Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241950/bmid_rychlopalba-241950.jpg
4
751
751
Rychlopalba série
1. díl >
Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.... celý text
Přidat komentář
Detektivka, která vás chytne a nepustí. Místo konání - Praha nejspíš v r. 2014. Hlavní hrdina - pochůzkář. Ten se zpočátku jeví jako reinkarnovaný sympaťák Ota Fink od J. Velinského (dokonce i jméno Vodsloň se tu mihne), ale postupně drsní a drsní, až by se za něho nestyděl ani sám Chandler. Nechybí ani krásné ženy, ani prohnaní lumpové, ani zkorumpovaní policisté a ani hrdina, který sice budí sympatie, ale....
"Rychlopalba" svádí k rychločetbě, ovšem odolala jsem tomu nutkání a vychutnala si svéráznou stylistiku Štěpána Kopřivy. Pokud nějakou pasáž čtu opakovaně, většinou to znamená, že se jsem ji napoprvé nepochopila - nikoliv v tomto románu: tady jsem se vracela, abych se s větami pomazlila. Tolik situací a trefných příměrů, kdy jsem se přestala němě uculovat a vyprskla nahlas, tolik adeptů na citát...
"Vyfuněl jsem na vrchol terénní vlny a opřel se o jakýsi vysoký strom, o němž jsem neměl ponětí, co je zač. Dub? Lípa? Buk? Smrk? Ne, smrk to nebyl. Ten bych poznal. Měl by na sobě vánoční ozdoby."
Nejmenovaný platfusák hází sarkastickými hláškami s kadencí... no, rychlopalby, umí však také zahustit atmosféru ponurými popisy prostředí. Náhledy do všedních dnů policejních pochůzkářů mě bavily, jakkoliv měly trpkou příchuť. Ano, i takové existence mezi námi (ne)fungují, znepříjemňují bytí všem okolo a jiným přidělávají (obvykle nepříjemnou) práci. Bez čeho bych se naopak v ději obešla, to byla manželská krize, přestože šlo o spouštěč volného pádu. Problémy v ráji jsou pro mě nezáživné téma, sorry. Také poslední třetina románu mi úplně nevoněla, ale nechala jsem dojmy odležet a vlastně dobrý. V určitých ohledech realistické, v pár scénách přestřelené, prostě tak trochu jiné - a srdce každého vlastence musí zajásat (jděte se vycpat, světoví autoři, my máme vlastní borce!).
Mimochodem, pokud máte ve zvyku při četbě jíst, doporučuji si pokrm odpustit ve chvíli, kdy jde platfusák „vytěžit“ bezdomovce. Několik chuťovek mi docela zkazilo večeři. 85%
Absolutní pecka.... docela překvapení... říkám si detektivka... ale jaká!.. občas nějaký paragraf, občas humor, občas nějaké to napětí.... člověk se zasměje a ještě se něco dozví...
Tu a tam jsem (a nejen na tomto webu) zaslechla/četla na tuhle knížku samou chválu a nic než chválu. Když jsem přečetla první - tady už mnohokrát citovanou - "kuchyňskou" větu, pochopila jsem, že i já budu patřit mezi nadšené čtenáře. Bavila jsem se od začátku do konce, přičemž konec mi nepřipadal o nic méně zdařilý.
Ježto mi však říkají hnidopich, pořád jsem byla ve střehu a čekala, kdy se objeví nějaké to ale a já budu moct vítězoslavně prohlásit "nebylo to špatné, ale na s.99 to autor opravdu přehnal!" A dočkala jsem se, posuďte sami:
"Mám rád, když jsou ulice ve čtvrti pojmenované podle jednotného klíče. Jenom bych to ještě víc promakal, aby z toho jasněji vyplývaly historické souvislosti: že by se třeba Havlíčkova ostře a konfrontačně křížila s Bachovou, Thámova by otrocky kopírovala Krameriovu, Karoliny Světlé by se lascivně spojovala s Nerudovou, v Lažnovského by bylo lahůdkářství s chlebíčky a tak podobně. Místopisně kódovaný dějepis."
Prosím za prominutí, pane Kopřivo, ale pokud tímhle stylem hodláte psát detektivky, co pak bude náplní tzv. krásné literatury, humoristické literatury, případně literatury faktu?
Štěpán Kopřiva se v mé hlavě postavil těsně za Jaroslava Velinského a Martina Goffu. Za ně jen proto, že jinou detektivku nenapsal – zatím? Kéž by. Rychlopalbu řadím na vrchol své letošní detektivkové pagody a bojím se, že tam setrvá i další roky. Jak já si to užila…
Stupňující se napětí, i díky skvěle promyšlené kompozici, uvěřitelné domácí prostředí (pro mě i s milou odbočkou do rodného Českého ráje) a hlavní hrdina a jeho případ, rovnocenní soupeři, kteří se do sebe zakousnou navzájem. Tato postava, na první pohled trochu pohodlný hláškař, na pohled druhý (a další) především dobrý člověk, postavený před mnoho zásadních (nejen nemorálních, ale i protizákonných) rozhodnutí, se stal mým novým idolem. Díky němu se navíc do mě doslova vpíjely dialogy: tak vtipný, jiskřivý jazyk by pohledal.
