Saturnin se vrací
Miroslav Macek
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové – laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka!... celý text
Přidat komentář
V první řadě bych chtěl projevit radost z nápodoby autorského stylu Jirotkova Mackem, přesto na několika místech došlo k formulacím, které bych dokázal lehce upravit, aby lépe napodobovaly Jirotkův styl. Naprostá většina větných konstrukcí a přirovnání však jako by z oka vypadla původnímu tvůrci poněkud atypického sluhy Saturnina, jehož postavu, dle mého názoru, Miroslav Macek trochu zkazil - jako byla v prvním díle narážka na to, že Saturnin byl v minulosti kromě povolání sluhy též několik let tenisovým trenérem v Nizze, v pokračování se výrazně rozrostly zmínky o jeho dalších minulých povoláních - kupříkladu majitel fotoateliéru, řiditel kynologického ústavu u Luzernu, učitel klavíru ve Vídni - s časovou dotací pár let u každého, když navíc připočítáme, že byl minimálně několik let nedospělým a pak sluhou na nejméně čtyřech postech, trenérem, cvičitelem psů, učitelem klavíru a fotografem, přičemž o všech výše zmíněných oborech projevuje nereálně hluboké znalosti, mimoto je projevuje i v záležitostech antiky, letectví a automobilů (je poněkud v rozporu s původním dílem, že Saturnin najednou umí řídit vůz, přestože v prvním díle se projevil jako řidič značně neschopný; nevěřím, že by jeho záměrem bylo poškodit dědečkův automobil a trafiku, neboť se přes svůj způsob humoru a občasné lži projevuje jako řádný a loajální sluha); Macek přidává také Saturninovo jakési motto: "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." Zkrátka, postava Saturnina byla, z mého pohledu, pozměněna do přespříliš nereálných tvarů, ale psychologie ostatních postav byla, dle mého názoru, dobře dodržena. Spousta popsaných situací poněkud křečovitě připomíná první díl a z mého pohledu příběh lehce pokulhává za jazykovou stránkou textu, teta Kateřina by asi poznamenala, že opakovaný vtip není vtipem.
Kniha se mi četla dobře. Bylo to přesně to,co jsem teď potřebovala. Jemný humor, oddechovka po těžkých tématech války.
Musím říct, že klobouk dolů spisovateli. Do druhého dílu se mi moc nechtělo, protože po takové době napsat druhý díl, aby to čtenáře nerušilo, aby si neřekl, že už to je úplně jiná kniha. A hlavně, že to nepsal ani stejný autor. Když se tohle všechno připočte, tak by to mohlo mít ještě větší hodnocení.
Takže kdo četl první díl vřele doporučuji i tento druhý. Přísloví tety Kateřiny a humor sluhy Saturnina je pořád stejný. ☺
Audiokniha, dárek
Snažila jsem se zaposlouchat, ale stále se nade mnou vznášela představa zubařského křesla a kolem lítaly pohlavky.
Pan Macek odvedl celkem slušnou práci, ale já mám ráda originalitu a opakovaný vtip není pro mě vtipem.
Co mám dělat s tímto fantem, na který teď právě myslím?
Odkaz…
P.S: Audioknihu tedy odkazuji ostatním spoluobčanům. Najdete ji ve veřejné knihovně.
Originálního Saturnina umím takřka nazpaměť a teď jsem se dostal tedy k pokračování.
Cením si snahy autora to zkusit. Tu možnost měl každý, to není jako vytunelovat Knižní velkoobchod:-) Ale to jsem odbočil a hodnotíme přece dílo, ne jméno na obálce.
Kladné body dávám za odvahu a inspiraci k myšlenkám, jak bych pokračoval sám, kdybych to chtěl zkusit.
Občas jsem se zasmál, občas mi lezly na nervy návraty k originálů, který podle mého názoru znají Češi velmi velmi dobře a nebylo nutné pořád vysvětlovat staré známé záležitosti.
Není to tak úplně ono, ale vstoupit do jedné řeky podruhé opravdu nelze, jak by dodala teta Kateřina.
Do pokračování příběhů legendárního Saturnina jsem se pouštěla s obavami. Vždyť kdo by mohl napodobit milý styl pana Jirotky? A kupodivu panu Mackovi se to podařilo. Pro mě dvojí překvapení.
Vůbec by mi nevadilo, kdyby se Saturnin vrátil ještě jednou.
Nechci autora kritizovat, jelikož většina kritiků skoro nikdy nic kloudného nestvořila, pročež s chutí cupuje tvorbu cizí. Objektivně vzato poměr mezi množstvím knih a úspěšností kariéry p. Macka a stejnými parametry na mé straně je rozhodně ve prospěch prvně jmenovaného.
