Rozprávky spod vŕby
Kenneth Grahame
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225263/bmid_rozpravky-spod-vrby-225263.jpg
4
158
158
Rozmarné rozprávanie o domýšľavom a požívačnom žabiakovi, ktorému jeho ľahkomyselnosť pripraví mnohé trampoty. Ocitne sa dokonca i vo väzení za krádež automobilu, nakoniec však zo všetkého šťastne vyviazne, hlavne zásluhou svojich rozvážnych priateľov Krysy, Krtka a Jazveca.
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1991 , Fortuna PrintOriginální název:
The Wind in the Willows, 1908
více info...
Přidat komentář
Jako dítěti mi tahle knížka hodně nesedla, řekla bych, že teď mě bavila o poznání více. Svět zvířátek kolem jedné řeky je poetický a ironický zároveň. Chtělo by se napsat "chudák Žabža" - ale měl štěstí na kamarády. Každý jsme holt nějaký... A pro milovníky Pratchetta je tahle knížka povinnost, mistr přiznal prostřednictvím svého životopisu její inspirativnost.
Toto je knížka, která mne naučila mít knihy rád. Mohlo mi být tak 8 let, když jsem ji dostal k vánocům (spolu s propiskou s kalendářem a fialovým angličákem Ford Capri od Matchboxu). Nevěděl jsem, co je poezie, ale vnímal jsem poetičnost a putoval jsem s žabákem, jezevxcem a Krtkem po jejich světě.
Vítr ve vrbách jsem akorát dočetla v angličtině a popravdě nevím, jak se ohledně toho cítit. Četla jsem ji z donucení, což nikdy nedělá dobrotu, ovšem i přesto na mě udělala dojem.
Autor zvláštním a zcela bezstarostným způsobem prolíná svět drobných zvířat s běžným lidským stylem života. Je to velmi netypické, ale funguje to zejména proto, že se Grahame v tomto ohledu nesnaží věci vysvětlit a zabíhat do detailů. Zkrátka se tváří, jako že je to normální a přirozená věc, což je vlastně docela vtipné.
Na stránkách se seznamujeme s hlavními protagonisty ze zvířecí říše, kteří se dostávají do různých situací, pěkných i ošemetných. U některých osůbek se dočkáme vývoje charakteru a přístupu k věci, druzí jsou téměř nepoučitelní, nicméně z jejich archetypů povah plynou právě ony situace k řešení.
Vzhledem k povaze děje a postav by bylo možno usoudit, že jde o primitivní knihu, ale minimálně v originální angličtině se jedná o velice elegantní jazyk. Slovní zásoba je místy až archaická a použité fráze jsem občas také neznala, i když anglické knihy nečtu úplně málo. Vše je podáno jakýmsi vznešeným způsobem.
Líbí se mi, že má každá kapitola vlastně svůj malý morální podtext, který však nebije do očí jako tomu bývá u klasické poučné bajky. Trošku mě ve finále mrzelo, že zhruba od poloviny je silná většina kapitol věnována Žabákovi, přestože zdaleka nebyl nejsympatičtějším z přátel. Konec byl uspokojivý pouze do jisté míry, byla bych radši o pár odstavců navíc, jen aby poslední scéna mohla být tam, kde to vše vlastně začínalo - u pana Krysy. Řeka a jeho domek mi přišly přímo spojené s celou atmosférou knihy - klidná, stálá a krásná, tiše šumící a věrná. Ale co se dá dělat :))
Pokud by někdo chtěl knížku spíše poslouchat, zde je to krásně namluveno a nahráno od Comics Centrum:
https://youtube.com/playlist?list=PLY7ttyFFaJXM8klzZc7qP2_YN79Z9ef2P&si=_UjCa90rZpcf730q
Pravý požitek z odpočinku nepochází
z odpočívání samotného,
ale spíše z příjemného
pozorování jiných
při tvrdé práci.
K čertu s jarním úklidem!
Tohle jsem koupil s jasným cílem, jako dárek pro jedno z mých dětí. Ale neodolal jsem a knihu jsem, (před zabalením a vložením pod Vánoční stromeček) si přečetl. Kdysi jsem to již četl, a vím, že se mi to strašně líbilo. Není tomu jinak ani u této nádherné knihy. Jako bych opět znovu a nově prožíval dobrodružství u řeky s panem Krtkem, panem Krysou, panem Žabákem a mistrem Jezevcem.
