Sběratel sněhu
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386106/bmid_sberatel-snehu-SxY-386106.jpg
4
750
750
Dominik opatrně sbírá sníh do sáčku, aby v mrazáku uchoval jeho přítomnost. Jenže ta je stejně prchavá jako život špinavého kluka, kterého Dominik vídá jako zjevení každou noc u postele, majitelky starého deníku i všech, kteří kdysi obývali budějovický lágr. Tři časové linie, tři generace a tři různé osudy se prolínají v jeden strhující příběh, v němž se vrací lidé z dávných dob, protože minulost zůstala nedořešená. Budějovický novinář Jan Štifter zaujal již dvěma novelami: Kathy a Café Groll, v nichž se na pozadí místních událostí dotýká obecně lidských témat. V románu Sběratel sněhu do jisté míry navazuje na svou prvotinu Kathy, v níž pátral po osudech své „ztracené“ babičky Kateřiny. Sběratel sněhu líčí v několika prolínajících se časových rovinách a na základě archivních dokumentů i českobudějovické architektury události odsunu a poválečných let, které se nám jako drobné střípky skládají do plastického obrazu toho, jak to možná bylo, možná nebylo, ale určitě nemělo a nejspíš nemuselo být. Do děje nás Jan Štifter svým stylem psaní vtahuje od prvních stránek – živým, místy až surovým líčením osudů dvou (nebo vlastně tří) chlapců, v němž jako by si předsevzal, že znovu postaví dávno zbořené budovy.... celý text
Přidat komentář
Nikdy by mě nenapadlo, že přijdu na chuť současné české literatuře a ono se to děje. Začalo to Mornštajnovou a pokračuje u Štiftera. Zjistila jsem, že tyhle příběhy většího množství postav, které zahrnují celé dekády lidského života a které se vzájemně proplétají mě nesmírně baví číst. Štifter mi v mnoha ohledech svým stylem vyprávění připomíná Mornštajnovou, a to je jen dobře. Navíc píše o místech, která velmi dobře znám, neb mám k Budějcím velmi blízký vztah, což požitek z knihy ještě umocňuje.
Celkově nevím, co bych knize vytkla, možná mi na začátku přišla trochu složitá na čtení, několikrát jsem na prvních stranách narazila na věty, kdy nebylo úplně jasné k jaké postavě se ta konkrétní věta nebo přímá řeč vztahuje, ale to se zlepšilo hned, jakmile jsem se v postavách zorientovala. Jazyk i styl vyprávění mi neskutečně seděl a knížku jsem zhltla na dva zátahy. Už jsem to myslím psala u Hany, ale musím ze opakovat...víc takových knížek a víc a takových českých autorů.
Další milé setkání s naším současným autorem. Kniha je krásná už jen na dotek:). Příběh se třemi dějovými linkami byl zajímavý, neotřelý a vážně čtivý. Autorův styl mě nadchl, jeho postavy jsou propracované a uvěřitelné. Za mě velká chvála.
Skvělé! Znáte ten pocit, když chcete číst dál a zároveň nechcete, aby kniha skončila? Za mne pět hvězdiček.
Přiznám se, že přibližně do půlky knihy jsem se musela ke čtení nutit. Trvalo mi než jsem se o postavy začala zajímat. Nějvětší problem jsem ale měla s násilím a bezcitností. Na druhou stranu uznávám, že v tom je možná i kouzlo celého příběhu. S příchodem Kristýny jsem se začala na čtení těšit a ke konci se dokonce nemohla odtrhnout.
Od první stránky se knížka četla jedním dechem a nešlo se odtrhnout! Napínavé, zajímavé, smutné, pravdivé. Jen ten konec mi přišel trošku přitažený za vlasy (tím myslím ten výkop na sídlišti...). Jinak nemůžu nic vytknout, přesně typ knížky, který miluju. Začtete se a nepustí...a dlouho ve Vás bude rezonovat.
