Nové komentáře u knih Teddy Wayne
Samotář
„Za mě je kniha spíš průměrem. O stalkerech je nyní všude spousty dokumentů a tak mě toto téma zajímalo i knižně. V roce vydání se o tom možná ještě tolik netočilo a tak mohla kniha přinést zajímavý vhled do života někoho, koho označujeme za stalkera.
David, hlavní postava románu, mi byl od začátku velice nesympatický. Nastoupil do prvního ročníku na Harvard, do té doby byl vzorným studentem, uzavřený, introvertní. Potkal však Veroniku, kterou se stal posedlý. Postupně se jeho chování vyhrocuje, jen aby zjistil, že byl součástí ,,výzkumu" Veroniky. To ho poměrně dost rozpálilo a odhodlal se k nechutnému činu. Byl za svůj čin potrestán? Podle mě ne dostatečně, posoudit musí samotný čtenář.“... celý text
— azur
Samotář
„Po delší době kniha, která mě fakt brala. Z nevinného chlapce se postupně stává něco jako monstrum a je to napsáno fakt skvěle. Krom toho je to velice nepříjemné číst, pokud si uvědomíte, že kus takovéhoto teenage hajzla v sobě máme téměř všichni. Ale zde je to dotaženo k monstróznosti. Za mě skvělá a čtivá záležitost. Šokuje mě, že nic dalšího nevyšlo.“... celý text
— Kopta
Samotář
„Nebyl to úplně můj hrneček čaje, váhala jsem mezi 3 a 4 kousky hvězd, ale dej svižně plynul, autor udržoval čtenáře v jistém druhů napětí a svůj účel tedy kniha jistěže plní, zajímavý byl také doslov, a tak jsem byla dnes rozdávačná.“... celý text
— slaska77
Samotář
„Zdejší hodnocení sice nic moc, ale podle mýho brilantní kousek. Jak se z trochu nadprůměrně inteligentního introverta a outsidera nenápadně stává nebezpečný predátor. Zábavné, ale i mrazivé.“... celý text
— Crimble
Samotář
„rád čtu univerzitní romány a i Samotář se mi líbil, otevírá mnohem více témat spojených s problematikou vztahů a komunikace současné společnosti než jen ústřední střet mladé západní generace na škále inteligence, kapitálu a privilegovanosti; na rozdíl od většiny recenzentů se domnívám, že jimi popisované slabiny románu jsou možná záměrné a autorem promyšleně komponované, vycházím z osobní zkušenosti s osobou, která se projevuje velmi podobně jako románový David, takže mi nejen postupně mrznul úsměv, jak se z počáteční trapnosti rodil patologický narcis a stalker, ale myslím, že třeba i formální nadstavba románu (David retrospektivně popisuje, že podnikl psychosociální experiment neboli studii charakteru Veroniky) vychází ze zmíněné diagnózy a autor ji volil záměrně (David tímto tvrzením jenom ve své mysli opravuje "náhlý dějový zvrat", kdy zjistil, že se sám stal objektem Veroničina výzkumu; teprve na základě tohoto poznání zpětně mění minulost a čtenáři hned na začátku tvrdí, že on byl první, kdo začal nějaký "výzkum" - alespoň takto jsem to zažil s reálným stalkerem a manipulátorem: v okamžiku, kdy vědomě lže, ihned obviní svůj protějšek ze lži; všechno, co jeho protějšek dělá, on už dávno a líp někdy dělal; vždycky musí mít stejné věci a dělat stejné činnosti - pokud možno lépe a s větším úspěchem atd.); dokážu si představit reálnější, obyčejnější závěr (ovšem vím já, jak to chodí na Harvardu?), ale i tak mě Waynův román pobavil a myslím, že stojí za přečtení“... celý text
— los
