Saturnin se vrací
Miroslav Macek
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Knihu právě pročítám a přímo si ji užívám. K samotnému autorovi mám dost komplikovaný vztah, současně záporný i kladný. Ilustrace mne velice zklamaly. Samozřejmě každé setkání s oblíbenými postavami je úžasným zážitkem. Na druhé straně podruhé vstoupit do téže řeky ... Mám tendence být velice kritický, a tak v tomto okamžiku je moje hodnocení ponejvíce neutrální. Knihu budu určitě číst opakovaně. Jako saturninomil moc doufám, že po dalším přečtení budu moci hodnocení zvýšit o další hvězdu, či hvězdy. Může to samozřejmě dopadnout i opačně. V každém případě jde o knihu, kterou by žádný čtenář neměl ponechat nepovšimnutu, zvláště pokud původní dílo patří mezi jeho oblíbené. Já jsem její četbu co nejvíce odkládal v obavách, že mne pokračování může zklamat.
Autora jsem kdysi potkal na Můstku v podchodu u stanice metra.
Asi takhle - úplný průser to není, mohlo to být mnohem horší. Ale taky mnohem lepší. I pokud nebudu srovnávat, tak té knize prostě chybí děj. Skupina lidí něco dělá a u toho si povídají historky (mimochodem některé notoricky známé). Případně se jim stane něco veselého, ale dál se s tím nepracuje, protože kapitola končí. Navíc všechny nepříjemné věci se dějí výhradně tetě Kateřině, což po chvíli také přestane bavit. Ale na druhou stranu tam humor je, párkrát jsem se zasmál i hlasitě. Tak proč ne.
Knihu jsem si jen zběžně prolistovala v knihovně (respektive jsem si přečetla pár stránek) a nestačím zírat, co všechno jsou schopná naše nakladatelství vydávat. A lidi kupovat.
Dost slabý pokus autora o přílepek nebo napodobeninu, která má k Jirotkově knize hodně a hodně daleko. Jednu * dávám autorovi za snahu, která ale, bohužel, nepřinesla jím očekávaný výsledek.
Úspěšně přečteno. Autorovi se povedlo zachovat jazyk a ducha původní předlohy, za to klobouk dolů. Ano, pár vtipů je tam známých odjinud, není to originální autorova myšlenka, to by taky nevadilo, není toho moc. Co bych vytkla, je slabý, vlastně prakticky žádný příběh. Kniha je v podstatě jen o tom, jak se známá sestava sešla u dědečka a povídali si, občas vyrazili na výlet. Miloušova linie by mohla být trochu rozvinutější, přece jen se mu přihodilo pár nových věcí. Ale jednotlivé kapitoly jako jednohubky před spaním byly fajn.
Měla jsem trochu obavy,ale moc mile jsem byla překvapená. Upřímně jsem se u ní zasmála.
V knize není nijak závratný děj, ale bavily mě hrátky s češtinou. Autor mě příjemně překvapil a myslím, že je to důstojné pokračování původního Jirotkova Saturnina.
V knize lze najít lásku a pokoru k originálu a to se stává Saturninově návratu osudným. Autor se snaží co nejvíce přiblížit k originálu a zapomíná na jakoukoliv invenci či pokrok v ději. Postavy ztrácejí své typické rysy a stávají se karikaturami sebe sama. Děj je jen řadou historek, které buď postavy zažívají díky škodolibosti Saturnina, která se zdrcla na jednoduché klukoviny, a nebo si je vzájemně vypravují. Řada historek je recyklovaných z různých zdrojů. Mnohé patálie jsou přímo inspirovány původním Saturninem a místy se dá říct, že se nejedná o inspiraci, ale obyčejné opisování. Jsem rád, že jsem si na Saturnina zavzpomínal, ale příště si raději přečtu originál. Palec nahoru za strýce Františka a Nerona, kteří do atmosféry Saturninových příhod opravdu sedli. Pokračování Jirotkově románu však nesahá ani po kotníky.
Původní knihu jsem nečetla, pouze viděla film a jelikož mě bavil zakoupila jsem ji pokračování ač od jiného autora. A ač přes nepříliš lichotivé recenze mě kniha neurazila, ani nijak nezklamala. Oddechové čtení na pár večerů. Dějově se tam toho sice moc neodehraje, ale to mi nevadilo.