Malá ochutnávka:
Várka svařeného piva byla připravena za malou chvilku na ohřívači konzerv přímo na krbu. Brzy svíralů každý z malých myšáků v ruce svůj hrneček a usrkával a posmrkával a pokašlával (protože i malý hrneček svařeného piva má pořádnou sílu) a utíral si uslzená očka a smál se z plných plic a dočista zapomněl, že mu kdy v životě byla zima.
S novým překladem paní Alexandry Niklíčkové máte pocit, že dobrodružství dostalo nový háv a současnější podobu. Ale možná je to jen zdání, možná je to jen sto a deset let starý nový příběh, který se v mnoha podobách stále vrací do našich srdcí. Tak že jsem se pohodlně posadil do loďky a nechal se nést celým příběhem. Navíc je kniha prošpikována bohatými ilustracemi. Je tedy co číst a co obdivovat. S ilustracemi Davida Petersena dostalo toto dobrodružství zase jiný rozměr.
Citát: Pan Krysa se ponořil do psaní a docela zapomněl na svět kolem sebe.
Nejsem si jistá, že je kniha tak docela pro děti. Pokud ano, tak pro ty starší a vnímavé, čímž chci říct, že jako dospělý čtenář jsem si knihu velice, převelice užila a strávila s ní toto teplé léto. Autor dokázal do stránek vetknout radost ze života, z horkých letních dnů a veslování po řece, z plných piknikových košů a lenošení na sluníčku, ale i útulný klid zimy, odpočívání v teplých kuchyních nad konvicí čaje, rozmluvy s přáteli a výpravy do temného lesa. Paradoxně mi jako nejslabší část knihy přišla v názvu uvedená dobrodružství pana Žabáka, která zkrátka nedosahují kvalit příběhů Krysy, Krtka a Jezevce.
" Z pravěku"
Jiný způsob života , pobyt v cizí zemi , jeho kultura a zvláštnosti jsou napsané srozumitelnou formou pro malé čtenáře hlavními postavami - zvířaty.
Stará anglická pohádková klasika s ilustracemi Ingy Moore, které příběh pozdvihují ještě na vyšší úroveň. Ty krásné detaily přírody, domova zvířat a typických anglických reálií jako je Royal Inn, geoglyf aj. Prostě kochání se od první stránky. (A promiňte, vyčítat logické nepřesnosti v dětské knize je asi jako hudrovat, že se fantasy nedrží reálného...)
Tohle je jeden z pokladů mé dětské knihovničky. Příběh sám o sobě je velmi jednoduchoučký, ale to neznamená nudný. Milé příhody party kamarádů, co si rádi pomohou za všech situací, a to celé zaobalené do nádherných ilustrací - to mne prostě jako děcko bavilo. I teď po letech to vnímám jako takové milé pohlazení po duši.
Kniha je psaná velmi jednoduchým jazykem, příběhy nejsou nijak komplikované a je to tištěné velkými písmeny - pro začínající čtenáře to je velmi vhodné, myslím si. A i po letech myslím, že to nejmenší čtenáře může zaujmout.
Jako obvykle nevím, proč jsem si před dávnými lety dala tuto knihu na seznam, že si ji chci někdy přečíst. Ano, nejsem dítě, ale žabákova dobrodružství? Spíš dobrodružství krysy a krtka, ale to je jen detail. Možná jako dospělý to člověk vnímá jinak, ale nevím, jak to čtou děti, je to zvláštní styl. A také možná zvláštní překlad nebo nevím, jestli to bylo i v originále. Krysa o zvířatech mluví jako ... člověk by řekl, člověk by udělal, možná bylo původně one would be ... je to matoucí, když pak mluví i opravdu o lidech
Čítané deťom pred spaním. Kapitoly majú ideálnu dĺžku, kopec pekných obrázkov takže krpatá furt nakúkala popod ruku. Len tú žabu by som najradšej osobne ugriloval.
Překvapilo mě, že není kniha jen o žabákovi, to bylo milé. Příbeh je tak hezky namíchaný. Styl vyprávění je ale zvláštní, nevím jak dobře se může číst dětem. Pro mě to nebylo nijak zvlášť poutavé. Celkový dojem je lepší průměr, 3,5*.
