Rod zabijáků

21.08.2024

Tentokrát je hra odehraná na více frontách a místech, děj se roztahuje na mnoha taženích a konečně začíná být jasné, kam to celé vede. Kromě toho, že se odhaluje i obrovitost celého problému.

Tento příběh byl už poněkud vleklejší a působil spíše jako předehra pro následující dění. Víceméně se mnoho věcí nezměnilo ani nestalo, jen se poukázalo na stávající problematiku, že se daly kolečka do pohybu, změnila se situace a lidé už nechtějí být takové poslušné ovce. Odhalili se staří i noví nepřátelé a ještě ke všemu i nadále probíhaly intriky na vysoké úrovni.

Kniha je sice slabší než ta předchozí, člověk se tím musí víc prokousávat, nicméně je tu slib velkého dobrodružství, které ještě čeká...

25.04.2024

Naprosto fantastické pokračování slibně rozjetého příběhu. Correia umí psát nejen skvělou akci, ale bravůrně splétá zápletku a motivace postav. Ahsok Vadal je stále tím drsným ochráncem jako v prvním díle a jeho charakter se dál slibně vyvíjí. Ale skvěle jsem si užil i všechny pasáže s vedlejšími postavami a nejvíce si oblíbil válečníka Jagdishe. Také tu máme další kousek skládačky z utajené historie světa a děsivých plánů inkvizitora Omanda.
Naprostá čtenářská spokojenost a rovnou se pustím do dalšího dílu.

08.10.2023

Když si odmyslím různé fantasy propriety, je pro mě kniha asi nejvíc znepokojivá tím, jak ukazuje zákulisí politických rozhodnutí. Špatné tušení, že to na světě možná takhle funguje, způsobilo moje delší prokousávání se textem. Pomáhají postavy, které dělají správné věci, ač se jim to nehodí.

01.08.2023

Všeobecně mám ráda druhé díly. A tenhle se povedl tak na 3,5. Ale v rámci sebereflexe zaokrouhlím nahoru. Já totiž nic tak dobrého nikdy nenapíšu.

... Zprvu jsem s otáčením stránek zápasila a nemohla se začíst, jenže se tak nějak stalo, že jsem si ani neuvědomila a byla skoro na konci. Dostala jsem to, co jsem přesně chtěla a nestěžuji si.

Uznávám, že první díl mne vtáhnul do děje rychleji.
Měl lepší spád, akci, tehdy jsem si Ashoka zamilovala.

Tady jsem se až moc soustředila na věci, které mi trochu pocuchaly nervy.

Druhá kniha Ságy zapomenutého válečníka se věnuje z velké části samotnému prorokovi (Thera) a velkému hledání. Rod zabijáků mne samotný velmi zaujal, ačkoli jsem se s podobnými "cechy" již setkala v minulosti. Ale Correia si s tím svým poradil docela dobře. Na druhou stránku mi to velké zakončení přišlo "příliš" jednoduché, když teda víte po přečtení příslušných pasáží, to co se o Rodu zabijáků říká... Trošku jsem se bála, že se toho finále nedočkám.

Nástrahy inkvizice mne strašně baví a těším se, co ty svině předvedou dalšího.

Ale Ashok je pořád ten stejný psychopat, který si vyčítá první poslední, dokáže se rvát do poslední kapky krve a nikoho nenechá ve štychu. Tahle série není výkvět moderní fantastiky, ale je tak dobrá, že ji dočtu. A těším se na to.

A možná, možná si ji koupím domů. Zatím půjčuju z knihovny. :D

Jinak mi v tomto díle vadilo několik krkolomných vět. Mám takové podezření, že jde spíše o špatně zvládnutý překlad, než autorovu chybu. Nicméně to nebylo tak hrozné, ale párkrát jsem se zamračit musela.

24.03.2023

(SPOILER) Druhý díl má trochu pomalejší rozjezd, i když to je možná tím, že jsem ho začala číst hned po prvním, takže jsem rozjetá skočila do klidnější vody. Correia naštěstí nezaplňuje stránky obsáhlými připomínkami minulého dílu, všichni jdou rovnou dál.
Ani jedna z linek mi nepřišla slabší, až možná na Radu - přála bych jí nějakou výraznější roli, třeba i v prozření Devedase, za mě by měl také zůstat klaďasem. Ovšem preferuju tu Ashokovu, pak Jagdishe a Gutche, za nimi Theru. Ashok je nezaměnitelný magor, jeho cesta za splněním poslání je obdivuhodná. Jagdish tomu dodává trochu rozumu a Gutch křiváckého lišáctví, díky nim se i Keta dá přežít.
Thera, její kouzelnické zajetí a zkouška, stejně jako Omandovy pikle, přináší další dílky do skládačky minulosti, jak ono to s těmi bohy bylo.
Ti se v tomto dílu posunuli od prorockého hlasu k ukázkám síly, z Ježíška máme bohy Olympu, uvidíme, kam to povede - aby to nakonec nebylo z bláta do louže, nebo rovnou pod drn.
Ale Omand, ach to je záporák - jeho vězeň, jeho ambice - nemůžu se dočkat, jak to s ním dopadne, doufám, že to bude stát za to! Nejsem si v tuhle chvíli vlastně vůbec jistá, jak je to se Sikassem... závěr to moc nerozebírá. Na jednu stranu by bylo super už se ho zbavit, padouchů je až až, ale pokud ne, očekávám nějakou lahůdku na závěr.