Z této knížky mám trochu smíšené pocity. Strašně mě bavila, měla jsem ji během týdne přečtenou, ale konec mě nějak neuspokojil. Líbily se mi tři roviny příběhu, ale to vyústění mi přišlo trochu laciné. Ale jinak moc zábavné, čtivé, zajímavá kostra příběhu... v některých částech knihy poutavé větné konstrukce tvořené zajímavými slovními spojeními a silnými myšlenkami. Za použitý jazyk body nahoru. Ale něco mi tam chybělo...
Docela dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale námět byl hodně zajímavý.
Pár stránek trvalo než jsem se začetla do 3 příběhů, které zdánlivě dlouho nic nespojuje, snad jen ty Budějovice...konec jsem dočítala vzlykajíc ve 2 ráno, nechtěla jsem to odložit!
Nemůžu říct, že by byla knížka špatná. Ale začátek se mi zdál trochu zmatený, na postavy jsem si dlouho zvykala. Když už se děj rozjel, bylo to dobré. Ale znovu bych si asi tuto knížku nevybrala.
Nejsilnější zážitek pro mě byla 50. léta, zejména postava dušího chlapce Josefa. Celkově jsem si velmi užívala postavy, které jsou precizně napsané, plné života a mnohdy až bolestně autentické. Sprostá slova, opilec terorizující manželku, která na něj i tak toužebně čeká, když ho za výtržnosti zavřou. Vilní chlapi z ubytovny, co si večer uloví osamělou holku, aby ulevili tlaku v podbřišku, ať už je ono uvolnění z obou stran dobrovolné, nebo není. Ženy, muži, děti – různé generace mají jednu zásadní věc společnou: jsou vrženi do okolností, do vleku dějin a mohou jen dělat, co se dá. A když to nestačí, jsou odklizeni ze scény.
Neskutečně čtivé, velmi dobře napsané. Velké překvapení na poli současné české literatury.
Tři doby plné různých osudů... tři sněhové koule... už když před sebou valím ty první a nejstarší papírové vločky, tak si spokojeně frfňám a vím, že přesně tenhle styl slovní koulovačky se mi zaryje pod záložku... pak skočím do druhé písmenkové vánice s osudovým Josefem a jeho partičkou, která mi bez pardónu zmrazí srdeční chlopeň... vpád do třetího příběhu blíže našeho času vyvolává bohužel v mém já menší emoční oblevu, ale i tohle má ve vyprávění své místo... propojení jejich cest mi totiž nakonec stejnak bere sníh z plachet ;)
To cestování v čase mě bavilo... navíc bylo fajn, že střídání časových rovin nemělo řád a vlastně každá kapitola vás mohla vyhodit v kterékoli době nebo vás ponechat tam, kde zrovna jste... a ten styl psaní... ano, ano, ano... takové písmenkové orgie já můžu ;)
Ač zase popádluju proti většinovému proudu, nemůžu si pomoci - celkový dojem z téhle knihy je poněkud rozpačitý...
Je to mé první setkání s Štifterem, nevěděla jsem, co očekávat. Styl psaní mi vcelku sedl, kniha se čte lehce, nekomplikovaně. Velmi často se mi nabízelo srovnání jednak s Mornštajnovou a její Slepou mapou (příběh ve třech časových liniích z podobné doby) a Hájíčkem. Kvalit Mornštajnové v mém hodnocení Štifter bohužel nedosahuje, Hájíčka naopak (naštěstí) dost převyšuje, i když styl a způsob psaní je lehce podobný.
Příběh je rozdělen do tří dějových linií v různých dobách, které jsou navzájem propojeny několika hlavními postavami. Dějová linie třicátých i padesátých let se mi líbila, vnímala jsem i výbornou propracovanost reálií, myslím, že si autor dal skutečně záležet. Bohužel o to více jsem byla zklamaná z dějové linie ze současnosti. Přílišná snaha o soudobou mluvu mládeže (či čerstvě dospělých), přílišná křečovitost a nevěrohodnost v upínání se na diskriminační a nerovné podmínky mladého Dominika, který sice dle autora vystudoval soukromou střední obchodní školu, ale o pár stránek dál netuší, co znamená slovo antikvariát a musí dělat na stavbách pouze pomocného dělníka. O co více se autor snažil u prvních dvou dějových linií, o to více to odflákl u té třetí, kde zřejmě čerpal pouze z urban legends či zpráv v novinách.
