Santini: Peklem duše k světlu světa
Jaroslava Černá
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/299233/mid_santini-peklem-duse-k-svetlu-sveta-eNr-299233.jpg
4
120
120
Jan Blažej Santini Aichel si od dětství připadá osamělý, protože kvůli tělesné vadě nezapadá mezi vrstevníky. I v dospělosti jej však čekají těžké zkoušky. Postupně pochopí, že co mu bylo na jedné straně ubráno a odepřeno, se mu vrací v podobě neuvěřitelných vizí staveb plných fantazie. Až časem přijde na to, co všechno musí obětovat, aby dokázal zhmotnit a realizovat své geniální myšlenky a porozuměl smyslu svého osudu.... celý text
Přidat komentář
Ach jo, to bude jistě zase anachronická pitomost. Autoři historických románů by měli povinně složit zkoušku z historie a dějin umění. Podobně jako to musí dělat turističtí průvodci, kteří přitom nasekají svými výmysly méně paseky.
Zajímavá postava a zajímavý život. Styl psaní byl pro mě trošku těžší, ale knihu jsem dočetla a dozvěděla jsem se nové věci z historie.
Škoda, že tak zajímavé téma bylo uchpeno velmi jednotvarne. Od poloviny knížky to byla předvídatelná nuda. Neustále se opakující pasáže o tom, jak mistr ve vytržení videl podobu svých staveb, jsem v závěru knížky přeskakovala. Za mě nic moc.
Taky jsem se díky pořadu Baroko v ČT začala více zajímat o Santiniho. Chystám se na týdenní cestu za některými jeho stavbami. Vše nejde stihnout, byl to mistr nad mistry. Někde už jsem byla, ale budu je vnímat jinak. Knížka byla čtivá, zásadní věci jsem se nedozvěděla, že Santini byl podivím, to je známé. Ale líbila se mi a budu se o něj zajímat dále.
Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do ruky a taky jsem ráda za krásný pořad v ČT o baroku. Obdivuhodný člověk, kde tělesná vada byla nahrazena velkou dávkou talentu. Člověk, který díky velkému štěstí ve své rodině a dalším okolnostem - samozřejmě i svojí touhou, odvahou a pílí, vytvořil taková dech tající díla, která můžeme obdivovat i dnes. Knihu jsem skutečně brala jako historický román a nikoli jako knihu životopisnou či odbornou. Takže se mi opravdu moc líbila. Jsem ráda, že některé stavby znám a ty další jsou inspirací pro další výlety.
O téhle osobnosti se toho moc neví a neví se ani přesně, co vše opravdu postavil. TV dokument o baroku v českých zemích mě navnadil, ale i když jsem nečekala historicky věrný román, tohle byla opravdu spíš jen čistá romantika - kdyby se Santini pořád tak dojímal a plakal, asi by zrovna taková díla nemohl vůbec vyprojektovat a postavit.
Nicméně byla zmíněna hromada míst, kde stojí pozoruhodné stavby, takže jen si je aspoň na fotografiích následně stojí za to připomenout. 55%
Velmi jednoduše psaná kniha, ale číst se dá a díky ní jsem se seznámila s jednou z velkých postav naší historie, zkoukla jsem o Santinim i několik dokumentů a film Santiniho jazyk. Takže se rozhodně cítím obohacená.
O životě a soukromí Santiniho toho, dle dostupných informací na netu, není moc známo. Autorka tedy vzala známé skutečnosti (jména a počet dětí, jména a počet manželek, předpokládaná touha Santiniho po šlechtickém titulu, stavby apod.) a zapracovala je do románu. Mě to zapracování přišlo trošku neohrabané, dialogy mezi postavami umělé. Rozhovory mezi Santinim a zadavateli jeho staveb se autorka snažila seznámit čtenáře se skutečnostmi souvisejícími právě se stavbami, proto možná občas působily spíš jako poučka, než jako reálný dialog.
