Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366093/bmid_ruze-pro-algernon-Auf-366093.jpg
5
3180
3180
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Přidat komentář
Smutné to bylo čtení, dojemné, chvílemi mi bylo až úzko.
Moc dobře vymyšlené, excelentně napsané. Doporučuji.
Děkuji za tento příběh. Smutný, ale přesto krásný. Budu mít dlouho o čem přemýšlet. Vše ostatní již bylo řečeno v předešlých komentářích
Tato sci-fi obsahuje stále víc aktuální myšlenku - snažíme se přelstít přírodu a spácháme přitom víc škody než užitku...
Mentálně retardovaný Charlie je vybrán k experimentální neurochirurgické operaci, která mu má pomoci k vyššímu IQ. Tutéž operaci před ním podstoupila myš jménem Algernon. Díky pracovním hlášením, které Charlie píše, vidíme jeho aktuální stav i jak rychle se vyvíjí. S nově získanou inteligencí je během krátké doby schopen diskutovat s vědci, ale citově zůstává dítětem. Zároveň si uvědomí, že svět je jiný než jaký ho viděl, že dokáže být krutý a zlý.
Růže pro Algernon je velmi citlivý a dojemný příběh. Konec vžene slzy do očí snad každému. V této knize je mnohem víc námětů k zamyšlení než se na první pohled zdá. Je to smutný příběh, ale rozhodně stojí za přečtení.
Tak jsem konečně vyplnil mezeru ve vzdělání a přečetl tuhle kultovní klasiku svého žánru. Smutná kniha, které není zdaleka jen o ošidnosti umělého zvyšování inteligence. Možná jí víc slušel původní formát krátké povídky, ale i tak nelituju času věnovaného četbě ...
Růže pro Algernon je jedna z nejdojemnější knih co znám. Četl jsem ji před lety, ale až nyní si uvědomují, že mnozí lidé zažívají to, co zoufalý hlavní hrdina, který se snaží udržet své schopnosti. Všichni lidé s Huntigtonovou chorobou či Alzheimerem vidí, jak jim nezadržitelně ubývají postupně mentální schopnosti. Kniha je smutná a krásná.
Velice dojemná a zároveň smutná knížka. Deníkovou formou autor zachycuje životní osud člověka, který se stává obětí vědeckých experimentů. Nabádá k obecnému zamyšlení nad mezilidskými vztahy, láskou, přátelstvím, atd.
Stejnojmenná povídka mě před časem mocně zasáhla a oprávněně trůní v TOP10 mých nejoblíbenějších krátkých příběhů. Když se tedy naskytla příležitost ke koupi románu, příliš jsem neváhala a pořídila verzi s myší obálkou, žádnou otřesnou červenou knihovnu:-).
Jeden hlodavec, jeden člověk, jeden experiment a spousta námětů k přemýšlení. Rychle jsem se začetla, pak mě lehce zarazil až příliš náhlý přechod od obtížně čitelného textu k naprosto plynulému, ve střední pasáži jsem se chvílemi trochu nudila (modří vědí: milostné tokání nepatří k mnou vyhledávané tématice) a nakonec mi v krku narostl knedlík. Dočtení posledních dvou - tří stran bylo komplikováno faktem, že se mi imrvére mlžilo a rozmazávalo písmo před očima. Zavřela jsem knihu, důkladně se vysmrkala, navzdory dojetí se však nemohu připojit ke čtenářům udělujícím nejvyšší pocty. Románová podoba je (dle mého názoru) rozmělněná - dost možná to bylo znalostí pointy, ale ve srovnání s povídkou se nekonal stejně silný emocionální knockout. Pátá hvězda unikla o myší chlup.
"Když jsem se na ten hloupý, rozpačitý úsměv díval, bylo mi těžko u srdce. Rozevřené, jasné oči dítěte, nejisté, ale toužící se zalíbit. Uvědomil jsem si, že se v něm poznávám. Smějí se mu, protože je opožděný."
Charliemu Gordonovi se změní život, když je vybrán do vědeckého pokusu, při kterém podstoupí operaci mozku. Zároveň s ním se experimentu účastní i myš jménem Algernon, která operaci podstoupila jako první. Postupně sledujeme, jak se z mentálně zaostalého mladíka stává génius a jak se s tím vypořádává - uvědomění si sebe sama, zvládání emočního napětí a pocitů osamělosti, ale také tlaku společnosti a jejich předsudků. Nejbolavější jsou pro mě Charlieho flashbacky do dětství, to jak se k němu chovala jeho vlastní matka... děsně smutné!
"Dívám se na Charlieho skrčeného pod peřinami a rád bych ho utěšil, vysvětlil mu, že neudělal nic zlého, není v jeho moci změnit matčino chování, aby bylo stejné jako předtím, než přišla sestra."