Prostě to přiznám. Bylo to dokonalé čtení.
Moc se mi líbila hlavní zápletka, která by se dala klidně zfilmovat do nějakého pěkného, celovečerního dramatu. Hlavní postava není žádný Hary Hole ale naše poctivá česká švestka. A že je to znát, chvilky strávené v pražské džungli mimo hlavní příběh jsou perfektní a přináší nám "milý" vhled do života policisty. Určitě doporučuji k četbě každému kdo má rád detektivní literaturu. Sice to není žádná severská detekťívka ale slušná, středoevropská kriminálka a já jsem za to rád.
Jednoduše - líbilo se!
Za mne asi jedna z mála českých krimi knih s 5hvězdami.
Promyšlené, s nadsázkou psané, občas proložené humorem, prostě čte se snadno a skoro jedním dechem (a to já nejsem žádný "rychločtenář")
Dokonalost. Vážně. Jak jsem tu pěla chválu na Asfalt, tak tohle je ještě o třídu výš. Když se zpětně koukám, jakým kravinám jsem dala 5 hvězdiček, skoro lituju, že jich tady nemůžu dát šest. Nebo i víc. Mohla bych se tu pustit do nadšeného vypočítávání co všechno se mi líbilo a jak to bylo super, ale těžko bych přišla s něčím, co tu ještě nezaznělo. Takže jen doplním, že kniha obsahuje i zajímavý doslov pana Pavlovského (i když ne ve všem s ním souhlasím) a autorovo poděkování v samém závěru opravdu pobavilo. Vážně doufám, že další kniha už na sebe nenechá dlouho čekat. Jsou to koneckonců už čtyři roky, co Rychlopalba vyšla a já se klepu jak drahej pes, s čím přijde Kopřiva příště.
Kopřiva dokázal, že umí napsat i něco jiného než jen krvavou řežbu (i když popravdě až do konce jsem doufal :) Rychlopalba i tak obsahuje vše co má..... akci, zápletku a hlavně humor, který já od Štěpána očekávám.
Tak za tohle zaslouží Štěpán Kopřiva absolutorium. Jel jsem jeho knihy cca postupně jak následovaly po Asfaltu a Rychlopalba mě dostala a až se mi pomalu nechtělo věřit, že to napsal stejný "blázen", co stvořil postavu vojína de Klerka. Rychlopalbě nechybí typický kopřivovský humor, který je zde nejčastěj prezentován formou hlášek či myšlenek ústřední postavy a zajímavě dokresluje děj, který není mnohdy příliš procházkou růžovou zahradou. Oproti jiným knihám, kde je v ústřední roli (ex)polda, ano, na tebe se dívám, Joono Lino, mi zdejší hlavní hrdina nepřišel jako nepřemožitelný superman, ale spíše jako docela uvěřitelný pražský policista. Jasně, občas se nitky pátrání napojovaly asi až moc ochotně, ale nevadí, kniha mě dokázala chytit a nepustit, konec jedné kapitoly přímo nutil pokračovat ve čtení a už teď vím, že si Rychlopalbu určitě ještě jednou přelouskám. A doufám, že se p. Kopřiva rozhodne v tomto žánru ještě něco stvořit.
EDIT: tak netrvalo to dlouho a musel jsem si to dát ještě jednou a ani na druhé přečtení kniha nic ze své kvality neztrácí. Navíc jsem si mnohem víc vychutnával Kopřivovu hru s jazykem ve stylu formulací "Přetížil jsem jeho představivost tak mocně, že vyletěly fantazijní pojistky" nebo "Šanon se odrazil od lebky, zašustil křídly průklepáků a bouchnul o kovovou skříň."
Mrtvola ležela
v kuchyni.
Nebyla to pěkná kuchyň
a mrtvola taky
nebyla nic moc.
Velmi povedené krimi. Ten Kopřivům humor a ironie zůstal a navíc, jako bonus, povedené lokační prostředí Libeň, Vysočany, Prosek. A další. Věřte, že Hradecká se opravdu nachází mezi Florou a Želivárnou. Jedna z těch ulic kolmých na Vinohradskou, z nichž máte přímý výhled na svou budoucnost. Zeď Olšanských hřbitovů.
Citát: Označil mě výrazem ,romaneto, které evokuje občana romské národnosti, čímž mě hrubě poškodil na občanských právech a způsobil mi závažné psychické trauma.
Člověk si při čtení Rychlopalby uvědomí, že nakonec vůbec nejde o motiv, proč co děláme. Důvody jsou lhostejné. Jde o to, jakým způsobem své cíle naplňujeme. Kam až jsme kvůli nim ochotní zajít. Protože když to doženeme do extrému, není moc velký rozdíl mezi hrdinstvím a psychopatickou posedlostí.
