Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487754/bmid_rozpuleny-dum-65148e5f59225.png
5
549
549
K románové kronice ze Sudet inspirovala autorku vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Alice Horáčková se ve své čtvrté knize vrací do malebné česko-německé vesnice první poloviny 20. století a z odposlouchaných historek, vzpomínek i archivních záznamů splétá velký „familienroman“. Mezi její předky patřili pytláci a pašeráci, svobodomyslné ženy i úspěšní kšeftmani s textilem. Je to příběh o tajných láskách, změnách identit, útěcích, křivdách a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, kdo komu zamordoval psa, kdo dřív vystaví novou školu a k jaké národnosti se kdo přihlásí ve sčítání lidu. Z jedné strany je přitom diriguje Jednota severočeská a z druhé Deutscher Kulturverband. Rozpůlený dům vznikal více než čtyři roky a autorka v něm střídá perspektivy, mužské a ženské hlasy, fantazii s citacemi. Při rešerších se dozvěděla víc, než by jí bylo milé: mimo jiné i to, že jeden z jejích předků se stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.... celý text
Přidat komentář
Hodně líbilo. Vlastně se tam nestalo nic a zároveň úplně všechno. Život rodiny; co člověk, to názor. Knížku jsem téměř nepustila z ruky, kraťounké kapitolky jsou super. I když prvních sto stran jsem trochu tápala a váhala, zda chci číst dál. Pak už si mě kniha vtáhla sama.
Shodou okolností mám k jedné zmiňované vesnici určité vazby a ta jména jsou tam pořád, to museli mít radost :-)
Osobní výhrady - nesnáším utrpení zvířat, takže z mého pohledu jedna kapitolka navíc, tu na konci bych vcelku chápala.
Upřednostňuju zakotvení v čase, úplně ideálně třeba jen roční období a rok, odvádí mě pak od děje, když musím v hlavě dopočítávat :-)
Moc povedená kniha! Často a ráda jezdím do Krkonoš a na Benecko, bylo zajímavé více poznat historii a jaký byl kdysi život na mých oblíbených místech.
Velmi silná kniha, z jejíhož čtení si odnáším stejné dojmy, jako většina níže hodnotících. Také mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale potom jsem měla problém se odtrhnout.
Paní Horáčková vás skutečně vtáhne do osudů rodin a vesnice v Sudetech. Kdo má rád tento typ literatury (mám na mysli především téma), tak bude určitě více než spokojen.
Přesto jsem měla dojem, že v tom množství postav bohužel nebylo moc prostoru se jim dostat více pod kůži. Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně. Mně například dost zůstala ležet v hlavě postava Anežky, která si vzala Hanze.
Co mi trošku kazilo dojem ze čtení byla skutečnost, že jsem se chvílemi neorientovala v postavách a hlavně v době, respektive věku postav. Ten, kdo byl na jedné straně dítě (a to jsem stejně měla problém identifikovat zda desetileté nebo šestnáctileté) o pár stran dál najednou vystupoval jako dospělý ... jediné záchytné body v časové ose byly historicky známé události a od toho si člověk mohl jakž takž odvodit věk postav.
Každopádně moc hezká kniha doplněna krásnými dobovými fotografiemi. Škoda, že u nich nebyly informace o tom, kdo na nich skutečně je - třeba někde vzadu na posledních pár stranách. To by bylo moc milé a respektující vůči osobám na fotkách. Ti byli skuteční, měli své příběhy a tady byli použiti jen jako dekorace.
Uff, co k téhle cihle napsat. No, hned zpočátku bych asi uvedla, že mi čtení téhle knihy dalo docela dost zabrat, a to celkem nečekaně. Podle anotace to znělo jako něco pro mne - a když jsem pak autorku slyšela číst z knihy ukázky (v rámci programu EKGA v Divadle Archa), byla jsem nalákaná ještě víc.
Nicméně - určité úskalí pro mne představovalo dost velké množství postav, které je mezi sebou vztahově dost propletené. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se aspoň trochu zorientovala v tom, kde je s kým jak příbuzný, kdo má s kým jaké dítě, kdo si s kým kde štrejchnul, aby si pak vzápětí vzal někoho jiného. Kdo s kým kde a co. A i když je v úvodu seznam postav, stejně mi to dělalo problémy. V druhé polovině knihy jsem se bohužel čím dál častěji přistihla sama za sebe, že ztrácím pozornost, protože jsem v tom prostě měla hokej, co kde kdo dělá. Asi to na mne bylo prostě moc, no.
