S pokorou a nadějí
Becky Chambers (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463518/bmid_s-pokorou-a-nadeji-pcN-463518.jpg
4
110
110
Sci-fi novela od autorky oceňované série Poutníci. Ke konci dvacátého prvního století učinili vědci průlom: prostřednictvím revoluční metody známé jako somaformace dokážou kosmonauti dlouhodobě přežít v nepřátelském prostředí mimo Zemi. Když už se lidé nemusí nechat omezovat křehkostí svých těl, jsou konečně schopni cestovat ke vzdáleným exoplanetám, o nichž se soudí, že se na nich skrývá život. Jeden z takových týmů tvoří i Ariadne O’Neillová a její tři kolegové. Vydávají se na misi, která má za úkol prozkoumat čtyři obyvatelné světy. Ale zatímco Ariadne cestuje tělesnými formami i časem, mění se i kultura na Zemi. Vzhledem k tomu, že domovská planeta na své vyslance možná už dávno zapomněla, začíná Ariadne zaznamenávat příběh zázraků a nebezpečí své mise v naději, že někdo doma mu snad bude naslouchat.... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
To Be Taught, if Fortunate, 2019
více info...
Přidat komentář
Na poměrně malém rozsahu knihy navštívíme čtyři hodně rozdílné planety, přičemž autorka dokáže každou z nich popsat dostatečně podrobně tak, že si dokážete poměrně dobře tyto planety představit. Už jen tato linie vyprávění mne potěšila, V rámci putování po planetách však ještě probíhá komorní příběh o smyslu putování po vesmíru, objevování, vědeckých výzkumů. Asi ne každému styl vyprávění sedne, ale za mne to bylo čtivé, plné zajímavých nápadů. Buud muste od autorky zkusit i sérii Poutníci.
Křehké a nádherné jako většina věcí, které mají sílu stát se nesmrtelnými.
Chamberska je prostě autorka, která ve vás dovede vzbudit pocit že to s lidstvem není zas tak špatné. To si cením, její knihy jsou hřejivé a rozhodně je lze doporučit i těm, kdo "nemusí" sci-fi. Protože tahle sci-fi jsou hlavně o lidství. A to, že se odehrávají na jiných planetách a kosmických lodích je v podstatě jen zajímavá - pro mě fascinující - kulisa.
Netypické scifi, spíše pojetím a stylem, než obsahem, které se trefilo do mého vkusu. Vyprávění kapitánky expedice po čtyřech planetách ve vzdáleném vesmíru není sice plné akce a bojů s mimozemšťany, terminátory atd, ale i tak jsem se nedokázal od tohoto příběhu odtrhnout. Jde vidět , že autorka pochází z vědecké rodiny, přesto dokáže vidět svět očima běžného člověka. Po všech těch trendy postapo a dystopiích něco jiného, co sice neukazuje, že lidstvo je nepřekonatelné, ale s pokorou má naději...
Poměrně dlouho jsem kolem této útlé modré knížky chodila, než jsem posbírala poslední zbytky své odvahy a naděje, že tahle nová sci-fi se nestane jen dalším zklamáním. A pokud snad ano, aspoň to bude krátké.
Krátké to rozhodně bylo. Až příliš krátké. S hrůzou jsem sledovala přibližující se poslední stránku a přála si, aby tahle cesta nikdy neskončila. Aby Ariadne se svou posádkou přistáli na další, ještě zvláštnější planetě. A já mohla snít dál.
A i když jsem většinou drsná žena, která u knih nebrečí, tady jsem k tomu neměla daleko. Tak sugestivně byla popsána nekonečná krása vesmíru. Tak moc jsem se mohla vcítit do jednotlivých postav. Tak moc mi to celé přišlo uvěřitelné.
Pokud má teď náhodou nějaký Bůh čas, přála bych si tuhle knížku jako film. Aspoň tříhodinový. S hudbou od Hanse Zimmera. Prosím...
Becky Chambers mám ráda, její Poutníci mě bavili (i když třetí díl byl nejslabší ze série) a ze S pokorou a nadějí mám smíšené pocity. Vesmír je pro mě takové speciální téma. K tomu černému, tichému, rozpínajícímu se prostoru mám hluboký respekt a pojí mě k němu jak neodbytná zvídavost, tak ochromující strach. Aneb čím jsme my, náš život, naše problémy, trápení, sny a myšlenky, oproti velikosti vesmíru? Jsme ještě menší než mravenci na jedné z mnohé planet, které tam nahoře jsou. Život na naší planetě vznikl a stejně tak může zaniknout. Ať už postupným přičiněním nás samotných, nebo do nás napálí asteroid, kterému Země zkříží cestu.
