Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487754/bmid_rozpuleny-dum-65148e5f59225.png
5
554
554
K románové kronice ze Sudet inspirovala autorku vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Alice Horáčková se ve své čtvrté knize vrací do malebné česko-německé vesnice první poloviny 20. století a z odposlouchaných historek, vzpomínek i archivních záznamů splétá velký „familienroman“. Mezi její předky patřili pytláci a pašeráci, svobodomyslné ženy i úspěšní kšeftmani s textilem. Je to příběh o tajných láskách, změnách identit, útěcích, křivdách a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, kdo komu zamordoval psa, kdo dřív vystaví novou školu a k jaké národnosti se kdo přihlásí ve sčítání lidu. Z jedné strany je přitom diriguje Jednota severočeská a z druhé Deutscher Kulturverband. Rozpůlený dům vznikal více než čtyři roky a autorka v něm střídá perspektivy, mužské a ženské hlasy, fantazii s citacemi. Při rešerších se dozvěděla víc, než by jí bylo milé: mimo jiné i to, že jeden z jejích předků se stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.... celý text
Přidat komentář
Rozpůlený dům je románová kronika v pravém slova smyslu: seznámíte se se dvěma rozvětvenými rodinami a postupně sledujete osudy všech jejích členů. V množství současné české literatury na toto téma, je Rozpůlený dům rozhodně tím lepším, co si můžete přečíst.
Kniha je hodně čtivá a osudy hlavních protagonistů, které jsou převážně založeny na skutečných zážitcích členů rodiny autorky, jsou zajímavé. Čtení mě bavilo, moc se mi líbil styl, nářečí, němčina… opravdu to působilo autenticky. Ale bohužel jsem si neoblíbila žádnou z postav. Nejzajímavější příběh měla rozhodně Zdenka, ale nijak jsem k ní nepřilnula. Pro to bych potřebovala trochu víc hloubky a jejího vnitřního světa.
U takhle tlusté knihy bych očekávala, že se mi bude líbit ještě o něco víc, přála bych si, aby byla nezapomenutelná, ale to bohužel nebude, i když byla hodně dobrá.
PS: Škoda, že k fotkám v knize nejsou popisky se jmény vyfocených členů rodiny a názvy míst. Takhle se člověk může jen dohadovat, jestli si tipnul správně, kdo na něj zrovna z té dané fotografie kouká.
Chvilku mi trvalo se začíst říkala jsem si,jak je to zvláštně psané to nářečí a tak..,ale pak najednou jsem byla v půlce knihy a byl konec a já bych chtěla číst dál a dál.Krásná kniha a krásně napsané příběhy rodin ze sudet, autorce se také velmi povedlo vystihnout prostředí kde žijí v drsných horách a nebylo to vůbec pro ně jednoduché. Doporučuji k přečtení další kniha na kterou budu myslet a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně.
Mám kořeny v tomto kraji. České tedy, což neříkám s hrdostí, spíš s ironickým ušklíbnutím. Dnes se Sudeťákem nazývá kdekdo. Nesouhlasím s divokými odsuny Němců, asi ani s vyhnáním a ještě spíše s první republikou, kde se po hysterickém vlastenčení hrálo na panstvo. S každým to něco udělalo a pak se nějak choval.
Knihu jsem přečetla rychle, vedou k tomu i krátké kapitolky, někdy podivně nazvané. Trochu jsem se ztrácela v postavách, bylo jich moc. Ale hlavně mě žádná nepřesvědčila, že je skutečná. Nevím proč, možná příliš srovnávám se Šikmým kostelem, což je skutečně nesrovnatelné. Dobrý příběh, ale urvaná z něho nejsem, ani jsem to moc neprožívala, nikomu nefandila, nic to ve mně nezanechalo a to se mi u dobrých knih nestává.
Svižné střídání vypravěčů vyvolávalo nutkání zůstávat ve čtecím módu furt a pořád... nikdo nedostal prostor mě nudit jakoby... jenže... nikdo nedostal ani prostor se mi dostat nějak víc pod kůži... což bohužel vyústilo v nešťastnou absenci jakýchkoli emocí... vše plynulo hrozně moc rychle a já se nestačila pozastavit ani nad jedním jediným osudem... spíše jsem bez většího zájmu o všechny zúčastněné jen slepě konzumovala obsah ve stylu "stalo se... hmm... další"... což mi vlastně vzhledem k tak hutnému tématu bylo trochu líto.
