Rýmované komentáře

19.05.2023

Úžasné navrácení do doby, kdy jsem byl ještě malý kluk a chystal jsem se do první třídy. Z té doby si pamatuji hlavně tu naději a optimismus, letáčky a nálepky Občanského fóra Pan Kryl už v téhle době nějak tušil, že tak růžové to s námi nebude. Co by asi psal dnes?

Přes 30 let uběhlo od těch bouřlivých časů
a společenských změn
Karel by si trhal chomáče vlasů,
že dospěli jsme sem

Cenzura teď korektnost je zvána,
je přeci hnusné jiné hanobit.
Tak přepište Roalda Dahla.
že o tlustých dovolil si špatně promluvit

A Filuta? Tintinův věrný psík?
Ten zasloužil by rovnou utratit.
V jednom díle rozhořčeně kník,
dovolil si černocha z lenosti obvinit.

Náš Lada? Ten vyvrhel,
jak to mohl napsat, vyplodit?
To se snad vůbec nestyděl?
Že Mikeše chtěl cikán uloupit?

A tolik slavných padouchů bílé pleti
a spousta z nich má doktorát!
S tím by se vážně milé děti
V literárním světě mělo něco udělat.

Promiňte mi můj malý rýmovaný komentář, ale pan Kryl mě k tomu jaksi ponoukl. Přijde mi, že měl moc velkou pravdu: Ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni. Nejhorší je, že o tuhle úpravu dějin, literatury a strach něco říct, aby to nebylo nevhodné, tentokrát nemůže režim, ale lidé samy. Inu člověk může být moudrý, ale dav? Asi je nám zase potřeba pár písničkářů.

31.10.2018

Karel Kryl je u nás doma známý především jako písničkář a básník, úmyslně jsem použila slovo písničkář na prvním místě, protože tak je tu nejznámější, je ale především básník, a to velice trefného slova. A to není všechno, Karel Kryl byl také cíleně a velmi přesně mířící komentátor, nejen politického, spíš se hodí říct společenského, dění. Krylovy texty totiž úplně bez problému obstojí i bez hudebního „podkladu“ :-).

V téhle útlé, tematické knížečce, která se věnuje jen krátké etapě Krylova působení právě jako komentátora, žurnalisty působícího víc jak 20 let v rozhlase, přibližně mezi lety 1980-1990, máte možnost seznámit se s jeho trefnými a přesnými komentáři ... a i když Kryl míří velmi kriticky do naší společnosti ... nemůžu si pomoct, i ta jeho kritika je stále tak poeticky znějící :-) ... a co je důležité ... všechny ty verše, jsou nadčasové, možná spíš bohužel, se tak lehce trefují i dnes ...

„Západem cloumá nejistota
a klesá cena oběživa,
Burza – zas jednou – neduživá
A proletáře tlačí bota,

Když mění dolar za dináry.
Číňané mění premiéra,
Francouzům chudne Riviéra,
neb dělník lítá na Kanáry.

Afrika chcípá z podvýživy,
Gorbačov čeká na Godota.
Jen u nás – jásot Karla Gotta ...“
/listopad 1988/

„Čas scelil rány. Jizvy ještě bolí.
Opilý Lautrec kreslí na ubrusy
václavské kopí s pláštěm Jana z Husi
v době, jež ještě věří na symboly...“
/listopad 1988/

„Nad zemí prodanou
větry až přivanou
oblaka, zelená z žíravin,
vlasy tvé havraní
uchopím do dlaní:
z prstenu zaplane vltavín,
snítka nachových plodů
rozčeří vodu –
navzdory – posté
pak na břehu vzroste
rudý trs jeřabin.“
/srpen 1988/

„Táž hudba ve vzduchu
jenž plný exhalací.
Pro chudé na duchu
vždy totéž pro legraci –
a vždy kus za kus. Tíž
hlupáci hloupost chválí.

I země skoro táž,
nad níž se nebe klene.
Snad jednou rozmotáš
to klubko zauzlené
nebo ho upustíš –
někam se zakutálí ...“
/květen 1989/

25.06.2018

„Ač se lží ještě nežijem,
jsme s pravdou rozvedeni...“

Krylovy komentáře k soudobým dějinám v předrevolučním až porevolučním období jsou skvělým úkazem jak samotných situací, tak jeho vlatních názorů a postojů v tomto období plném nadějí a velkých plánů, kdy jako jeden z mála zůstal kritický. A přestože mám ráda Havla právě pro jeho jisté snílkovství (které však šlo ruku v ruce s pokorou a rozvahou) a demokratické ideály, tak stejně tak mám ráda Kryla pro jeho kritický pohled a pragmatismus, který bohužel události předvídal mnohem lépe. Básně i písně jsou skvělé a úplně nejlepší je, když si potom všechny zhudebněné kousky zároveň i poslechnete, protože on sám, jeho styl a jeho hlas, tomu teprve dodá ten pravý zážitek z jeho tvorby.

Díky za Krylova slova, která nám stále mají co říct.

„Městem zní hymna. Národ místo nářku
v zástupu zpívá, jda si pro bolestné,
a v rohu zbrojnoš tluče květinářku:
neb v této zemi - jsou i květy trestné...“

15.04.2018

Minimalismus Karla Kryla o končící normalizaci v Těžkoslovensku a
o posametové euforii trefně charakterizuje dobu, politiky.
V 6 částech jsou texty z let 1987 až 1991, které Karel Kryl vysílal na stanici Svobodná Evropa. Jednotlivé veršované texty autor v úvodu stručně komentuje.
Obsahově, ale i formálně srovnatelné s Magorovými Labutími písněmi nebo
s Divišovým Odcházením z Čech („21 Srpnů“).
Zaujmou novoročenky v podobě kryptogramu, jazyková hravost („poetická politika nebo politická poezie“).
Opakuje se motiv čtyřicetileté nesvobody:
„Co říci k únoru?
Čtyřicet dlouhých roků:
radostí na kilo –
na tuny utrpení.“ (s. 23)
Vtipně je vypointovana vetšina textů – nejvíc se mi líbilo veršování
o aprílových oslavách (duben 1988), o emigrantech (červenec 1988).
V dubnovém příspěvku z r. 1989 zaujme opakující se refrén „a Václav sedí
v kriminále“, v zářijovém pak charakteristika Michaila Gorbačova („Zachmuřil Míška znamenané čelo - / na duši chandra – v srdci neveselo:/ na radu zajít
k carům do čítanky/ a poslat zase na návštěvu tanky?...“)
Listopadový rozhlásek z r. 1989 je založený na písničkářském bacilu, který šířili Nos s Voňkovou, Hutka, Jahelka, Merta, Paleček, Janík, Jimi Čert, Plíhal, Nohavica, Dobeš, Třešňák, Veit, Vokatá…
»Vasil s Gustavem
před pohřebním ústavem
unaveně zafuní:
„Bacil je imunní.“«
Kryl prorocky komentuje i posametovou euforii:
„Vládne móda krátkých gatí
v naší republice.
Nedivte se, lidé zlatí,
Vždyť jde o pozice.“ (s. 76)