Konec světů
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46421/bmid_konec-svetu-gGd-46421.jpeg
4
240
240
V hospodě Konec světů, která se vynoří uprostřed sněžné bouře uvízlo několik lidí (a nejen lidí), ze všech možných dob a světů. Námořník i elf, programátor i hrobník. Než se bouře utiší, musí nějak zabít čas a tak si vyprávějí příběhy. Příběhy o mořských příšerách, spících městech a oživlých mrtvolách. Příběhy, které mají spolu společného víc, než by se na první pohled zdálo.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Za jedné sněhové vánice se v krčmě sejde nesourodá skupina bytostí a vyprávějí sí příběhy, ale proč? Jenom aby zabili čas než přejde bouře, nebo je v tom něco víc?
A Tale of two cities - moc pěkný příběh. Jen mi na něm vadil styl, jakým byl udělaný. Nesedlo mi to.
Clurancan´s Tale - tímhle příběhem se vracíme k vílám. Krásný příběhe
Hob´s Leviathan - se mi moc líbil.
Golden Boy - byl skvělý. Jediné, co mě v tom strašilo byl Boss Smiley, ten byl hodně creepy.
Cerements- pěkné.
Worlds´ End - uzavírá a vysvětluje, proč se tahle nesourodá skupina sešla na jednom místě. Líbí se mi, že nám pan Gaiman nevmetl do tváře, důvod smutečního průvodu a kdo. (I když asi podvědomně tušíme).
(SPOILER)
Po docela dlouhém čtení povídek v Bájích a odlescích jsem dostal další dardu v podobě povídkového dílu Konec světů. A o co hůř, on tam ani ten Sandmand skoro už není. Přijde mi, že si z toho Gaiman dělá takový svůj skicář nápadů, které nijak nesouvisí... v podstatě s ničím. Nicméně myslím, že přesně o tom Sandman tak nějak je. Žádný lineární příběh o něčem, to možná v prvním nebo druhém díle, ale spíš prostě takové útržky všemožných příběhů a snů, což je v podstatě Morfeova doména. A povídky v tomhle díle se mi hodně líbily, i když samozřejmě zase jak které.
Příběh dvou měst byl takový těžko uchopitelný, docela abstraktní, i když to svou pointu mělo. A ano, zajímalo by mě, co se stane, když se město probudí. Nicméně můj top příběh to nebyl. Naopak Cluracanův příběh byl správně kouzelný a pěkný. Magická říše a Planiny jsou zajímavá místa, tedy Ferie jsme moc neviděli a chtěl bych ještě víc, ale myslím, že smysl je jasný. Navíc se objevila Nuala, což je zase pěkný návrat k různým vyřčeným skutečnostem, o kterých bychom si mysleli, že tak nějak ve vyprávění zaniknou. Hobův Leviatan byl taky pěkný příběh, který přinesl opravdu hodně záhad. Mladá hvězda se mi taky líbil, pan Smajlík mě překvapil a asi mě docela zajímá, hlavně jeho úmysly a motivace, že mu i Smrt jde na ruku... Pro mě nejzajímavější byly asi Rubáše. Nekropole je zajímavá říše (město) a celkově jsem v té vší smrti viděl docela zajímavé významy a podněty. No a finální dokončení Konce světů bylo super, sice to je celkově záhadné a čtenář je drážděný tím, že vůbec nic neví, ale o to je četba zajímavější. A ano, smuteční průvod mě taky zajímá, těžko říct, co se komu dělo, ale Sen tam nějak chyběl, ne? Doufám, že se k tomu všemu ještě vrátíme v dalších dílech, protože Gaiman nenechává věci jen tak vychladnout. :)
Osmá díl Sandmana je znovu povídkový, tentokrát ale povídky propojuje hospoda Konec světů a její návštěvníci, které sem zahnala bouře. Kresby jednotlivých povídek (od různých autorů) jsou povedené, s vyjímkou Příběhu dvou měst. Jednotlivé povídky i pasáž v hospodě jsou velice dobré - podle mě jde o nejlepšího povídkového Sandmana.