Stejně tak objektivně se mi ale dosti zajídalo:
- nekritické obdivování slečny Barbory coby osoby téměř éterické, aby byla následně úspěšně pokládána na záda
- šablonovitá tupost Milouše, kdy i nepřejícný čtenář chtě nechtě začne brát tuto osobu na milost, jelikož ve výsledku Milouš nic nedělá, jen platí daň za svoje jméno a pověst z původní knihy
- Saturnin, jenž nezná jiných příběhů, než těch, jež vycházejí z velmi, Velmi, VELMI starých vtipů, které znali snad ještě naše prarodiče.
No a nebyl by to autor slavného článku z Týden.cz o restauraci Zdeňka Pohlreicha, aby v knize nepředvedl, kolik toho ví o gastronomii! Bravo! Avšak ani to nemá ni zbla společného se stylem původního Saturnina.
Tato kniha není vzdáváním holdu Z. Jirotkovi, ale ukojením spisovatelských ambic M. Macka.
Zábavná a podle mne povedená kniha. I když mi přijde, že v některých chvílích se autor opakuje, tak se mi líbí. Je to oddechové čtení se specifickým humorem a domnívám se, že na dílo pana Jirotky bylo navázáno důstojně. Mohu určitě doporučit, ale samozřejmě až po přečtení prvního dílu :)
Nechapu tak nizke hodnoceni knihy, autor skvele navazal na pana Jirotku, knizka je plna originalnich porekadel a veselych pribehu, precetla jsem ji za dva dny. Myslim, ze se pokracovani velmi povedlo.
Kniha mě moc nebavila. Některé příběhy ano,ale asi jsem na tento žánr neměla zrovna chuť,tak třeba tomu dám ještě šanci příště. A taky vám připadá,že všichni neustále odpočívají na lenoškách na terase?:)
Rozhodně jako pokračování kniha nezklamala. Až mě spíše překvapila, protože jsem nečekal, že pan Macek může tak dobře navázat na pana Jirotku. Povedlo se. Navíc mi "druhý díl" přišel vyrovnanější, jelikož u toho "prvního" je první půle silnější druhé půle. U pokračování je to tak nastejno.
Čítala som ju hneď po prvej časti, takže som mala ešte v čerstvej pamäti príhody, ktoré boli spomínané akože z minulého leta. Štýl knihy, jazyk a humor sa verne drží predlohy, ale nepovažujem to za vykrádanie, práve naopak, super možnosť ešte raz nakuknúť do ideálneho saturninovského sveta, ktorý ma nesmierne očaril (umysel povodneho autora je vysvetlený v doslove a teda na mňa to platí stopercentne). Doslov vysvetľuje aj to, prečo som mnohé príhody už síce počula ako samostatne anekdoty, ale neprekážalo mi to, bavila som sa parádne. Len tie neustále v každej kapitole spomenuté ústa slečny Barbory ma trochu rušili.
Kniha mě víceméně mile překvapila. To, že je napsaná pochybnou osobou známého politika bylo stejným překvapením. Pan Macek to jako celek zvládl velmi dobře. Sice si citelně vypomáhá konstrukcí původního Saturnina, ale postavy neztratili nic ze svého charakteru. Dokonce obohatil pokračování o novou celkem zábavnou osobu a slušně šermuje příslovími tety Kateřiny. Osobně bych neměl nic proti filmovému zpracování, ovšem dnes je to s tak velkým odstupem času a díky aktérům nereálné. Neodpustím si domněnku, že tohle by mohl kladně a nezaujatě ohodnotit i pan Ráth, pokud by si tam kde dnes je našel čas na tuto knihu.