10.03.2023

Larry Correia se nezapře. Syn černého meče započal svoji fantastickou cestu ve světě, kde Zákon je nadřezen všemu. Ve světě, kde jsou lidé, jejichž životy jsou závislé na kastě kterou zastupují, nelidé, zatracení a společný nepříteldémoni. A právě Rod zabijáků si bere na paškál Ztracený rod. Ten žije mimo zákon a provádí, jak název knihy napovídá, nájemné vraždy. Zákon je zatracuje, přesto je využívá je-li to třeba

Rod zabijáků vsadil na více dějových linií, přičemž nejvíce prostoru dostala Thera, která poněkud neochotně přijala galantní pozvání Sikassa, jenž je hlavou kouzelníků-zabijáku Ztraceného rodu. Přestože by ji nejraději předal inkvizici neučiní tak, neb je Thera vhodným nástrojem pro upevnění Sikassova postavení. A tak se, díky pozvání, zcela proti vlastní vůli začíná užívat svého potenciálu. Tedy místo kouzel dává přednost pádlu, ale o tom si jistě přečtete sami. Rozhodně vás tato dějová linie nebude ani trochu nudit.

Druhá linie sleduje Vrchního inkvizitora Omanda, který pracuje na svém plánu drobné genocidy. Zároveň sledujeme Ochránce Devedase, toho času chůvu archivářky Rady. Mimochodem - zde vás čeká velice vtipná scéna při návštěvě starého přítele.

Ashok, potažmo Synové černého meče, dostali tentokráte prostoru trošku méně než jsem očekával. Nicméně zcela překvapivě jsou pasáže s Ashokem ty nejakčnější. Bojová scéna ve společenském domě je naprosto báječná a ano, zcela ji předčí závěrečný souboj s A tady bych měl končit.

Na samotném závěru se osudy našich hrdinů protnou. A ano, stane se to nejhorší. Poslední řádky vás tak nadchnou, že budete skandovat chci víc, chci pokračování.

Larry Correia má svůj nezaměnitelný styl, za což můžeme být jen a jen rádi. V Lovcích monster ukázal, že akční scény, černý humor i sarkasmus zvládá bravurně. Sága zapomenutého válečníka dokazuje, že umí vystavět svět s fungujícími pravidly, drsný svět, kde je jeden společný nepřítel - démoni žijící v oceánu. Larry stvořil středověké fantasy se vším, co k tomu patří. Najdete zde rozličné netvory, intriky, nějaké to zaříkadlo a končetiny nacházející se tady a onde. Přestože je příběh vyprávěn pomocí rozličných dějových linií, jejich diverzita je výhodou a víte, co můžete očekávat.

Larry má u mne vždy čestné místo a ač se nejedná o dílo intelektuální hodnoty splňuje vše, co splnit má - zábavu. Celkově hodnotím 80%, protože přeci jen některé pasáže by si zasloužily trošku více péče.

20.11.2022

4,5*

Larry Correia rozohral v prvom diele Ságy zapomenutého válečníka zaujímavú šachovú partiu. Nebezpečné úklady, tajné konšpirácie, sprisahania, útoky, krviprelievanie a uprostred hrdina – netvor. Prakticky nič nechýbalo a to bol ešte len začiatok. V tomto pokračovaní má čitateľ možnosť sledovať, ako sa plány viacerých aktérov pohýnajú vpred. Niekedy možno až príliš pomaly.

Dej je oproti predchádzajúcej knihe oveľa jednoduchší. Časová línia je lineárna a udalosti sa odohrávajú postupne, s výnimkou niekoľkých okamihov z minulosti. O slovo sa síce prihlásia aj prekvapivé odhalenia, ale je ich menej. Hlavným dôvodom je fakt, že postavy sa viac-menej len presúvajú z miesta na miesto.

Najväčší priestor pritom opäť dostáva Ashok. Jeho línia je stále prevažne dobrodružná a akčná. Takmer všetky bojové sekvencie sa odohrávajú v jeho prítomnosti. Correia v týchto okamihoch naplno ukazuje prednosti svojich kníh, teda realistické opisy bojov a stratégií. O čosi viac sa prejavuje Thera. Vďaka nej je rozvíjaná kultúra kúzelníkov – vrahov. Ide teda o rozvláčne rozprávanie zamerané na detaily a vysvetľovanie, a tiež na osvetľovanie motivácie.

V najmenšej miere sú spomenuté sivé eminencie. Tí, čo z tieňov snujú tajné plány a čakajú na ovocie svojho snaženia. Vďaka miernejšiemu tempu ostáva takisto viac priestoru na budovanie charakterov. Protagonisti sa vo veľkej miere zamýšľajú a filozofujú. Tiež prehodnocujú svoje postoje a rozhodnutia. Na niekoho to všetko môže pôsobiť trochu prvoplánovo. Zároveň ale ide o veľmi opatrnú a umnú prácu s postavami, navyše uveriteľnú.

Autor tieto časti vhodne obmieňa. Akciu strieda opisovanie. Takže hoci sa v knihe toho veľa nestane, dej nepôsobí nudne. Čitateľ sa má čím zabávať a mnohé sa dozvie. Výborná gradácia napätia takisto ostala. Rovnako aj veľkolepé akčné finále, ktoré je krvavé a zároveň morálne silné. Vďaka tomuto všetkému je kniha stále dynamická. Taktiež je odhalená motivácia postáv a prichádzajú mnohé vysvetlenia. Lenže nie všetky, čiže čakanie na záverečný diel bude v istom zmysle dlhé.

Kniha Rod zabijáků je v istom zmysle typickým druhým výplňovým dielom. Postavy sa potácajú z miesta na miesto. Nečakaných zvratov je menej. Viac priestoru ostáva na filozofovanie a vysvetľovanie. Correiovi sa však podarilo veľmi dobre nakombinovať akciu a príbehovú vatu. Čitateľ sa teda nemá čas nudiť. Navyše sa ešte čo-to dozvie aj o histórii sveta. Z toho všetkého vyplýva, že finále trilógie by malo byť veľkolepé.