Věčné noci
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170069/bmid_sandman-nekonecne-no-170069.jpg
4
179
179
Sedm Věčných sourozenců, sedm příběhů, sedm kreslířů... Neil Gaiman vždycky sliboval, že se do Sandmanova světa vrátí. A nyní se s pomocí nejlepších malířů světa vrátil k sedmi postavám, které ho proslavily, a přinesl nám nové sny… a noční můry. P. Craig Russell nakreslil příběh SMRTI a jednoho dne před dvěma sty lety na ostrově v Benátské laguně - dne, který nikdy nekončí. Milo Manara nakreslil příběh o lásce a TOUZE v dávných časech, kdy mladá a krásná žena dostane vše, po čem touží… ale ne zadarmo. Bill Sienkiewicz nám ukáže, kdo se vypraví do říše DELIRIA na zvláštní záchrannou misi. Miguelanxo Prado nás vezme zpátky do SNU o počátcích času, kdy hvězdy mluvily a i Věční byli mladí. Barron Storey vytvořil patnáct srdcervoucích portrétů ZOUFALSTVÍ. Glenn Fabry nakreslil příběh o archeolozích, kteří odkrývali budoucnost a dozvěděli se toho až moc o ZKÁZE. Frank Quitely ilustroval poslední komentář o OSUDU těchto Věčných nocí.... celý text
Přidat komentář
Dokonale Gaimanovské, brilantní. Touha mě donutila toužit, Zoufalství jsem ze zoufalství málem nedočetla, Sen byl snový, z Deliria jsem se málem zbláznila a stejně jsem ho nepochopila, Válka je fešák k pomilování, Osud je prostě osud a Smrt? Tou to začíná. Po letech mě to nakoplo znovu se vrátit k Sandmanovi.
K tomuto dodatku jsem po Tryzně přistupoval se značnou skepsí, ale nakonec mě Věčné noci mile překvapily. Líbilo se mi velmi opětovné shledání se Zkázou než odešel, moji oblíbenou Smrtí a nezapomenu na odhalení tváře Osudu z pod kápě. Na druhou stranu třeba příběh Deliria od Sienkiewicze, což byl i Gaimanův důvod tuhle knihu vydat, se mi zdál značně ujetý.
Hrstka chutných jednohubek uhnětených ze snu, smrti, touhy, zkázy, deliria, zoufalství a osudu. Příjemné poslední ohlédnutí za velkolepou ságou.
Různorodost ztvárnění i příběhů, nádherná kniha pro jakoukoliv náladu. Největší žrádlo pro mě bylo Zoufalství a Touha. Ještěže se Neil k Věčným nocím rozhoupal!
Tohle bylo první dílo o Sandmanovi, které jsem přečetla (no dobře, nevím, jestli to mám nazvat čtením, sněním, hltáním, nebo něčím podobným).
Původně jsem tuto knihu vlastně vůbec nechtěla číst, když mi byla vtisknuta do rukou se slovy: "Přečti si to, o víkendu ji vracím." Hlavou mi běželo, že mám doma kolem 13 knih, co jsem ještě nepřečetla a že Sandman si bude muset počkat. No, nakonec jsem si to přeci jenom přečetla během pár hodin a rozhodně toho nelituji. S největší pravděpodobností si přečtu i předchozí díly (nemůžu si pomoct, ale strašně mě zajímají členové Sandmanovi rodiny) a jsem ráda, že jsem se k této knize dostala :)
Tak dlouho jsme o knihu škrábali na dveře Crwe a prosili ať se vydá, tak dlouho se po ní toužilo, že to natěšené očekávání pak nebylo u všech naplněno. To je až samozřejmé. Já jsem spokojen na 90% a dávám 5 hvězd, protože jsem si to perfektně užil. Očekával jsem nesourodou směsici příběhů i stylů a dostalo se mi toho plnými doušky. I když nemám moc rád kolážovité věci a takové to strašně samoúčelné rádoby umění, které nemá hlavu ani patu, a tudíž mě ze začátku Závist a Delírium nebavily, líbily se mi nakonec i ty, protože dokonale daly smysl v celém kontextu knihy.
Příběh Smrti je docela standardní v rámci Sandmanova univerza, jak příběhem tak kresbou, zamilovat se do smrti může asi fakt jen vrah v zelené uniformě, vzhledem k tomu, že "Smrt má času dost" a nakonec k ní dojde každý, postrádá jeho počínání smyslu, ale co, každý má své koníčky, no ne;)
Touhu jsem už četl kdysi v Crwi a příběh je to silný až praští, opravdu úžasná záležitost, Manara je mistr smyslné kresby, a co dokáže s klobáskami! Mám jen malinkou výhradičku - když je synovi náčelníka oznámeno, že mu zavraždili otce, použije slovo "TÁTA". Nepochybně by se tam, s ohledem na dobu a vážnost celé povíkdy, hodilo mnohem více slovo "OTEC". Až mě to praštilo přes oči.
Sen je asi nejlépe kreslená povídka a taky s Gaimanovou předmluvou velice lehce vysvětluje spoustu věcí a přidává další hladiny příběhu - takové mladé Slunce s planetama zatím bez života je prostě lahůdka.
Styl Zoufalství není můj hrnek kafe, jak už jsem psal, ale ty psané příběhy tomu dávají šťávu a taková výtvárná změna knize jen prospěla.
Stejně tak u Delíria, které jsem nejdřív myslel, že nedočtu, ale to bych byl blázen, nejsem si zcela jist, jestli je to TEN okamžik, kdy se z Radosti přeměnila na Delírium, ale dává to dokonale smysl...
...na to navazující povídka o Zkáze není až zas tak o Zkáze, ale taky moc dobrá.
A nakonec takové krátké potoulání s Osudem jako třešínka na dortu.
Já jsem spokojený, líbilo se mi to moc, překlad proveden pěknou češtinou, velice důstojné završení celé ságy. Pevná vazba byla možná zbytečná, když celý Sandman je v paperbacku, čímž by i cena byla níže, ale zase je to o to krásnější kniha. Fakt jsem si to užil, super!
Pro mě už to není to, co bývalo, .. chybí tomu nějaký pořádný, ucelený příběh. To ovšem neznamená, že je kniha špatná. I další pokračování má stále to typické "sandmanovské" kouzlo a příslušnou atmosféru a i přes nějaké ty nedostatky je to prostě stále okouzlující Sandman.
Neil Gaiman umí vyprávět. Některé příběhy jsou poutavé a neotřelé, míchají žánry s fantasktní samozřejmostí. Jiné zase znepokojivé a některé se hnusí. Mistrovská práce... a svět je zase jednou neuchopitelnější.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Sandmana jsem vůbec neznala...Bylo to takové nečekané setkání. Možná, že když se někdy časem vžiji více do jeho světa (přečtu více jeho příběhů), dostanu na tuto "sbírku" jiný názor. Prozatím je to pro mne skvělá směsice stylů a pestrost nocí jsem si užívala. TOUHA byla sexy, taktéž mě dostalo ZOUFALSTVÍ (ikdyž ne tolik výtvarnem), DELIRIUM byla jedna velká noční můra a OSUD tím nejčistčím zakončením.
Pro mne je to něco nového a za to Gaimanovi velké díky. Bavilo a obohatilo.