Věčné noci
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170069/bmid_sandman-nekonecne-no-170069.jpg
4
179
179
Sedm Věčných sourozenců, sedm příběhů, sedm kreslířů... Neil Gaiman vždycky sliboval, že se do Sandmanova světa vrátí. A nyní se s pomocí nejlepších malířů světa vrátil k sedmi postavám, které ho proslavily, a přinesl nám nové sny… a noční můry. P. Craig Russell nakreslil příběh SMRTI a jednoho dne před dvěma sty lety na ostrově v Benátské laguně - dne, který nikdy nekončí. Milo Manara nakreslil příběh o lásce a TOUZE v dávných časech, kdy mladá a krásná žena dostane vše, po čem touží… ale ne zadarmo. Bill Sienkiewicz nám ukáže, kdo se vypraví do říše DELIRIA na zvláštní záchrannou misi. Miguelanxo Prado nás vezme zpátky do SNU o počátcích času, kdy hvězdy mluvily a i Věční byli mladí. Barron Storey vytvořil patnáct srdcervoucích portrétů ZOUFALSTVÍ. Glenn Fabry nakreslil příběh o archeolozích, kteří odkrývali budoucnost a dozvěděli se toho až moc o ZKÁZE. Frank Quitely ilustroval poslední komentář o OSUDU těchto Věčných nocí.... celý text
Přidat komentář
Death and Venice - moc pěkné
What I´ve tasted of Desire - jak to dopadá, když toužíme mít všechno
The Heart of a Star - tohle bylo geniální. Sen a jeho souzenci před vznikem civilizací a dozvíme se, proč se Sen a Touha tolik nenávidí.
Fifteen Portraits of Despair - tak tohle bylo správně depresivní
Naopak Going Inside bylo správně šílený
On the Peninsula - pěkný příběh
Okruh nám uzavírá Osud s tím co je, bylo a bude.
Návrat Neila Gaimana k Sandmanovi ve formě 7 kratších příběhů od sedmi ilustrátorů. Kvalita příběhů osciluje od výborných (Smrt a Benátky, Srdce hvězdy), přes průměrné (Co jsem okusila z Touhy, Věčné noci, Na poloostrově) až po špatné (Cesta dovnitř, Patnáct portrétů zoufalství), u kterých se mi nelíbil příběh ani kresba. Celkově bych komiks hodnotil jako povedený návrat do Sandmanova světa.
První příběh "Smrt a Benátky" je skvělý. "Srdce hvězdy" je docela zajímavý, protože popisuje sourozence Snu dlouho před vznikem Země. Ale všechny zbývající příběhy jsou chaos, deprese a nedávaly mi smysl.
Bohuzel, tenhle dil mi vubec nesedl. Myslim, ze docela sohlasim s komentarem uzivatele Norri, hlavne co se tyce casti o Zoufalstvi.
Brilantní povídky zpracované mnohdy netypickým způsobem. Například Zoufalství mě úplně pohltilo svojí temnou atmosférou. Neil napsal tři věty, ale čtenář jako by dostal celou ságu. Celkově vzato je tento komiks mnohem hlubší a mnohem temnější než celá Sandmanovská série. Věčné noci rozhodně musím mít ve své knihovně.
Bohužel mne na rozdíl od jiných knih tohoto autora nevtáhnulo do děje ani kreseb ... Atmosféra příběhu fungovala jen někdy.
Návrat do světa Věčných, tentokrát v podobě sedmi povídek.
Začnu pro změnu kresbou - u některých povídek typická pro Sandmana, u některých šíleně explicitní, psychadelická a u některých typická pro běžný komiks, tudíž - některá potěší, některá překvapí, u některé si řeknete meh.
