Sexus
Henry Miller
Růžové ukřižování série
1. díl >
Amerika (konzervatívna Eisenhowerova Amerika) zakázala túto nekonečne slobodnú knihu na viac ako desať rokov. Otázkou v tejto chvíli je, či a na ako dlho ju zakážu v krajine Svätopluka. Henry Miller nemal rád cirkev a mal rád sex. Čitateľ sa nedozvie posledné príčiny týchto preferencií. Možno sú samozrejmé. To, čo v našich životoch nie je samozrejmé, je dobro, krása, láska a pravda (v abecednom poradí). Sexus ich je však plný - nielen sexu. Kombinácii veľkého ducha, absolútnej úprimnosti a spisovateľského talentu vďačíme za veľké diela novovekej literatúry (autobiografické, denníkové). Prvým boli Rousseauove Vyznania, posledným, povedzme, Vaculíkov Český snář. A niekde uprostred je Millerov Sexus. Nemožno poprieť, že v rukách držíte bombu. Ten výbuch v hlave stojí za to.... celý text
Přidat komentář
No ani neviem ako hodnotiť. V knihe sa stretávate s umením, s rozjímaním o živote a do toho sex. Veľa sexu.... až vulgárneho. No mne to nevadilo. Možno niekomu inému by to prišlo až moc.....
Inspirující. Ta vášeň ze sebe dostat všechno - do poslední kapky. A teď zdaleka nemyslím tělesné tekutiny, jak by se mohlo zdát k této knize přiléhavé (ač jsem samozřejmě použila toto přirovnání schválně). Teď jde o metaforu. Ještě bych to doplnila. Ta vášeň vyjádření se. Ta vášeň sdělit, přenést, co cítím. Několik takových monologů či situačních náznaků se v knize vyskytuje a jde o bouřlivé pasáže, které spojují balast s "nemravnostmi". A to je to, co bych si ráda od H. Millera vzala. Být bez sebe. Být sám sebou. Být bez sebe A sám sebou. Být unešen. Živočišně prahnout. Teď a tady. Ano, dá se to pojmout samozřejmě i v tom pudovém slova smyslu. Však nemá cenu se tvářit, že jde v knize (jen / vůbec?) o vyšší poselství a že v ní sex nehraje roli. Koneckonců je to přeci SEXus. Ale ať už to autor zamýšlel jakkoli, já jsem si v tom našla svoje. A vlastně je to docela náročné čtení. A nakonec i náročný komentář, který měl původně vypadat zcela jinak. V průběhu čtení jsem si říkala, že bych ho zahájila a zároveň ukončila slovy jako "Proboha proč?". Zvláště závěrečné strany jsou tak ulítlé ("Jakože cože???"), že jsem měla pocit, že jsem něco přeskočila. Knihu mám v salátovém vydání, tak jsem opravdu chvíli přemýšlela, zda mi neuletěl nějaký list, docela jsem se ztratila. Ale nechala jsem to být. A celkově ke knize - odpovědi, které jsem potřebovala, jsem si našla sama.
Je to dobrá kniha? Těžko říct. Ale zaujme (no koukejte na samotnou délku komentáře). Je fakt, že jsem se jí musela prokousat. Příliš neplyne. Hodně sexu střídá množství výlevů o životě, o světě, o psaní. Místy jsem se ztrácela. Hodnotit morálku zde opravdu smysl nemá. Ale ještě bych se vrátila k tomu tématu psaní.
"Nikdo, kdo má odvahu žít tak, jak touží, nemá důvod psát."
- tohle mi docela vrtá hlavou. Nevím, zda je to pravda ve vztahu ke psaní, ale hledat tu odvahu žít tak, jak toužíme, aspoň trochu, to za to podle mě stojí.
A ještě na závěr. Sexus jsem četla potřetí, což považuji za výkon. Zároveň je politováníhodné, že až při tomto čtení se mi zažral pod povrch (ráda bych, aby to bylo dříve, jelikož tuto knihu už znovu číst nechci, aspoň ne v dohledné době). Konečně jsem v tom dokázala rozpoznat hloubku a upozadit tu pornografickou stránku (jasně, bez ní by to nešlo, že). Člověk tu knihu holt musí číst trochu v extázi, být na správné frekvenci.
A proč vlastně potřetí? Tedy, snaha pokořit Trilogii Růžového ukřižování skončila dvakrát u druhého dílu, že to vážně dál nešlo. Doufám, že tentokrát se podaří dotáhnout do konce nejen druhý díl, ale i ten třetí. Beru to jako výzvu.
No, tak nevím, zda ten komentář dává smysl, asi jsem vypila moc vody.
Absolutna, nezastavitelna MRDA. Ano, mnohi kritici spravne poukazuju na to, ze je to zla literatura. Napriek tomu je to vyborna kniha.
