Roviny života
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238866/bmid_roviny-zivota-S3g-238866.jpg
4
165
165
Poslední Barnesova próza Roviny života spojuje – jak to u něj bývá zvykem – „to, co ještě nikdo nikdy nespojil“, aby po textech Žádný důvod k obavám a Vědomí konce vznikla další z jeho meditací dotýkajících se tématu smrti. V nejnovější autorově knize se prolíná téma fotografie a balónového létání a milostný příběh jednoho z prvních vzduchoplavců Freda Burnabyho a slavné francouzské herečky Sarah Bernhartové s velmi osobními úvahami nad ztrátou milované bytosti.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
The Levels of Life, 2013
více info...
Přidat komentář
"Při každém vzlétnutí však hrozí zřícení a k hladkým přistáním zase tak často nedochází."
Byl jsem trochu zklamán, protože jsem dříve četl od Barnese Vědomí konce. V první části autor popisuje počátky balónového létaní a nějaký milostný vztah. To mě příliš nebavilo. Pak se věnuje smrti své ženy. To je velmi osobní výpověď o ztrátě, kterou cítí. Tato část stojí za přečtení.
První čás věnovaná začátkům balonového létání mě vůbec nebavila, bylo to jako nějaká naučná kniha. Druhá část knihy jsou úvahy nad životem a myšlením ovdovělého muže ze všech možných úhlů byla na mě zase moc filozofická. Navíc mám pocit, že já jako žena, bych asi žal po ovdovění prožívala trochu jinak. Ale dovedu pochopit , že muži to mají jinak, i když zase jak kteří. Pro mě ženu matku by bylo určitě mnohem těžší prožívat a přežívat ztrátu dítěte, co by mě oslovilo mnohem více. První setkání s autorem a určitě i poslední . Není to pro mě.
necakal som nic.. a ziskol som uzasnu knihu!
..na moj uzas este aj SR tam ma zastupenie (futbalove) :-D
Sáhl jsem po této knize, protože mám Barnese rád a k tomu to vypadalo, že se bude hodit do letošní výzvy – podle anotace měli mezi hlavními hrdiny příběhu figurovat fotograf a cestovatel (kdo by se takto nechtěl živit – mně by se to tedy velice líbilo). Nakonec se ale ukázalo, že tahle knížka je ještě mnohem více o Barnesovi samotném – o jeho snaze vyrovnat se se smrtí manželky. Je to útlé dílko netypické svým formátem (dva na první pohled nesouvisející příběhy) a naopak typické (pro Barnese) do krásy vysoustruhovanými větami a současně myšlenkově velmi podnětné (byť v poslední části na téma, nad kterým se nikomu dopředu moc přemýšlet nechce). Barnesovy knihy vyžadují čistou mysl a klid na čtení, ale každá stojí za přečtení.
Barnes je zvláštní autor, pořád nevím, jak ho uchopit. Někdy je to krásné, lehké, čtivé, někdy musím zatnout zuby a prostě jen číst. Buď to přijde nebo ne.
Barnes tradičně spojující několik ne zcela souvisejících témat. Tentokrát po mém soudu trochu samoúčelně a příliš nesourodě. Úvodní historický exkurs do doby pionýrů balonového létání mne moc do kolen nedostal, zato druhá část knihy zabývající se úvahami nad životem a postoji právě ovdovělého muže ze všech možných úhlů je naprosto vynikající. Moc hezké.
Túto knihy som mala na zozname dlho, konečne som sa k nej dostala v knižnici, tešila sa na ňu a potom v skutočnosti nedostala to, čo som očakávala.
Celú knihu je možné rozdeliť na 3 časti:
1. Krátke úryvky o ľuďoch, ktorí lietajú balónom
2. Krátka kapitola o láske Sarah Bernhadtovej a vojaka Freda
3. Zhruba polovica knihy je potom o následnom prežívaní straty, smútku a zármutky nad smrťou milovanej osoby. Celá táto časť je vo forme esejí (Barnesa by som zoznámila s Alainem De Bottonem- švajčiarsky filozof) a úvah ako to prežiť, ako vás vníma okolie, otázky o strate, o gramatickom čase a podobne.
Celú knihu občas prepája pocit letu balónom, pretože tak ako balón je zmietaný prírodou bez možnosti ovládania, presne tak sa cíti aj zarmútená osoba pri strate...No, neviem, čakala som niečo iné. Ale rozhodne sa mi páčilo, že Barnes to poňal racionálne a nehovoril o žiadnych bohoch a anjeloch, ani o osudoch a minulých životoch. Proste koniec a len toľko.
Barnesovi nějak nerozumím. Pořádně jsem pochopila a prožila až poslední část knihy, ale stejně přetrval pocit, že mě to nějak neoslovilo. Ještě nějaké knihy od něj zkusím, možná se prostě někde míjíme. Krásný jazyk, hezké myšlenky, ale ...