Nebudu se tu rozepisovat o jednotlivých povídkách a vyberu za sebe jen ty nejlepší a tentokrát je to.. Smrt a Sen, nepřekvapivě, protože tito dva s nejmladším sourozencem Deliriem v závěsu jsou mými favority obecně:)
Pokud se vám nechce opouštět Sandmanův svět tak se hned po Tryzně můžete vrhnout na Věčné noci a Lovce snů, které ukojí hlad nás fanoušků tohoto neuvěřitelného universa a věřte, že nebudete zklamaní
Na Věčné noci jsem byl zvědavý především kvůli kresbě. Musím říci, že v tomhle směru jsem zklamaný nebyl. Zklamaný nejsem ani z příběhů. Jsou zde ale dvě výjimky. Paradoxně, až na tyto dvě výjimky se mě příběhy nijak emocionálně nedotky. U těch dvou to bylo bohužel v negativním smyslu. Kapitola věnovaná zoufalství obsahuje “mikropříběhy” nazvané “15 obrazů zoufalství”. A zoufalství to opravdu je. Neustále jsem se díval, jestli už budu na konci kapitoly. Obrázky, které doprovází texty jsou zde opravdu depresivní. Takže jestli tato kapitola měla pocit zoufalství zprostředkovat, pak funguje výborně. Kapitolu věnovanou Deliriu kreslil Bill Sienkiewicz, který je na “šílené” věci specialista. K jeho výtvarné stránce ani tak připomínky nemám, už jsem si na jeho styl celkem zvykl a mám ho rád. Zde to bylo horší s textem v bublinách. Bylo docela náročné se zorientovat v tom, co kdo říká, a prokousat se blábolením všech šílenců.
Vracíme se do světa Sandmana, tentokrát v krátkých příbězích o Věčných. Smrt, Touha, Sen, Zoufalství, Delirium, Zkáza a Osud, to jsou oni, každý má svůj příběh a přitom jsou všechny propojené. Ocitneme se v době, kdy byli Věční ještě mladí a hvězdy mluvily. Sen si přál najít lásku a požádal Touhu o pomoc, ta mu jeho přání splnila, ale nikdy nic není zadarmo. Podíváme se i na 15 portrétů Zoufalství, které jsou tak reálné, až je to děsivé. Smrt čeká před branou na jednom malém italském ostrově a čeká, až se křídla brány otevřou a ona bude moci na toto záhadné místo uvězněné v čase vstoupit. Delirium se tak nějak ztratí a ti, co jí slyšeli se jí musí vydat hledat. Naštěstí mají rybičky, které zpívají rybí písně. Při vykopávkách na ostrově narazí vědci na zvláštní nálezy, které vypadají jako z budoucnosti. Na ostrově je i sám Zkáza a ještě, že tak. Může lecos vysvětlit. Navštívíme i zahradu Osudu, který je slepý, ale vše vidí ve své knize, jeho zahrada je plná spletitých cestiček a stojí v ní sochy ostatních Věčných. Kdybyste měli dost času a pozorně je sledovali, všimli byste si, že se sochy hýbou...
Představení Sandmanovi rodiny, které nám bylo předloženo v podobě příběhů ke každému sourozenci mi pomohlo si urovnat role postav Sandmanova universa. U tohoto dílu se mi stalo, že jsem některým věcem a sourozencům nerozuměl, ale nevadí, ten příběh má tak dokonalý obraz a kresbu, že někdy je lepší se jen dívat než číst.
Sandmanuv sourozenec Delirium mi dal zabrat a myslím, že bez potíži LSD si jen málokdo v tom najde smysl, ale obrazově to byla jízda bez zábran.
Sandmanův sourozenec Zoufalství mě uhranul svou kresbou tak, že jsem odložil čtení a jen jsem pozoroval, kresbu, protože čtení už nebylo důležité. Někdy je lepší se pouze dívat ...
Krásný komiks, o to víc, užije-li vás na snovou poetiku Neila Gaimana. Jenže já na Sandmanovi od počátku obdivoval především to spojení originálního děje a neobyčejné fantazie. Časem stoupl kultovní post série natolik, že člověk aby pomalu zkoumal každé napsané slovo, jestli v něm není ukrytý nějaký dvojsmysl, trojsmysl a jiný vícesmysl. Jistě, Pán snů je bezesporu legendou a zcela zaslouženou - ale prostě mi chybí ten gejzír nápadů, které první dvě alba vychrstla do světa. Věčným nocím se tuhle mezeru zaplnit nepodařilo. Jsou tím, čím jsou - doplňkem k celé řadě, příjemným návratem do rodiny Věčných; hrstí střípků, které si fanoušci s láskou zasadí na ta správná místa. Domeček pro panenky to není, ale Sandman je to pořád.