„… A tak poprvé v životě spatřil řeku – to hladké, svíjející se mohutné zvíře, z jehož hrdla se derou hrkotavé zvuky a jež pronásleduje předměty i živé tvory a zase je s chichotáním vyplivuje, načež tuto hru vnucuje dalším a dalším kamarádům, sápe se po nich a oni se mu vysmekávají, aby byli vzápětí znovu polapeni a unášeni o kus dál. Všechno bylo jedno veliké třepetání a chvění – všude samé mihotání, pableskování a jiskření, šelestění a víření, brebentění a zurčení. Krtek byl očarován, uchvácen, uhranut. Ťapkal podél proudu podoben malému děcku, jež cupitá po boku někoho, kdo vypráví úžasně poutavé historky. A když ho konečně přepadla únava, usedl na břeh. A řeka nepřestávala brebentit a hrčivě sypala z rukávu ty nejpozoruhodnější příběhy na světě, příběhy, jež se rodí v samém nitru Země, která je řece svěřuje, aby je předávala dál a dál, dokud je nepohltí nenasytné moře…“
str. 11-12
Přesně takhle na mě působí celá tahle knížka – na každé další stránce čeká na malého a klidně i na dospělého čtenáře něco, co strhne jeho pozornost a pak ho zase ukolébá nějakým podrobným popisem, hravým a nápaditým, tak akorát dlouhým, aby neunavil a aby naladil na další děj, na zábavu i poučení z něj. Jak o tom svědčí většina ostatních komentářů, děti pro tohle smysl mají - pokud mu neodvyknou...
„… A tak poprvé v životě spatřil řeku – to hladké, svíjející se mohutné zvíře, z jehož hrdla se derou hrkotavé zvuky a jež pronásleduje předměty i živé tvory a zase je s chichotáním vyplivuje, načež tuto hru vnucuje dalším a dalším kamarádům, sápe se po nich a oni se mu vysmekávají, aby byli vzápětí znovu polapeni a unášeni o kus dál. Všechno bylo jedno veliké třepetání a chvění – všude samé mihotání, pableskování a jiskření, šelestění a víření, brebentění a zurčení. Krtek byl očarován, uchvácen, uhranut. Ťapkal podél proudu podoben malému děcku, jež cupitá po boku někoho, kdo vypráví úžasně poutavé historky. A když ho konečně přepadla únava, usedl na břeh. A řeka nepřestávala brebentit a hrčivě sypala z rukávu ty nejpozoruhodnější příběhy na světě, příběhy, jež se rodí v samém nitru Země, která je řece svěřuje, aby je předávala dál a dál, dokud je nepohltí nenasytné moře…“
str. 11-12
Přesně takhle na mě působí celá tahle knížka – na každé další stránce čeká na malého a klidně i na dospělého čtenáře něco, co strhne jeho pozornost a pak ho zase ukolébá nějakým podrobným popisem, hravým a nápaditým, tak akorát dlouhým, aby neunavil a aby naladil na další děj. Jak o tom svědčí většina ostatních komentářů, děti pro tohle smysl mají, pokud mu neodvyknou. Zrovna „Žabákova dobrodružství“ tedy můžou určitě přispět k tomu, aby se obliba košatých příběhů a bohatého jazyka udržela.
Dobrodružství jednoho obojživelníka a jeho kámošů. Psáno takovým svérázným stylem, ne špatným, spíše zvláštním. Někoho asi moc nechytne, ale co tak lepší 3starsy.
Protože jeden ze čtenářů srovnával Narnii (mojí oblíbenou) s touto knihou a tato mu vyšla lépe - bylo to pro mne zklamáním. Je to dle mého skutečně dětská kniha a dospělák si tam moc nevezme (na rozdíl od Narnie). Srovnání s Letopisy Narnie u mne tedy nepřipadá v úvahu. A za mne je i tak mnoho klasicky dětských knih, které jsou lepší než tato. Závěr nevěrohodný, "ukradený".
Krásné ilustrace, dětem se knížka moc líbila, já už jsem tolik nadšená nebyla, ale i tak se k ní ještě někdy před spaním s dětmi vrátíme.