Netřeba dlouhých komentářů, DOPORUČUJI! četla jsem jí se zatajeným dechem, strhla mě do děje, poutavé a po několik dnů na knihu i po dočtení stále myslím.
Knížka to je skvělá, ale ani by mě ji nenapadlo přirovnávat k Haně, jako jsem to už někde párkrát zahlédla. Možná jedna dějová linie, která se točí od roku 1931 do války, je svým stylem podobná psaní A. Mornštajnové. Ale jinak je Hana Hanou a tohle je prostě Sběratel. Ale knížka je to výborná, krásně se četla a byla jsem nadšená, že další český autor napsal takovou knihu. Trošku mě tam ale neseděla ta "duchařina".
Díky krátkým kapitolám a vyváženosti tří časových rovin se kniha čte opravdu skvěle. Štifter vypráví poutavě, srozumitelně, citlivě, věcně a nakonec mu to všechno do sebe skoro plynule zapadne. Nejstarší část příběhu je jako od Aleny Mornštajnové, v dalších ale dostane prostor mysteriózní zápletka, která ze Sběratele sněhu dělá originální počin.
Tak tohle bylo fakt vý-bor-ný!
Od autora jsem předtím nic nečetla a tak jsem ke knize přistupovala bez předsudků či očekávání. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Kniha se odehrává ve více časových rovinách (nepřijde vám, že je to v literatuře poslední roky docela hit?) a to konkrétně před druhou světovou válkou, pak po ní a nakonec v roce 2017, v současnosti. Sledujeme příběhy různých lidí, kteří si hledají svou cestu životem. Ztrácejí se, aby se mohli znovu nacházet. V období před válkou sledujeme přátelství třech kluků, z nichž jeden z nich není skutečný, nýbrž duch. Chlapec Josef, který se jako malý utopil společně s matkou, která s ním spáchala sebevraždu. Adolf a Karlos jsou jediní, kteří ho vidí. Až později zjistí, že přítomnost ducha - Josefa, má v jejich životech zásadní úlohu.
Nejdříve jsem příběh vyprávěný v roce 2017 nechápala, ale bylo mi jasné, že se postupně dozvím, jakou úlohu hraje v příběhu Dominik. Dominik totiž noc co noc u nohou své postele vídá ducha - a ano, tušíte správně - Josefa...
Poslední strany jsem přečetla téměř bez dechu. Za mě naprostý skvost a knihu budu pár týdnů doporučovat všem, které potkám.
Tato kniha je jednoduše skvělá! Tři časové linie, které se na konci protnou, duch malého kluka, jenž je jakýmsi Cháronem, který převáží čtenáře i současné postavy v ději mezi světem živých a minulostí, která byla kdysi dávno také živá, krásná i tragická. Na pozadí jsou zvraty 30.let (hlavně vztah a soužití mezi Čechy a Němci), rok 1956 a 2017. Moc se mi líbil jazyk, kterým Jan Štifter píše a jak kontrastuje v dějové linii ze současnosti a minulosti.
Většinou nemám ráda nadpřirozené věci v knihách, ale zde byl nápad s duchy vynikající a naopak knihu příjemně ozvláštnil a sloužil jako důležité spojení mezi současností a minulostí.
Co dodat, jsem ráda, že takové české autory máme :)
Štítky knihy
duchovno přátelství partnerské vztahy česká literatura rodina rodinné vztahy Sudety ságy České Budějovice poválečné odsuny Němců
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Zařazuji mezi svoje nejoblíbenější. Zápletka napínavá, skvělý formát knihy. Když jsem četla večer, chvíli jsem se pak i bála. V Budějovicích kolem Staroměstské jsem strávila několik let života, tak mě tato kniha celá hodně bavila.