Zlatá liška
Wilbur Smith
Sága rodu Courtneyů série
< 8. díl >
Ve spalujícím žáru rozdělené Afriky vrcholí zuřivý dynastický konflikt, pro Garyho a Seana Courtneyovy je to boj na život a na smrt. Jediné, co mezi bratry stojí a chrání je před vzájemným zničením, je Isabella. Ta se naneštěstí zapletla s vypočítavým Ramonem, který ji chladnokrevně vydírá a zneužívá. Co jim přinese spojení se Zlatou liškou, mužem, jehož přezdívka skrývá zlověstné, smrtonosné tajemství?... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2009 , AlpressOriginální název:
Golden Fox, 1990
více info...
Přidat komentář
Očekával jsem obvyklé vzpomínky na Afriku plné dobrodružství, historie a erotiky. Překvapení. Vzpomínky na šedesátá léta a sexuální revoluci v Evropě? Ale jen na pár desítek stran, brzy totiž převzala hlavní roli špionáž a politika studené války (s návody, jak vyrobit z kohokoliv tajného agenta KGB, takže vlastně i STB nebo FBI, jak vyvolat kdekoli státní převrat, jak levicovými intelektuály zaplavit univerzity a jiné a jiné návody). Přes politiku se v poslední třetině přece jenom dostaneme do Afriky, plné dramatických i erotických střetnutí. Courtneyové tu stále ještě tahají za nitky, a nakonec nás při řešení svého velkého rodinného problému znovu zatáhnou do pořádného dobrodružství. Bylo to dlouhé, forsythovsky rozevláté a popisné, ale stálo to za to, jako obvykle.
Audiokniha z roku 2010: dokonalá čtyřiadvacetihodinová četba Františka Dočkala.
85 % (146 hodnotících je na průměru 82 %).
P.S.
Vydaný jako devátý díl, chronologicky se ale řadí na předposlední, dvacáté první místo. Po něm následuje už jen Čas zemřít.
Největší síla autora je v líčení africké přírody, lovu a všeho kolem a to se naplno projeví i tady. Část v loveckém táboře je nejlepší a to je pravý Smith. Špionážní linka je určitě zajímavá a dává i prostor k zamyšlení a motivech a ospravedlnění činů obou stran konfliktu. Politické pozadí baví. Ale upřímně, celá prostřední část knihy je tak trochu nuda a jen se čeká, až to Courtneyové vezmou pevně do rukou. To že je konec jaký je snad nemůže překvapit nikoho, kdo už něco z této ságy přečetl.
(SPOILER) Brutalita, nenávist, strach, vydírání, zneužívání... nenapadá mě jediné pozitivum při myšlence na soudruhy, které v tomto případě zasadil Wilbur Smith na Kubu, personifikoval s Fidelem Castrem, zejména pak jeho bratrancem Ramonem, zlatou liškou, a dále do Sovětského svazu a KGB. Nabízí se podobnost s Forsythem, ale pouze zdánlivá, a to volbou tématu. U Smithe člověk neví, jestli se ocitl v milostném dramatu, nebo africké rodinné sáze. Což není na obtíž, nemusím číst Forsytha převlečeného do jiných šatů. Co jsem ale těžko snášela, je Smithova absurdní hlavní hrdinka, mladá, překrásná, inteligentní doktorka filozofie a senátorka. Protože její chování odpovídá hyper naivní husičce bez schopnosti širšího analytického úsudku. Chápu, že ji Smith musel vytvořit potřebný vzorec chování, ale udělat ji k tomu doktorkou a senátorkou coby úžasnou, nadanou a inteligentní osobu, je nestravitelná linka. Vyjma tohoto zásadního, nepochopitelného rozporu, kniha nabízí napínavou četbu se zajímavě vystavěnou zápletkou s jinak bystrými, vcelku uvěřitelnými postřehy.
Kniha se mi líbila, i když jsem se jí dle komentářů trochu bála. Zase KGB, zase politika? Ale tentokrát to vzal autor z trochu jiného úhlu, přes milostnou zápletku Isabely a Ramóna a příběh byl opravdu povedený. Navíc většinu vedlejších postav známe už z předchozích dílů, takže bylo jednodušší se v příběhu orientovat. A konec... opravdu trochu superhrdinský, ale s tím už se u Courtneyů počítá
Trochu připomíná Forsytha, ale myslím, že nedosahuje jeho kvality. Autor by si mohl odpustit sáhodlouhé popisování rybolovu a psích závodů a raději se věnovat spádu a logice děje. Konec se mi zdál morálně pochybný a rozhodně bych ho neoznačil za dobrý.
