Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487754/bmid_rozpuleny-dum-65148e5f59225.png
5
549
549
K románové kronice ze Sudet inspirovala autorku vlastní rozpůlená rodina: po roce 1945 byla část jejích příbuzných odsunuta a část zůstala. Alice Horáčková se ve své čtvrté knize vrací do malebné česko-německé vesnice první poloviny 20. století a z odposlouchaných historek, vzpomínek i archivních záznamů splétá velký „familienroman“. Mezi její předky patřili pytláci a pašeráci, svobodomyslné ženy i úspěšní kšeftmani s textilem. Je to příběh o tajných láskách, změnách identit, útěcích, křivdách a žabomyších válkách, které nakonec stály životy. Češi a Němci tu žijí ve smíšených manželstvích, ale taky se handrkují o to, kdo komu zamordoval psa, kdo dřív vystaví novou školu a k jaké národnosti se kdo přihlásí ve sčítání lidu. Z jedné strany je přitom diriguje Jednota severočeská a z druhé Deutscher Kulturverband. Rozpůlený dům vznikal více než čtyři roky a autorka v něm střídá perspektivy, mužské a ženské hlasy, fantazii s citacemi. Při rešerších se dozvěděla víc, než by jí bylo milé: mimo jiné i to, že jeden z jejích předků se stal arizátorem židovské fabriky a přítelem Reinharda Heydricha.... celý text
Přidat komentář
Vůbec se mně styl zpracování nelíbil. Autorka nepřizpůsobila jazyk, jakožto sdělovací prostředek, době. Korunu všemu nasadila na straně 227 - o našich četnících psát, že jsou kurvy !!!!!!!!!!!!!!!! - "Němci po nich stříleli jako zběsilí, ale zřejmě nikoho nezasáhli, ty kurvy zmizely" (to když četníci - naši četníci byli přepadeni na služebně a utíkali před německýma kulkama). A ještě někde - "zkurvení četníci".
Ta autorka není normální. Nejspíš je potomek po Němcích, takže žádný vlastenec.
Příběh je roztahaný po celých 564 stranách jako chalupy v krkonošských stráních. Ten sex, osahávání se a líbání holka s holkou - to se sem nehodilo, nicméně celkový čtenářský požitek by to už asi nezachránilo. Žádná z postav mi nebyla vůbec sympatická.
Za mě hrůza všech hrůz.
Rozpůlený dům :-) Je knížka, na kterou jsem se jako rodačka z Vrchlabí, která žije v Jilemnici, okolí Krkonoš ji není cizí a má ráda rodinné historie, velmi těšila. Příběh jedné sudecké rodiny v česko-německé vesnici, mě pohltil. Byly tam jasné stručné, úderné kapitoly, krásný jazyk, takže se to četlo samo. V knize jsou perfektně popsané jak období předválečné, válečné, tak i období tří republik. Velmi se mi líbily i charakteristické rysy a povahy hlavních postav, jejich změny po válkách a jejich změny podle režimů. Co bych jen asi trošku autorce vytkla jsou fotografie bez popisků, čtenář pak neví, zda jsou jen náhodně vybrané z rodinných archivů, nebo zda jsou na fotografiích hlavní hrdinové. Ale i tak je vidět, že si s knihou dala autorka práci a za to ji musím dám plný počet hvězdiček :-)
Moje první kniha této autorky, na knihu jsem narazila náhodou v knihkupectví. Mám ráda tyto rodinné ságy na pozadí skutečných událostí, ale určitě bych nepřirovnávala k Šikmému kostelu, jak tady bylo zmíněno. Ten styl psaní mi moc nesedl... Jednoduché popisování děje i postav, i když díky krátkým kapitolám se kniha četla dobře a je to pěkná bichle. Škoda že autorka nepřidala popisky k fotografiím...
