Krátké životy
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/27793/bmid_kratke-zivoty-NhP-27793.jpg
5
257
257
Bylo jich sedm. Sedm Věčných, kteří ovládali sedm aspektů lidského života. Už jich je jen šest. Jeden z božské rodiny zmizel a jeho obraz v galerii zeje už třista let prázdnotou. Nikomu to nevadí, nikdo se ho nesnaží hledat. Jenže to se má změnit. Nejmladší z Věčných, šílená sestra Delírium, se rozhodne vydat po stopách dávno ztraceného bratra. A jediný, kdo je ochotný jí doprovodit, je melancholicky cynický bratr Sandman, který celý výlet bere jen jako únik před depresí z rozpadlého vztahu. Netuší, že během cesty začnou umírat lidé. Netuší, že cesta bude nebezpečnější, než si myslel. Netuší, že najde mnohem víc, než čekal. Že cestou objeví něco, co pro něj bude mít nedozírné následky. Krátké životy je nejepičtější příběh z celé Sandmanovské série. Je to příběh o ztrátě, o pracném hledání, o neúprosnosti změny a o důležitosti paměti a zapomínání. Je to příběch o mluvících psech, mystických cestovních kancelářích a uříznutých hlavách.... celý text
Literatura světová Komiksy Fantasy
Vydáno: 2009 , CrewOriginální název:
Brief Lives, 1994
více info...
Přidat komentář
Delirium je úžasná. Emočně nevyrovnaná maličká holčička, která chce, aby jí její bráškové měli rádi. Ale vůbec, všichni jsou úžasní a tenhle sešit bude patřit mezi moje nej.
Tak tohle bylo naprosto úžasný! Užila jsem si to
Pocitově to šlo od: ježiši, to je úžasný k co to kruci... do A do prdele!!
Číst Sandmana je jako sedět na nějakém poetickém workshopu, kde parta uznalých autorů dělá takové ty dadaisticko-avantgardní věci jako skládání náhodných slov, obrázků, automatické psaní, volné plynutí myšlenek a témat apod. Je to jako ponořit se do něčeho, čemu může kdokoliv těžko porozumět, ale stejně se tím necháme pohltit. Nicméně do toho vstupuje lineární děj, sláva jemu, protože to tu dlouho nebylo. Pro mě zatím nejobsáhlejší díl, sice asi ne nejzajímavější, ale moc pěkný.
Delirium je taková postava, co asi člověka štve a nerozumí jí a ani nemůže nebo nechce, ale má pro ni zvláštní soucit. ten vyvolávají hlavně tři konkrétní události - první je její celková osobnost, která zoufale snaží najít bratra a je prostě hrozně roztomilá, sympatická a utrápená... Druhá je její historie, kdy byla ještě čistou radostí, a stalo se z ní tohle utrápené bipolární stvoření, které odráží moderní svět, přestože to je hodně temná představa oproti klasické a nevinné radosti. Třetí je pak její chvilka střízlivosti, kdy ukáže své rozumné já a je vidět, že to v sobě má, i když jí to její podstat zrovna nedovolí. No prostě... nemilujte ji. Do toho výrazněji vystupují u Zoufalství a Touha, které ale mají nějaké tajné domluvy a plány, které jsem asi úplně nepochopil, ale sem tam mi to do sebe zapadlo. No a samozřejmě Sen, který je střídmý jako vždy, i když se taky začíná vyvíjet a dělat ústupky sobě samému. Kapitola s Morfeem sice ne tak detailní, ale pěkná. No a pak řada epizodních postav, od Bastet až po Iškar, která taky měla dost hezkou a hlubokou dějovou linku. takže v ohledu postav tenhle díl potěšil nadstandardně.
Samotný děj byl trošku kostrbatý, nebyla to klasická pátračka, ale ani to nebylo nijak neklasické. V některých částech to trošku zacházelo až do nudy a neustálé zmatení náladami a výlevy Deliria byly únavnější, ale celkově to do sebe zapadlo a v závěru mělo všechno smysl. Líbily se mi začátky kapitol, kde se zkratkovitě objevoval obsah celé kapitoly, který nás čeká, takže jsem si pak mohl události dosazovat, ale přesto to nebylo nijak konkrétní, aby to byl spoiler. Celkový rozsah asi nejobsáhlejší z dosavadních dílů byl těžký na skousnutí, ale nakonec utekl rychle. Hodně jsme se dozvěděli o sedmi sourozencích Věčných, takže velké plus a asi i bylo načase, je toho spoustu k objevování a jsem rád, že jsme prozkoumali i jiné aspekty než jen Smrt, která je dost protlačovaná.
