Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354641/mid_saturnin-se-vraci-IA4-354641.jpg
3
967
967
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
kniha mě moc nebavila. začátek byl slibný, ale postupem času se začaly omílat starší dialogy a situace a Jiří, který se chtěl Saturnina neustále na něco zeptat, ale.. vícekrát jsem se přistihla, že vlastně nevnímám text. slabé.
Saturnin pro me ma jistou citovou hodnotu, takze jsem z noveho pokracovani nebyla prilis nadsena. Knihu jsem si prala k Vanocum, ale dostalo se na ni az ted a musim rict, ze me prijemne prekvapila. Tak jasne, neni to ono, originalu se nic nevyrovna, ale ma to neco do sebe. Prijemne cteni, po dlouhe dobe kniha, kterou jsem mela prectenou temer hned.
Kniha se mi velice libila, i presto, ze je to okracovani (coz ne vzdy je vyhra) a i presto, ze je jiny autor. Musim rict, ze autor se s fenomenem Saturnina popasoval vice nez skvele, s velkou davkou ucty a pokory a s citem, ktery pomohl k tomu, ze jsem se pri cteni usmivala, vybaovala si veci z predchozi knihy a proste si celkove cteni uzila.
Dočetli jsme s manželem a toto jsem si opsala: "Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomenou radovat ze života. Probudí-li se čl. zdrav a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane snídani, je důvod k tomu, aby vstal a zazpíval píseň díků."
Zhostit se po JIrotkovi úkolu pokračovat v Saturninovi je prostě"kláda".Dle mého názoru se to panu Mackovi podařilo tak na 2-
Čekala jsem trochu více. Autor se několikrát vracel k původnímu dílu a opravdu se snažil navázat. Ale "něco" bylo jinak... :-)
Na Saturnina to samozřejmě nemá, ale jako oddechovka před spaním je to fajn. Pasáže, u kterých se má člověk smát, jsou na sebe nahuštěné tak, že si je vůbec nevychutnáte, jako kdyby autor chtěl ušetřit stránky.
Kniha se četla dobře, na originál však nemá. Děj byl předvídatelný. Ale jako letní čtení fajn.
Hodně lidí si asi tuto knihu přečte proto, že se jim Saturnin moc líbil a těšili se na pokračování. Za mě neurazí ani nenadchne. Čtu ji nahlas manželovi, ten je spokojne, já bych se bez ní určitě obešla.
Už od začátku mi bylo jasné, že Jirotkův román nikdo a nic nepřekoná.
Tento autorův počin mi, ale až lezl na nervy tím, jak neustále opakoval to, co se odehrálo v původní knize. Řekla bych, že většina čtenářů knihy Saturnin se vrací četlo i klasiku Saturnin, takže není třeba připomínat, všechny historky.
Ani jsem nezaznamenala nějaký zvláštní humor, knize chyběly kouzlo a vtip, které původní dílo prostě má.
Celé to připomínalo - bohužel - takovou tu TV estrádu, kde se sejdou nějací známí herci (v tomto případě nám známé postavy z pův. Saurnina) a tlačí ze sebe historky. Divák / čtenář je rád vidí a v zásadě snese cokoliv. Stejný pocit mám z knihy. Nic se v ní neděje - ve smyslu dramatického oblouku, spousta historek je úplně okopírovaných odjinud, a smyslné rty a dokonalá lýtka slečny Barbory už nemůžu vystát.
Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se asi třikrát nahlas rozesmál (jedna hvězda) a moc se mi líbil květnatý prvorepublikový jazyk, jakým je kniha psaná (druhá hvězda).
pěkná oddechovka dost jsem se nasmála na kritiku knížky jsem nedala a i tak jsem se do ní pustila,ale samozřejmě na původního Saturnina to nemělo.
Lehká oddechovka, bohužel nesrovnatelná s původním Saturninem. Některé příběhy jsou jaksi vynucené a dotlačené na hranu spontánnosti. Navíc většina vtípků a scének je okopírovaná odjinud.
Pokud odhlédneme od snahy napsat pokračování nepřekonatelného Jirotky, můžeme knížku považovat za snadné a veselé čtení na nedělní odpoledne.
František má rád Kateřinu! A Miloše snad ještě víc - donutil ho k práci!!
Saturnin na vedleší koleji!
A k tomu tak nějak bokem sekundují protagonisté původního díla.....
No ale celkem to ušlo, pobavil jsem se.
Hvězda za snahu a druhá za odvahu pustit se do takové nevděčné práce. K tomu, aby se mi to líbilo, to ale nestačí. Asi dvě historky mi připadaly vtipné, zbytek mi připadá jako když někdo vypráví vtip a pointu někdo vyzradí v půlce vyprávění. Je to psané jako Saturnin, ale chybí tomu duch Saturnina.
Souhlasím s mnohým, co už bylo řečeno v komentářích níže. Saturnin je moje absolutní srdcová záležitost a nápad na jeho "pokračování" se mi zdál jako naprostá fantasmagorie. Knihu jsem ale nakonec dostala jako dárek, tak jsem se do ní pustila. Je sice hezké, že se autorovi podařilo naladit na Jirotkův styl, ale za cenu citování celých pasáží původního díla?! Je to pro mě nepochopitelné a otravné, stejně jako neustálé opakování toho, na co se chtěl Jiří Saturnina zeptat. Tematické rozvržení kapitol v podstatě kopíruje původní text. Dvěma hvězdičkami oceňuji autorovu snahu, ale už výběrové řízení na autora naznačuje, o jak blbý nápad šlo. Vydavatel chtěl vydělat, nikoli uctít památku. Jako odpočinkové čtení to doporučit lze, ale pokud má někdo původního Saturnina opravdu rád, ať si nekazí dojem.
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, trochu jsem se bála, abych nebyla zklamaná. Saturnin je totiž moje srdcová kniha. Ale klobouk dolů, pane Macku. podle mého názoru se pokračování povedlo výtečně. Postavy nejsou dokreslené ani v původním díle. Život hrdinů, kromě tety Kateřiny a Milouše se opravdu moc daleko nepohnul. Ale vždyť dřív doba nebyla tak rychlá, čas tak krásně plynul. Kdybychom tak uměli odpočívat, jako u děděčka a nehonit se pořád za zážitky. Za mě - dobrý a doporučuju krásné čtení na léto.
Ani mi to nijak zvlášť nepřišlo jako ucelená kniha, ale si spíše jako serie bonmotu, hlasek.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Takhle nějak vypadá definice laciného šuntu. K dočtení jsem se musela s každou kapitolou víc a víc nutit. Možná by čtení bylo příjemnější, kdybych si dala panáka pokaždé, když se vypravěč Saturnina ptá, kde získal znalosti o tom či o onom, dva panáky, když má takovou "otázku na jazyku", ale nakonec ji nepoloží. Další panák by byl na místě vždy, když čtenář narazí na volnou stránku s ilustrací slouhy, která vzhledem ke své prakticky nulové estetičnosti, plní jenom funkci nafukovače počtu stran. Stejně jako ten hnusnej amor. Páně Macek možná zvládnul obstojně obšlehnout styl psaní, ale tam to končí. Lehký a přívětivý humor je nahrazen zrecyklovanými (a neuvěřitelně starými) vtipy, které mnohdy ani nesedí do děje. Pokud se vůbec dá o ději mluvit... Jsem zklamaná, opět se ukazuje, že se z literatury stává výrobní průmysl, který se primárně snaží prodat. Už se ale na oplátku nesnaží obohatit čtenáře. Snad si pan Macek a spol alespoň koupí něco pěkného na sebe, o to tu šlo přeci především...