Rudá setba
Jorge Amado
Román vypráví drobných lidech, kteří vyhnáni z půdy putují s úžasným vypětím sil trnitou stepí za novým zaměstnáním. Amado rovněž líčí činnost loupeživých tlup, nakažlivost náboženského hnutí a v závěru pak zdůrazňuje uvědomělé sociální povstání a práci komunistické strany, která hájí především zájmy utlačovaného venkova. Když odňal majitel černochu Jeronýmovi pronajaté políčko, putoval Jeroným s rodinou – tak jako tisíce jiných – trnitou stepí do města za prací. Mnozí cestu nevydrželi, jiní se z hladu stali bandity, někteří hledali východisko v náboženském blouznění a bloudili, živíce se krádežemi, po kraji. Brazilská vláda řešila tuto situaci vysláním drancujících a terorizujících policejních oddílů. Nastal nesmyslný bratrovražedný boj. Avšak v městech zatím se připravuje brazilský proletariát k zúčtování s viníky: klikou důstojníků, plantážníky a ostatními vykořisťovateli. Poupata bolesti a vzpoury vyrostla z rudé setby krve a hladu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1950 , SvobodaOriginální název:
Seara Vermelha, 1946
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1960 | Mulatka Gabriela |
1976 | Dona Flor a její dva manželé |
1983 | Pastýři noci |
1983 | Pasačka koz aneb Návrat marnotratné dcery |
2000 | Zmizení svaté Barbory |
Opět skvělý vypravěčský styl Jorge Amada. Tentokrát jde sice o román svým způsobem angažovaný, ale není to takové přímo úderné jako Rytíř naděje a Básník svobody. Kniha pojednává o chudých lidech, pracujících pro velkostatkáře za dost drsných podmínek. Když jsou pak nuceni odejít, vydávají se do Sao Paula, města, kde je spousta pracovních příležitostí, jak o tom slyšeli vyprávět. Na cestu nehostinnou, vyprahlou caatingou (drsná krajina bez vody porostlá trnitým křovím na severu Brazílie) se vydalo mnoho zoufalých rodin. Mnozí zemřeli na cestě, z některých mladých žen se staly prostitutky, někteří muži se přidali k lupičským bandám a spousta lidí se přidala k samozvaným světcům, hlásajícím ve vyprahlé pustině konec světa. Sao Paulo nebylo bohužel oním městem, v němž viděli spásu. Jen pár jedinců se dokázalo uchytit, ostatní živořili v bídě a často se vydávali na beznadějnou cestu zpět. V závěru knihy zaznamenává Amado rodící se osvobozenecké hnutí a také činnost komunistů. V obojím v té době viděl naději pro lid, ale později došlo k vystřízlivění...to ale až mnohem, mnohem později, dávno po vydání jeho angažovaných knih.