Bezva knížka! Příběh rozvětvené česko-německé rodiny, z období konce monarchie až do tzv. třetí republiky. To co dříve ve vztazích nedělalo problémy a nevadilo, se v určitém čase zkazilo a občané se rozeštvávali proti sobě (Němci proti Čechům a v rámci sebeobrany naopak). Lidé jiného smýšlení byli třeba už v předválečném čase k sobě netolerantní a začalo se s nepokoji, docházelo až k nenávisti mezi Čechy a Němci (nacionální zájmy, hodnocení druhého podle národnosti ne podle chování, židovská problematika, udávali se mezi sebou, dělali si naschvály, ..). Mě osobně se líbila jedna z hlavních postav Zdena (Češka) s kamarádkou Anežkou (Němka) a učitel, vlastenec a kronikář městečka Tomek (Čech) Tak dobře jsem si početla, můžu jenom doporučit. Potěšily i černobílé fotografie.
Mám ráda tyhle rodinné ságy, které vyprávějí o životě každého člena trochu jinak.
Záleží na osudu, nebo o tom, kam nás čas zavede, nebo za to i,můžou spíše malá a velká rozhodnutí, která učiníme?
Kniha nás zavede do vesnice Bzenecko, kde si všichni vidí do oken, společně si závidí,pomlouvají,milují, a tak nějak si tam v poklidu vlastně všichni žijí.
Češi i Němci pohromadě.
Střelný prach, kousek od ohně.
Kolotoč osudu se roztáčí, malá a velká rozhodnutí, nakonec zapříčiní tomuhle všemu konec.
Moc zajímavá kniha, bohužel jsem nedávno četla dost podobnou od p. Javůrka, takže to mi ten zážitek malinko kalilo.
Libilo. Je videt, ze kniha ma realny zaklad, je tam spousta drobnych aspektu, u kterych uplne verim, ze se to takhle stalo. Neuveritelne propracovane, zpusob mysleni, mluva, popis vsedniho dne... clovek se uplne prenese do Sudet prvni poloviny 20. stoleti, v tomto ohledu je to opravdu mistrovske dilo. Postavy nejsou cernobile, to taky chvalim.
Jednu hvezdicku ztrhavam, protoze me kniha nedojala. Nevim proc, mozna prave tim, ze je tak pragmaticka.
Celkem by mě zajímal důvod, či spouštěcí mechanismus, který zaviní, že se vždy, téměř ve stejný čas, sejde více knih od různých autorů s totožnou tématikou. Jak by řekl klasik, nu což, aspoň máme s čím srovnávat. Já začnu chválou. Grafická úprava knihy se povedla na jedničku, tady tleskám ;) Pokud by fotografie byly doplněny i popisky nebylo by co vytknout. Také kratší kapitoly a rozdělení textu do více částí dle období mi udělalo radost.
Hvězdičku však ubírám, neboť po jazykové a vypravěčské stránce je, dle mého názoru, autorka ještě o pár stupínků níže než paní Lednická, Morštajnová či Jakuba Katalpa.
Kniha se mi moc líbila. Začetla jsem se hned od prvních stránek, kdy jsem zjistila, že je z Benecka, kde to dobře znám.
Díky místní znalosti, jsem si lépe pamatovala i všechny ty osoby a jména, která se v knize objevovala.
Kniha se četla lehce, a poměrně přesně popisovala celou tragédii Sudet v období první republiky.