Malá ochutnávka:
.....civěl na vibrující telefon. Posouval se po skle jako světluška s epileptickým záchvatem, bzučící a otravná jako celý roj Karafiátových Broučků.
Přijmi ten hovor, kmotříčku, přijmi, sic nepěkně se tvému svědomíčku povede.
Běžte do hajzlu Broučci, fakt už běžte do hajzlu.
Rychlopalba se rychle čte. Svět této knihy vám doslova proběhne mezi prsty. Možná, že by pan Kopřiva měl napsat více takových kriminálních příběhů. Rozhodně by to bylo osvěžení na našem trhu. Tuto knihu mohu vřele doporučit i pro Vílky se sekerama :-) :-) :-)
Citát: Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?
Úžasná kniha,četla se úplně sama.Hlavní hrdina byl také sympatický. Chvilkama jsem se i smála.Autora řadím do oblíbených.
První kniha od tohoto spisovatele, kterou jsem četla a tleskám. Skvěle napsáno (znáte nějakou jinou knihu, kde se za celou dobu nedozvíte jméno hlavního hrdiny? Přitom vám to nevadí, postava je natolik uvěřitelná, že se do příběhu ponoříte, aniž by vám celou dobu vrtalo hlavou "jak se sakra hlavní hrdina jmenuje, tak už to vyklop, autore!"), příběh graduje a má dynamiku (je stále těžší se od knihy odtrhnout), pro mě rozhodně zajímavý pohled pod pokličku Policie ČR (uvěřitelné, palec nahoru za očividné konzultace), a co mě osobně se hodně líbilo, a teď budu citovat doslov, Praha je tu jednou z hlavních postav.
Výborná kniha, dynamický příběh, vtipný a sarkastický hlavní hrdina. Super. Kromě toho přidávám malé bezvýznamné plus za zmínku mého rodného Kamenného Zboží :)
Kopřivovu Rychlopalbu jsem si přečetl 2x, jednou bez vysvětlení za epilogem, podruhé i s vysvětlením, což mi pomohlo pochopit styl tohoto románu. Jméno hlavního (anti)hrdiny se z celého příběhu čtenář nedoví, ale možná je to dobře. Knížka se četla hodně rychle, velmi zajímavé bylo poznání prostředí Policie ČR, zahrnující spoustu termínů a zkratek z policejního žargonu. Hlavní hrdina v zápalu honby za zmizelou nezletilou musí sklouznout i na šikmou plochu, aby odhlalil tajemství. Z konce není úplně jasné, jak to s ním dopadne, ale je jasné, že se změnil a že o něco přišel. Za mě kniha určitě stojí za přečtení a doufám, že se dočkáme pokračování.
Za prvý) jedna z nejlepších krimi knížek, kterou jsem za poslední dobu přečetla
Za druhý) kam se na ni hrabou nějaká Marsonsová, Bryndza a jim podobní (jó, taky je čtu), tahle má prostě styl
Za třetí) má vskutku nejoriginálnější název
Za čtvrtý) miluju toho policajta (sorry Patejle)
Doporučuju.
Pár brutálně akčních knížek od Štěpána Kopřivy jsem přečetl, ale tak nějak jsem tušil, že tohle bude něco jiného než Zabíjení nebo Asfalt. První stránky Rychlopalby otvírají příběh cynického policisty, kterému utekla manželka a zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že by mohlo jít o nějaký zajímavý krimi příběh. Hlavní hrdina se plácá ve smůle vlastního osobního života a ve službě to s ním jde taky pěkně do pr…, ale nic nepotěší člověka víc než neúspěchy druhých. Doufal jsem, že nebude příběh postavený jen na hledání vlastní manželky a důvodu jejího odchodu a taky jsem se dočkal.
Soukromé pátrání po nezvěstné dvanáctileté Báře se rozjíždí sice pomalu, ale s každou stránkou je čím dál těžší se od knížky odtrhnout. Skvělá česká detektivka, a to akční finále mě posadilo doslova na prdel. Uzavření dalších vedlejších linek mě taky uspokojilo, je to o to víc autentické a uvěřitelné, chápu tu mírnou hořkost v ústech hrdiny při závěrečném shrnutí, ale život prostě není pohádka s přešťastným koncem. S Rychlopalbou u mě Kopřiva zabodoval v plné palbě.
První kniha od autora, která mi prošla pod rukami bylo Zabíjení, potom Asfalt...a tím si mě autor zcela získal...a po přečtení Rychlopalby tomu není jinak. Tleskám ve stoje a nemohu se dočkat toho, až si ji za pár let přečtu znovu :-)
Štítky knihy
Praha policie manipulace (psychologie) české detektivky a krimi zmizení dětí
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Velké překvapení. Nic moc jsme nečekal, autor fantasy se pustí do noir-detektivky, to napoprvé nemůže být nic moc. Ale ono je, je to hodně dobré. Temné a přitom je tam humor (někdy až šibeniční). Já jsem s výběrem téhle knížky hodně spokojen.