Čteno pouze v polském překladu již několikrát. Poslední tři roky s touto knihou začínám prázdninové měsíce, prostě se to tak sešlo a už u toho zůstalo.
Jsem z knížky maximálně nadšená při každém čtení. Je to výrazný a skutečně krásný příběh, který vás vtáhne mezi sebe. Popisy jsou malebné jako Poříčí a všechno co v něm žije....A nežijí tam jen tak obyčejné bytůstky, ale žijí tam velká přátelství, ještě větší sny a neuvěřitelný tajemství... které kreslí nejen příroda...Text je výborně veden a plyne jako řeka..5/5 srdcovka
Mám vydání v polštině, které ilustroval Ernestah Shepard....
Mám hrozně ráda dětské knížky, popravdě je až zbožňuju, ale tato knížka mě bohužel vůbec neoslovila, ani příběhem, ani námětem, ani postavy mě nijak zvlášť nebavily, prostě nic. Na začátku jsem si myslela, že ústřední postavou je pouze žabák a bude se vše točit kolem něj a bude zažívat více či méně humorné věci, ale to se tedy z mého pohledu nekonalo. Příběh je o kryse, krtkovi, jezevci a žabákovi a jejich životě u jedné řeky. Na mě byly některé věty až příliš košaté, kostrbaté, neuchopitelné. Chvílemi jsem text přestávala vnímat, atd. Za mě tedy bohužel doporučit nemůžu.
Už čtvrtá kniha, kterou jsem přečetla s IG skupinou #klasikomilove!
O knize jsem předtím vlastně vůbec nevěděla a podle knižní obálky jsem očekávala, že bude o upjatém Žabákovi, který bude nevrlý a zřejmě se do dobrodružství nepustí zrovna nadšeně, spíš k němu snad bude donucen – nemohla jsem se ale více mýlit! Tenhle Žabák byl naopak pěkný náfuka, který se bez rozmyslu vrhal do nových a pokud možno nebezpečných akcí a svým zálibám propadal stejně, jako když alkoholik beznadějně propadá své lahvi. I když má kniha podtitul „Žabákova dobrodružství“, skotský autor Kenneth Grahame věnuje mnoho prostoru ještě dalším třem postavám: Krtkovi, Kryse a Jezevcovi. Kdybych si měla vybrat svého oblíbence, rozhodně bych za něj označila milou Krysu, ovšem Žabák mi naopak brzy dost lezl krkem. =D
Přiznávám, že jsem od knihy nedostala to, co jsem čekala (popis přírody byl docela upozaděný, místy mi přišla až příliš přehnaná antropomorfizace zvířátek). Zatím je to nejslabší dílek klasikomilské četby dětské literatury, ale sem tam jsem se docela pobavila, navíc jazykově je to kniha velmi krásně psaná (jistě i zásluhou našeho jediného nobelisty za literaturu, který knihu překládal). Určitě bych taky vypíchla skvělé ilustrace, o něž se postaral Jindra Čapek.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno anglická literatura žáby
(SPOILER) Poprvé jsem o knize slyšela, když z ní citoval C. S. Lewis při vysvětlování pojmu "numinózní" (Kryso, bojíš se? -- Bát se? Bát se! Jeho? Ne, nikdy, nikdy! A přece - Krtku, bojím se!). Dávno jsem to zapomněla, ale jak jsem teď o setkání zvířátek s Panem četla, hned mi to naskočilo. Naposledy se mi připomněla loni, když jsme se s dcerou probíraly dílem Jaroslava Seiferta - přeložil totiž těch pár písniček v příběhu. To jsme si ji dokonce sehnaly domů a já tak mimochodem zjistila, že ten slavný "Vítr ve vrbách" a tenhle pan Žabák jsou jedno a totéž :o)
Teď během nemoci jsem si ji konečně přečetla celou. Nejhlubší dojem na mě udělaly Žabákovy pozvánky na slavnostní hostinu - pravá esence žabáctví... :-D
Uvítání.....................p. Žabák
(Během večera promluví p. Žabák ještě několikrát)
Hlavní referát.........p. Žabák
Píseň.......................p. Žabák
(Vlastní skladba)
Jiné skladby............p. Žabák
(Zazpívá skladatel)