Kniha je napsaná velmi upřímně, otevřeně a syrově. Autor se s tím skutečně moc nemaže, tzn. jedná se o pěknou jízdu ....
Jedna z nejrozporuplnějších knih vůbec - vhodná pro masturbátory i myslitele. Doporučuji všem, koho zajímá mužská menstruace a další specialitky.
Pro někoho perverzní kniha plná sexuálních scén, pro jiného krásná báseň plná poetických surrealistických výjevů, bohémského života nabytého surouvou realitou a nespoutaností života. Henry MIller patří na okraj beatníků, ale je svým vlastním originálem a snad jako takový bychom ho mohli pasovat jako jednoho z největších amerických spisovatelů té doby (a to velice podnětné a zajímavé doby). Miller svojí trilogií, započatou Sexusem ukazuje sílu vlastního ducha a věrnost pravdě, hodnou umělce. Kdo uráží jeho knihy, uráží také život sám, a všechnu vinu svaluje na toho, kdo uměl pohledět střízlivýma (tudíž často opilýma) očima na svět, a v zátuchlích zákoutích světa najít aspoň ve vzpomínkách či fantaziích kus dobra. Millerova obsese sexem není ve skutečnosti žádnou obsesí, ale jen upřímností, které se každý jiný zpronevěřil, protože tato realita byla ve společnosti tabu. S odvahou, za níž zaplatil, se nedal, a pudami ovládaný, jako každý jiný člověk, ukázal světu pravou tvář člověka - zvířete.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Obratník Raka |
| 2002 |  Pod střechami Paříže |
| 1994 | Sexus |
| 1992 | Obratník Kozoroha |
| 1991 | Tiché dny v Clichy |
Čiré bytí odhaleno až na dřeň samotné existence. Tak by se dal popsat Sexus.
Je plný sexu, což název poněkud napovídá, avšak nikoli zbytečně. Alespoň jak se já domnívám. Sex má v tomto románu takovou roli, jakou má v životě většiny lidí. Rozdíl se nachází v kvantitě a případně i kvalitě a v neposlední řadě také v důvodech, které člověka vedou k této aktivitě.
Co Henry Miller dělá ve svém díle je vlastně osobní zpověď. Jakožto ryzí umělec životem i dílem jen zaznamenává svůj život-umění prostřednictvím umělecké formy, jež se na dané téma nejvíce hodí – románem. Nestydí se za nic. Leckdo by ho označil za misogyna či cynika, případně za prosté hovado a možná by měl onen leckdo pravdu, ale já v Sexusu (skloňuje-li se to tímto způsobem) vidím především čirou touhu zaznamenat život a vše, co k němu patří. Strasti, problémy, tvůrčí potřeba, přátelství, láska a samozřejmě sex. Akorát někdo holt žije život „spořádaného občana“, zatímco Miller prožil život jako bohém. Život plný dobrodružství, zvratů a taky triplu.
Avšak právě proto stojí za zaznamenání! Kdo může upřímně říct, že jeho život by v podobě románu vypadal zajímavě a poutavě natolik, aby mohl konkurovat Millerovým příběhům? Můžete se nad tímto rozhořčovat a soudit ho ze svých odlišných pozic, ale nemůžete mu upřít tu touhu a ryzost jeho snahy dostat ze sebe maximum, přičemž vše ostatní jde stranou. Mravy, důstojnost, neupřímnost.
Sexus vám nabídne mnohé a je jen na vás, zdali budete otevření myšlence prožití života jednoho bohéma, který hodně šuká a filosofuje. Pokud přistoupíte na tento předpoklad, užijete si skutečně unikátní a upřímné životní dobrodružství, které razilo cestu literatuře autobiografie, v níž je nyní tak slavná nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2022 Annie Ernaux.
Představte si, že byste měli vydat svůj deník v trošku upravené verzi pro účely literatury. Případně rovnou tak, jak je, píšete-li ho alespoň trošku esteticky. To je Sexus. Měli byste na to, takto se odhalit světu? Ukázat ne vaše nejlepší úspěchy, ne vaše momenty na výši, ale primárně vaše momenty, kdy jste na dně, trpíte, a zcela otevřeně a upřímně o nich píšete. Měli byste na to, ukázat světu vaše nejniternější myšlenky, pocity a situace, jež jste prožili a na něž nejste ani trochu hrdí? Miller na to měl a vy si to vše můžete přečíst a nemusíte vůbec souhlasit. O to vůbec Millerovy nejde. Ale prostě to udělal, otevřel se, a vy můžete mít v ruce část života lidské bytosti, která se vám zcela otevřeně a bez skrupulí otevírá. Vyjevuje vám své lidství.
No není to krásné?