Romantikové
Edmond Rostand
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404999/bmid_romantikove-KTg-404999.png
4
7
7
Podtitul: Veselohra o třech dějstvích ve verších Veršovaná komedie známého francouzského autora přelomu 19. a 20. století, v níž parafrázuje motiv Shakespearova příběhu o Romeovi a Julii.
Literatura světová Divadelní hry Poezie
Vydáno: 1911 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
Les Romanesques
více info...
Přidat komentář
Rostand je pro většinu z nás poeta uni libri, totiž nesmrtelného „Cyrana“. Přitom, jak zjišťuji už potřetí, byl pozoruhodný básník neklesající pod svou úroveň ani v ostatních dílech. Samozřejmě, že „Romantikové“ nejsou tak hlubocí, velcí a burcující jako příběh o gaskoňském kadetovi, ale i tak v nich vidím zapomenutý skvost dramatické poesie.
„PERCINET: Pro krásné oči zdi…
(Obrátí se ke zdi.) Jaká to metafora!
Máš pravdu. Vidět zeď jak živoucího tvora!
Ty oči zářivé, upřené do azuru,
které mě přímo zvou k nim obrátit se vzhůru,
a kdyby slzami je někdy zastřel žal,
hned bych je uzdravil, kdybych je zulíbal!
BERGAMIN: Kde vidíš oči zdi?
PERCINET: Tady ten svlačců květ!“
Lehkost veršů odpovídá lehkosti děje. Mladí milenci Percinet a Sylvetta se pokoušejí stylizovat svoji lásku po vzoru velkých děl, zejména Romea a Julie. Jejich svářející se otcové ale reagují překvapivým způsobem a vztah milenců se tímto paradoxem ocitá v ohrožení. Rostandova jemná, dobrosrdečná parodie romantických příběhů nabízí také nádhernou lyriku (verše o staré zahradní zdi, citované komentářem pode mnou), jíž satirický nádech na kráse neubírá. V závěru pak autor nabízí zamyšlení, jakou cenu mají city prožité sice autenticky, ale na základě mylných předpokladů. (Pozor, citace by mohla obsahovat drobný dílčí spoiler):
„A co ta jarní noc? Tu taky zrežíroval?
Ten večer, do duše nám vrytý navždycky?
Ten soumrak modravý, tak něžně lyrický?
To on snad zahalil ty rudé růže stínem,
že byly krásky z nich, oděné mušelínem?“
Mně se tahle jevištní báseň, dýchající jarem a naivitou pubescentní romantiky, líbila opravdu moc. Zajdu na hranu kacířství a dodám, že mi Percinet se Sylvettou byli bližší než (zcela vážně mínění) Petr a Lucie. Kdyby se bývala hrála dodnes, určitě bych z divadla, ideálně letní scény, odcházela dojatá i povznesená jako málokterým moderním dramatem. Takže: lidé, čtěte Rostanda, není mrtev!
Veselohra o lásce u zdi, ve stylu R+J, otcové jsou jako naoko nepřáteli, a doufají, že to jejich potomky sblíží, aby mohli po únosu zabránit tragédii a pak tu zeď mezi sebou zbourat pro zahradní potěšení. Jenže za dobrotu na žebrotu......
Citace:" Je snad jen z kamene
ta fantastická zeď? Z jejího hřebene
zelený vodopád k zelené trávě splývá.
Ta réva s břečťanem, což není krásně živá?
A co ta nachová a snivá vistárie
a co ten zimolez? To všechno přece žije!
Není to zázračné, jak zeď ta stoletá
pokaždé na jaře tak mladě rozkvétá?
A jak se prostírá koberec toho mechu
na jejím úpatí člověku pro potěchu?
Nevím, co lepšího bych si tu ještě přál-
na téhle lavičce si trůním jako král!
Romantičtí "Romantici", (Jdi za svou láskou, jdi za štěstím.) Výzva dne.
Super komedie ve stylu Romea a Julie alias láska u zdi, ve které hrají velkou roli otcové zamilované dvojice ... ty vtipné momenty byly opravdu dobré ...