Velice čtivá kniha popisující osudy rodiny a jejího okolí za bouřlivých dob zasahujících od dob císařství, přes 1. sv.válku a nadějné časy zrozeného Československa, až po dramatické časy před a během 2.sv.války. Hrdinové románu dospívají, stárnou, umírají, ale povahové rysy se formují už od začátku ságy. Na knize je zajímavé i to, že se odehrává v našich horách, v drsném kraji v okolí Jilemnice, Vrchlabí. Tyto končiny autorka také pěkně vykreslila.
Doporučuji k přečtení.
Málokdy se mi stane, že nechci, aby kniha skončila, ale pokračovala dál a dál. Tohle byl ten případ. Velmi čtivá kniha, která dokáže překvapit. Rodinné ságy mohou být rozvláčné a nudné a nebo strhující. Toto byl ten druhý případ. A připomínka mistra Hanče potěšila. Doporučuji.
Skvělá knížka! Věrohodně vykreslené charaktery postav i atmosféra jednotlivých období. Drama, v které se díky politice proměnilo dlouholeté soužití národostně rozrůzněných sousedů, které se dotklo smíšených rodin, jejich přátel, které zamíchalo s osudy lidí jako s šachovými figurkami. Půda a majetek, který měnil své majitele, kořeny, jež byly násilně vytrhány. Na mnoha místech sudetského pohraničí je energie tragických osudů úplně hmatatelná. Zajímavé téma.
Skvělá kniha, jedna z těch, které by měly být zařazené jako povinná četba. Pro mě o to víc zajímavá, že celý život žiju v místech, kde se děj odehrává.
Říkám si, jak problematický musel být život těch, kteří zůstali a těch, kteří byli odsunuti. Z jasné minulosti se stala rozporuplná přítomnost a hořká budoucnost.
Tenhle kousek mi už před dvěma lety doporučila moje pětaosmdesátiletá teta a od té doby jsem se na něj těšila... Očekávání byla splněna do puntíku a čtení jsem si užila (když člověk odhlédne od toho, že lidi narozené v době,kterou román popisuje,notabene v Sudetech s německou národností či ve smíšených manželstvích,nic moc hezkého nečeká...) a vrátila se do míst,kam jsme pravidelně jezdili s rodiči na lyže... A zopakování němčiny taky nebylo na škodu Tleskám!!
Na Rozpůlený dům jsem se těšila dlouho, jsem ráda, že se mi konečně dostala do ruky. Očekávání jsem měla velká a jsem ráda, že zklamaná jsem nebyla ani trochu. Jen nevím proč jsem si myslela, že bude kniha popisovat víc události a období po odsunu sudetských Němců - v této knize to dnem odsunu končí a pak už se jen formou krátkého dopisu dostáváme nápovědu co se možná dělo. Jako čtenáře by mě to hodně zajímalo.
Každopádně Rozpůlený dům je na historické události víc než bohatý, na pozadí vyprávění osudu rodiny K Krkonoš se promítne většina milníků 1. poloviny 20. století.
Kniha je skvěle řemeslně napsaná, navzdory tomu, že postav a jejich osudů je spousta, stále to drží pohromadě. Samozřejmě ale pomáhá mít jisté historické znalosti a dávat si tak věci líp do souvislostí, i když i o to se Alice Holečková snaží. Příběh plyne volně, ale nenudí.
Příběh sudetské rodiny, který je avizován už na obálce knihy, je hutnou rodinnou kronikou Čechů a Němců, žijící pospolu. Všichni do jednoho jsou drsní horalové, kteří jsou zkoušeni hrůznými událostmi, kterých za jejich života proběhlo až příliš mnoho.
Za zmínku mi stojí ještě pochválit reálné dobové fotografie a čtenářsky příjemný kratší rozsah kapitol.
Pokud se vám líbil Šikmý kostel od Karin Lednické a hledáte podobný literární klenot, tohle vám ráda doporučuju.
Chvilku mi trvalo se začíst, ale pak se mi nechtělo přestat. Opět jeden z románů, který přesně vystihuje dobu a osudy lidí, kteří to v pohraničí neměli jednoduché.