Mám několik otázek: Proč se bát probuzeného města? Má Sen slabost pro Nualu? Kolik kámošů má Hobe Gadling? K čemu jsou Snovi hodinky? Co se stane, když si Zkáza skočí na sváču do Nekropole? A hlavně, kdo byl v rakvi, když i Smrt je kvůli tomu nešťastná?
Je to další "nejlepší" Sandman.
Jedná se o "zdržovací" díl, kde si od hlavní linie autor odskočil k pár novým postavám a světům, ať už je nakonec v samotné příběhové linii Sandmana použije nebo ne. I když se díky konceptu "vyprávění ve vyprávění" nedá přehlédnout chuť Gaimana zrealizovat i mikropříběhy, pro které by jinak nebylo větší využití, část příběhů do Sandmanovského pocitu dobře sedne i díky konceptu hospody a nebylo to takové utrpení jako svazek Báje a odlesky 1.
Musim rict, ze idea hospody, mne zaujala. A zaujal mne vlastne spis konec, nez samotne pribehy. Za mne jsou lepsi ucelene svazky Sandmana, kde i hodne vystupuje. Takze snad Blahovolne je ucelenym pribehem.
Po prvních dvou povídkách jsem chtěl celé hodnocení odbýt tím, že je to jenom vata. A ona to v kontextu celé Sandmanovské série opravdu jenom vata je. Jsou zde ale věci, které stojí za zmínku. Koncepce podivné hospody, ve které se sejde ještě podivnější společnost a vypráví si příběhy, není sice úplně originální, ale je zábavná a právě tahle obálka všech příběhů mě bavila nejvíce. Na celé knize je asi nejzajímavější neustále zanořování se příběhů do sebe. Někdo vypráví, jak byl někde a tam někdo vyprávěl, jak byl někde a tak dále.
Co se týče jednotlivých vyprávěných příběhů, tak ty mají zajímavý děj a většinou i nápad. Jejich konce mě však moc neberou. Docela mě bavilo je číst, ale zítra už si možná nebudu pamatovat o čem byly.
Ze začátku jsem si říkal, to snad ne.. tohle bude asi nejslabší kousek, ale jak příběh v krčmě postupoval a měl jsem víc a víc příběhů za sebou, tím víc mě to bavilo.
Hodně osvěžující byla častá změna kreslířů.
Nejlepší příběh byl za mě ten s Prezem a jak už psala spousta čtenářů přede mnou, bylo hezké potkat některé vedlejší postavy znovu. No a těch easter eggů, těch bylo!
A sakra doufám, že ten konec neznamená, to co si myslím, protože musím čekat na dotisk devátého svazku a to ještě chvíli potrvá..
Až se jednou ztratíte mezi světy, nebo budete bloudit svými sny, zastavte se na jedno v krčmě Na konci světů. Kromě noclehu a doušku dobrého moku si budete moci vyslechnout i pár příběhů, které vám v té staré hospodě přijdou neuvěřitelné. Ale budou stejně reálné jako to, že jste si ráno udělali kávu a městskou hromadnou dopravou jeli do práce. A fakt, že jste jen otevřeli komiks od Neila Gaimana a do Snění jste se ponořili ještě před tím, než jste opravdu usnuli, vám bude připadat stejně reálný a zároveň nepravděpodobný, jako pohřební procesí na klenbě Vesmíru...
