Roboti úsvitu
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42889/romany-o-robotech-ro-42889.jpg
4
277
277
Romány o robotech série
< 3. díl >
Lidstvo je na pokraji katastrofy. Elijáš Baley se při řešení svého nového – a posledního – velkého případu dostává přímo na hlavní z vesmířanských světů – Auroru. Případ je to velice neobvyklý – byl zničen humanoidní robot Jander Paneel, dvojče Elijášova kolegy Daneela a hlavním podezřelým je vesmířanský robotik a politik dr. Han Fastolfe, kandidát na funkci předsedy Rady Aurory. Hlavním motivem příběhu je Baleyho snaha prosadit po staletí přerušené obnovení kolonizace Galaxie lidmi. A Fastolfe je jedním z mála, kdo podporuje myšlenku, aby se nové kolonizace mohla zúčastnit i Země. Uvědomuje si, že současný stav vede k zániku – vesmířanské světy s jejich dlouhověkými a do sebe zahleděnými obyvateli stagnují a pozemský systém nevyhnutelně směřuje ke zhroucení. Jen nová expanze umožní lidstvu další vývoj. Snaha o propojení se světem Nadace je zde již zřejmá. Není nutno zdůrazňovat, že se Baley ze všech svých sil zasazuje o vytvoření společnosti, která se bude později nazývat Galaktickou říší.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , Klub Julese VerneaOriginální název:
The Robots of Dawn, 1983
více info...
Přidat komentář
Napíšu hodnocení ve stylu hodnocení produktu zakoupeného na Heuréce, ať tu máme nějakou změnu :)
Výhody:
Další nádherné zamyšlení se nad třemi zákony robotiky, které jsou zde rozpracovány do ještě větší hloubky.
Příběh nás zavede do dalšího světa, a tedy úplně jiného kulturního prostředí. Ve srovnání se Solarií to není až takový extrém. Dalo by se říct, že zlatý střed mezi tím, co je na Solarii a Zemi (jak je popsaná v knize). Asimov nastiňuje, jak by se kolonizace Galaxie mohla ubírat a do jakých odlišných podob by se jednotlivé světy mohly vyvinout.
Kromě robotiky a sociologie tady Asimov načíná i téma sexuologie, vesmírného pohonu (hyperpohon), samořiditelných aut a vznášedel. Zajímavé je taky téma dlouhověkosti.
Nevýhody:
Detektiv Eliáš tahá své domněnky úplně odnikud a na základě téměř neexistujících spojitostí tvoří nějaké závěry.
Rádoby nezaujatý detektiv všem podsouvá svá tvrzení a místo směřování případu k vyřešení neustále odbíhá otázkami, které nemají s případem co dělat. Je to samozřejmě pro uvedení myšlenek autora a obsah těch rozhovorů je zajímavý, jen to nějak nesedí k tomu vyšetřování.
Nikde tam není vysvětleno, proč se Země dostala do aktuální situace, tedy proč najednou nemá technologie k osidlování dalších světů. To je jako kdyby Evropané osídlili Ameriku a pak spálili lodě a zapomněli, jak je postavit a nechali plavbu už jen na Američanech. Takto to Asimov prezentuje.
Znovu Země a její problémy. Zmiňovaných 8 miliard je katastrofální přelidnění? Podle Asimova a jeho propočtu je nejspíše optimální počet obyvatel takové planety 200 miliónu, jak ostatně uvádí u Aurory. Tedy samozřejmě do toho nepočítá otroky (roboty).
A ještě jednou Země. Proč se tady v této daleké budoucnosti lidé dožívají pořád stejně, ale na vnějších světech se délka života skoro zečtyřnásobila? Toto vysvětlení mi dost chybí.
Shrnutí:
Příjemné a místy velice napínavé počtení. Ve výsledku mi ani nevadil velký počet stran, i přesto by drobné zkrácení o 10 - 20 % knize jen prospělo.