Přistupovala jsem ke knize bez předsudků a s úmyslem si čtení užít. Ze začátku se to i dařilo, ovšem později mi přišlo, že se situace v knize stále opakují a mnoho z nich je i převzatých ze Saturnina. Prostě mi přišlo, že autor s ničím jiným nepřišel, jen trochu více rozvedl původní dílo. Humor se pořád opakovat až přestával být vtipný, to samé neustále se opakující určitá slovní spojení. Takže bohužel musím říci, že za mě spíše zklamání. 3,5*
Jsou knížky, u kterých by se snad ani pokračování nemělo psát. Takové pokračování je zkouška pro autora původního i toho nového textu a málokdy dopadne dobře. V tomhle případě si pan Macek ukousl opravdu pořádné sousto. Možná kdyby nešlo o téměř všemi milovaného Saturnina, pohlíželi by čtenáři na jeho snahu shovívavěji, takhle je spisovatel pod drobnohledem. A bohužel v porovnání s milovanou předlohou se prostě jen tak obstát nedá. Nejsem si ale jistá, zda se o to pan Macek snažil. Ve stylu a slohu psaní ano, tam je patrná inspirace. Také k postavám a původnímu ději přistupuje s pokorou a knížkou jim vzdává vlastně krásný hold. U toho ale holt zůstane. Není to Saturnin, je to pocta té původní knize a jako taková vcelku obstojí. Myslím, že pan Macek si především splnil svůj spisovatelský sen o psaní pokračování. Pobavil se domýšlením příběhu a v rámci svých možností se snažil přiblížit původnímu originálu. Daří se mu to tu lépe, tu hůře, pro mě osobně bylo čtení vtipné, zasmála jsem se několikrát nahlas, ale nečekala jsem nového Saturnina. Četla jsem to spíš jako knihu volně inspirovanou Saturninem. Takový fanart, podobně jako vznikají fanarty k Harry Potterovi. A jako fanart to pak funguje. Ono od fanartu prostě dokonalost původní předlohy nečekáte, jen si užíváte nové setkání s původními hrdiny a jejich nové příběhy.
Trochu som váhal, ako ohodnotiť knihu, výsledok je u mňa niekde na 3,5 bodu, tentoraz zaokrúhleného smerom dolu :-), preto tri hviezdičky.
V komentároch čítam, že mnoho ľudí má nejaký problém s autorom knihy pánom Mackom. Nuž, ku mne osobne sa o ňom nič nedostalo a preto mám výhodu čistého štítu a žiadnu predpojatosť. Čiže, v globále sa mi pokračovanie páčilo, autor poctivo dodržuje Jirotkov štýl (a že si k tomu požičiava celé vety z originálu, tým ma len utvrdzuje v tom, že mu na dodržaní štýlu záleží), len by v knihe mohlo byť viac originality. Áno, v komentároch predo mnou je mnoho popísaného o tom, čím sa autor inšpiroval a presne s tým som sa ani ja nestotožnil, nakoľko som čítal stokrát ohraný vtip a to mi na knihe najviac vadilo. To, že je kniha len zmesou na seba nenadväzujúcich príbehov, ktoré nedržia jednu dejovú líniu, to mi nevadilo. Ani to, že Saturnin je majster vo všetkom. Skrátka a dobre, pokračovanie mohlo dopadnúť omnoho horšie - našťastie tomu tak nie je.
Myslím, že stejně geniální pokračování, jako byl originální Saturnin, by asi nenapsal ani Zdeněk Jirotka. Z tohoto pohledu je třeba říct, že Miroslav Macek odvedl práci na hranici možného. Téměř dokonale okoukal Jirotkův styl, jen se občas neubránil přílišné květnatosti. Povedlo se mu i navodit podobnou nekonfliktní atmosféru idealizované 1. republiky (byť mu do toho občas unikl anachronismus). Jen nesmí člověk čekat stejné gejzíry smíchu jako od originálu. Ale úsměv tvář neopustí. Jen je dobré přistoupit ke knize jako ke sbírce povídek a nečíst na jeden zátah. Až na několik výjimek na sebe kapitoly nenavazují, takže to není problém. Při souvislejším čtení ale hrozí, že neustálé zdůrazňování krásně vykrojených rtů (tvarovaných lýtek, atd.) slečny Barbory a soustavné upomínání na to, kde Saturnin přišel k těm či oněm znalostem a dovednostem může čtenáře iritovat.
Ale za heslo "Narodil jsem se, abych byl šťastný, ne normální." a několik dalších mouder by si Macek tu čtvrtou hvězdu možná i zasloužil. Za mě poctivých 3,5*.
Čekala jsem to horší, ale nic moc. Došlo opět na můj názor, že se nemají stará díla křísit.
Odpad všech odpadů, chudák pan Jirotka se v hrobě obrací! Znesvěcení, jsem pobouřen a významně zvedám obočí. Tohle se fakt nepovedlo. Části děje jsou vousaté vtipy, ano, milý čtenáři, třikrát fuj!!!
Autorovy další knížky
2017 | Saturnin se vrací |
2020 | Saturnin zasahuje |
2021 | Saturnin se představuje |
2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
2018 | 3x na horké stopě |
Četla jsem Jirotkova Saturnina, viděla jsem i mini seriál a musím říci, že obojí velice povedené. A tak jsem se těšila na dílko Saturnin se vrací od M. Macka. Poslechla jsem si audioknihu namluvenou panem Vladykou a bohužel mě téměř vůbec nebavila. Bylo to jako, řekněme, jakési karaoke na populární a velmi povedenou knihu. Ani trochu jsem se s touto napodobeninou neztotožnila a dílo v tomto provedení se mi popravdě jeví poněkud nešťastným.