Tak přečteno. Tohle mi chvíli trvalo, četl jsem tentokrát anglické vydání a trochu bojoval. Každopádně opět zajímavé, zvlášť představa, že se jedná o příběh, který vypráví muž v baru, ale ve kterém se vypravují další příběhy, a v případě Necropole s dalšími třemi příběhy s příběhem uvnitř ... taková příběhová “matrjoška”, nebo postaru “chinese box”, jak říká King. Skoro nemohu vybrat nejlepší, ale celá ta mytologie a příběhy Necropole se mi moc líbily, stejně jako Cluracanovo fantasy dobrodružství. V podstatě tu máme nejen 6 základních příběhů s různými kreslíři, ale i několik různých žánrů (mystery thriller, dobrodružství, rádoby biografie, cestopis, ... spojené podobně jako Decameron nebo Canterburské povídky v jeden celek a orámované kresbou Bryana Talbota. Díky tomuto ani naprosto různí kreslíři nepůsobí rušivě. Jakmile se naskytne příležitost přečíst v mateřském jazyce, moc rád zopakuji!
Konec světů je kniha plná příběhů zanořených do dalších příběhů. Předmluvu napsal sám Stephen King a je opravdu laskavá a přímo vás vybízí k přečtení knihy. Tentokrát nejsme ve snové říši, ale v krčmě, kde se sešla spousta různých bytostí z různých časů a světů. Všechny je svedla dohromady bouře reality. Pro ukrácení času při čekání na konec bouře si poutníci vypráví příběhy.
Příběh dvou měst je o samotáři, který ze všeho nejraději chodí po městě a obdivuje jeho krásu. Jednoho dne se ocitne v ulici, kterou do té doby neviděl.
Cluracanův příběh je zážitkem vyslance královny, který má za úkol zastoupit královnu a zajistit věsi tak, aby nedošlo ke spiknutí.
Hobův leviatan nás pro změnu zavede mezi námořníky, kteří se plaví mořem a snaží se zjistit, co se může skrývat v obrovské mase vody. Ale hlavní je samozřejmě obchod.
Mladá hvězda - Předurčují nás naše jména k životní cestě? Příběh je o mladém Prezovi, který se rozhodne změnit svět.
Rubáše z Nekropole Klejt nás naučí, jak je těžké správně porozumět obřadům a jak je správně a s citem a úctou vykonávat.
Konec světů, co je ta krčma vlastně zač? Dozvíme se to někdy?
Tenhle díl mě hodně bavil, ani sama nevím proč. Těšila jsem se na každé další vyprávění.
Další sešit o Sandmanovi, ve kterém se vypráví příběhy z různých světů, které se Sandmana týkají jen částečně. Přesto jsou ty příběhy dost zajímavé. Budete ale mít snad trochu potíže se sledováním děje, protože aktéři tohoto dílu komiksu si navzájem vypráví příběhy, a v těch příbězích si někdy také vypráví příběhy atd. atd. Některé čtenáře to může bavit, jiní se v tom mohou ztrácet.
Svět Sandmana a jeho sourozenců vás pohltí a už není návratu - budete se k němu vracet znovu a znovu.
Neil Gaiman je skvělý vypravěč a tady to dokazuje naplno. Stejně jako armáda kreslířů (pro každý příběh jiný) dokazuje, že Sandman je také o tom, kdo jej kreslí. A každý z kreslířů je jiný, svůj.
Môj prvý Sandman. Komixové médium mi veľmi blízke nie je, a tak mi chvíľu trvalo zvyknúť si na všetku tú skratkovitosť, ale rozhodne to má svoje čaro. :D Nápad s Krčmou na konci svetov mi prišiel fajn, záver s tým pohrebom bol nádherne napísaný. (Čo-to som si o Sandmanovom univerze zistil, takže viem, o čo šlo...) Prvý príbeh o spiacom meste bola taká typická Gaimanovská sranda s parádnym záverom. Cluracanov príbeh bol absolútne super. Gaimanovský elfovia sú elfovia ako majú byť (magickí srandisti) tá vec s utieraním riti a vykonávaním svätého pomazania ma celkom pobavila, lebo som si spomenul na nášho farára. :D Leviathan mal peknú námornú atmosféru a príbeh o indickom svätcovi bol fajn. Príbeh o prezidentovi Prezovi bol pre mňa vrcholom knihy. A nekropolný príbeh zase pre zmenu taká bizardná zaujímavosť. :D
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Tento díl se mi moc líbil