Rozrušená země
Michail Alexandrovič Šolochov
První české úplné vydání proslulého románu, mohutného zobrazení procesu těžkého prosazování i vítězství kolektivizace na sovětské vesnici let třicátých. Čtenáře zaujme jak svými hodnotami čistě literárními a vzrušujícím vršením dějů, tak aktuálností problému v naší současnosti. 01-002-62
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1962 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Поднятая целина (Podňataja celina), 1932
více info...
Přidat komentář
Zara - ja som tam našla opis takej krutosti ruského (či skôr ukrajinského) ľudu, že sa divím, že túto knihu ešte nezakázali. Susedom sa nepáčilo, že Andrej sa rozhodol pridať k "červeným" (tak dobre, toto môže byť tendenčné), tak sa mu pomstili. Odvliekli jeho ženu ... ani nemôžem pokračovať, tak je to strašné. Ale koreluje to s povesťou, akú mali na slovenských dedinách a mestách ruskí (alebo možno ukrajinskí, sibírski či akí sovietski) osloboditelia počas 2. svetovej vojny. Otcovia dávali preventívne svoje dcéry do kláštorov. Keď vojaci v dedine začínali piť, gazdovia schovali svoje ženy kde mohli, len aby sa k nim ožratí vojaci nedostali. Chlast, násilie, necivilizovanosť, primitívnosť, nevzdelanosť - a toto sa stalo - v rámci idey komunizmu - naším vzorom. Kto číta Gogoľa alebo Šolochova, ten veru nemá ilúzie o východných Slovanoch.
Pamatuji si z povinné četby silný zážitek, když vstupoval do kolchozu a hrdě hlásil, že dává do společného vlastnictví jednu krávu, šest slepic, manželku a tři děti, ... (možná už si to nepamatuji úplně přesně).
Řekl bych,že tohle se autorovi moc nepovedlo.Spíš to na mě dělá dojem,že knihu psal na objednávku.S Tichým Donem,se to nedá srovnat.
Jedno si ujasníme hned na začátku, a sice že málokdo ve dvacátém století psal tak jako Šolochov, čili Rozrušená země rozhodně není špatná kniha, jen prostě není tak dobrá, jak by mohla být. Děj románu nás přivede ( jak je u autora zvykem ) mezi Donské kozáky a tentokráte se bojuje o zrno, což je boj kolikrát lítější než sama občanská válka. Téma, autorova schopnost vykreslit ( až neskutečně živě ) postavy, prostředí - to vše by nahrávalo tomu, aby se jednalo o vynikající záležitost. Žel Šolochov ( mládí a 30. léta ) se neubránil schematizaci, která v porovnání s jinak umně napsaným dílem bije dočí. Také mám problém se závěrem knihy, děj se povětšinou ( příjemně ) vleče a na posledních stranách se z ničeho nic přejde do trysku. Silné ***
Pokapitalimus na vesnici byl složitým problémem, protože jen málokterý kulag a boháč je ochoten se dělit o majetek s většinou, a podobně i ne každý vesnický člověk chce chodit do práce, což byl jeden z důvodů, proč socialismus vznikl. Práci všem, nejenom někomu a kdo nebude pracovat, ten půjde za mříže.
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
1960 | Osud člověka |
1952 | Tichý Don |
1950 | Rozrušená země |
1962 | Azurová step |
1967 | Donské povídky |
Nechápu a nikdy nepochopím. Vždyť ta kniha je těžká kritika postupu proti kulacké kultuře na vesnici! Vešla do historie jako bolševický škvár s tím, že soudruzi asi nepočítali, že by si to kdy přečetl někdo jiný, než nadšený souputník jejich budování a vymývání mozků. Jenže v té anti-rozkulačovací rovině paradoxně funguje asi 3x líp než v originálním záměru. Fascinující historie.