Ten konec byl dost pritazeny za vlasy, jakokdyby autor nevedel kudy kam a chtel pribeh rychle ukoncit. Ale jinak opet poutave cteni.
Wilbur Smith je můj oblíbený spisovatel a mám rád jeho styl psaní. Román Zlatá liška mě chytil hned od samého začátku. Isabella se zaláskuje do Ramóna, který je agentem KGB, což ona samozřejmě netuší a od toho se odvíjí následky pro všechny členy její rodiny. Samozřejmě autor rozvíjí i osudy ostatních hlavních postav na pozadí knihy a jako vždy z toho vzniká dějově napjatá línie. Tato kniha v žádném přípádě nepostrádá akci, naopak je plná zvratů a to jak v osobních životech hrdinů, tak v ekonomické a politické sféře rodiny Courtneyů a celé Jihoafrické republiky. Nechybělo zde nic, ani africká divočina, láska, či nenávist, politikaření, lidské poklesky. Intrik je zde spousta, ale od druhé poloviny mi dokonalost rodiny Courtneyů začínala lézt na nervy. Centaine, Shasa, Sean, Garry, Isabella zde občas podávají až nadlidské výkony, supermani, které nikdo neporazí a běda tomu, kdo si s nimi začne. Wilbur mě v této knize ovšem zklamal, co se vykreslení negativních postav, Ruska a KGB týče. Občas jsem měl pocit, že čtu román, který byl dělán na zákazku, aby KGB a Rusko bylo vykresleno jen z toho negativního hlediska, jak můžeme dnes vidět v médiích. Mnohé situace zde mohly být vykresleny méně agresivně. Sám autor zde většině agentů KGB vštěpuje sílu, chytrost, mazanost, žádný soucit, disciplínu, naprosté ovládání vlastních emocí, protože jen splnění úkolu bez ohledu na následky je důležité ( potud plně chápu a rozumím ) a na druhou stranu stačí, aby se Courtneyovci spolčili za jediným cílem a to ochránit rodinu, čest, zemi a všichni nepřátelé doplatí na setkání s nimi. Wilbura pokládám za mistra spisovatele, ale tady opravdu trochu ujel. Přesto vše ostatní v knize hodnotím kladně čtyřmi hvězdičkami.
Kniha se mne líbila a jsem rád za šťastný konec i když to někomu muže připadat supermanske. Nemám rád špatne konce . Dokonce , když to vím předem tak už knihu někdy ani nečtu. Mam rad knihy tohoto autora, ale také nemusím tolik politiky. Nic méně dávám plný počet.
Asi do dvou třetin je Zlatá liška vynikajícím románem, ve kterém Wilbur ukazuje svoje znalosti ohledně afrického kontinentu a opět dokazuje, jakým je výborným vypravěčem. Společenské poměry, problematika afrických zemí, nástup komunistů k moci - to všechno je obratně popsáno a zároveň protkáno poutavým příběhem. Jenže poté nastupuje poslední třetina, a s ní supermanské spády rodiny Courteyů. Tato famílie je po všech stránkách tak schopná, silná a chrabrá, až to kýčem smrdí. Samozřejmě, že se jí podaří zachránit celé země, zabránit krveprolití, nakopat komunisty do zadku a nato ještě vyřešit vlastní rodinné problémy - no prostě nadlidská dokonalost sama. Od Smithe jsem četl mnoho výborných knih, ale tahle mu dost ujela.
Kniha je velmi obsáhlá, odehrává se v Africe a řeší tehdejší politické a rasové záležitosti. Pro mě kniha zajímavá nebyla - příliš mnoho politiky a až fanaticky vyznívající postoj autora k tehdejšímu komunistickému režimu.
Wilbur Smith je vynikající vypravěč. Jeho romány se čtou jedním dechem. Tento román mne však zklamal. Příliš je na něm vidět, že byl autor asi placen od stránky. Takové kvantum vycpávek se jen tak nevidí. Něco jako dort od pejska a kočičky - samé dobroty, ale vysledkem je bolení břicha. Kdyby se vypustila tak polovina stránek a motivů, mohl to být tak román na předešlé úrovni jinak skvělého autora.
Dalo se číst až na tu politiku