Čtivý a dobře promyšlený příběh, který mi byl sympatický především dějištěm v překrásné krajině Krkonoš, Jizerských hor a horního Pojizeří od Vrchlabí přes Benecko, Jilemnici, Jabloneček až po Tanvald a Desnou. Všecko to jsou kraje pro mě vesměs důvěrně známé, o jejichž historii se trochu zajímám, při četbě se to tedy všecko hezky konkretizovalo... Označení "románová kronika ze Sudet" je podle mě trochu zavádějící, protože Benecko bylo vždycky víc české a celý kraj dosti vlastenecky zaměřený, což je ostatně patrné z knížky, přímou součástí Říše se stalo spíše nešťastným souběhem okolností. Jinak řečeno, jako "příběh ze Sudet" bych si představoval něco třeba z Frýdlantska, Chomutovska či Tachovska, zkrátka z nějaké oblasti, kde neměl český živel takovou sílu, že by se k němu podle momentální potřeby mohl hlásit prakticky každý, protože česky hovořil a rozuměl. Ale to pochopitelně není ani tak výtka obsahová, jako spíš určitá nepřesnost v její charakteristice. Na próze samotné, byť je vystavěna skvěle (ještě jednou zdůrazňuju její strhujícnost, čtivost jedním dechem), mne trochu zklamává pouze to, že poněkud klouže po povrchu. Ocenil bych hlubší myšlenkový i citový ponor do pohnutek jednání postav a také obecnějšího ducha doby a místa. A asi by tím kniha nemusela nutně bobtnat do rozměrů čitelných jen opravdovými knihomoly. Stačilo by nerozkračovat se tolik do šíře a na úkor toho více propracovat hlubiny hrdinů i děje. A ještě jedna věc mi tam chybí: Je patrné, že autorka strávila spousty hodin rešeršemi, studiem, rozhovory s pamětníky a odborníky, což je vidět i na závěrečném poděkování. Je tedy součástí jednoho z aktuálně silných proudů české prózy zpracovávající nedávnou historii a pohybující se leckdy téměř v oblasti (narativizované či jen lehounce beletrizované) non-fiction. Velice bych uvítal, kdyby autoři své zdroje uváděli výslovně. Těch pár stránek bibliografie, konkrétních odkazů na články, filmy, nahrávky, pamětníky apod. na konci knihy (tak jak to nedávno udělal kupř. Štěpán Kučera ve své próze Gablonz / Jablonec) by určitě nikomu a ničemu nevadilo a mnohý čtenář by díky nim získal zajímavé tipy k další četbě a poučení.
Dobře a čtivě napsaný příběh o lidech z Krkonoš, o soužití Čechů a Němců. Doba, ve které se kniha odehrává je celkem dlouhá a bohatá na události - od monarchie až po konec druhé světové války. A všechny tyto události se samozřejmě odráží v životech lidí z různých vrstev a různých národností. Ostatně kniha je taky celkem dlouhá. Ale rozhodně ne zbytečně natahovaná, ani chvilku jsem se nenudila. Jediné, co bych knize vytkla, je množství postav. Občas jsem se musela zamyslet, o kom že to právě čtu. Ovšem chápu, že pokud chcete ukázat různé povahy a hlavně různé osudy, je to nezbytné. Doporučuji.
Na knihu jsem se velmi těšil, oblast Krkonoš, kde se děj převážně odehrává mám skoro "za humny". Chvíli mi trvalo, než jsem se začetl, ale pak se mi kniha četla snadno. Děj krásně plynul, hlavně díky krátkým kapitolám. Dějiny rozvětvené rodiny Hollmanů jsou zasazeny do skutečných historických reálií 1. poloviny 20. století. Soužití Čechů a Němců v pohraničí je náročné téma a autorka se s ním vypořádala velmi dobře a dokázala čtenáře vtáhnou do děje. Ocenil bych popisky u jednotlivých fotografií a možná i přesnější historickou dataci v textu.
Skvělé, skvělé, skvělé!!! Tedy skvěle napsané. Příběh ze Sudet samozřejmě strašný. Strašný, co jsou si lidi schopni sobě navzájem udělat. Seznam postav na začátku mě trošku vylekal, bez něho bych se asi zorientovala ryhleji. Krátké, úderné kapitoly jsou také skvělé, text utíká. A také je skvělé, že se vypravěči střídají a my tím pádem máme víc úhlů pohledů na dané období. A velké plus jsou i fotografie.