Na závěr přišel zajímavý plot twist, který jsem neviděl přicházet. To mě příjemně potěšilo.
Trochu jsem se obával, že dlouhé období mezi napsáním druhého a třetího dílu bude mít vliv na kvalitu díla a bohužel myslím že to tak dopadlo.
Celkově kniha nebyla špatná a myšlenky byly dobré. Téma kolonizace se mi líbilo.
Bohužel se mi zdálo, že Asimov nevěděl jak začít takže začátek je vlastně kopie předchozích dílů. Problematika 3 zákonů robotiky je jasným hlavním tématem knihy, nicméně kdyby se ty debaty zkrátili o 100 stran, asi by to knize prospělo.
Takže porad kvalitní kniha nicméně zábavná výrazně méně než předchozí díly a mám trochu obavy z posledního dílu
Keď dostanem chuť na nejakú literárnu intelektuálnu mňamku z oblasti sci-fi, siaham po Asimovovi, to viem, že idem na istotu. Moja čitateľská duša sa tetelí blahom pri čítaní jeho dialógov (kohokoľvek s kýmkoľvek), a tak mi dĺžka a už vôbec forma tejto knihy neprekážala. Okrem toho, podľa mňa je to jeden z mála spisovateľov, ktorý aj pri takmer totálnej absencii akcie, dokáže udržať čitateľa v napätí a na záver ho prekvapiť.
U Asimova si všímám stejného rysu jako u Waltariho - hlavní postava příběhu se se zdravou kůží vyseká úplně ze všeho. A ještě jí za to všichni pochválí, jak dobře vše udělala a jak dobře vše vymyslela. Je to absolutní kravina i na sci-fi. Dávám hvězdičky za nápady s roboty, ale ty nekonečné dialogy mi akorát hrály na nervy ... uff. No, ještě jedna knížka ze ságy a šlus.
Jestli existuje totálně neakční sci-fi, jsou to právě Roboti úsvitu. Totiž až na pár pasáží popisujících Baleyův přílet na Auroru a pár pasáží se vznášedlem je celá kniha prakticky jen přepisem konverzací mezi tímto "vesmírným por. Columbem" a jeho svědky, popřípadě podezřelými. Děj je poté korunován dvěma závěrečnými debatami s aurorským Předsedou a jedním z robotů. Tedy nic pro milovníky akcí nabitých knih, tahle kniha se šine vpřed tempem vpravdě hlemýždím (pokud mají na Auroře hlemýždě). Filozofický přesah knihy v podobě důvěry v krátkověké a hašteřivé lidstvo je jasně patrný a Asimov to všechno okořenil záležitostmi vesmířanské erotiky, což v jeho starších knihách nebývalo typické. V mnoha článcích se dočteme, že Isaac byl ve stáří poněkud oplzlejší, než bývalo zvykem, a tady čtenáře také nešetří až překvapivými detaily. Jeho náhled na ženské postavy knihy jsou pak z dnešního hlediska mírně řečno šovinistický, ale to se snad u génia jeho formátu dá odpustit.
Byť by kniha klidně mohla být o třetinu kratší (mistra už se v jeho rozpuku nakladatel zjevně netroufal omezovat), drží si extrémně solidní pozici při propojování světa Asimovových vesmírných detektivek s psychohistorickým universem Nadace. 95%!
Když je na vesmířanské planetě Aurora zničen humanoidní robot, rozluštěním případu byl pověřen detektiv Baley. Vše směřuje k jasnému vyřešení případu a viník se přímo nabízí, ale co když je vše jinak? Třetí pokračování sci-fi detektivky s nesourodou dvojicí Elijáše Baleyho a humanoidního robota Daneela, které je hlavně postavené na logice vyřešení případu než nějaké velké akci. Vše se pochopitelně točí kolem 3 zákonů robotiky. V této knize již začíná pomalu zrod fenomenální Nadace.
