Šamanství - Kořeny naší spirituality
Wolf-Dieter Storl
"Strom bez kořenů nemůže žít. Člověk také ne." Wofl-Dieter Storl Plná historie a mýtů nabízí tato kniha přehled o šamanských kořenech naší kultury a poskytuje čtenáři kontakt s dávnými cestami, které v nás mohou být živé i dnes. Léčivé rostliny, mýtická zvířata, cesty do jinosvěta - inspirativní exkurze do historie a součastnosti šamanství a poselství pro náš moderní svět: MY JSME PŘÍRODA... celý text
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2016 , Fontána (Dobra & Fontána)Originální název:
Schamanentum: Die Wurzeln unserer Spiritualität, 2010
více info...
Přidat komentář
Moc hezky zpracované téma, převážně ve formě rozhovoru (otázka/myšlenka - následná odpověď); takže všechno je hezky přehledné a členěné na jednotlivé kapitoly (např. obřady, víra šamanů v přírodu atp.).
Pro mě jedna z mála knih, která se vztahuje k původnímu významu šamanství a ctí jeho podstatu. Bez cukrbliků a slovního balastu vyjadřuje hloubku myšlení člověka, který žije v úctě a s respektem ke krajině a jejím duchům. Kniha patří do seznamu základní literatury o původním šamanství.
I když si někdy myslím, že Wolf-Dieter Storl mě už ničím nepřekvapí a že se (nevyhnutelně) ve svých knihách opakuje, pokaždé se u něj najde něco, co je pro mě svěží a nové nebo alespoň skvostně zformulované. Mně jsou jeho myšlenky skutečně niterně blízké a dotýkají se na té nejhlubší, nevědomé úrovni přímo mého srdce.
Z knihy:
„Skutečné šamanství nelze vyjmout z kulturního ani ekologického kontextu. Šamanství je produktem, extraktem konkrétní etnické komunity, její kultury, jejích tradic. Bez těchto aspektů ztrácí hloubku. Kdokoli sice může použít k rituálu vykuřování pelyněk třeba po vzoru prérijních indiánů, ale pro ty to má mnohem hlubší význam. Indián se narodil na rohoži z této byliny. Její vůně bylo to první, co ve svém životě ucítil. Při každém posvátném obřadu, při každé bohoslužbě se pelyněk zapaloval. Tanec k poctě slunečního božstva se tančil na podlaze vystlané pelyňkem. Od dětství, dříve než se zformulovalo indiánovo ego, to pro něho byla pevná součást sakrální kultury. Když dnes někdo z jiného prostředí použije k vykuřování pelyněk, nemůže se nikdy dostat do stejné hloubky. Samotná jeho vůně sice působí na limbický systém, otvírá jej, ale účinkuje jinak, protože rituál byl vytržen z kulturního kontextu.
Dnešní neošamanismus se stává součástí běžné globální ideologie, ideologie ´jednoho světa´. Modrý globus, tedy Země, ten krásný klenot ve vesmíru, působí jako vyznání víry, jako ikona nového sekulárního náboženství. A my musíme tuto malou planetu, na níž žijeme, chránit před nebezpečím.
Ale pro šamanské národy a lidi spjaté s přírodou je to obraz absolutního odcizení. Šaman, tradiční šaman, stojí na Zemi. Pro něho je Země nekonečná, obrovská. Není to jen malý, modrý bod ve vesmíru. Šaman je plodem Matky Země a ta je posvátná. Dává život. Můžeme zemi, humus, lesní půdu vzít do rukou a ucítíme vůni života. Nahoře je obloha s věčnými hvězdami a tyto hvězdy jsme pozorovali už ve všech předchozích generacích. Jsou to naši věční průvodci. Existuje podsvětí, horní svět a naše Středozemě – takový je šamanský obraz světa.
A ten je lokálně určen. To, kde teď právě jsem, je posvátná země.
Stále si myslíme, že musíme být aktivní na rozdíl od indiánů, kteří zachovávají klid. Rostlinná bytost přichází sama ve své božské podstatě a učí nás. Domýšlivý člověk jí nenaslouchá a dělá z ní objekt svého zkoumání, analyzuje ji a rozkládá na jednotlivé části v přesvědčení, že se dá všechno postihnout rozumem. To, co mu vyjde, je však jenom karikatura. Šamanský princip otevření duše, vstřícnosti a vnímavosti dovoluje rostlinné bytosti, aby se nám sama přiblížila. Tu se objeví duševně vyhladovělý Evropan, požije nějakou drogu a řekne. ´Právě jsem byl v Brazílii a zúčastnil se šamanského rituálu s ayahuascou!´ Projevuje se tím jeho zbytnělé ego. Nikdo si nemůže myslet, že jen tak přijde, koupí si drogy a uvede se do kýženého stavu. Tak jednoduché to není, k tomu je třeba znát staré a vyzkoušené techniky.“
Po přečtení této pro mě v pořadí čtvrté knihy od pana Storla mám už celkem jasno, že jeho skalním a nekritickým fanouškem opravdu nebudu. Co se týče "ezo-obsahu" knihy, tak s tím člověk počítá už na základě názvu a hlavně i autorova zaměření, čili to nelze nijak kritizovat. Co mě ovšem na autorovi irituje jak zde, tak i v dalších jeho knihách je, že si na můj vkus občas až moc vymýšlí. V jiných knihách jde např. o to, že píše o užívání různých bylin v době kamenné, pro což zkrátka neexistuje žádný důkaz, ale co mě podebralo u této konkrétní knížky je, že zcela nepokrytě překrucuje mýty. Jeden příklad za všechny - autor zde popisuje, že germánský ( severský ) bůh Thor křižuje oblohu na voze taženém dvojicí beranu a rovnou ještě doplní, jak to krásně zapadá, protože beránky můžeme vidět na obloze ve formě mraků... No, vzhledem k tomu, že podle starých ság táhla hromovládcův vůz dvojice kozlů Tanngnjóst a Tanngrisni, tak je celá beránková teorie docela zcestná. Jistě, mohlo by jít o chybný překlad, ale to bych zase pochyboval, že by autor psal o kozlech ve formě mraků. A to je jen jedna ze zásadních chyb, na které jsem v knížce narazil a které srážejí mé hodnocení směrem dolů. Když se nad tím pak člověk zamyslí, tak dojde neodbytně k názoru, proč by měl vlastně brát pana Storla vážně a proč ho vlastně vůbec dál číst.