Příběh česko-německé (nebo spíš německo-české) rozvětvené rodiny z Benecka mě chytil. Ačkoliv je ta kniha docela bichle, přečetla jsem ji rychle. Napomáhají tomu hlavně krátké kapitoly a střídání vypravěčů. Slyšela jsem stížnosti, že je postav příliš, ale já ten dojem neměla. A jejich seznam na začátku mě spíš mátl, takže jsem se je "naučila" prostě klasicky postupem při čtení. Moc se mi líbily i dobové fotografie. Bylo zajímavé pozorovat nacionalistický vývoj v té pohraniční oblasti i uvnitř rodiny, různé motivy, které vedly jednotlivé postavy chovat se tak, jak se chovaly. Knížku doporučuji všem, který mají rádi rodinné kroniky a zajímá je oblast naší země, které se (ne úplně správně) říká Sudety.
Velmi pěkně sepsaná kronika rozvětvené rodiny. Kniha je velmi čtivá díky krátkým kapitolám věnovaným jednotlivým postavám. Je zajímavé sledovat stejnou situaci z pohledu různých lidí - Čecha, Němce, bohatého továrníka či prostého obyvatele Sudet. V těchto převážně vážných příbězích se našlo i několik úsměvných kapitol - např. o vyvolávání duchů. Co mi vsak hodně chybělo, jsou popisky u fotografií a několik slov autorky o tom, jak kniha vznikala. Ale i tak knihu považuji za velmi podařené dílo.
Moc dobře se kniha četla. Poslední roky čtu příběhy Němců i Čechoslovaku z okoli Jesenícka : Zlaté Hory atd.
Zajímavá kniha o nelehkém životě jedné rozdělené česko německé rodiny. Knížku doprovovází několik fotografií ale nejsou u nich jakékoliv popisky. Uvítala bych předmluvu autorky proč a jak knížka vznikala.
Velice čtivý příběh obyvatel krkonošských hor, tvrdý, ale milovaný. Je mým domovem už přes čtyřicet roků a zžila jsem se s ním od prvých chvil. Osudy jsem prožívala s popisovanými osobami a Benecko i přilehlé okolí jsem měla neustále před očima. S příjmeními osob tohoto příběhu se setkáváme dosud. Knihu by mělo číst a vzpomínat co nejvíce obyvatel tohoto kraje.
Hezký a zajímavý příběh jedné rozvětvené česko-německé rodiny. Jediné, co mi v knize chybělo, byl nějaký úvod či závěr autorky, kde by napsala o své rodině a její vazbě na postavy v románu. Úplně jsem nepochopila, nakolik byly jednotlivé postavy fiktivní nebo skutečné. U fotek (pokud to tedy byli členové rodiny) by se hodilo uvést popisky, kdo se na nich nachází. Jinak nemám výhrady. Moc pěkně se to četlo.
Štítky knihy
20. století Krkonoše sudetští Němci Sudety Češi a Němci okupace Československa podle skutečných událostí poválečné odsuny Němců rodinná historie, dějiny rodu české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny |
| 2014 | Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale |
| 2018 |  Neotevřené dopisy |
| 2016 | 7x ve vedlejší úloze |
Knihu jsem dostala k vánocům a hodně jsem se na ni těšila.
Na styl psaní jsem si musela zvyknout. Pak už děj plynul.....
Líbí se mi časové rozpětí od vzniku republiky v roce 1918 až po odsunutí němců po druhé světové válce.
Líbí se mi i historická fakta - zmínka o Bohumilu Hančovi i zmínka o protržené přehradě na Bílé Desné.
Poprvé jsem se v knize setkala s Heydrichem v soukromí, klobouk dolů, že k tomu měla autorka odvahu.
Autorka zde popisuje pro mě dobře známá místa, jsem jilemnická rodačka a v Krkonoších žiji celý život.
Děj hezky plynul, od rodiny k rodině, od chalupy k chalupě.....a i tady je vidět, že výchovou nikdo nic nezmůže, jak se často ledacos na výchovu svádí.
I tady - sourozenci a každý byl úplně jiný.
Mrzelo mě, že u fotek nebyly popisky.
I tak dávám plný počet hvězd.