(SPOILER)
Do Robotů úsvitu pro mě bylo o poznání obtížnější se začíst, než tomu bylo u nahého slunce, přesto jsem na konci této knihy stejně spokojený, jako při mém prvním setkání se sérií o robotech. Proč?
Příběh je podobný jako u předešlých dílů - stal se zločin a pozemšťan ho má vyšetřit i přes fakt, že proto musí vystoupit ze své konfortní zóny a poprat se s celou řadou proti němu jdoucích okolností. Děj se první půlku knihy trochu vleče, zejména rozhovory s Dr. Falstolfem by mohly být zkráceny o věcné filozofování, které pohříchu Asimov omezuje jen na sobě milé téma robotiky. Nudilo mě také okatá snaha o zbytečně hlubokou sebeanalýzu slečny Gladie. Zdá se mi to, nebo autor ve všech svých knihách používá pořád stejný recept na ženskou postavu - totiž sexy drobnou dívku, co se dle tradic svého světa drží od mužů zpátky, ale která toto tabu nakonec prolomí? A to nezmiňuji zbytečně lascivní pasáže o jejích fantaziích.
Vyzdvihnout naopak musím neotřelý nápad vraždy (chcete li "znehybnění") robota s s ním spojeného vyšetřování. Podezřelí měli uvěřitelné motivy a na první dobrou jsem viníka skutečně neodhalil. Závěrečného "aha" momentu jsem si díky tomu užil natolik, abych mohl napsat, že Asimov detektivky skutečně psát dovede.
Logicky se chovající charaktery, příjemný časoprostor ne tak úplně cizí planety a jasně definovatelná hlavní myšlenka mě nakonec nutí strhnout jen jednu hvězdu za příliš pomalý start.
„Robot nesmí
ublížit
lidské bytosti
a ani odmítnout
přátelské gesto“.
Třetí setkání detektiva Baleye a robota Daneela nás tentokrát zavede trochu dál, než dvě předcházející vyšetřování. Na samotnou Auroru. Pravda však je, že tento příběh se mi moc nelíbil a vlastně mě ani moc nebavil. Má moc protikladů a rozporů. Asi to je i tím faktem, že jej Isaac Asimov napsal s obrovským odstupem, než předešlé dva detektivní příběhy.
Citát: Aurora? A co za průšvih to bude tentokrát?
V tomto příběhu je zmíněna i doktorka Calvinová, s níž jsme se mohli setkat v povídkové sbírce „Já Robot“. Opět to má vše společné se třemi zákony robotiky a jejich výjimkami a roboty, které z podivných důvodů dokážou tyto tři zákony obejít nebo si je pozměnit. Poprvé je tu také zmíněno odvětví Psychohistorie, nové matematické vědy, která nás bude doprovázet celou sérií „Nadace“.
Citát: ...uznej, že je hrozně těžké chodit po trávě tak, aby to rámusilo.
Je tu pár věcí, které mě zaráželi a nesedli mi. Například Baley už na planetě Zemi opouští ocelové jeskyně a prochází se na Zemském povrchu. Avšak, když se dostane na Auroru, má s tím problémy a omdlí. Další chybu vidím v tom, že když Baley pátrá po vrahovi na Auroře, bylo mu zděleno, že žádný Solarián či pozemšťan na planetě není. Ale o pár stránek dále, zjistíme, že to není pravda. Kazí to napětí v příběhu.
Citát: Kolik máte doma robotů? Jenom pár... -padesát sedm.
Ovšem, co je zde geniální a na svou dobu, kdy Asimov žil, i dost odvážné, je myšlenka manželského svazku člověka s robotem. A tím nemyslím nějakýho robertka na baterie nebo jinou pomůcku. Ale robota v lidské podobě. A tím se dostávám k dalšímu rozporu v příběhu. Všichni se schodují v tom, že R. Daneel Olivaw je dokonalý robot, ale nemá přirození ani ochlupení mezi nohama. A najednou se na scéně objevuje robot, který to má a dokonce má i lidskou podobu. Tak proč není dokonalejší než R. Daneel?