Možná jen na malý zlomek si dokážu představit, co poprvé cítili kosmonauti, když se jim před očima objevila naše Země, zatímco kolem nich byl černý prostor, jak nicotné se vše zdálo oproti tomu všemu. Stejně tak je těžké zpracovat myšlenku, že výzkum, kteří někteří jedinci provádí, kterému zasvětili celý svůj život, bude prospěšný pro lidstvo a ti jedinci doslova položí svůj život na oltář vědy, aniž by měli tu možnost zažít, co bude dál. To, že cesta do vesmíru si vybere svou daň na časovém úseku, kdy jsou pryč.
Tohle všechno Chambers do knihy zapracovala. Existenciální krizi, cenu obětování života jedince pro vědu, vědecké nadšení při novém objevu... Ale zpracovala to do formy, která je prostě...z velké části nudná.
Kniha je formou zprávy, dopisu, osobního deníku Ariadne, letecké inženýrky na vesmírné lodi Merian, která je plavidlem mise Lawki 6. Společně s dalšími třemi členy posádky mají za úkol prozkoumat čtyři obyvatelné planety.
Ačkoli ostatní členové posádky jsou představeni, do hloubky rozpitvané mezilidské vztahy očividně nejsou na programu. I přesto, že spolu tato čtyřka tráví 24/7, působí spíš jako jeden velký organismus, který mechanicky zpracovává zadaný úkol a kooperuje se svými částmi. Sice je každý nějak unikátně odlišný, nedochází u nich k nějaké větší sociální interakci a prostě to působí jak čtyři vědečtí boti.
Oproti předchozím knihám Chambers je to celkem změna, čekala jsem, že vztahy mezi členy posádky budou více rozvinuté.
Upřímně, začátek knihy působí jak spojená hodina biologie se zeměpisem, poté přeskočíte na morální dilemata a pak to jen okázale vyšumí. Chambers si tu skvěle nastavila několik cest, kterými se mohla vydat, ale jakmile jednu cestu otevřela, hned přeskočila k další a další a nakonec to v rámci nějakého filozofického zakončení prostě utnula.
Věřím, že zásadní myšlenky, které do knihy obsáhla, se mohly zpracovat lépe.
Asi jsem čekala něco jiného a kniha mě nějak nezaujala ani nebavila. Nedotečteno i přes to, že byla tak krátká :/
Becky Chambers mě opět dostala. I když její knihy nepřetékají akcí, ba naopak, její styl vyprávění stejně vždy způsobí, že se raduji i brečím spolu s hrdiny. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu Poutníků!
Autorka knihu začíná slovy: Prosím, přečtěte si to!
Celkem ji i chápu, protože tahle krátká kniha za moc nestojí. Za mě osobně měla přidat na konci každé kapitoly slova: Prosím, čtěte i dále!
Od autorky 3.kniha, kterou jsem četl a tuhle bohužel nedočetl. Boj jsem vzdal cca v polovině.
Můj názor: Prosím, tuhle knihu nečtěte a poohlédněte se jinde. Klidně i u téhle autorky, nepíše špatně.
Za mě nejslabší kniha roku 2021.
S pokorou a nadějí jsem si přečetla útlou novinku Becky Chambers. A stejně jako její předešlé knihy, i tato novela je pomalá a velmi komorní, ale velmi čtivá. Navíc na mě působila velice reálně, autorka vážně umí jednoho přesvědčit, že to, co píše, nepochází z její fantazie. A tak jsem se přenesla o několik desítek let do budoucnosti a představovala si, že se ke mně vážně dostala zpráva Ariadne, která zaznamenala jejich misi. A toužila jsem odpovědět na její otázky.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu |
| 2018 | Dvě místa na slunci |
| 2019 | Zpráva o životě vesmířanů |
| 2021 | S pokorou a nadějí |
| 2022 | Žalm pro divostrojné |
Citlivě napsané jako poutníci, jen mi tam chyběl větší optimismus. Líbilo se mi, ale zpracování a technické/vědecké popisy. Navíc se ukazuje, že i když by člověk zvládl dlouhou cestu vesmírem tak časovej rozdíl by byl obrovský. Prostě, aby to dalo smysl potřebujeme WARP jako ve Star Treku...
p.s. Poutníci se mi líbili více, kromě té poslední...:)