S elegancí ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423550/bmid_s-eleganci-jezka-97S-423550.jpg
4
1092
1092
Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti a věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2008
,
Host
Originální název:
L'Élégance du hérisson, 2006
více info...
Přidat komentář
No, zatím po pár desítkách stránek odkládám. Podle anotace i recenzí jsem doufala, že by mě to mohlo bavit, ale hlavní hrdinky mně (podobně jako řadě jiných recenzentů) byly dost nesympatické a filozofické úvahy jsem nestíhala. Nezatracuji, dám knize ještě šanci později.
Audiokniha
Kdybych měla tuto knihu popsat jedním slovem, bylo by to pozérská. Složité filosofické teorie slouží k tomu, aby autorka dokázala, že takto zvládne psát, ale děj to nijak neobohatí. Hlavní hrdinky jsou velice nesympatické. Paloma nám ukazuje, jak má nemoci mozku z příliš čistých ruk a vše by zlepšilo, kdyby musela pravidelně okopávat brambory. Život Renée by mohl být o tolik lepší, kdyby byla… prostě milá.
Abych knihu jen nehanila, dá se zde najít mnoho krásných myšlenek. Co nám dokážou přinést setkání, jak nás mohou obohatit či dokonce změnit nezávisle na věku. Jak je důležité vážit si toho, co máme. A hlavně, i přes své vzdělání a intelekt, se nepovyšovat.
Jsem ji jistá, že si autorka své čtenáře najde, já už se k ní ale nevrátím.
Nejvíc se mi líbí komentář Jizy. Lépe bych to nenapsala. Některé myšlenky v knize jsou zajímavé, ale ten balast kolem! Knížka půjde do knihobudky.
Milá kniha, plná krásných myšlenek, které jsem si podtrhávala, abych se k ním časem mohla vrátit. Moc často se nestává, aby byl text protknutý filozofií i humorem dohromady, tady se to autorce skvěle povedlo.
"Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu."Pamatuji si to dojetí, když jsem před deseti lety dočetla tuto nádhernou knížku, která patří k mým nejmilejším.
Velmi hezké, zajímavé a chytré. Nastal sice okamžik, kdy jsem se v množství vedlejších postav začala úplně ztrácet a musela jsem si na kus papírku napsat, že v prvním patře bydlí Bernadetta a Étienne de Brogliovi, ve druhém Meurissovi se psem Athénou a Rosenovi s rýpavou Jacintou, ve třetím Saint-Niceovi s veterinářkou Venuší a Badoisovi se psem Neptunem, ve čtvrtém trochu šílená rodina Arthensových a jejich guvernantka Violetta, že inteligentní Paloma patří k Josseovým z pětky, nad nimiž bydlí Pallièresovi. Figur víc než na orloji, ale střípky z jejich životů tu do sebe hezky zapadají, respektive tvoří velmi zajímavý protiklad k obyčejnému i neobyčejnému žití domovnice Renée Michelové. Přirovnání k domu Backmanovy babičky (která pozravuje a omlouvá se), jak tu někdo ze čtenářů zmínil, mi připadá naprosto mimo mísu. Muriel Barberyová totiž na rozdíl od Backmana nekarikuje a není trapná, naopak i u popisu dost vyčnívajících povah zůstává při zemi a člověk jí to celé věří.
Přistěhování Kakury děj krásně rozhýbalo a ano, mohlo to sklouznout až k červené knihovně, ale Barberyová tomu učinila včas a drsně přítrž. A to bylo dobré. Opravdu celá koncepce se mi moc líbila, nejzajímavější mi připadaly kapitoly Haba kopus, Velmi civilizovaná divoška a hluboké myšlenky č. 1 a 14, to byl skutečně požitek. Řadím si mezi knihy, ke kterým bude stát za to se vrátit.
Nádherná milá kniha o hledání krásy na světě. Obě hlavní postavy jsou “postiženy" inteligencí a potřebě vymezovat se vůči omšelosti lidí v jejich blízkosti a šedinám běžných dnů. Vnitřní monology Renée i Palomy jsou prodchnuty filozofováním, pěkně stojí vedle sebe obdiv autorky k Dostojevskému i Blade Runnerovi Ridleyho Scotta. Mimojiné, obzor má daleko širší…
Obdivuji jazyk a ironii, skvostné počtení to bylo.
Některé myšlenky budou ve mě rezonovat pěkně dlouho.
Narazila jsem na ní úplně náhodou v knihkupectví a jsem moc ráda, že se mnou odešla domů! Velmi čtivý román co vás přiměje se zamyslet. 5* nedávám proto, že mě ze začátku René svým až urputným dodržováním stereotypů trochu rozčilovala, v průběhu se ale toto rozčilení vytratilo :)
Moc hezký román, který Vás naladí na krásno a dobro a na konci Vás čeká smutno, ale ne zas tak moc. Ze začátku si říkáte, že tam ničemu nerozumíte a nechápete o čem se tam mluví. Myslíte si, že se tím neprokoušete a ani se nenadějete a jste na konci.
Tato kniha si mě našla sama. Svým osobitým způsobem autorka filozofuje nad životem a jeho smyslem. Není důležité kdy umřeme, ale jak žijeme v přítomný okamžik.
