Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354641/mid_saturnin-se-vraci-IA4-354641.jpg
3
984
984
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
Trochu som váhal, ako ohodnotiť knihu, výsledok je u mňa niekde na 3,5 bodu, tentoraz zaokrúhleného smerom dolu :-), preto tri hviezdičky.
V komentároch čítam, že mnoho ľudí má nejaký problém s autorom knihy pánom Mackom. Nuž, ku mne osobne sa o ňom nič nedostalo a preto mám výhodu čistého štítu a žiadnu predpojatosť. Čiže, v globále sa mi pokračovanie páčilo, autor poctivo dodržuje Jirotkov štýl (a že si k tomu požičiava celé vety z originálu, tým ma len utvrdzuje v tom, že mu na dodržaní štýlu záleží), len by v knihe mohlo byť viac originality. Áno, v komentároch predo mnou je mnoho popísaného o tom, čím sa autor inšpiroval a presne s tým som sa ani ja nestotožnil, nakoľko som čítal stokrát ohraný vtip a to mi na knihe najviac vadilo. To, že je kniha len zmesou na seba nenadväzujúcich príbehov, ktoré nedržia jednu dejovú líniu, to mi nevadilo. Ani to, že Saturnin je majster vo všetkom. Skrátka a dobre, pokračovanie mohlo dopadnúť omnoho horšie - našťastie tomu tak nie je.
Myslím, že stejně geniální pokračování, jako byl originální Saturnin, by asi nenapsal ani Zdeněk Jirotka. Z tohoto pohledu je třeba říct, že Miroslav Macek odvedl práci na hranici možného. Téměř dokonale okoukal Jirotkův styl, jen se občas neubránil přílišné květnatosti. Povedlo se mu i navodit podobnou nekonfliktní atmosféru idealizované 1. republiky (byť mu do toho občas unikl anachronismus). Jen nesmí člověk čekat stejné gejzíry smíchu jako od originálu. Ale úsměv tvář neopustí. Jen je dobré přistoupit ke knize jako ke sbírce povídek a nečíst na jeden zátah. Až na několik výjimek na sebe kapitoly nenavazují, takže to není problém. Při souvislejším čtení ale hrozí, že neustálé zdůrazňování krásně vykrojených rtů (tvarovaných lýtek, atd.) slečny Barbory a soustavné upomínání na to, kde Saturnin přišel k těm či oněm znalostem a dovednostem může čtenáře iritovat.
Ale za heslo "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." a několik dalších mouder by si Macek tu čtvrtou hvězdu možná i zasloužil. Za mě poctivých 3,5*.
Čekala jsem to horší, ale nic moc. Došlo opět na můj názor, že se nemají stará díla křísit.
Odpad všech odpadů, chudák pan Jirotka se v hrobě obrací! Znesvěcení, jsem pobouřen a významně zvedám obočí. Tohle se fakt nepovedlo. Části děje jsou vousaté vtipy, ano, milý čtenáři, třikrát fuj!!!
jedna z mála výjimek, kdy je film/seriál přece jen o fous lepší, než kniha. Přesto i psaný Saturnin stojí za přečtení, zvláště pak doporučuji, pokud se Vám film/seriál podařilo ještě nevidět.
Dlouho jsem se odhodlávala, dlouho váhala, ale nakonec jsem knize šanci dala a (pokud možno) bez předsudků.
Ale ne, ne a znovu ne. Macek vykrádá původního Saturnina. Děj je nijaký, nemastný, neslaný, jen připomíná to, co se odehrávalo v Jirotkově díle a na to navazuje občasnými glosami.
Je to plytké a za mě, bohužel, gigantické zklamání a naprosté plýtvání mého času i papíru.. Jediná hvězda je za pokus o napodobení stylu psaní Jirotky, tedy jakási prvorepubliková čeština..
Nedoporučuji, odrazuji ;)
Musím přiznat, že původní knihu jsem nečetla, znám pouze seriál. Nebudu tedy srovnávat. Kniha je to pohodová a nenáročná. Neustálý obdiv úst slečny Barbory mi trochu lezlo na nervy, ale zvládla jsem to ;) Tím, že se jedná o krátké příběhy, kde nevadí občasná nepozornost, je to ideální čtení do MHD nebo do čekárny u lékaře.
Vybrala jsem si ji do Čtenářské výzvy a odvezla k moři na dovolenou, kde jsem si u ní báječně odpočinula, a to i přesto, že jsem několikrát četla se slovníkem v ruce a s počítačem, kde jsem si vyhledávala řadu výrazů, kterými jsem obohatila svůj (patrně pouze pasivní) slovník. Například jsem zjistila, co je přídeští. Většinou jsem potřebovala číst dosti pozorně, neboť je to psáno mnohdy docela rozsáhlými souvětími psanými košatou češtinou. Navíc to celé je prošpikováno příslovími, pořekadly a úslovími, ba i veršovanými naučeními všeho druhu, známými, ale i neznámými, o nichž jsem se domnívala, že si je autor umně a nápaditě do příběhu navymýšlel. Tak to však není, jak jsem zjistila z autorovy závěrečné poznámky. Jen dědečkovu hlášku o vzdělaném hlupáku, který nečte a nemá rád detektivky, si vypůjčil od Raymonda Chandlera. Celé vyprávění o Saturninovi, který se vrátil, je pak ještě okořeněno autorovým doslovem o dávném Jirotkově Saturninovi. K němu se budu potřebovat znovu vrátit, abych si osvěžila příhody, které pan Macek někdy jen tak mimochodem zmiňuje. Řadu jsem toho zapomněla. U poslední kapitoly mě napadlo: Je možné, že by autor pomýšlel ještě na další pokračování?
