Báje & odlesky II
Neil Gaiman
V Bájích a odlescích se ponoříte do světa vládce snů prostřednictvím úžasných příběhů, ve kterých se životy zachraňují i ničí, ve kterých dojde na krásné sny i noční můry, krále i špehy, císaře i herce, havrany i vlkodlaky. Na historii i fikci, na lásku i temnotu. Na život i na smrt. Báje a odlesky u nás vycházejí ve dvou knihách. Toto je druhá z nich. Sandman Neila Gaimana je tou nejnápaditější a nejuhrančivější komiksovou sérií. Gaiman v ní vypráví pochmurné, ujeté a někdy i deprimující příběhy o náladových, smůlou potrefených bozích a chybujících lidech. Elegantně míchá svět moderních mýtů a temné fantasy. Se Sandmanem přicházejí příběhy, na které nikdy nezapomenete.... celý text
Horory Komiksy Fantasy
Vydáno: 2008 , CrewOriginální název:
Fables & Reflections, 1993
více info...
Přidat komentář
The Song of Orpheus - nádherná rodinná tragédie (ne vůbec nebrečím)
The Parliament of Rooks - zvláštní příběh. Asi jediné co ocením, jsou baby Dream a baby Death, ti jsou fakt sladcí.
Ramadan - nádherná barevná kresba
Další příběhy o snění:
Orfeus - kdy jsem konečně porozuměl synovi Sna
Ravraní sněm - ten mě zcela minul
Ramadán - pestré snění v Bagdádu
Tento díl se mi osobně líbil méně než první Báje a odlesky.
Báje a odlesky II. byly kratší, ale pro mě osobně zábavnější, zajímavější a čtivější. Kratší rozsah tomu možná i pomohl a jen tři povídky taky nakonec působily lépe než předchozích šest. Střídání autorů nebylo tak zřejmé a většina příběhů mě vážně oslovila.
"Orfeus" byl prostě parádní. Konečně povídka, která nás pořádně seznámí s tím neustále omílaným marnotratným synem. Navíc jako předělávka původního řeckého mýtu to bylo povedené a celkově moc hezké. Gaimanův Orfeus má duši a jeho postava je skvěle uvedená a rozvíjená. Okamžitě mi byl sympatický. "Havraní sněm" sám o sobě neměl moc s havraním sněmem společného, ale ukázal známé postavy, které máme rádi. Abel, Kain a dokonce i Eva. Eva mimochodem vyprávěla nejlepší příběh, to se mi líbilo a musím ocenit, že se Gaiman nebojí zacházet i do klasické mytologie a bible. To o havraním sněmu je docela zajímavé, ale Abelův příběh mě zklamal trošku. No a poslední "Ramadán" byl takový hodně exotický, ale byl to takový ten fejkový orient, který se vyskytuje pomalu snad jen v pohádkách od Disneyho... Samotné vyznění o zachování věčného lesku byl hezký, i když tím město ztratilo svůj třpyt. Jako nějaká pseudolegenda hezké, co do významu pro čtenáře asi nic hlubokého.
Poslední tři příběhy Bájí a odlesků nás vzaly zpátky ke známým postavám a ukázaly hodně magie a kouzel. Sice taky nejspíš významově pro celé univerzum nic, spíš taková hezká jednohubka, ale zaujalo mě to. Jsem rád, že jsem se v Sandmanovi zase posunul a navnadilo mě to na pokračování.
Druhá část Sandmanovy povídkové sbírky obsahuje tři příběhy. Úvodní (a nejdelší) povídka Orfeus má výbornou kresbu a nejzajímavější příběh z celé sbírky. Následující Havraní sněm je také povedený, stejně jako závěrečný Ramadán. U něj se mi hodně líbila i kresba skvělě doplňující děj. Mínus má kniha za naprosto zbytečné rozdělení na dvě části.
Druhy dil ma delsi povidky, asi proto se mi i trochu vic libili. Tady se mi libili vsechny tri. Nemuzu si presne vybrat ktera vic. A zas jsme se neco dalsiho dozvedeli.