Citát: Prvek náhody je nedílnou součástí Vesmíru.
Asimov udivuje i na potřetí. Z knihy je poznat, že už byl v té době velmi vypsaný autor a dokáže napsat zajímavě propojený příběh, který udrží napětí a dokáže překvapit. Přesto jednu hvězdu ubírám, jelikož kniha je občas místy až moc dlouhá a na pointu si musí člověk dlouze počkat. Ale stále skvělá práce.
Třetí Asimovův román o robotech nás zavádí na další z padesáti lidmi osídlených planet. Tentokrát s detektivem Baleyem navštívíme Daneelovu domovskou planetu Auroru a opět si rovnou můžeme říci, že detektivní část příběhu není tím důvodem, proč knihu číst. A to přesto, že v tomto případě se jedná o detektivku nejzdařilejší. Mnohem důležitější je ale politické pozadí příběhu. Opět navštěvujeme podivnou lidskou společnost, tak nepodobnou pozemské civilizaci, opět řešíme vztahy lidí a robotů z nových pohledů a autor nám nenápadně ukazuje, že ta padesátka vesmírem ostřílených lidských světů, které starobylou Zemí veskrze opovrhují, upadá do agonické dekadence a nový rozmach kolonizování vesmíru, půjde mimo ně.
V románu je nejen zmínka o slavné Susan Calvinové v souvislosti s jednou starší povídkou, ale na přetřes přijde i příběh dvěstěletého robota Andrewa Martina. V souvislosti s politickou částí románu je pak nastolena nutnost vzniku Galaktického Impéria a poprvé se zde mluví i o vytvoření psychohistorie, vědy, která bude hrát důležitou roli v pozdějších příbězích o Nadaci.
Třetí román o robotech je delší než oba předešlé a tento fakt nepovažuji za pozitivum. Poslední dva romány o robotech napsal Asimov v době, kdy už byl slavným a oceňovaným autorem, který se rozhodl začít spojovat některá svá předešlá díla do komplexního univerza a hlavně už nemusel dbát rad různých nakladatelských redaktorů. Jinými slovy více vět, více peněz. Díky tomu tento román, ač má dobrý příběh, zajímavou základní zápletku i detektivní část, nemá, zejména v první polovině, spád, jaký by si zasloužil.
Cyklus Nadace:
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
3. Nemesis (Asimov)
4. Ocelové jeskyně (Asimov)
5. Nahé slunce (Asimov)
6. Roboti úsvitu (Asimov)
6,1. Odysea/Podezření (Kube-McDowell, McQuay)
Eliáš opět exceluje, setkání se starým známým R. Daneelem a a jeho přítelem a kolegou Giskardem, taky se svou davnou láskou, no čtení na pohodu, nechybí ani dramatické zápletky, prostě kvalita jako předešlé díly. No zbývá se vrhnout na poslední díl této série.
Po slušné komorní robotí detektivce v Ocelových jeskyních a mnohem lepším pokračování v dynamickém Nahém Slunci nedošlo tímto dílem k naplnění očekávání rostoucí kvality robotí série. Zatímco u Nadace se vrátil Asimov po třicetileté pauze v nadlimitní spisovatelské formě, u robotů k tomu nedošlo. Pořád jde sice o dobrou knihu, Asimov píše skvěle, jde i o nezbytný mílový kámen k uzavření univerza Nadace, ale je to celé otravně nadstavované formou zbytečných mikropozorování a dialogů, které snižujou celkový dojem. Kvalita kapitol je nekonzistentní a jinak nesmírně poutavé psaní je prokládano nudnou vatou nijak nerozvíjející příběh. Kdyby to mělo poloviční rozsah stran, dám tomu plný počet. Jsem zvědav, nakolik ty nudné odbočky měly význam pro narativitu celé série, takže hurá na Roboty a impérium.
Třetí kniha o robotech se mi zdá nejlepší, přestože délka byla zbytečně dlouhá. Opět je celé vyšetřování založené na promyšlených dialozích, v nichž je třeba hledat vodítka a myšlenky.