Takže celkově díl potěšil, i když mi během pracovního týdne dělalo velkou práci ho nějak rychleji dočíst. Nicméně užil jsem si to a těším se na další díly. Přál bych si více lineárních zápletek spíše než povídek, protože to Gaiman umí. A nějaká zajímavá témata ohledně Věčných samozřejmě. :)
Po předchozím povídkovém díle má sedmá kniha opět souvislý děj - rozdělený do devíti sešitů. V ději má velkou roli, kromě Pána snů, i jeho sestra Delirium a bratr Zkáza, kolem kterého se příběh točí. Děj skáče z přítomnosti do minulosti, a jde o jeden z nejlepších Sandmanových příběhů. Kresba je rovněž povedená a konečně někoho napadlo dát úvod (ve kterých bývá spoustu spoilerů) až na konec knihy.
"Co je to za slovo pro to, když věci nejsou vždycky stejný... takový to, díky čemu víte, že čas plyne?" To slovo, řekne Sen, je změna."
Delirium chce najít bráchu. Sen má depresi. Zkáza vaří večeři. Na této planetě žije méně než deset tisíc humanoidů, kteří na vlastní oči viděli šavlozubého tygra.
Jo a je to jeden z nejlepších Sandmanů.
Za mne asi nejlepší dil zatim. Delirium úplně šílené, ale moc jsem se bavila. A Sen? Zda se mi vic a vic takový… jiný. Lepsi. Jsem zvedava na změnu, která ma přijít, ale líbit se mi to asi nebude. Další dil na mne čeká.
Po dočtení této knihy si říkám pořád dokola: K čemu ta výprava Sna a Deliria vlastně byla? Nebylo to všechno vlastně úplně zbytečné? No jak pro koho. Pro sourozence asi ano, protože se pro ně, po této knize prakticky nic nezměnilo, ale já jsem se královsky bavila. Šílené Delirium v kombinaci s ledovým Snem bylo přesně to, co jsem od této série vyžadovala. Navíc jsem si už kompletně zvyknula na styl kresby a komiksové čtení, takže mi to šlo, jako po másle.
Hodnocení této knihy neustále převracím v hlavě a přemýšlím, podle jakých kritérií ji mám hodnotit. Faktem je, že jsem si tu knihu docela užil. Je to kniha o loučení, a taky o změnách a jejich nevyhnutelnosti. Je to kniha, která pobaví, ale také přiměje k přemýšlení. Je to jeden souvislý příběh, který spoléhá na to, že čtenář četl předchozí knihy. Je to příběh, který uzavřel některé záležitosti z minulosti, ale je sporné, zda celé Sandmanovské universum někam posunul.
Je ale několik věcí, které bych knize vytknul. Jednou z nich je to, že kniha nepřekvapuje. Vážně, nepamatuji si, že bych v této knize otočil stránku a řekl si, že tohle jsem nečekal. Ona ta kniha dokonce dopředu vyzrazuje svůj děj pomocí jakýchsi “vytržených” citací. Problém mám taky s dialogy a celkově se zodpovídáním otázek. Nic se zkrátka nemá přehánět. Delirium je sice ve svém šílenství kouzelná, ale číst a interpretovat to její blábolení je náročné samo o sobě. Pokud však i ostatní věční mluví jen v náznacích, mnohoznačných frázích a otázkách bez odpovědí, tak začnete mít nepříjemný pocit, že jste tu knihu, možná, tak úplně nepochopili. To už vůbec nemluvím o souvislostech, o kterých se dozvíte až z doslovu. Možná že ta kniha zraje s každým dalším přečtením, ale já jsem to zatím četl jen jednou.
Přes všechny mé výtky hodnotím knihu kladně, protože v ní jsou momenty, které se mi líbily.