Přitom obsahově je to podle mne dost hutná a silná kniha - zabývá se skutečnými postavami, které žily v Sudetech. Autorka, věnující se v knize osudům svých vlastních předků, zde popisuje to, jak v oblasti Sudet žili lidé německé i české národnosti, kteří kolikrát žili ve smíšených manželstvích. A jak tato smíšenost ve vztazích ovlivňovala lidské osudy v době od první světové války až po dobu těsně po druhé světové válce. Jak moc to bylo komplikované, jak to z přátel dělalo nepřátele a jak to dokázalo znesvářit i blízké členy rodiny. V tom je asi síla téhle knihy - že se to věnuje naší české historii z pohledu reálné rodiny, která si to zažila na vlastní kůži. Autorka tu tak předkládá dost autentický obraz jednoho výseku našich dějin, které jsem já třeba v literatuře zas tolik nezaznamenala.
Knihu odkládám po dočtení se 3 hvězdami, což je teda hlavně způsobeno tím mým chaosem v hlavě, co se postav týká. Ale je dost možné, že si za to možná z části mohu sama a určitě to z knihy nutně nedělá špatné dílo. Za pozornost tato kniha určitě stojí, především pro to své téma. Určitě tedy radím knihu minimálně vyzkoušet, dát jí šanci - a uvidíte prostě sami, jak vám to čtenářsky bude sedět.
Řekla bych, že je to dokonalé. Po trošku klopýtavém čtení na začátku jsem se pak začetla a jen nerada knihu odkládala. Líbily se mi i ty krátké kapitoly. Děj svižně pokračoval, postavy byly jako živé. Před očima se odvíjí obraz života horalů v Krkonoších, devatenácté století je ve znamení navyklého soužití Němců i Čechů, jejich všední radosti i starosti, prožijeme s nimi první světovou válku a pak už vidíme neodvratné následky učení Adolfa Hitlera. Smutné osudy místních Židů, zfanatizovaní mladí Němci, kteří nábožně věří všemu, co vůdce vysloví. Postavy v románu jsou rovněž zajímavé a nanejvýš životné. Hanz Hollman je typem tvrdého bezcharakterního kšeftmana, pro kterého je nejvyšší metou zisk. Podřídí mu všechno a za války mu není žádná špinavost natolik špinavá, aby ji odmítl. Pohybuje se v nejvyšších sférách společnosti, dokonce pronikne i do rodiny R. Heydricha. O něm je tu hodně zajímavého, i o jeho rodině. Anežka a Zdenka, kamarádky od dětství, mají propletené osudy a nikdy se od sebe definitivně nevzdálí tak, aby jejich přátelství skončilo. V závěru knihy je vylíčený odsun Němců na základě Benešových dekretů. Nic radostného, pohnutky českých sousedů se dají pochopit. Ve válce i po ní člověk nějakou spravedlnost a ušlechtilost může čekat jenom stěží. Knížku vřele doporučuji, je čtivá a v dobrém slova smyslu poučná.
Prvních 80 stran se mi četlo špatně, nemohla jsem se vůbec začíst, ale jsem ráda, že jsem vytrvala a dočetla až do konce. Na jazyk jsem si musela chvíli zvykat, a to se u nás v rodině taky mluví podobným nářečím (česko-německo a i vlastně polsky dohromady) takže slova jsem si nemusela ani nijak překládat, ale věřím, že pro někoho to musí být náročnější.
O pohraničních oblastech toho bylo napsáno už celkem dost, mi se toto téma líbí a vyhledávání ho. Komu se líbila Krajina ve stínu, toho by mohla tato kniha zaujmout také. Popisuje se soužití jak Čechů, tak Němců, českoněmecká manželství a život před první světovou válku až po odsun Němců. Je pravda, že charaktery postav mohly být lépe vykresleny, já si svého oblíbence těžko hledala, i když Arnošt byl pro mě asi největší sympaťák a Hanz byl holt Hanz :-) Mihne se tam Lina Heydrichová, o té si musím ještě něco přečíst, jak to s ní po válce vlastně bylo dál.
Takže co čekat? Těžký a složitý život v Sudetech, udávání, žabomyší války, násilí, mezilidské vztahy, nevěra, kapka lásky, trocha zmínky o Židech a jasná karma.