Krátké povídky. Nic více a nic méně. Některé mají skvělou pointu, v jiných je zajímavější děj. A některé mají “jenom” snovou atmosféru. Občas jsem měl pocit, že se pointa příběhu ztratila kvůli překombinované zápletce. Některé povídky mají příšernou kresbu, ale tyhle povídky na kresbě nestojí. Jedno mají ale povídky v této knize společné. Jsou brzy zapomenuty tak jako sen po probuzení. Po dočtení každá více či méně rezonuje v hlavě, nutí přemýšlet a vyvolává emoce. Avšak druhý den už si na ně sotva vzpomenete. Ano, věřím, že s každým dalším přečtením z nich v hlavě zůstane více a zapůsobí na mě mnohem silněji. Potom této knize (oběma dílům) určitě zvednu hodnocení. Už nyní dávám čtyři hvězdičky, což není málo. Dávám čtyři i proto, že se mi tyto příběhy líbily více, než ty z Krajiny snů. Na závěr už jenom dodám, že jednu povídku si z Bájí a odlesků pamatuji více než jiné a to hned tu první - Strach z pádu. Asi proto, že ačkoliv se mi sny zdají každou noc, tak už jsem docela dlouho nelítal…
Báje a odlesky u nás vyšly jako dva svazky. Proč? Mám jeden, dva tipy, ale to sem nepatří, nám jde o obsah.
Jak jsem zmínil již dříve, u Sandmana mě baví víc celistvý příběh v jednotlivých svazcích (Domeček pro panenky, Údobí mlh..), ale Báje a odlesky jsou čistě povídky ze světa Věcných a i přesto, že jsem se opět královsky bavil a ztrácel pojem o čase nemůžu udělit plný počet..
Nejlepší povídka za mě byla ta o Orfeovi, konečně jsme se pořádně podívali na syna pána Snů a i na posledního sourozence této povedené rodinky, doufám, že se o nich časem dozvím víc:)
Druhá část Bájí a odlesků. A kdybych měla říct, který příběh je ten nejsnovější? Ramadán a jeho město v lahvi vzpomínek...
Druhý díl u nás rozdělené sbírky se mi líbil, snad až na Ramadán, přišel mi až moc mimo příběh a asi mi i chybí větší znalost reálií a pověstí Blízkého východu. Havraní sněm znám z dřívějšku, je super, mám rád dvojici “Kaina a Ábela” již z Bažináče. Orfeus dle mě povedené převyprávění starořeckého mýtu. Takže tak. A nyní hurá zpět do hlavní linie!
Druhá část Bájí a odlesků obsahuje povídky Orfeus, Havranů sněm a Ramadán.
V první povídce se, jak už název napovídá, setkáme s Orfeem a jeho rodiči. Navíc i se všemi tetami a strýčky z rodiny věčných. Čeká je totiž velmi významná událost. Ta bohužel nedopadne zcela podle plánů a tak musí jít Orfeus do světa hledat pomoc.
Ve Sněmu havranů se shledáme s Ábelem a Kainem, kteří vypráví své příběhy, tajemství a nebo záhady, jak si kdo vybere.
O Ramadánu doprovázíme harúna ar-Rašída, Krále králů, po jeho nádherném městem Bagdád. Přepadne ho melancholie a smutek, je sklíčený a nikdo neví proč, nechce od nikoho pomoc. Pak se vydá do tajných chodeb svého nádherného třpytivého paláce.
Konečně se dozvíme detaily k Orfeovi a o tom co se ve skutečnosti stalo s Bagdádem. Fantastická kresba.
Zde se zejména dozvíme o osudech Sandmanova syna Orfea, což je jiným způsobem převyprávěný mytologický řecký příběh.
Druhá část s delšími příběhy na mě už působila výrazně lepším dojmem. Všechno se propojilo - jak s těmi drobky z první části Bájí a odlesků, tak s celým univerzem. A znovu se dostavil ten pocit objevení nových kousků skládačky. To rozdělení považuji opravdu za nešťastné. Nejlépe uděláte, když si obě části přečtete najednou.
Svět Sandmana a jeho sourozenců vás pohltí a už není návratu - budete se k němu vracet znovu a znovu.
Gaimanovsky hravé a zneklidňující zároveň, tak, jak to umí jen on a Pán Snů.
Tři příběhy, každý jiný, každý s unikátní atmosférou. Všechny tři zábavné a poutavé. Známé mýty v trochu jiném hávu, než jak je většina z nás zná.
(Drobná výtka k transkripcím v Ramadánu, to snad není až taková muškilka, sehnat někdo, kdo zvládne správně rozházet prolongace a vokály, byť je asi většině jedno, že takhle je to takové nusunus.)
Příběh o Orfeovi paráda, věci kolem mýtů mám rád. Dětský sen byl taky povedený, Kain, Ábel, Eva opět zajímavě zapracovány a Matouš mě baví vždy. Ramadán nebyl špatný, ale moc mi nevyhovovala spíše psaná forma než komiksová, ale rozhodně spousta dobrých myšlenek.
Autorovy další knížky
2006 | Nikdykde |
1997 | Dobrá znamení |
2001 | Američtí bohové |
2017 | Severská mytologie |
2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Vynikající četba kresba trochu zaostává ale jinak výborný