomínky všeobecné (co se dělo/říkalo) načrtají obrázek doby, vzpomínky osobní (co jsem já dělal) dodávají svěžest, novinové výstřižky z kterých mrazí v zádech, do toho hesla psaná na zdi a lidové vtipy - dohromady úžasně zmatená, ale autentická a výmluvná výpověď.
A jako varování pro nás, mladší čtenáře, motto ze Zábranova Celého života:
Hrůza je v tom, že při pohledu
do minulosti, kterou už z autopsie
neznají, považují dnešní generace
za idiotství to, co bylo ideologií.
“Kdybych nebyl přibitý, kopl bych je to řiti - Ježíš Kristus” - a další podobné nápisy na zdech, články z rudého práva, výtahy z trestního zákoníku z oné doby a všeobecně vzpomínky na 24 let z období 68 - 89, o tom bude dnešní výlet s recenzátorem Pečim. Usaďte se a nalijte si limonádu, vrata se rozjíždějí.
Tak. Obsah knihy už jsem vyčerpal v předchozím odstavci a tak teď už jen musím pochválit Ouředníka, že mne touto knihou velmi bavil. Jak jsem se v doslovu dověděl od pana Hárla, tak podobný koncept, kdy autor vzpomíná na důležité i méně důležité momenty svého života, není žádnou novinkou. To je mi ale úplně jedno, protože na novinky jsem nikdy nechodil. Doufám, že máte limonádu dopitou, já totiž už zas musím jít.
Abych to ohodnotil biblicky: Peči 7:10
Velice zábavná kolekce miniaturek. Zajímalo by mne, jestli to četla Petruška Šustrová (kdo četl, pochopí).
Směs očíslovaných vzpomínek na mládí. Každá věta začíná slovy "Vzpomínám si" a připomíná pozapomenuté události a poňouká podobným způsobem zformulovat vlastní vzpomínky...
Autorovy další knížky
2006 | Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku |
2005 | Šmírbuch jazyka českého |
2017 | Antialkorán aneb nejasný svět T. H. |
2018 | Konec světa se prý nekonal |
1999 | Neřkuli |
Zajímavě napsáno, něco podobné jako Klíč je ve výčepu: z folklóru WC, kde jsou retro fóry. Víc hvězd jsem nemohl přílišně rudě hvezdičkatému tématu dát. Pro někoho, kdo socialismus zažil, možná dobré retro v mezích brblací rebelie. Pokud po člověku a jeho blízkých Estebáci šli, tak nevím jak hodnotit. Hodně hnusná doba pod taktovkou Kremlu se nedá slušně popsat, i když je autor výjimečný.