To je tak, když si váš mladší sourozenec umane, že mu (v tomto případě jí) chybí váš další sourozenec, který to vzdal nejen se svými povinnostmi, ale i se svou rodinou a odešel neznámo kam..
Po Hře o tebe a Bájích a odlescích, tu máme další ucelený příběh, příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout a když jsem musel, sakra mě to mrzelo, protože každou stránku a interakci mezi Snem a Deliriem jsem doslova hltal, ať už se jednalo o komické chvíle, nebo ty velmi vážné, kdy má člověk na krajíčku..
Krátké životy jsou společně s Údobím mlh za mě to nejlepší co zatím Sandmanovská série nabídla..
Sandman a Delirium na (road)tripu za Zkázou. Škoda, že zastavení u Ištar nebylo delší...nebo o něm nebyla samostatná kniha. Tak jako tak přichází změna, která nevěstí nic dobrého. Nebo ano?
Někteří lidé u tohoto dílu měli problém s délkou a zaměřením ala road trip. Za mě skvělý uzavřený příběh s fatálními důsledky. A ač to hlavní postava popírá, důkaz toho, že i on se může změnit (a vyrazit na výlet s nejpotrhlejší členkou rodiny, bezprostředním Deliriem) a že skutečně někdy “cesta je cíl”, jak nám dokazoval dávno Jack Kerouac, ke kterému by cesta po americkém středozápadě s jeho bizarními figurkami mohla mít blízko. Jen vážně je nutné překládat vše? Pochopím ještě Město sufražetek ale písničky Šušká se (Heard It Through The Grapevine) ?Pod tlakem (Under Pressure)? Sestra půlnoc (Sister Midnight)? Skvělý díl úžasné série.
Tak tohle byla jízda! Delirium chce jít hledat svého bratra Zkázu, který odešel před 300 lety. A jediný, kdo ji je ochotný pomoct je cynický bratr Sandman. Ale nejde s ní jen z dobroty duše, doufá, že to vyřeší jeho starosti. Cestují po světě bdících se zvláštní cestovní agenturou a potkají spoustu starých známých, ale i několik nových. Delirium se konečně pořádně ukáže a nahlédneme i do její říše...
Veškeré změny jsou změny k horšímu. Veškeré změny jsou změny k lepšímu. Tak jako každý den bude krásně.
Z tohoto dílu mám pocit, že Sandmana už nic nezachrání...čím dál více je tragickým hrdinou a změna, která je nosným tématem příběhu, ho vede k nevyhnutelnému špatnému konci.
Delirium a Sandman se spolu vydávají na pouť, kdy jejich cílem je najít svého ztraceného bratra. Při hledání se pak střetávají s mnoha zajímavými postavami, ale hlavně se konečně dost dozvíme, co je jejich ztracený bratr zač a co se mu stalo.
Tenhle díl má trochu pomalejší rozjezd, ale o to monumentálnější závěr. Delirium má celkem šanci stát se mojí novou oblíbenou postavou a bylo skvělé vidět navenek chladného a emoce neprojevujícího Morphea činit těžká rozhodnutí, která jím otřásly.
.... no, fakt nevím, co budu dělat se svým životem, až Sandmana dočtu. A poslední poznatek - tahle komiksová série mi připadá jako jedna z mála, které barevná verze doopravdy sluší.
Svět Sandmana a jeho sourozenců vás pohltí a už není návratu - budete se k němu vracet znovu a znovu.
Jsou knihy, po jejichž přečtení máte pocit, že jste četli něco opravdu důležitého. Gaiman vám tohle dokáže provést prostřednictvím komixu. Jako u všech ostatních dílů této série jsem si nebyl úplně jistý, co jsem vlastně četl (viděl) a jako u všech ostatních dílů jsem to bral jako podstatnou součást zkušenosti z četby. Krátké životy nejsou lehkou četbou a stejně jako se Sen s Deliriem vydává na strastiplnou cestu za nalezením svého ztraceného bratra a nevyhnutelně podléhá změně, tak i čtenář nemůže z tohoto emocionálního kolotoče vyjít nezměněn. A takové příběhy potřebujeme.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Svět sourozenců se mi moc líbil bylo to pěkné čtení