Už samotné rozdělení knihy na tři části, zdánlivě nesourodé a související jen volně, které navozují dojem pohybu po vertikále výška - rovina - hloubka, je zajímavé a může mít různé výklady či symboliku.
V Hříchu výšky, skládance různých zajímavostí a kuriozit z dějin letů balónem dá ochutnat pocitům nebezpečí, dobrodružství, svobody a touhy nově shlížet a zaznamenávat svět shora; Na rovinu je věnováno střetu dvou zdánlivě podobných bohémských a dobrodružných "výškových" povah, jejich krátkému milostnému vzplanutí a tvrdému dopadu na zem; Ztráta hloubky se vyrovnává s procesem truchlení po smrti nejbližšího člověka. Všechny části se čtou samy, jsou psány lehkým, čtivým, ale přesto k hloubání nutkajícím stylem, a i přes vážné téma je znát autorův humorný nadhled... ale emoce vyvolala nejvíce samozřejmě ta poslední, nejen samotným tématem, které se bolestně týká snad každého, ale i proto, že byla nejosobnější a... prostě do hloubky.
Zajímavá kniha, která se skládá ze tří částí - odlišných, ale přece pospojovaných. Barnes píše nádherně, v prvních dvou částech knihy snad až s lehkou ironií, kterou ve třetí části (v jeho vlastní dosti niterné zpovědi) nahradí jakási hloubavost. Na málo stránkách hodně myšlenek a krásných vět.
Roviny života jsou zvláštní kniha. Tři části a každá je úplně jiná.
První část byla děsná nuda a já litovala, že jsem začala číst.
Druhá část byl krásný, leč smutný milostný příběh.
A část třetí o smrti, smutku a truchlení, byla nejlepší. Nejbolajvější a nejvíc chytlavá.
Zvláštní kniha, rozhodně se neřadí mezi oblíbence, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Navíc byla za 29 korun. :)
Velmi zvlastne uskladana kniha z troch klucovych casti - vyska, rovina, hlbka - tazko je hodnotit ju ako celok, autor ma krasne vyjadrovanie a myslienky, avsak premostenie a vazba jednotlivych casti je velmi zvlastne ponata. Za mna 75 percent. Ale stoji za precitanie uz len kvoli vlastnemu nazoru.
Moje první kniha od Barnese rozhodně nezklamala! Když jsem ji ráno četla a pak jsem vyjela ven a viděla nad kopci vznášející se balóny, měla jsem pocit, jako by se tam vznášel sám pan Burnaby a čekal na správný vítr do Francie...
Julian Barnes nám opäť predkladá svoje úvahy a názory na smrť a trúchlenie, ale tentokrát vychádza aj z vlastnej skúsenosti a to všetko zabalil do šatu historickej romantiky. Prvá kapitola ma trochu zaskočila a moc nepotešila, nakoľko kniha vychrli veľa historických faktov o balónovom lietaní. No už druhá kapitola o 20 strán neskôr to všetko uvedie na správnu mieru a zvyšok plynie tak, ako je u Julianových kníh zvykom. Romantické príbehy boli zaujímavé a svojím spôsobom aj poučné. Tretia kapitola sa venuje smrti partnera, pričom pán Barnes spomína najmä, ako sa s touto nečakanou skutočnosťou vyrovnával on sám, prípadne porovnáva svoje skúsenosti so skúsenosťami svojich známych. V tejto tretej kapitole, podobne ako sa spomína v doslove, vidieť akési napojenie na predchádzajúcu knihu Žiadny dôvod k obavám a preto pôsobí ako taký dodatok, v ktorom nám ale autor ponúka nové pohľady na túto problematiku, takže sa nejedná o žiadne opakovanie už napísaného. Julian Barnes opäť nesklamal a od knihy dostanete približne to, čo od nej očakávate, a to spoveď starnúceho spisovateľa snažiaceho vyrovnať sa so žiaľom, a to aj prostredníctvom písania.
Tak jako většině ostatních čtenářů, i mně se, z trojice dost volně propojených novel, zdála výrazně nejpůsobivější poslední část knihy, zabývající se vyrovnáváním se se smrtí. Ale ani první dvě třetiny nepovažuji za plýtvání papírem – Julian Barnes píše zajímavým stylem a dokáže i ze zdánlivě fádního tématu udělat poutavé čtení.
Pocit ztráty po milovaném člověku je téma natolik osobní, že je těžké ho nějak „objektivně“ posuzovat. Barnes sám píše, že každý žal je jiný, že „proces truchlení“ je tak unikátní, že nejde jednotlivé pozůstalé nijak porovnávat. To je také častým tématem jeho úvah – porovnávání vlastních pocitů s představami okolí o „správném“ prožívání zármutku.