Pan Macek mě překvapil, určitě dobře vybrali pro pokračování Saturnina, pohodová, odpočinková knížka, a styl hodně podobný. Skvělé odpočinkové čtení.
Nečekala jsem žádné hluboké dílo, ale milou knížku, u které zapomenu na problémy všedního dne. A to přesně tato kniha splnila. Pan Macek mě velmi mile překvapil!
Je to úsměvně psané v duchu původního díla. Možná, že trochu opakující se a i trochu okaté zápletky. Přesto si člověk rád přečte nové zážitky starých známých!;)
Byla jsem natesena na pokracovani Saturnina. Me ocekavani bylo mirne skepticke. Kniha ho bohuzel mnohonasobne predcila - je strasne nudna a prakticky o nicem, jen napodobuje zname puvodni historky. Mela jsem co delat, abych to vubec docetla a to jsem typ ctenare, co cte jednim dechem :-)
Kniha je asi tak ze 30 % plagiát původního Saturnina, ze 30 % Macek vykrádá sám sebe a zbylých 40 % tvoří relativně nesouvislé, ale vtipné příběhy, u kterých nedokážu posoudit, zda jsou originální, nebo ukradené od jiných autorů.
Pokud si člověk už příliš nepamatuje Jirotkova Saturnina, tak by se mu Mackova kniha možná mohla i líbit. Já si ovšem Saturnina přečetla asi před měsícem a při čtení Saturnin se vrací jsem byla nepříjemně překvapena, protože Macek slovo od slova zkopíroval celé věty, možná i odstavce z původní knihy. A když Macek přišel s něčím vlastním, tak se to v knize většinou několikrát opakovalo. Měla jsem pocit, jako kdybych donekonečna četla to samé.
Je to škoda, protože jinak by kniha mohla zaujmout. Příběhy byly docela vtipné, občas přišel Macek s nějakým dobrým nápadem (snad svým) a jazyk se podobal tomu Jirotkovu. Jen škoda toho vykrádání a opakování, to celou knihu táhlo ke dnu. Jako letní oddychovka to celkem ujde, ale není to nic, co by si milovníci Saturnina museli přečíst. Pokud se knize vyhnete, o nic nepřijdete.
Spousta hodnoceni je spis na samotneho autora.
Ja autora nehodnotim, hodnotim pouze toto jeho literarni dilo a to se mu proste povedlo. Myslim, ze je to velice dustojne a s citem napsane pokracovani Saturnina.
Bylo to humorné, ale příběh je poněkud lineární plný krátkých historek. Přjde mi sice zábavný, ale bylo tam na mě až moc karambolů - létajících kuřat, močůvek, omáček...
Tak jsem se pustila do čtení. Jela jsem na dovolenou a říkala si, dobrá, dám této knize šanci, třeba se zasměju. Ano, zasmála jsem se, párkrát. Je dobře napsaná (a za to dávám tři hvězdy), autor se snaží udržet styl svého vzoru, samotného "Saturnina", což dělá poněkud nešťastným zpúsobem (podle mě), a sice v podstatě přepisuje některé myšlenky a fráze původní knihy. Bohužel, místo toho, aby takové parafrázování vzbudilo dojem návaznosti na originál, působí to rušivě, jako školácké citace ve špatných písemných pracích.
Souhrnem, špatné to není, ale výborné taky ne.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 |  Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Jsou knížky, u kterých by se snad ani pokračování nemělo psát. Takové pokračování je zkouška pro autora původního i toho nového textu a málokdy dopadne dobře. V tomhle případě si pan Macek ukousl opravdu pořádné sousto. Možná kdyby nešlo o téměř všemi milovaného Saturnina, pohlíželi by čtenáři na jeho snahu shovívavěji, takhle je spisovatel pod drobnohledem. A bohužel v porovnání s milovanou předlohou se prostě jen tak obstát nedá. Nejsem si ale jistá, zda se o to pan Macek snažil. Ve stylu a slohu psaní ano, tam je patrná inspirace. Také k postavám a původnímu ději přistupuje s pokorou a knížkou jim vzdává vlastně krásný hold. U toho ale holt zůstane. Není to Saturnin, je to pocta té původní knize a jako taková vcelku obstojí. Myslím, že pan Macek si především splnil svůj spisovatelský sen o psaní pokračování. Pobavil se domýšlením příběhu a v rámci svých možností se snažil přiblížit původnímu originálu. Daří se mu to tu lépe, tu hůře, pro mě osobně bylo čtení vtipné, zasmála jsem se několikrát nahlas, ale nečekala jsem nového Saturnina. Četla jsem to spíš jako knihu volně inspirovanou Saturninem. Takový fanart, podobně jako vznikají fanarty k Harry Potterovi. A jako fanart to pak funguje. Ono od fanartu prostě dokonalost původní předlohy nečekáte, jen si užíváte nové setkání s původními hrdiny a jejich nové příběhy.