Postupně se odkrývá slabost Vesmířanů ve srovnání s Pozemšťany a ještě více se tato série propojuje s Nadací (viz Giskard).
Tretia a posledná kniha s Eliášom Baleyom je oveľa viac konverzačnou detektívkou než sci-fi a oveľa viac o ľuďoch, než o robotoch. Aj humanoidní roboti sú tu znížení doslova na úroveň vibrátorov a jeden z hlavných motívov príbehu sú rôzne (a celkom zaujímavé) sexuálne zvyky a komplexy na rôznych planétach. Či je to dobre alebo zle, závisí od konkrétneho čitateľa. Mne sa o čosi viac páčili dynamickejšie prvé dva diely (tuná by sa minimálne 50 strán vaty dalo vyškrtať), no ako detektívka je tento tretí určite najlepší. Tak, či tak, Eliáš mi prirástol k srdcu a mrzí ma, že sa už v dalších knihách neobjaví.
Příkladná ukázka Asimovova daru vyprávět epický příběh skrz v zásadě banální zápletku. Geniální záležitost.
Souhlasím, že délka knihy by se mohla zdát nepřiměřeně ději, ale pokud budete sérii číst dál, pochopíte, že všechny ty zdánlivé drobné detaily předznamenávají úpadek společnosti na Vnějších světech. Asimov inspirovaný Gibbonem i v pozdější sérii o Nadaci pracuje s předpokladem, že úpadek a pád velkých společností začíná nenápadně za hlasité podpory obyvatelstva. Jako výtku ovšem ponechávám celkem předvídatelný konec.
Skvělé! Trochu jsem se bál, jak dokáže Asimov po zhruba 30 letech na příběh robotů navázat a první asi třetina či polovina knihy ty obavy potvrzovala - záhada sama o sobě působila zajímavě a nevyřešitelně, ale knize takřka chyběl děj, dialogy nepřinášely nic objevného a některým z mého pohledu zbytečnostem (popisu cesty na Auroru apod.) byl dáván až příliš velký prostor. Skoro bych věřil, že některá záporná hodnocení, co jsem tady četl, jsou založena na tomto prvním dojmu.
Pak ale nastanou nějaké zvraty, do hry vstoupí více postav, děj začne odsýpat a hlavně rozhovory začnou mít skutečně hloubku a začnou řešit velmi zajímavé otázky (sex s roboty, naše chování k robotovi, který vypadá jako my, budoucnost lidstva při kolonizaci nových planet atp.). Celá minimálně druhá polovina knihy mě strašně bavila.
Asi nejslabší kniha, kterou jsem od Asimova četl. Knihu zachraňuje výborně napsaný závěr, jinak je to příliš zdlouhavé a nudné, spousta sáhodlouhých a zbytečných dialogů o ničem. Poloviční počet stran by Robotům úsvitu slušel a dostali by od mě hvězdičku navíc. Nebýt perfektního konce, ani bych neměl chuť číst další díl.
Štítky knihy
roboti androidi detektivní a krimi romány sci-fi
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Asimov zde nedělá nic jiného, než že pouze rozšiřuje lore klíčové Nadace - použil na to osvědčeného Eliáše a přestože je úvod knihy lehce prkenný, tak s tím vlastně nemám žádný problém a opět jen obdivně uznávám, jak měl Asimov celou tématiku v malíku, resp. v hlavě.
Jeho vesmír dává smysl, je sexy, je skličující, děsivý, mentorující i motivující zároveň. Za mě je to cca 95% s tím, že nekriticky přijmu konceptuální význam knihy a ochotně přehlédnu mírné nedostatky v budování samotných postav (Eliáš je v tuto dobu zkušený poloVesmířan, ale člověk má tak nějak furt pocit, že je to svým způsobem hrozný trumbera s propůječeným géniem), či samotné jakožedetektivní zápletky.