Rýmované komentáře
Karel Kryl
Na konci osmdesátých let a na začátku let devadesátých, tedy na přelomu dvou historických epoch, běžel čas veřejného života v Evropě i v Československu tak rychle, že se pod tlakem dní Karlu Krylovi zrodil pod rukama nový žánr, v jeho díle dosud neuplatněný: veršovaný politický komentář. Množství svých komentářů Karel Kryl sám předčítal posluchačům Radia Svobodná Evropa, v jehož mnichovské redakci v té době pracoval. Komentáře doprovázel často svým doprovodným slovem. Všechny veršované politické komentáře i s doprovodnými texty vycházejí nyní v úplnosti vůbec poprvé v této knize. Jsou sžíravé, vtipné, přesné, výstižné a zcela srozumitelné – svou básnickou kvalitou dalece přesahují dobu, v níž vznikly. Jde o mistrnou politickou poezii, pro kterou lze v novodobé české literatuře jen stěží hledat obdobu.... celý text
Přidat komentář
Karel Kryl je u nás doma známý především jako písničkář a básník, úmyslně jsem použila slovo písničkář na prvním místě, protože tak je tu nejznámější, je ale především básník, a to velice trefného slova. A to není všechno, Karel Kryl byl také cíleně a velmi přesně mířící komentátor, nejen politického, spíš se hodí říct společenského, dění. Krylovy texty totiž úplně bez problému obstojí i bez hudebního „podkladu“ :-).
V téhle útlé, tematické knížečce, která se věnuje jen krátké etapě Krylova působení právě jako komentátora, žurnalisty působícího víc jak 20 let v rozhlase, přibližně mezi lety 1980-1990, máte možnost seznámit se s jeho trefnými a přesnými komentáři ... a i když Kryl míří velmi kriticky do naší společnosti ... nemůžu si pomoct, i ta jeho kritika je stále tak poeticky znějící :-) ... a co je důležité ... všechny ty verše, jsou nadčasové, možná spíš bohužel, se tak lehce trefují i dnes ...
„Západem cloumá nejistota
a klesá cena oběživa,
Burza – zas jednou – neduživá
A proletáře tlačí bota,
Když mění dolar za dináry.
Číňané mění premiéra,
Francouzům chudne Riviéra,
neb dělník lítá na Kanáry.
Afrika chcípá z podvýživy,
Gorbačov čeká na Godota.
Jen u nás – jásot Karla Gotta ...“
/listopad 1988/
„Čas scelil rány. Jizvy ještě bolí.
Opilý Lautrec kreslí na ubrusy
václavské kopí s pláštěm Jana z Husi
v době, jež ještě věří na symboly...“
/listopad 1988/
„Nad zemí prodanou
větry až přivanou
oblaka, zelená z žíravin,
vlasy tvé havraní
uchopím do dlaní:
z prstenu zaplane vltavín,
snítka nachových plodů
rozčeří vodu –
navzdory – posté
pak na břehu vzroste
rudý trs jeřabin.“
/srpen 1988/
„Táž hudba ve vzduchu
jenž plný exhalací.
Pro chudé na duchu
vždy totéž pro legraci –
a vždy kus za kus. Tíž
hlupáci hloupost chválí.
I země skoro táž,
nad níž se nebe klene.
Snad jednou rozmotáš
to klubko zauzlené
nebo ho upustíš –
někam se zakutálí ...“
/květen 1989/
„Ač se lží ještě nežijem,
jsme s pravdou rozvedeni...“
Krylovy komentáře k soudobým dějinám v předrevolučním až porevolučním období jsou skvělým úkazem jak samotných situací, tak jeho vlatních názorů a postojů v tomto období plném nadějí a velkých plánů, kdy jako jeden z mála zůstal kritický. A přestože mám ráda Havla právě pro jeho jisté snílkovství (které však šlo ruku v ruce s pokorou a rozvahou) a demokratické ideály, tak stejně tak mám ráda Kryla pro jeho kritický pohled a pragmatismus, který bohužel události předvídal mnohem lépe. Básně i písně jsou skvělé a úplně nejlepší je, když si potom všechny zhudebněné kousky zároveň i poslechnete, protože on sám, jeho styl a jeho hlas, tomu teprve dodá ten pravý zážitek z jeho tvorby.
