Ronja, dcera loupežníka
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481874/bmid_ronja-dcera-loupeznika-GEA-481874.jpg
5
819
819
Dávný příběh o Ronje a Birkovi, dětech ze znesvářených rodů. Za bouřlivé noci, která byla tak děsuplná, že vedví rozťala prastarý hrad, se narodila Ronja, dcera hradního vládce. Odtrženou část hned obsadil na smrt znepřátelený rod lupiče Borky. A co čert nechtěl, Borkův syn Birk se brzy spřátelil právě s Ronjou. Co všechno poté následovalo a co spolu prožili, prozrazuje toto vyprávění z dávných dob. Příběh, který se odehrává v panenské přírodě a v divokém lese, obývaném zvěří, nelítostnými větrnicemi, bludičkami, skřítky šedivíky a čumbrky, se čte jedním dechem.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2021 , Albatros (ČR)Originální název:
Ronja Rövardotter, 1981
více info...
Přidat komentář
Romantika! Jak ta paní Astrid ví, po čem dětské srdce touží! Nespoutaný život, příroda, zvířata. A humor!
Příběh malé Ronji je opravdu okouzlující, všechna jejich dobrodružství jsem prožívala s nimi. V knize je mnoho smyšlených postaviček, které dodávají příběhu to pravé kouzlo. Astrid vymyslela opravdu milý a krásný příběh o přátelství a odvaze.
Už rozumím tomu proč mi mamka vždy říkala že jsem jak Ronja a do teď mi říká potvůrko podivná :D
To si takhle vyrazíte se spacákem a psem na přespání k lesu a místo poslouchání cvrčků a kochání se noční hvězdnou oblohou čučíte půl noci do knihy, dokud čelovka nedosvítí. Ale o to víc jsem prožívala Ronjiny příhody v jeskyni, v letní řece, v jejím lese. Větrnice na mě naštestí nepřišly, ale čumbrci tam 100% pobíhali.. no, možná ty díry vyhrabal můj pes...
Nádherná knížka, Astrid Lindgrenová má dar porozumět nejen dětské duši.
Ronjo, budeš mi chybět.
"Birk se rozhlížel po tmavnoucím lese a měl zvláštní pocit, ale nevěděl proč. Nechápal, že to, co cítí na prsou jako lehký smutek, je jen krása letního večera, nic jiného."
"Z doby kamenné"
Skvělá kniha mého dětství a dospívání. Ronja je snad malá jen výškou, rozumem strčí do kapsy kdekoho. Hlavně loupežníky, kterými se okolí jen hemží.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec a jeden z vrcholů tvorby Astrid Lindgrenové. Krásné líčení přírody a všudypřítomnost pohádkových bytostí na pozadí příběhu o přátelství, lásce a odpoutání, hledání vlastní identity a způsobu života "po svém". Knihá má určitě co říct i puberťákům a dospělým, jakkoli je psána úsporným a jednoduchým, dětem srozumitelným jazykem.
Tato kniha pro mě byla nádherným návratem do dětství...
Líbí se mi, že tato pohádka se nesnaží věci přikrášlit, ale naopak laskavě ukazuje i to špatné, což je u dětské knížky celkem překvapující.
Při čtení jsem se nechala unášet příběhem a užívala si ho plnými doušky.
Moc krásný příběh, jen mě trochu mrzí, že některé pasáže byly shrnuty do dvou vět a přitom mohly být lépe popsány, jiným naopak byla věnována podstatná část a přitom stačily dvěma větami.
Jedna z nejlepších dětských knih. Přiznám se, že se k ní velmi ráda vracím i v dospělosti. Nechávám se ráda unést příběhem, kde není nouze o dobrodružství. Proháním se s loupežníky v lese a na jejich hradě. Bydlím v jeskyni. Prchám před harpyjemi. Potkávám skřítky. Nacházím opravdového přítele, kterého považuji za svého bratra a zjišťuju jakou moc má láska. Užívám si skandinávské přírody. Neteřím jsem knížku taky nedávno nenápadně podstrčila. Knížky Astrid Lindgrenové mají zvláštní a neopakovatelné kouzlo.