Jsem nadšená. Autorka má můj velký obdiv, jak dokázala vystihnout krajinu a reálie Podkrkonoší, a spojit příběhy a posbíraná vyprávění do celkem obsáhlé knihy, která se velice dobře a rychle čte.
Jestliže jsem u předešlé knihy Hájovna, postrádala hlubší pohled, pak zde autorka splnila má očekávání. Sice si musíte pomalu zvykat na množství postav, které jsou různě příbuzensky propojené, ale stojí to za to. Téměř 600 stran jsem si opravdu užila. S hlavními hrdiny prošla téměř 50 let jejich života a prožila ty nejdůležitější momenty historie, která zasáhla do tohoto drsného kraje. Škoda jen, že vše končí ve stejnou dobu jako válka. A my si tak další osudy přeživších můžeme jen domýšlet. Příště až pojedu kolem Benecka, určitě si na ně vzpomenu.
Velmi poutavé vyprávění z nelehké doby, která se dotýká všech, kteří měli rodiny v Sudetech. Doporučuji!
Velmi zajímavý a čtivě napsaný příběh. Z počátku mi trochu styl psaní a užívání nářečí vadil, ale rychle jsem se začetla. Příběh je o to zajímavější, že vychází z osudů jedné skutečné rodiny. Jedna z výborných knih, která vás chytne a nepustí do konce čtení. A pak musíte ještě o příběhu hodně přemýšlet. Vůbec nevadí, že má kniha tolik stran, klidně bych četla ještě dál a dozvěděla se něco víc i o poválečných osudech hrdinů knihy.
Krásná kniha...u mě je dojem umocněn tím,že se děj odehrává v kraji, kde od narození žiju, hrdinové mají příjmení, jejichž mnohé nositele znám....Je dobře že knihy s touto tématikou vycházejí. Protože dějiny se opakují, charaktery lidí se nemění . Za to, KDE jsme se narodili a žijeme nemůžeme. Za to JAK žijeme ale ano.
Krásná knížka na nelehké téma. Přestože byla tak tlustá, četla se sama. Navíc je plná nádherných fotografií.
Asi jsem čekala víc, tolik nadšených komentářů! Podle mě kniha nešla do hloubky, postavy byly ploché a nijak mě nezasáhlo jejich jednání. Zhruba první čtvrtina knihy mě bavila moc, jazyk Suděťáků, Benecko a okolí, ale pak to tak nějak vyšumělo a dokonce se v promluvách postav začaly objevovat slova jako "to pravé ořechové". Vlastně nejvíc dojímavé byly autentické fotografie. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.
Kniha si mě musela postupně získat. V něčem zapeklité, ale pro mě asi i tématem velice blízké. Takový Marquéz bez magického realismu. Příběh knihy se zařeže do srdce spolu s osudy. Spousta věcí se může jevit jako nedořešená. Slabší pasáže u Hanze možná. Velice srdcová kniha.
Rodinná sága mapující období od konce monarchie až po konec druhé světové války v oblasti Sudet. Četlo se jedním dechem. Autorka krásně vykreslila ženské i mužské postavy, v příběhu je postav tak akorát, aby se v nich člověk orientoval. Kapitoly jsou krátké, to mi vyhovovalo velmi, vizuální zpracování knihy perfektní. Chyběl mi popis u fotek, ale možná to byl záměr... nicméně protože ten kraj zběžně znám, kolikrát mi dumalo, nejen kdo, ale i co je na fotce zachycené a popisek by mi pomohl. Zajímaly by mě také osudy postav po roce 1948... Každopádně plný počet hvězd.
Ze života sudetského lidu v první půlce 20. století.... Trochu mi to připomínalo můj oblíbený film Mír jejich duši. Moc dobře se mi to četlo a nejen proto, že je to z kraje, ve kterém žiji.
Štítky knihy
20. století Krkonoše sudetští Němci Sudety Češi a Němci okupace Československa podle skutečných událostí poválečné odsuny Němců rodinná historie, dějiny rodu české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny |
| 2014 | Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale |
| 2018 |  Neotevřené dopisy |
| 2016 | 7x ve vedlejší úloze |
Sága sudetské rodiny a kronika soužití Němců a Čechů, to vše od pádu habsburské monarchie až po Třetí republiku. Líbilo se mi pojmenování kapitol a oddělení jednotlivých celků dobovými fotografiemi. Velice zajímavé mi přišlo zařazení Liny Heydrichové jako jedné z vedlejších postav. Román je velmi čtivý, hodnověrný a povedený. Doporučuji.