Díky za Krylova slova, která nám stále mají co říct.
„Městem zní hymna. Národ místo nářku
v zástupu zpívá, jda si pro bolestné,
a v rohu zbrojnoš tluče květinářku:
neb v této zemi - jsou i květy trestné...“
Minimalismus Karla Kryla o končící normalizaci v Těžkoslovensku a
o posametové euforii trefně charakterizuje dobu, politiky.
V 6 částech jsou texty z let 1987 až 1991, které Karel Kryl vysílal na stanici Svobodná Evropa. Jednotlivé veršované texty autor v úvodu stručně komentuje.
Obsahově, ale i formálně srovnatelné s Magorovými Labutími písněmi nebo
s Divišovým Odcházením z Čech („21 Srpnů“).
Zaujmou novoročenky v podobě kryptogramu, jazyková hravost („poetická politika nebo politická poezie“).
Opakuje se motiv čtyřicetileté nesvobody:
„Co říci k únoru?
Čtyřicet dlouhých roků:
radostí na kilo –
na tuny utrpení.“ (s. 23)
Vtipně je vypointovana vetšina textů – nejvíc se mi líbilo veršování
o aprílových oslavách (duben 1988), o emigrantech (červenec 1988).
V dubnovém příspěvku z r. 1989 zaujme opakující se refrén „a Václav sedí
v kriminále“, v zářijovém pak charakteristika Michaila Gorbačova („Zachmuřil Míška znamenané čelo - / na duši chandra – v srdci neveselo:/ na radu zajít
k carům do čítanky/ a poslat zase na návštěvu tanky?...“)
Listopadový rozhlásek z r. 1989 je založený na písničkářském bacilu, který šířili Nos s Voňkovou, Hutka, Jahelka, Merta, Paleček, Janík, Jimi Čert, Plíhal, Nohavica, Dobeš, Třešňák, Veit, Vokatá…
»Vasil s Gustavem
před pohřebním ústavem
unaveně zafuní:
„Bacil je imunní.“«
Kryl prorocky komentuje i posametovou euforii:
„Vládne móda krátkých gatí
v naší republice.
Nedivte se, lidé zlatí,
Vždyť jde o pozice.“ (s. 76)
Mám velmi zvláštní dojmy. Jak je vůbec možné, že tento člověk tady už není ? Dost tu chybí. Jeho komentáře, básně i písně mám moc ráda a jsou nadčasové.
Autorovy další knížky
1990 | Kníška Karla Kryla |
2012 | Země Lhostejnost |
1997 | Básně - Spisy II |
1994 | Půlkacíř |
1994 | Krylogie |
Úžasné navrácení do doby, kdy jsem byl ještě malý kluk a chystal jsem se do první třídy. Z té doby si pamatuji hlavně tu naději a optimismus, letáčky a nálepky Občanského fóra Pan Kryl už v téhle době nějak tušil, že tak růžové to s námi nebude. Co by asi psal dnes?
Přes 30 let uběhlo od těch bouřlivých časů
a společenských změn
Karel by si trhal chomáče vlasů,
že dospěli jsme sem
Cenzura teď korektnost je zvána,
je přeci hnusné jiné hanobit.
Tak přepište Roalda Dahla.
že o tlustých dovolil si špatně promluvit
A Filuta? Tintinův věrný psík?
Ten zasloužil by rovnou utratit.
V jednom díle rozhořčeně kník,
dovolil si černocha z lenosti obvinit.
Náš Lada? Ten vyvrhel,
jak to mohl napsat, vyplodit?
To se snad vůbec nestyděl?
Že Mikeše chtěl cikán uloupit?
A tolik slavných padouchů bílé pleti
a spousta z nich má doktorát!
S tím by se vážně milé děti
V literárním světě mělo něco udělat.
Promiňte mi můj malý rýmovaný komentář, ale pan Kryl mě k tomu jaksi ponoukl. Přijde mi, že měl moc velkou pravdu: Ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni. Nejhorší je, že o tuhle úpravu dějin, literatury a strach něco říct, aby to nebylo nevhodné, tentokrát nemůže režim, ale lidé samy. Inu člověk může být moudrý, ale dav? Asi je nám zase potřeba pár písničkářů.