Styl, kterým Barnes píše, se mi zdál velmi odpovídající – systém kratších úvah, které někdy navazují, jindy se vrací a jsou narušovány jinými myšlenkami, to, myslím si, odpovídá tomu, jak funguje mysl zasažená smutkem, která neudrží souvislou linku, ale jednotlivé myšlenky se spíše v hlavě samy nevyžadovány objevují a vzájemně se „překřikují“. Barnes to dokázal ukočírovat a ve výsledku nestvořil chaos, ale vznikl hodně kompaktní esej. Emotivní svou upřímností a otevřeností. Podnětný svojí hloubkou.
Přestože je každý žal jiný, tak nahlédnutí do světa „po Pat“ může být užitečné i pro čtenáře, kteří si prožívali/prožívají/budou prožívat svou vlastní prázdnotu. Já jsem na řadě míst měl pocit, že pan Julian zformuloval to, co se mně samotnému v hlavě honilo (bez schopnosti to tak přesně vyjádřit) a vědomí, že člověk není jediný na světě, který prožívá těžkou situaci podobným způsobem, může být částečnou útěchou.
Knihu tvoří 3 části. Nejvíce se mi líbila třetí část, ve které se pojednává o otázkách smrti, truchlení, žalu. Tato část mne nutila k hlubšímu zamyšlení. V této části se také střetáváme s názory jeho přátel či kamarádů na toto téma.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Láska vás nejspíš nedovede až tam, kam myslíte či doufáte, ale bez ohledu na výsledek by to měla být výzva k vážnosti a pravdivosti. Pokud tomu tak není - pokud není ve svém důsledku morální - pak láska není nic jiného než nafouklá rozkoš. Kdežto žal, opak lásky, prostor morálky zjevně neobývá: obranná pozice a přikrčená poloha, do nichž nás v zájmu přežití nutí, z nás činí větší sobce. Není to vyšší vrstva atmosféry, nenabízejí se nám žádné výhledy. Člověk už neslyší sám sebe, jak žije.
,,Většinou už dovedl o celé té záležitosti uvažovat jako rozumná bytost, vzpomínat na ni jako na něco, co se prostě přihodilo, jako na událost, kterou nikdo nezavinil a v níž nehrála roli žádná krutost, nýbrž jedině a pouze nedorozumění."
Krása Barnesových příběhů tkví v prostém konstatování. Umí se na život ve vší jeho tragičnosti dívat střízlivě, ale nepřijít u toho pohledu o všechny emoce. V rovinách života tohle umění aplikuje na všechny ztráty, konce a bolesti svých postav. Snaží se vám říct, že se nemusíte stát citově oploštělými, abyste se se všemi ztrátami, konci a bolestmi dokázali vyrovnat. A ani se nemusíte utápět v hysterii, pokud trpíte. Někdy stačí prostě konstatovat, abyste mohli jít dál.
Á propos, pokud se váš horkovzdušný balon zřítil k zemi, nic to nemění na tom, že jednou vzlétl.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Knihu mi donesla dcera. Profesorka jim ji prezentovala jako příklad TRUCHLENÍ.
Barnes si nejprve zvolil pro svůj příběh lidi nikterak bezvýznamné – herečku Saru Bernhardt (kterou mj. portrétoval i Mucha), ta byla ve své době nesmírně populární, v balónu se ocitá i Nadar, který pořizuje snímky krajiny. Barnes připravuje jeviště pro své tvrzení „Žal, stejně jako smrt, je jedinečná banalita.“ Pro ty, co už tu nejsou, jistě. Horší to je s pozůstalými.
Když uvidí obraz balónu na mracích, objeví se podobenství s naším životem téměř buddhistické. Obraz kolísá, rozplývá se a mizí – tak jako celý náš život. Ta jedinečná banatita! Sára je už dávno v hrobě, stejně jako Nadar.
V druhé části truchlí autor nad svou mrtvou manželkou. Zde je krásná úvaha o smrti: „Po bitvě u Abú Klea ležely všude kolem hordy mrtvých Arabů Každý měl na paži koženou pásku s modlitbou, kterou složil Mahdí. Sliboval v ní, že britské kulky dokáže proměnit ve vodu. Láska nám poskytuje podobný pocit víry a neporazitelnosti Kličkujeme mezi kulkami jako Sarah, která tvrdila, že dokáže proběhnout mezi kapkami deště. Jenže vždycky se nám náhle zabodne do krku nějaký oštěp, každý milostný příběh totiž v sobě skrývá příběh žalu.“
Vzpomínám na Shakespearův sonet 71. A doufám, že se nám moudrý svět pro naše truchlení nevysměje