Saturnin se představuje
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480035/bmid_saturnin-se-predstavuje-Ne9-480035.jpg
3
132
132
Ač se to může zdát k neuvěření, Saturnin nebyl sluhou odjakživa. Přesto už jako jinoch prožíval řadu neuvěřitelných příhod. Jak vypadaly jeho mladické eskapády, do nichž byla skoro vždy zapletená nějaká ta žena? Proč se jeho matka rozhodla pro jméno Saturnin? A jak se dostal až do služeb svého pána v obklopení tety Kateřiny a dalších příbuzných? Saturninova minulost je pestrá jako jeho představivost – a nyní ji poznáte do všech zábavných podrobností!... celý text
Přidat komentář
Asi zatím nejslabší díl. Od začátku mi nepřišlo jako moc dobrý nápad vysvětlovat Saturninovu tajemstvím opředenou minulost, která vždycky nabízela spoustu prostoru pro fantazii každého čtenáře, aby si k Saturninovi dosazoval ty nejdivočejší scénáře, což tenhle díl poněkud zaříznul. Hlavní problém příběhu je ale podle mě nakonec absence dalších zajímavých hrdinů. Celou dobu je tu Saturnin na všechno sám a žádná z epizodních postav, které se okolo něj jen míhají, jak cestuje po světě, bohužel nepředvedla nic pozoruhodného, ani se nezdržela dost dlouho, aby stála za zapamatování. Přesto ale většinu času docela příjemné čtení. Slabé ***.
Nadmíru lákavé konečně se dozvědět odkud že se Saturnin vlastně vzal. Ano, vzal, protože Saturnin je spíše neobvyklý jev než osoba! Dětství a školní léta bych si představovala přesně nějak takhle. Pak se z něj ale stala zlatá mládež a seladon, což mi při jeho inteligenci k němu vůbec, ale vůbec nepasuje! Obzvlášť všechno to dívčí hemžení kolem něj. "Můj" Saturnin je nad něco tak nepoťouchlého, jako jsou pletky s děvčaty, povznesen. A konec už šel dolů kopcom, ako hovoria bratia. Chyběl hausbot a kariéra osobního sluhy byla na příběh hodně na sílu našroubovaná. Moc mě to mrzí, protože až doposavaď jsem byla s jeho novými příběhy docela spokojená. A když jsem si přečetla, co se schystá v následujícím díle, nevím, nevím, jestli se do něj pustím...
Ale jó, samozřejmě že jó, snad to návrat starých dobrých postav zase trochu zachrání.
Bleskurychlá četba se zajímavým poznatkem, proč se Saturnin jmenuje Saturnin; přibrzdila jsem pouze ve chvílích, kdy jsem v souboru relativně nesourodých anekdot narazila na nějakou, kterou jsem ze dřívějška neznala. Obávám se, že třetí hvězda je jen za to, že jsem nějakou takovou našla, ne za "příběh". Kam se ztrácely postavy? :-) Do dalších dílů už asi nepůjdu, ale k "základnímu" Saturninovi se samozřejmě ráda vrátím.
Ale jo, nebylo to špatné. Místy jsem se bavila, místy zase ztrácela. Myslím, že téhle knížce by neuškodilo vložit mezi tu obrovskou hromadu vtípků i trochu více děje. Žádnou velkou pecku jsem neočekávala, a celkově jsem spokojená. Prostě takové fajn lehčí čtení třeba do MHD.
Opět mám chuť vrátit se k původnímu Saturninovi - a to ať v knižní či televizní formě :)
Konečně se autorovi podařilo spojit historky typu "Kameňák" do jednoho celku - za to dvě **, za snahu jednu * a za to, že se zlepšuje jednu *.
Vyloženě špatné to určitě nebylo. Ale velice rychle je čtenář jednou humornou historkou za druhou přesycen. Určitě prospěje nečíst knihu na jeden zátah, ale jednou za týden si dát kapitolu. Originál je jen jeden, co naděláme.
V prvé řadě mám radost, že jsem se přes Mackovu trilogii na téma Saturnin konečně přehoupla. Z komentářů před sebou zjišťuji, že nejsem jediná, kdo tuto radost pociťoval taktéž.
Ráda bych vyzdvihla dobrou volbu ilustrátora Juraje Martišky. Kresbičky byly milým a trefným zpestřením četby. Co mě ale v případě kreseb mrzí je jejich grafická stránka. Obrázky jsou nepochybně velmi vyvedené, nicméně jejich převedení do knížky by si zasloužilo více péče, aby obrázky nebyly v jednotlivých tečkách rozpité.
Co se samotného textu týče, jsem ráda, že jsem si v díle dokázala najít nějaký děj. To se o dvou předchozích Mackových knihách moc říct nedalo, u nich mi přišlo že mají pouze "téma". Také mě velice těší, že autor zanevřel na neodvoditelná slova vyňatá ze slovníku pro vysoce intelektuálni lid, díky kterým podpořil čtivost textu. Oproti předchozím dvěma dílům mě též těší úbytek přirovnání ke slavným osobnostem Saturninovy doby. Díky tomu, že jsem již ztratila veškerý zájem si dohledávat informace o zmíněných osobách, tato přirovnání mě tolik neiritovala.