Tak nenadchla (to jsem snad ani nečekala), ale ani neodradila od přečtení. Saturnin je zkrátka jen jeden a vše další bude už jenom pouhá náhražka. Příběh navazuje na původní knihu a dějově se posouvá jenom mírně. Některé pasáže měly docela vtipné hlášky, takže knihu nezatracuji, ale nemohu si nemyslet, že je to čistě přihřátí si polívčičky na cizím - osvědčeném. Při samotném čtení jsem si představila známý, krásný film (seriál) a v něm parádní herce, jejich hlasy a gesta, jinak už to ani nedovedu...
Saturnina miluju, ale pokračování mi přišlo velmi chabé, bez pořádného příběhu, jen přiživující se na tom, co kdysi tak bavilo...
Plná vtipných hlášek, které jsem bohužel už slyšela. Chyběl mi děj a trochu víc originality ve vymýšlení humorných situací nebo přísloví. Jako celek je cítit až příliš urputnou snahou vyrovnat se původnímu dílu. Ze začátku vypadala nadějně, ale na konci zvítězila trapnost a po dočtení jsem pocítila úlevu, že ji mám za sebou.
Ze začátku jsem byla nadšená, že to bude stejné jako první díl. V polovině jsem se ale začínala nudit. Konec byl ale opět záživný :)
Knížka je opravdu krátká, ve čtečce dokonce jenom 140 stran. Čtenář v knize postupně proplouvá různými příhodami. Pozornost se k jednotlivým postavám stáčí tak nějak rovnoměrně, jedině Milouš a Saturnin zůstávají trochu upozaděni. Vzhledem k tomu, že se jedná spíše o sled krátkých historek, je délka knihy zvolena velmi rozumně. Styl se autorovi podle mě taky povedlo dobře napodobit, je to takové milé nenáročné úsměvné čtení. Svůj účel to podle mě splnilo.
Kniha vůbec není špatná, styl původního Saturnina kopíruje překvapivě věrně. Je v ní řada míst, která nutí čtěnáře k hlasitému smíchu. Nejvíce mi v ní však chyběl alespoň náznak nějakého příběhu, jde o volně plynoucí sled nazávislých situací. Také mám dojem, že Saturnin zde ustupuje do pozadí a není zdaleka hlavní postavou. Odkazů na Jirotku je tu příliš mnoho. Ale celkově příjemné překvapení, 3.5 hvězdy.
Stejně jako většina čtenářů přede mnou - nic moc. Saturnina miluju, tak jsem byla zvědavá na pokračování, ale... moc se to nepovedlo.
Miluju původního Saturnina. Tuto knihu jsem koupila s podezřením. A bohužel, je přesně tak špatné, jak jsem čekala. Nuda, nuda, nuda. Napodobuje dobře styl třicátých let 20. století. Ale to je tak všechno. Dneska jsme v jednadvacátém století, a čtenáři chtějí něco víc než jen plagiát známé značky…
Autorovy další knížky
2017 | Saturnin se vrací |
2020 | Saturnin zasahuje |
2021 | Saturnin se představuje |
2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
2018 | 3x na horké stopě |
Jsem překvapena, ale mně se to líbilo! Nejsem milovník Saturnina jako takového, k televiznímu zpracování mám dokonce téměř odpor, ale u původního díla jsem obdivovala práci s češtinou a jistou úroveň a inteligenci, která na mě při čtení dýchla. Jakmile jsem se dozvěděla, že pokračování se ujal Miroslav Macek, dost mě to vyděsilo. Dosud jsem neměla tušení o jeho spisovatelských ambicích a dovednostech a přistupovala jsem tak ke čtení více než obezřetně. Ale upřímně musím přiznat, že mě kniha nejen pobavila, ale především mě udivilo, že se dá tak poměrně věrně vcítit do původního autora. Pan Macek se úkolu zhostil s elegancí, vtipem a jedná se o velice zdařilé a důstojné pokračování. Nepouštěla bych se do debat o tom, zda je lepší či horší než Jirotka, obzvláště pokud se vědomě snažil Jirotku napodobit. A rozhodně bych neschvalovala další pokračování. Takto je to dostačující, udrželo to svou úroveň a má to co předat.