Samotář
Teddy Wayne
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373872/bmid_samotar-VoI-373872.jpg
3
110
110
David se nikdy necítil dostatečně oceněný. Na střední dost trpěl, takže když se jako jediný z ročníku dostane na Harvard, doufá, že tam bude mezi svými – jenže je to ještě horší, všichni mu dávají najevo jeho sociální původ, neberou ho jako sobě rovného. A pak se objeví studentka Veronika… Než mu dojde, proč tahle krásná a chytrá žena touží zrovna po něm, je už skoro pozdě. Tragický milostný příběh o závislosti, vypočítavosti, kličkování, nejistotě, nespokojenosti. Univerzitní román, který však přináší nečekané a nové téma psychosexuální obsese.... celý text
Přidat komentář
Po delší době kniha, která mě fakt brala. Z nevinného chlapce se postupně stává něco jako monstrum a je to napsáno fakt skvěle. Krom toho je to velice nepříjemné číst, pokud si uvědomíte, že kus takovéhoto teenage hajzla v sobě máme téměř všichni. Ale zde je to dotaženo k monstróznosti. Za mě skvělá a čtivá záležitost. Šokuje mě, že nic dalšího nevyšlo.
Nebyl to úplně můj hrneček čaje, váhala jsem mezi 3 a 4 kousky hvězd, ale dej svižně plynul, autor udržoval čtenáře v jistém druhů napětí a svůj účel tedy kniha jistěže plní, zajímavý byl také doslov, a tak jsem byla dnes rozdávačná.
Zdejší hodnocení sice nic moc, ale podle mýho brilantní kousek. Jak se z trochu nadprůměrně inteligentního introverta a outsidera nenápadně stává nebezpečný predátor. Zábavné, ale i mrazivé.
rád čtu univerzitní romány a i Samotář se mi líbil, otevírá mnohem více témat spojených s problematikou vztahů a komunikace současné společnosti než jen ústřední střet mladé západní generace na škále inteligence, kapitálu a privilegovanosti; na rozdíl od většiny recenzentů se domnívám, že jimi popisované slabiny románu jsou možná záměrné a autorem promyšleně komponované, vycházím z osobní zkušenosti s osobou, která se projevuje velmi podobně jako románový David, takže mi nejen postupně mrznul úsměv, jak se z počáteční trapnosti rodil patologický narcis a stalker, ale myslím, že třeba i formální nadstavba románu (David retrospektivně popisuje, že podnikl psychosociální experiment neboli studii charakteru Veroniky) vychází ze zmíněné diagnózy a autor ji volil záměrně (David tímto tvrzením jenom ve své mysli opravuje "náhlý dějový zvrat", kdy zjistil, že se sám stal objektem Veroničina výzkumu; teprve na základě tohoto poznání zpětně mění minulost a čtenáři hned na začátku tvrdí, že on byl první, kdo začal nějaký "výzkum" - alespoň takto jsem to zažil s reálným stalkerem a manipulátorem: v okamžiku, kdy vědomě lže, ihned obviní svůj protějšek ze lži; všechno, co jeho protějšek dělá, on už dávno a líp někdy dělal; vždycky musí mít stejné věci a dělat stejné činnosti - pokud možno lépe a s větším úspěchem atd.); dokážu si představit reálnější, obyčejnější závěr (ovšem vím já, jak to chodí na Harvardu?), ale i tak mě Waynův román pobavil a myslím, že stojí za přečtení
Velmi povedený vývoj postavy. Z počátku celkem sympatický introvert, zoufalý samotář, který už prostě nechce být sám. V prvních pár kapitolách jsem se s ním i ztotožňovala, a všímala jsem si toho, jak jsou skvěle popsány pocity a myšlenky osamělých lidí. To, co se z něj postupně stávalo, mě při čtení nepřestálo překvapovat. Ženské postavy mi byly obě od začátku velmi nesympatické.
Knihu jsem si koupila kvůli školní eseji na téma samotářů v literatuře, a nelituji, že jsem si, jako jednu z knih, zvolila právě tuto. Čtenář zde najde psychologický vývoj samotáře, popisy posedlosti a jiných psychopatologických jevů.
Zajímavá sonda do ... vztahů na Harwardu, rozvrstvení společnosti v kapitalismu, ega psychopata? Kniha, jako správná odeonka, nemá jasná vymezení v žánru. Nechá na čtenáři jak ji uchopí. Nebudu psát, že knihu by měl přečíst každý, jen ti, které nějaké otázky výše zajímají. Příběh Davida, který jako premiant, rychle na Harwardu propadá do nehezkých představ o sobě a druhých a jeho zhoršující se postavení dostává na konci nečekaný "smysl". Půl* chybí do 4* za ... To se dozvíte po přečtení.
Jednohubka rozsahem, nikoli však obsahem. Velmi zajímavé čtení s vyústěním, které se dá čekat. Přesto vás to baví číst, nejen díky prostředí, které je pro českého čtenáře obecně zajímavé, ale především proto, že autor zbytečně nemaří čtenářův čas. A to už se jaksi v dnešní době vidí málo. K žádné z hlavních postav nepřilnete, spíš vám budou lézt krkem, ale díky již zmíněnému subtilnímu rozsahu, to nijak nevadí. Za mě výborné čtení (rozhodně ne pro mládež, ach jo!) se zdejším hodnocením, které ani zpola neodpovídá realitě...
Neviem. Ani týždeň po prečítaní neviem voči knihe zaujať jednoznačný postoj. Čítanie to nebolo vôbec zlé, aj téma sa mi páčila, koniec koncov to bol jeden z dôvodov, prečo som sa rozhodla do knihy ísť aj napriek slabším recenziám. A aj keby som sa rozhodla, že to bolo priemerné čítanie, ten koniec ma stále núti prehodnotiť názor. Neviem.