S dalším hodnocením začínám však zjišťovat, že jsem asi dost náročná čtenářka, co se humorných knížek týče. Totiž humorné knížky to mají těžké v tom, že existuje jen velmi tenká hranice mezi tím, kdy jsou vtipné a kdy trapné. Tento díl mi trapný nepřipadal (naštěstí), ale také mi nepřišel natolik dobrý, abych měla kdy vůbec chuť vzít jej znovu do ruky. Oceňuji některé vtípky, které se v knížce vyskytovaly - tam se Macek již hodně přibližuje Jirotkově Saturninovi. Možná tedy kdyby teprve teď napsal Macek svou první knihu o Saturninovi, měla by už úplně jiné grády... Pokud se tak opravdu stane, knížku již číst nebudu, protože další rozmazávání Jirotkova příběhu a postav by mohlo kosmicky znásobit mou averzi vůči rýžování peněz na nepřekonatelném díle Jirotky.
Jsem ale ráda, že knížka neřeší žádné šokující závažnosti, nenutí člověka k pláči svým koncem ani průběhem (pokud opomenu ony dva překlepy v celé knize) a prostě si jen tak bezkonfliktně pluje blíže neurčeným časem a sem tam nutí člověka se smát.
Jako skalní Saturninův fanoušek nemohu nic moc vytknout. Snad jen historku s lupičem u pana profesora, ta je kompletně převzatá z originálu. Ale budiž. Jinak jsem se knihou taky prousmívala, mám tenhle humor ráda a takové knížky používám jako antidepresiva. (Mám jich v záloze víc.) Vždy zaberou.
Asi budu v menšině, ale tenhle díl mě asi jako jediný ze všech těch neoficiálně-oficiálních pokračování bavil nejvíc.
Možná je to tím, že postava Saturnina pro mě byla vždycky tak trochu tajemná a těšila jsem se, že mu nakouknu "pod pokličku".
Jinak je to svižné, čtivé, nenáročné, takže vcelku příjemná oddychovka.
---
Stejně se ale nemůžu zbavit rozpačitého pocitu z tohoto oficiálně-neoficiálního počinu v podobě vzniklé trilogie; originál je jenom jeden a parazitování na něčí genialitě a popularitě (pardon, ale jiný výraz mě nenapadá) mi není dvakrát sympatické.
Začátek fajn rozjezd, vypadalo to opět na zábavnou "víkendovou knihu", ale nějak tomu brzo došel dech a velká část knihu už moc nebavila. Dá se to, ale za mě rozhodně nejslabší díl.
Protože zde autor nemůže kromě Saturnina samotného spoléhat na postavy, které původní román činil takovým, jaký je, bylo třeba improvizovat - a tak místo tety Kateřiny s příslovími máme Saturninovu matku s citáty, místo doktora Vlacha s dědečkem máme Saturninova otce, místo slečny Barbory Saturninovy milenky s úplně stejným ostrovtipem. Stačilo by je přejmenovat, a jsme tam kde jsme byli. Nevím, zda se to dá považovat za věc negativní či pozitivní, přeci jen díky tomu příběh funguje, na druhou stranu by člověk čekal aspoň trochu originality, které se nedostává ani z historek samotných; přinejmenším polovina z nich jsou vtipy stokrát prohnané přes internet, od poznámek v žákovské knížce až po anekdoty o ženách. Kdo jsem, abych posoudila, zda Jirotkovo původní dílo neudělalo totéž, i tak je to ale detail, který kazí dojem. Také nedokážu posoudit, zda jsou stereotypní prupovídky o ženách (a jedna o Židech) odrazem doby, ve které se příběh odehrává, či autorových osobních postojů. Celkově příjemné počtení, ale mám podezření, že toho se dostává díky sentimentalitě, kterou pociťuji k původnímu románu.
Nečekala jsem od knížky nic než oddechové čtení, to knížka splnila, historky sluhy Saturnina, ktteré prožil předtím než se stal sluhou jsou psané vtipně, lehce. Pan Jirotka to není, ale i tak mě knížka bavila.
Knížka v podstatě laskavá, ale poněkud monotónní. Jedná se v podstatě o Saturninův monolog o tom, jak ve všem vyniká a chvílemi už to bylo až nudné. Ze všech “ oficiálních pokračování” určitě nejslabší díl a už trochu vyčpělý odvar.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
V komentáři u minulého dílu jsem si přála víc Saturnina, nyní ho mám - ale paradoxně bez zbytku mně již známých postav mi to vlastně moc nefungovalo. V knize se pořád něco děje a přitom vlastně nic moc neděje, všechno to jen tak prošumí a mně nic neponoukalo knihu zvednout a opravdu s chutí číst.