Příběh si žije svůj život v jednom domě ve Francii, kde dělá domovnici Reneé, 54 letá vdova. Dům je rozdělený do 8 bytů. René je sice inteligentní, ale má ráda svůj klid, svého kocoura a svoje knihy. Nedává najevo svou chytrost, aby jí lidé dali pokoj, aby byla neviditelná.
V dalším bytě žije se svou sestrou a rodiči Paloma. Na svůj věk nadprůměrně chytrá 12 letá holka. Plánuje sebevraždu. Píše si deník a má hluboké myšlenky o životě.
Jejich vyprávění se střídá. René a Paloma. Některé myšlenky mě zaujaly, některé pasáže mě trochu nudily. A stále se to střídalo, kdy jsem byla spokojená a kdy jsem si říkala, že je to na mě moc. Moc myšlenek o ničem.
Příběh pak ale dostane nový impuls, když se do domu přistěhuje Japonský muž do jednoho uvolněného bytu. Pozná potenciál v René a pozve ji na večeři. Rozvíří stojaté vody domu. René se víc seznámí i s Palomou. Je jim všem spolu dobře, protože si naslouchají.
Díky konci knížky dávám o hvězdičku víc, než jsem původně myslela. Ten konec stojí za to.
Tak to bylo něco. Knížka, kterou jsem chtěla odložit (i když to zásadně nedělám) nebo dočíst se známkou odpad, se u mě postupem děje dopracovala až k pěti hvězdičkám. Nádherný příběh, sympatické postavy a myšlenky, které mě hluboce zasáhly. Toto vydá za deset seberozvojových knih.
(SPOILER)
K informaci, že jde o světový bestseller, jehož se jen ve Francii prodalo 2 miliony výtisků a jenž byl přeložen do 47 jazyků, jsem přistupovala ostražitě. Tedy, až poté, co jsem si knihu koupila na základě hodnocení mých knižních přátel zde na DK. Oslavné řádky na obálce knihy totiž zde v DK na obrázku obálky chybějí... možná, aby neodrazovaly skeptické čtenáře.
Rychlé prolistování knihy mě uklidnilo. Zdálo se, že přece jen půjde o titul, který by mě mohl bavit. A vskutku!
Tlustou a ošklivou Renée jsem si zamilovala. Nejen proto, že jsme si věkově dost blízké, ale spíše proto, že je správným způsobem "ujetá", i když mi v jejím případě toto hodnocení připadá trochu nepatřičné. Svoji práci a vše, co s tím souvisí, si tak docela nevybrala, na rozdíl ode mě. Ale to, jak se Renée skrývá se svými koníčky, přesný opak toho, co dělají bohatí lidé, mě zaujalo. Já to dělávám z jiného důvodu, jakožto osoba introvertní se tak chovám zcela přirozeně. Bohužel někdy své "já" musím v práci potlačovat, a tak mě napadlo, zda bych se neměla stát raději domovnicí :-). To by ovšem obnášelo odstěhovat se někam, kde se taková práce dá běžně sehnat, takže z toho asi nakonec nic nebude.
Naproti tomu Paloma mi chvílemi lezla dost nervy. Ne proto, že má šílené nápady a nevychází se svou rodinou, to je u teenagerů celkem normální. Spíše svými filozofickými úvahami, které mi připadaly přehnané i na dívku s nadprůměrným IQ. I když musím přiznat, že žádné takové dítě neznám, tedy vlastně nedokážu posoudit, nakolik je Paloma v rámci skupiny malých géniů vyobrazena realisticky.
Ostatní postavy v domě nic moc, tedy pominu-li uklízečku a přítelkyni Renée Manuelu. Ovšem vše se mění s příchodem Japonce Kakura. Zde příběh, po určitém přešlapování na místě, nabírá spád. Paloma se stává sympatičtější. A konec je na můj vkus rychlý až moc a hlavně nečekaný. Přála bych si, aby byl jiný, lepší, ale zároveň vím, že by pak příběh nejspíš zaváněl červenou knihovnou. Renée tak dosáhla toho, o čem se jí asi ani nesnilo i když odešla, změnila život hned několika lidem.
Člověk občas musí o různých věcech pochybovat, ale neměl by tak činit příliš často ve vztahu ke svému vlastnímu bytí. Nechme smysl svého života posoudit ostatní možná budeme překvapeni.
Je mi líto, ale nedočteno ... nehodnotím hvězdičkami.
Po několika desítkách stran vzdávám. Z knihy mám dojem, že autorka absolvovala večerní kurz filozofie a okamžitě se cítila povinována o tom zpravit a poučit celý svět. Nesedl mi způsob psaní, hlavní postavy mi nejsou sympatické ... není důvod, proč se dál trápit.
Moc jsem z počátku nechápala, o čem kniha je, text mi přišel těžkopádný a v případě dvanáctileté dívky i dost nevěrohodný. Zápletka byla zajímavá i příběh, ale bavit mě to začalo, až když na scénu vstoupil muž a to bylo dost pozdě.
Když se povznesu nad formu, příběh je to dojemný a konec je překvapivý, ale znova ho číst mě neláká.
Tato kniha vyžaduje hodně pozornosti a soustředění, proto nemusí sednout úplně každému. Mně se ale líbila.
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 |  Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Uz je to dele, co jsem cetla a porad to mam ve vzpminkach jako jednu z nejhezcich knih. Kdyz ctu nektere komentare, tak premyslim, zda jsem cetla to same a zda si to nemam precist znova. Ale kazdy mame jiny vkus, takze si ponecham to hezke.;-)