Po knize jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy (odehrává se pár kilometrů od mého oblíbeného dovolenkového místa), a tak jsem si ji právě do Krkonoš vzala s sebou, aby mi aspoň na pár výletech dělala tak trochu průvodce. Téma je zpracováno opravdu zajímavě, čtivě, vlastně i přehledně - a to, že se jedná o autorčinu rodinu (aspoň částečně) všemu přidává na autentičnosti. Několik vyhledávání na Googlu bylo nutností; a moc jsem si přála, aby některé dělicí linky, které se jasně rýsovaly už od první třetiny románu, nebyly vůbec narýsovány. Dějiny více či méně spravedlivě pohnou s figurkami a nezbývá, než se podřídit; a obě strany nakonec vzbuzovaly určité pocity trpkosti, protože nikdo tu není hrdina a nikdo není padouch. A kolik takových rodinných ság se odehrálo, aniž by je někdo zachytil?
Nejdřív mě zarazil nekonečný seznam postav hned na první straně. Čím hlouběji se ale člověk začte, tím snazší je se v nich vyznat. Vyzvedla bych především způsob řeči a vyjadřování postav, které dodávají všemu na autenticitě a uvěřitelnosti.
(SPOILER) Pocházím z kraje, kde se příběh odehrává, a znám moc dobře popisovaná místa, takže pro mě bylo čtení opravdu zážitek. Sledovat osudy lidí na pozadí historických událostí mě vždy baví a autorka zde využila příběh vlastní rodiny, což je velké plus. Ke čtení mě nalákalo autorské čtení, kde četla pasáž s vyvoláváním ducha Reinharda Heydricha, která rozesmála celý sál. :D Knihu určitě doporučuji, je to skvělá ukázka toho, jak události 20. století zamíchaly kartami, obrátily proti sobě přátele, rodiny a poznamenaly mnoho životů.
Knížka mě nadchla, už od první stránky pro mě byla neodložitelná. Čtivost zajistily krátké kapitoly. Jediné mínus, které vidím, je absence popisků u dobových fotek.
Příběh česko - německé rodiny z Krkonoš od monarchie do třetí republiky.
Autorka se inspirovala osudy vlastní rodiny.
Možná jsem si jenom začala víc všímat, ale zdá se mi, že s knihami na podobné téma se v poslední době roztrhl pytel... Rozpůlený dům je podle mě z těch vydařených. Hodně vydařených. Uvěřitelných.
Vystupuje zde poměrně dost postav, ale není žádný problém se zorientovat, krátké kapitoly nás udržují stále v obraze. I když o sudetské problematice nějaké povědomí mám, tady jsem si ji "prožila" zevnitř... A mockrát jsem nevěřícně kroutila hlavou a žasla, jak se to mezi sousedy i v rodině může zvrtnout...
Kniha se četla moc dobře, jsem spokojená. Vysoké hodnocení zde má plným právem.
Štítky knihy
20. století Krkonoše sudetští Němci Sudety Češi a Němci okupace Československa podle skutečných událostí poválečné odsuny Němců rodinná historie, dějiny rodu české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny |
| 2014 | Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale |
| 2018 |  Neotevřené dopisy |
| 2016 | 7x ve vedlejší úloze |
Úžasné, perfektní, moc krátké! :) U některých knih je i 250 stran utrpení, tady téměř 600 uteklo jako voda a ještě bych klidně pokračovala dál, poválečné události určitě pořádně zamíchaly kartami v rodině.
Ze začátku jsem se trochu obtížněji orientovala v postavách a rodinných vztazích a někdy nebyla úplně jasná časová linka, ale to je jen opravdu drobná výtka, celkový dojem to nijak nenarušilo.
Autorka nikomu nestraní, nikoho nesoudí, jen krásně vypráví a popisuje příběh jedné rodiny, jedné pohraniční vesnice. Jak opravdu málo stačí k tomu, aby se z normálních sousedských šarvátek najednou stala mezinárodní nenávist až za hrob.
Kniha opravdu připomíná Šikmý kostel, kde se zase řeší česko-polské vztahy, a kde se z přátel a příbuzných stali nepřátelé úplně stejně - stačí jen maličko naťuknout první kostku domina, a už to jede. Podobně to funguje určitě všude na světě v průběhu celé historie, a my se stejně ne a ne poučit. I proto jsou knihy jako tato nesmírně důležité a já za ni moc děkuji!