Pro mě docela nářez, vůbec jsem netušila, co se z toho vyklube, a tak byl pro mě vývoj událostí celkem šokující. Hlavní postava je jak zoufalá, tak děsivá. Těžko si vybrat. Mile mě překvapil doslov, který mi na příběh přinesl trochu jiný pohled.
Velmi dobře napsaná kniha. Ty tři hlavní psycho postavy mi neskutečně lezly na nervy. Výborný závěr a ještě lepší doslov.
Titulní postavou této knihy je mladík, který nastupuje na Harvard a pomalu se sziva s tamějším prostředím a adaptuje na jeho podmínky. Od dětství byl obětí šikany ve školním kolektivu, byl málo sebevědomý a obtížně komunikoval s ostatními. Doufá proto, že se situace po nástupu na univerzitu změní. Hned v začátcích je oslnen dívkou Veronikou,kterou začne sledovat a snaží se získat její sympatie např. výpomoci při psaní esejů. Navazuje též povrchní vztah se Sarou, která se má stát jen prostředkem, jak lépe sledovat Veroniku. Autor vytvořil novodobý univerzitního román obohacený o analýzu stalkingu.
Takový Ur-Sběratel (ten Fowlesův, pochopitelně), studie, jak se rodí predátor. Ne že by člověk neměl pochopení pro situaci prváka na Harvardu - ta očekávání, touha se zařadit i vyčnívat nad okolí, ten tlak, ten stres, a máloco z toho má co společného se studiem... Přesto je trochu děsivé sledovat, jak se voyer mění ve skopofilika a skopofilik v psychopata - i když výraznější proměnou prochází spíše pohled čtenáře na Davida, co by byl rád zapamatovatelný, než postava Davida samotná. Mám pocit, že Wayna štvaly všechny knihy o loserech, které drtí okolní nechápající a nepřející svět - a tak napsal o loserovi, který pokud (dokud, jestliže...) může, drtí ty kolem. Nezmiňuji, že drtí hlavně žádoucí holku/-y, bylo by to proti Portrétu dámy, Šarlatovému písmenu, Antiimperialistickému marxismu v Latinské Americe i Daisy Millerové a člověk by nedosáhl ani na jedno ze 101 idealistických zaměstnání, co skutečně existují... ale čte se to skvěle.
Ten týpek vám nemůže být sympatický. Podivín, s divnými problémy a sklonem k samotářství. A pak se zamiluje. Začne špehování jeho objektu touhy.
Ta dívka je stejně nesympatická jako hlavní hrdina knihy. V důsledku toho, je vám vlastně jedno, jak to dopadne, protože nebudete fandit ani jednomu z nich.
Právě dočteno a výjimečně píšu hned po Doslovu. Nakouknutí na slavný Harvard (1600 prvňáčků - nás mohlo být na "Slezská university", desetkrát míň?:-) a hlavně skvělá studie toho sladkého i bolavého pomatení smyslů, když chlap potká tu Osudovou, božskou ženu - o které ví dost málo a o to víc ji chce.
Zážitek, opojení, který psychologie směle porovnává s účinky kokainu. Bylo jasné, že se nebude konat žádný happy end, nejsme v červené knihovně - a až takový konec jsem nečekal, třeba jsem asi o malý kousek psychicky zdravější než fiktivní samotář David. V knihovnách rád bez ohledu na názvy či autory pátrám po výrobcích ze Světové knihovny Odeon a tahle fabrika občas umí pěkné kousky. Takže děkuji, byl to příjemný zážitek.
( Je fajn, že v knížce nejsou žádné obrázky a tak jsem si místo slečny V. mohl představovat tu nádhernou svůdnou blondýnu z práce, kterou nenápadně sleduju až domů a už brzo bude jen moje, zatímco její ručník tajně nosím v batohu pořád u sebe už dost dlouho a ona o tom nemá ani tušení:-)))))
Finále parádní, i když ne tak úplně nečekané, bez vyhrocení by to bylo poněkud bezzubé. Jako studie charakterů (nejen titulní postavy) velmi povedené.
Další skvělá odeonka. Vysokoškolské prostředí mi je blízké. Líbí se mi ztvárnění společenského problému a zobrazení, jak se z relativně normálního kluka může, kvůli jednomu zakoukání, stát člověk, kterého by jste se měli bát nebo se mu vyhnout. Naopak jak se jedna holka, která měla pouze studijní úmysly, může díky tomu dostat do nebezpečí. Je to čtivé, je to kraťounké a kniha ve vás něco zanechá. Hodnotím 4,5/5.
Příjemná kniha, která toho ve mne moc nezanechala, ale na odreagování výborná věc
Samotář
Za mě je kniha spíš průměrem. O stalkerech je nyní všude spousty dokumentů a tak mě toto téma zajímalo i knižně. V roce vydání se o tom možná ještě tolik netočilo a tak mohla kniha přinést zajímavý vhled do života někoho, koho označujeme za stalkera.
David, hlavní postava románu, mi byl od začátku velice nesympatický. Nastoupil do prvního ročníku na Harvard, do té doby byl vzorným studentem, uzavřený, introvertní. Potkal však Veroniku, kterou se stal posedlý. Postupně se jeho chování vyhrocuje, jen aby zjistil, že byl součástí ,,výzkumu" Veroniky. To ho poměrně dost rozpálilo a odhodlal se k nechutnému činu. Byl za svůj čin potrestán? Podle mě ne dostatečně, posoudit musí samotný čtenář.