Úchvatná, dojemná, krásná kniha, která vás nutí k zamyšlení. Který z těch dvou byl šťastnější?
"Zbohem slečno Kynyjanová a dr Štrause a šicki...
PS prosím jestli to pude dejte ňákí rúže nahrop Algernon na dvorku."
Jedna z nejgeniálnějších, nejdojemnějších a nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Kdykoliv si na ni vzpomenu, zatají se mi dech. Povinné čtení pro každého.
Když jezdívám trolejbusem číslo 16, jezdi často paní s chlapcem. Chlapci je tak 30. Jednou si přisedl a řekl: "nechceš být můj tatínek?". Usmál jsem se a řekl jen, že už doma jednoho chlapečka mám.
Každý rok se u nás v Plzni konají Vánoční trhy. Něco jsem tenhle rok očumoval u stánku. Najednou po mě někdo šmátrá. Tak jsem se rychle otočil s tím, že mi asi někdo chce okrást. Za ruku jsem chytil "chlapečka". Koukal na mě a začal se smát. Paní se omlouvala, že je nemocný. Styděl jsem se, že jsem si myslel, že je to zloděj a jen jsem řekl: "Ne, to je úplně v pořádku".
Máme v Plzni krásnou restauraci/kavárnu Kačaba. Pracují tam lidé se zdravotním znevýhodněním (pod dohledem instruktorů pracovní rehabilitace). Zítra tam zajdu. Myslím, že těm LIDEM něco dlužím ....
Jedna z nejdojemnějších knih, co jsem kdy četl, co vede k zamyšlení ...
Bezvadná do posledního detailu, mohu-li (svým omezeným:) intelektem posoudit. Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla a ke které jsem se po 20-ti letech vrátila. Dojemný příběh, sonda do lidské duše. Nahlédnutí do pocitů mentálně omezeného Charlieho, do hlavy Charlieho coby genia i do hlav lidí, kteří byli více či měně konfrontováni s oběma póly lidského potenciálu. Uvědomění si, že se nás to v podstatě věkem týká všech. První symptomy opotřebování - citová nestabilita a zapomnětlivost...
Obal knihy naprosto matoucí, nové vydání je moc pěkné.
Moje srdcovka, knihu jsem četla už podruhé a budu se k ní určitě vracet. Charlyho si čtenář zamiluje hned v úvodu a sympatie k ústřední postavě zesilují s každou stranou. Autor perfektně pracuje s jazykem, mistrně vykresluje nárust Charlyho inteligence i emočního pnutí, uvědomění sebe sama, své minulosti, svých bolestí, ale také okolí, tlaku společnosti i jejích předsudků. Až do konce Charlymu fandím, že překoná svůj úděl...Velká škoda, že autor nic dalšího nenapsal...Doporučuji také divadelní představení v hlavní roli s Janem Potměšilem alias Charlym...Krásný zážitek
Taková krátká jednohubka se silným poselstvím. Jak různý pohled na lidi můžeme mít a jak krutě se někteří umí chovat...
Kniha se zabývá zajímavým tématem. Za sebe tleskám panu překladateli, musel to být opravu oříšek přeložit první část knihy - jednak rozluštit slova v angličtině a pak je správně zkomolit v češtině a odhadnout míru, jak komolení postupně zmírňovat. Chápu ty, co četli povídku, že se jim román už zdá jako nadstavovaná kaše a myslím, že pro ně opravdu nemá cenu se do této delší verze pouštět. Já jsem četla pouze románovou verzi a rozhodně nelituji. Všechny ty retrospektivy nám vysvětlují, jaký život vlastně chlapec vedl. Jsem ráda, že jsem se k této knize konečně dostala, víc takových.
Na sci-fi vůbec nejsem, ale tahle kniha mě dostala. Možná proto, že mě na tom nefascinovala ta vědecká část, ale ta psychologická - vztahy mezi lidmi a role inteligence v nich. A hodně mi to dalo - nikdy mě třeba nenapadlo si všimnout rizika zvýšení arogance k druhým při vědomí naší inteligenční nadřazenosti. Došlo mi, že vysoká inteligence není žádná výhra, protože se člověk může cítit osaměle a nepochopen. A lidsky - není od věci si připomenout, že retardovaní jsou také lidmi! Tuhle knihu bych rozhodně zařadila do "povinné" četby na střední škole.
Více u mě na blogu: https://greatexpectationsbylucie.blogspot.com/2019/01/kniha-ruze-pro-algernon-book-flowers.html
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Kniha se mi líbila, ale - zase to moje ale... Hrozně špatně se mi četl začátek a konec. Musela jsem ji číst na vícekrát, protože mě tolik nebavila a musela jsem to odložit... Ale jinak docela hezká knížka ❤️