Kromě Gaimanova spisovatelského umění můžete obdivovat nádhernou kresbu/malbu mistrů jako je Frank Quitely, Milo Manara, Glenn Fabry, P. Craig Russell či Miguelanxo Prado. Pro ty náročnější pak avantgardní Barron Storey a Bill Sienkiewicz. Na své si přijde každý.
A tam kde by se to zdalo absolutne absurdni a ztracejici, jsem se nejvic chytal) kniha se vsim vsudy
Pro me uzasne a inspirativni.
Nutno podotknout i kdyz je to jen muj osobni zazitek, ze knihu jsem nasel “nahodnym” vyberem. Sel jsem si udelat nejakou praci do knihovny, ani za boha jsem se nemohl dobutit soustredit, jak jsem se tak rozhlizel,zvlastnim zaujetim me pritahovala. nakonec jsem z prace neudelal nic, jen odesel asi s 10kg taskou knih, mezi kteryma byla i tato kniha ktery muj zivot obohatila o mnoho zdroju, jmen, vytvarniku, vytvarnictvi ale predevsim pribehu, ktere jsou az moc povedome a za hranici sahajici. Nadsenost
Nesmírně skličující a depresivní setkání se Snem a ostatními Věčnými. Všechny příběhy jsou po scénáristické stránce skvělé, Gaimanův rozsah napříč tématy, vypravěčskými styly a časem se tu ukazuje v plné kráse. Rozmanitost tvorby ilustrátorů může někoho rušit, někomu vadit, ale i to má své velké kouzlo - mě nejvíc uchvátilo Delirium a Zoufalství, nesmírná dávka emocí na pár stránkách. Jediná výtka by šla za českým letteringem, jenž byl pro mě místy na hranici učtitelnosti, ale možná je to záměr a možná to bylo v originále podobné.
Tandem Janiš-Podaný opět zárukou skvěle odvedené práce.
A teď mě omluvte, I'm going to hang out with the Dream King...
Komiksy nejsou můj obvyklý styl... V knize jsou příběhy, které mě zaujali příběhy, které mě moc neoslovily. Prostě takový střed.
Pokud obdivujete na komiksu hlavně kresbu, tak si zde najdete svoje. Najdete si svoje i v případě, pokud obdivujete příběh, ale v tomto ohledu Gaiman tolik zaujmout nedokáže. Více: http://www.comics-blog.cz/2016/08/1248-sandman-vecne-noci-60.html
Príde mi, že to nie je tak úplne ono .
SMRŤ bola geniálna, akurát ten koniec pre mňa osobne trochu vyšumel do prázdna.
TÚŽBA bola v prvom rade neskutočne sexy (to, že kresliar sa preslávil erotickými komixami celkom vidno... teda, vidno hlavne to, prečo sa preslávil :D) a príbeh bol tiež super.
Samotný SEN bol tiež výborný a sviežo pojatý v rámci univerza, hoci som - netuším prečo - čakal niečo trochu iné. Anotácia ma navnadila na hranie sa so starými aborigénskymi legendami, čo neprišlo. Našťastie, to čo prišlo vôbec nesklamalo.
ZÚFALSTVU sa to už trochu podarilo, ale stále sa na to nejde príliš sťažovať, pretože sa v podstate jedná o jednu z tých "multipoviedok," aké sa občas nachádzajú v Gaimanových poviedkových zbierkach. (Na mysli mám napríklad poviedky Pätnásť obrázkových kariet z upírskeho tarotu, Zvláštní dívenk etc.)
DELÍRIUM bolo správne psychadelické a strelené. Aź z toho skákal mozog.
SKAZA mi príliš nesedela a trochu mi unikol zmysel.
OSUD tvoril epilóg. Epilóg za večnými nocami a všetkým, čo kedy bolo a bude.
Môžete si všimnúť, že som sa väčšinou vyjadroval pozitívne, ale napriek tomu nemôžem poprieť, že mi tam niečo proste chýbalo a nemôžem tomu dať 5* ako ostatným Sandmanom.
Napriek tomu si však myslím, že v rámci opozície s inou literatúrou sú Večné Noci viac než schopné obstáť a prípadnú kúpu (pozor, sú celkom drahé!) rozhodne neoľutujete.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Jsem moc rád že jsem si mohl tak dobře počíst