Dle autorky zřejmě téměř všechny Santiniho myšlenky patřily buď architektuře nebo Bohu, či Satanovi v části jeho života. Toho Boha tam na mě bylo už moc, ale to je zřejmě můj problém. Nicméně můj celkový dojem z knihy je, že potencionálně velmi zajímavé téma bylo zpracováno velmi povrchně do knihy ve stylu románu pro ženy. Zasloužilo by si mnohem víc.
Určitě zase zajímavě pěkně napsáno..Určitě po přečtení mě láká se na ty historické místa podívat....
Kniha se mi opravdu líbila, autorka opět nezklamala. :-) A příští rok se na některou z mistrových staveb určitě pojedu podívat.
Přečteno velice rychle, ale bohužel mne na knize v podstatě nic nezaujalo. Dialogy i myšlenkové pochody hlavního hrdiny mi přišly takové knižní, nereálné, a o samotné Santiniho tvorbě je toho tu pomálu. Rozsah knihy je nevelký a chce se říci naštěstí, způsob vyprávění by víc stránek neunesl. Neurazí, ale to je všechno.
Styl psaní není nijak strhující, ale doporučuji všem, které příběh inspiruje k tomu, že se pak chtějí více dovědět o historii, památkách a zajímavých lidech. Celkem příjemné čtení na dvoudenní dovolenou. V knihovně mě zaujala obálka, moc pěkná.
Takový umělec, jakým Jan Blažej Santini Aichel dozajista byl, by si zasloužil něco lepšího. Stačily by aspoň pořádné korektury. Nebo schopný editor. Vážně, když jsem v textu spatřila "pražané", tak mě to dost vyděsilo - a nebyl to první ani poslední prohřešek vůči české gramatice. K samotnému ději se dá říct snad jen to, že neurazí. Ale ani nenadchne. Osobně bych ubrala "romantické" rozedranosti duše a přidala více realistického baroka.
když ji budete číst v klidu, najednou zaslechnete pláč malého chlapce, jeho kroky v kostelech,ucítíte vůni kadidla a pohladí Vás staré časy a s dospělým Santinim zjistíte, že Vás to jeho nadšení a představy nadchly tak,že začnete plánovat,jak se do těch míst podíváte....já třeba do Zvole, protože Kutnou Horu,Sedlec,Zelenou Horu znám....
Kniha se mi líbila. Neposuzuji do jaké míry je historicky přesná nebo nepřesná, četla jsem ji jako příběh o Santinim. A ten se mi líbil.
Pěkná kniha. Patrný obdiv autorky k architektovi. A nyní něco odbornějšího o geniálním umělci.
Životopisy slavných běžně nečtu, ale postava tohoto geniálního architekta si po návštěvě Žďáru nad Sázavou vyžádala sběr dalších informací a tahle kniha na mne koukla v knihovně a nezklamala. Příjemné čtení, které mi představilo tohoto mistra ve své lidské podobě. Přečtení knížky mne motivovalo k dalšímu hledání a nakonec jsem nestačila žasnout, jak plodný architekt to byl a jak moc se v našem kraji angažoval.
Jak obdivuji Santiniho dílo a na tuhle knížku jsem se docela těšila, nebyla jsem si pak vůbec jistá, jestli ji dočtu... První polovina byla tak nezáživná a bez šťávy, že jsem ji po pár odstavcích opakovaně odkládala. Santiniho nelehké životní břímě tu vyznívalo jaksi neautenticky. Nakonec jsem ráda, že jsem to nevzdala, druhá půle nabrala trochu obrátky a na konci potěšil i seznam realizovaných projektů tohoto nepřehlédnutelného stavitele.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Santini: Peklem duše k světlu světa |
| 2010 |  Anežka a král: Jediná láska Přemysla Otakara II. |
| 2015 | Perchta z Rožmberka - prokletí Bílé paní |
| 2019 | Dům v podhradí |
| 2016 | Týden blázna |
Jde o stručné nahlédnutí do soukromého i pracovního života Santiniho. Jednoduché vyprávění, bez velké literární ambice. Zarazilo mě, že se v textu objevovalo slovo "baroko" - to se v době Santiniho ještě zdaleka nepoužívalo...