Jedna z nejlepších knih autorky. Pohádka, která nic neidealizuje a sice laskavě a s humorem, ale pravdivě dětem ukazuje, jak složité mohou být vztahy a city i v nejužší rodině – mezi rodiči a dětmi. Že rodiče nejsou dokonalí a často se chovají dokonce nerozumněji a hůře než děti, ale že přes to všechno jsou to ti nejbližší lidé, které je přes jejich četné chyby a hluboké citové rány, které nám způsobují, možné mít rád. Těch poselství a postřehů je samozřejmě v knize mnohem více - třeba jak snadné je rozhádat se kvůli maličkosti, za kterou nikdo nemůže, nebo že i stáří a smrt (blízkého člověka) jsou přirozenou součástí života a je možné se s nimi vyrovnat s noblesou. Krásně podaná je tu také kouzelná severská příroda.
První dobrodružná kniha čtená s dětmi a dětem. Doteď se jakémukoliv napětí spíše vyhýbali. Ronju jsem četla mnohokrát, ostatně i toto vydání je mé původní. Ale teprve s dětmi jsem si uvědomila, kolik těžkých témat do svého vyprávění Astrid Lindgrenová lehce zakomponovala. Téma vzdoru dítěte proti rodiči, odchodu z domova, viny a odpouštění, ohrožení na životě i téma stáří a smrti. Od téhle malé loupežnické holky je děti přijímaly samozřejmě a věcně a já jsem moc ráda, že jsme se už spolu pročetli ke knížkám pro starší děti.
Ronju prostě milujeme! I když obsahuje některé pohádkové prvky (skřítky, bludičky, větrnice), celkové vyznění je „realistické“ (na rozdíl třeba od Pipi, která pro mne byla vždycky těžko uvěřitelná). Je to krásný příběh o přátelství, o lásce mezi rodiči a dětmi a o lásce ke svobodě a přírodě. Některé pasáže jsou vtipné (např. jak po rozpůlení hradu zůstal za Pekelnou tlamou záchod), některé velmi napínavé (např. útok větrnic na Ronju a Birka ve vodě nebo na Ronju ve sněhu).
S příběhem jsme se poprvé setkaly v kresleném japonském televizním seriálu, který, stejně jako švédský film z osmdesátých let, odpovídá knize (není jen „na motivy“), a pro velký úspěch jsme si pořídily i audioknihu, kterou vypraví Rudolf Hrušínský. Ronja se tedy stala neoddělitelnou součástí naší domácnosti, jen lituji, že mne tento příběh v dětství minul.
Milé a napínavé dobrodružství pro děti kolem 8 let. Bavilo mě to a dobře se to četlo.
Ilustrace se mi tedy bohužel nelíbily.
Krásne, aj keď som sa k tejto knihe dostala ako dospelá, je to krásny príbeh, cítiť z toho ako Škandinávci berú prírodu tak- inak :) Aj napriek môjmu veku mala pre mňa kniha čaro a napínavo som čakala, čo bude ďalej. Ak raz budem mať deti tak im túto knihu prečítam :)
Knihu jsem četla jako dítě školou povinné a moc se mi líbila!!! Film, který jsem viděla mnohem později, už pro mě to kouzlo neměl, v podstatě můžu říci, že bych ho znovu vidět nemusela, na rozdíl od knihy. Moje dcery v ní bohužel to kouzlo nenašly .... myslím, že je to škoda.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
Ač mi rodiče četli a sama jsem četla hodně a od útlého věku, knížky Astrid Lindgrenové mě prostě nějak minuly. Takže Ronja přečtena poprvé s osmiletou dcerkou, a nevím proč, ale zase tak moc nadšená nejsem. Doporučila bych ji určitě starším dětem - třeba 10+, naše osmiletá ze spousty věcí moc chytrá nebyla. Pro ty mladší je tam i hodně popisů, a i když je příroda nádherná, jaro báječné a zima krutá, malé děti od knihy čekají spíš nějaký děj a u dlouhých popisných pasáží se nudí. A protože je naše slečna přecitlivělá citlivka, spousta věcí jí rozhodila a nakonec jsme četly spíš odpoledne a ne před spaním (zabité hříbě, věšení a rvačka loupežníků apod). Takže jsem ráda, že jsme ji přečetly, já si rozšířila obzory, ale vracet se k téhle knížce asi nebudeme.